Nofar197 komentáře u knih
Klauny nemusím obecně, tohle mě ale kdysi dostalo. Výhrady bych měla snad jen k přílišnému používání vulgárních vyrazu.
"Mám teticku Toscu, teticku Carmen, strýčka Rigoletta..... "
"A jak se jmenuje maminka? Krutnava? "
Ne, Aida. Jmenuju se po ní. "
Vtipné a čtivé i po letech. Díky, mami.
Pan Zibura mě velmi pobavil. Kniha je neuvěřitelně ctiva, krásne ilustrovaná a plná informací, které v klasických cestopisných knihách nenajdete. Arménie je jedním z mých cestovalelskych snů a pokud tento sen uskutecnim, rozhodně mi bude dělat společnost.
Já jsem se bavila a tleskám Amelii, že se své nelehké situaci dokázala postavit s hrdosti i humorem, i když ji asi občas do smíchu nebylo.
Tato kniha byla v polovině devadesátých let v knihovně neustále zabraná, nakonec jsem si ji koupila v knihkupectví v Písku. Netvrdím, že všechny postoje nebo činy hlavní protagonistky měly mé sympatie, ale obdivuji, že v tehdejším jaksi šedém a uniformnim světě socialistické společnosti měla odvahu žít si po svém, snít, tvořit, i postavit se své typicky malomestacke matce. Život v jejím rodném městě, jak ho vylíčila během své dovolené, by mě do měsíce semlel. Jen škoda, že konec byl takový nejednoznačný.
Moje první Murakamiho kniha - díky své kvalitě ne poslední. Murakami v ní přímo plasticky vykreslil noční Tokio d blikajícími neony, nočními kluby a jinými zábavními podniky, které s prvním svítáním opět jakoby pohltí zdi a z hlavního města Japonska je opět spořádana metropole plná bysnysmanu v oblecich, žáků středních škol v uniformách i překrásných tradičních domku ve stínu nalestenych mrakodrapů.
Přiznávám, že filmové zpracování, v němž excelovaly Libuše Svormova a Jitka Čvančarová,se mi líbilo víc než knížka, která byla ale také velmi dobrá.
James, Siegfried, Tristan, paní Pumpreyova a Tricky Woo plus všichni srdecni farmáři a ostatní obyvatele yorkshirskeho venkova. Ctive a vtipné.
Kdo čím zachází..... Anně jsem násilnou smrt přála. Nic jiného si nezasloužila.
Kniha pro všechny generace. Něžná a citlivá Lotka a její protipól, rázná a vtipná Luisa. Hrozně se mi líbilo, jak v roli Lotky zametla se spolužačkou, která bílá menší děti.
Vynikajici. Pacinko jako hru fakt nemusím a pokud někdy zrealizuji výlet do Japonska, tak určitě nebudu vyhledávat herny, ale od knihy jsem se nedokázala odtrhnout.
Byla to první kniha od tohoto autora, kterou jsem kdy četla, to mi bylo asi jedenáct a dostala se mi do ruky úplnou náhodou. Během dospívání jsem přečetla další Rudolfovy knihy, ale Nebreč, Lucie, se mi líbila asi nejvíc. Mimochodem Rudolf dokázal ve svých knihách krásně vykreslit typickou malomestskou mentalitu.
Prave ji ctu v anglictine. Vyborna kniha, byt na zacatku ponekud se vlekouci. Ale takovy problem ma vice knih - napr. Scottuv Ivanhoe - a kdyz se ctenar tim nezazivnym zacatkem prokouse, tak objevi literarni poklad. Emmy Bovaryove je mi lito, byt s jejim jednanim nemohu v zadnem pripade souhlasit. Vlastne se stala obeti sve doby a sveho okoli. Je mozne, ze mela nejaky skryty talent, ktery ji ale doba, v niz zila, nedovolila rozvinout, a bolestne si uvedomovala, ze se nikdy nedokaze uplatnit jinak nez jako manzelka. Tvrde za sve chyby zaplatila.
Vtipná a neotřela kniha zážitků a postřehů českého žurnalisty o Svaté zemi. Doporučuji.
Úzké uličky pražského Židovského ghetta, domy namackane těsně na sebe, vůně souletu a gefilte fish, ozvěna vřelé modlitby z domu rabbiho Lowa, ale i zasněžené kopce Alsaska nebo mořský vánek v Neapoli, to všechno lze najít v této knize židovských legend a pověsti doplněných překrásnými ilustracemim
Soubor povídek, v němž ožívá dnes už zmizely svět dětství a dospívání tohoto americko-armenskeho autora.