Nofar197 komentáře u knih

Přiznávám, byla jsem zklamaná. Je fakt, že jsem si nepřečetla anotaci, ale očekávala jsem spíš fakta o dabelskem holiči z Fleet Street, než směs tajemna a romantiky. Tím nechci říci, že kniha byla špatně nebo nective napsána, naopak.

2 11.04.2023

Simon Wiesenthal, rakouský rodák a absolvent pražské techniky, zasvětil svůj poválečný život cestě za dopadením nacistických zločinců. Své zkušenosti na tomto poli zpracoval do skvělé knihy. Pan Wiesenthal, budiž mu země lehká, má můj hluboký obdiv a uctu.

2 11.04.2023

Zatím můj první Le Carré a musim říci, ze nezklamal. Ačkoli přece jen nedosahuje kvalit Daniela Silvy, Nejhledanější muž se četl jedním dechem.

2 10.04.2023

Čtyři hudebníci a jeden spisovatel - pět různých lidí, které spojuji jen dvě věci - německá státní příslušnost a aspoň formální židovství. Jsou nuceni opustit Německo, kde se narodili a vyrostli a uchýlit se do tehdejšího Britského mandátu Palestina, aby unikli před stupnujicim se nacistickým terorem. Ve své staronové vlasti se cítí jako cizinci - a každý z nich s výše popsanými skutečnostmi svádí svůj vlastní vnitřní boj.
Za sebe nohu říci, že to rozhodně není špatná kniha, ale přece jen v oblasti současné izraelské literatury se najdou lepší knihy hodné vydání.

2 07.04.2023

Helle, Dánka usazena v Británii, a T., Saudan vychovaný tamtéž. Helle je silná osobnost, soběstačná žena, která ví, co chce. T. je sebestředný slaboch, který však dovede aspoň zpočátku své pravé já mistrně skrývat. Helle se však nenechá ovládat. Poté, co se pár usadí na Bali, propast se definitivně rozevírá, až nakonec dojde k tragédii......
Poté, co T. odváží čtyři syny do Saúdské Arábie, Helle nastupuje těžký boj s větrnými mlýny v podobě byrokratických a, nabozenskych překážek. Saúdská Arábie patří mezi neuzavřenejsi země na světě. Podaří se Helle proniknout za vysoké hradby a železné brány a opět se shledat se svými syny?

"Nedávné pře o nošení závojů ve Velké Británii mě přiměly, abych se v mysli vrátila zpátky do Saúdské Arábie, kde jsem pracovala jako učitelka. Sledovala jsem příběh muslimky, která učila na na škole v severní Anglii a odmítala při vyučování odložit závoj. Nikdy bych nedovolila, aby mě čtyři chlapce učil člověk zakukleny od hlavy k patě. To do naší kultury nepatří. "

"Nedlouho před odletem do Saudske Arábie jsem v televizi viděla reportáž o zásahu náboženské policie, která na ulici v Mekce zastavila školačky na útěku z hořící budovy. Důvod byl nasnadě : Jelikož si ve vzniklém chaosu buď nestačily zahalit hlavy, nebo obléci burnus, policie jim zatarasila únikovou cestu. Na místě zahynulo patnáct dívek a padesát dalších skončilo se zraněními. Přestože svědectví o tragédii přinesla vždy spolehlivá BBC, v duchu jsem se ptala, jestli to vážně může být pravda. Když jsem tam potom žila, veškeré pochybnosti mě přešly. Vidina bezbranných dětí, které trpěly naprosto zbytečně, mě dodnes straší a dohání k zuřivosti. "
Myslím, že to stačí. A taková země dokonce jeden rok předsedala Komisi OSN pro lidská práva. Jinak velmi silný příběh.

2 07.04.2023

Kniha je velmi dobře napsána a téma nosné, ale obávám se, že přílišné množství abstrakce a mystiky čtenáře, který se teprve začíná o dané téma zajímat, jen zbytečně zmate, podobně jako dialogy autora s Wafou Idris, která drží smutné a tragické prvenství zfanatizovanych sebevražedných atentátnic v Arafatove "Armádě růží. "
Mimochodem s autorem jsem chodila několik let do kursu hebrejštiny.

2 05.04.2023

Čtrnáctiletá Anička má velký, ale zdánlivě nesplnitelný sen: Žít s rodiči a sourozenci v jednom společném bytě. Oba rodiče jsou úspěšní vědečtí pracovníci, navíc přesvědčení, že materiální dostatek a laskyplna péče babičky Anně plně nahradí jejich častou nepřítomnost. Bohužel se mýlí.Oba sourozenci jsou vysokoškolští studenti, Anna navíc ztrácí nejlepší kamarádku - prostě se vypařila, nedala o sobě vědět, když se po víc jak roce opět setkají, už si nemají co říct. V neposlední řadě překonává těžký zápal plic a dlouhou absenci ve škole. Trochu moc na jedno čtrnáctileté děvče. Praktická Anička se však jednoho dne diky inzerátu rozhodně vzít věci do svých rukou........

2 22.03.2023

Jeden lidský osud viděný pěti lidmi. Četla jsem tuto knihu koncem prvního ročníku a ačkoli ji chybí švih většiny ostatních knih této autorky, stojí za přečtení. Nejvíc mě zaujala tchyně, pro kterou nebyl zeť dost dobrý, ale když se s její dcerou rozešel, najednou obrátila.

2 22.03.2023

Jedna z nejlépe napsaných knih na toto téma. Je neuvěřitelné, že autorka dokázala po svých hrůzných zážitcích začít znovu od nuly, vybudovat si nový život a založit novou rodinu. Kdyby nás by toho byl schopen?

2 15.03.2023

V Izraeli došlo k fiktivními převratu. Hlavní hrdina se snaží dosáhnout svého cíle - je z neznámého důvodu přesvědčený, že pokud se mu podaří dostat se do Ejn Charod na severu Izraele, bude vše v pořádku. Bohužel realita je jiná......
Kniha podle mého názoru velmi dobrá i skvěle přeložená, bohužel vzhledem k faktu, že šlo o první překlad z moderní hebrejštiny, nejednalo se právě o nejlepší volbu. Teprve několik let predtim došlo po více než dvaceti letech ke znovuobnovení diplomatických vztahů mezi tehdejší ČSFR a Izraelem. Mnoho tehdejších čtenářů nevědělo o Izraeli vůbec nic, internet ještě neexistoval.... Přece jen by bylo víc na místě vydat knihu autora, který se zabývá tématem reálné izraelské společnosti tehdejší doby.

2 15.03.2023

Včera jsem ji dočetla. Podle mého názoru je třeba obě knihy od sebe oddělit. Zatímco ve výborne Mazl tov autorka popisuje své první setkání s judaismem prostřednictvím Elziry a její rodiny, Minjan čtenářům zprostředkovává setkání s dalšími lidmi antwerpske komunity, ať už jde o kuchaře Mosjeho, Naomi a Dahliu, inteligentní moderně ortodoxní ženy s otevřenou myslí, které našly způsob, jak zůstat ortodoxne praktikujícimi a věřícími, ale zároveň emancipovanymi a profesně úspěšnými ženami, a v neposlední řadě belzskou chasidku Esther. Kdo tedy očekával jakési volné pokračování Mazl tov, musí být zákonitě zklamán.
Hodně mě zaujala právě chasidka Esther - na jedné straně neustále zdůrazňuje svou neochvějnou ultraortodoxii, na straně druhé se tajné schází s autorkou v zastrcenych kavárnách, třebaže ví, že v její komunitě by takové chování bylo označeno za nevhodné. Jestliže tedy sama něco takového pokládá za nepřípustné, proč se takového jednání dopouští? Odsuzuje Deborah Feldman, autorku knihy Unorthodox, ale postupem času vychází najevo, že její knihu nikdy nečetla. A není snad psáno, že bychom nikdy neměli soudit člověka, pokud jsme se neocitli v jeho situaci? Není za tím vším jen závist, že Deborah Feldman prostě mela tu odvahu, Esther?
Mimochodem prohlédla jsem si na netu fotografie Dana Zollmana, jsou opravdu úžasné.

2 13.03.2023

Tak toto opravdu nebyl můj šálek kávy. Prázdné, slizké, špinavé. Už nikdy více.

Koupila jsem si ji koncem prázdnin v roce 1989 - měla to být taková příjemná knižní tečka za mými posledními prázdninami na základce.
Alena, čerstvá maturantka a budoucí vysokoskolacka, přijíždí na prázdniny do Jistebnicku. Ačkoli ji v minulosti pobyt v této moravské vesnici netěšil, tentokrát chce aspoň na čas nechat za sebou Ostravu, gymnázium i spolužáky. Časem se dovidame o aféře s profesorem dějepisu i interrupci.
Alena kromě svých vnitřních problémů musí řešit i neustále se vyhrocujici problémy mezi jejími rodiči. Když pak otec spáchá sebevraždu, Alena ji klade za vinu matce.......
Bohužel podobně jako v Ivanovove Bude mi čtrnáct i zde je děj roztříštěn minikapitolami, což je škoda.

2 02.03.2023

Tato kniha mě bohužel neoslovila, vzdala jsem ji v první čtvrtině.

2 28.02.2023

Indolozka Zorka se pote, co absolvovala Karlovu univerzitu, provdala za svou životní lásku, indického lékaře Anvara. Společně opouštějí tehdejší socialistické Československo s cílem vybudovat si nový život v Indii. Zorka před sebou vidí zemi, jejíž jazyk, historii a kulturu poznavala prostřednictvím knih, skript, přednášek profesorů - divuplna architektura, jasné barvy, vůně koření....... Po příletu do Dillí ji však ceka vystřízlivění. Poznává i odvrácenou stranu Indie, chudobu a beznaděj. Anvarovi se nedaří najít v Dillí zaměstnání, oba odjíždějí do jeho rodného města, bohužel ani zde se nic nezmění. Oba jsou unaveni bezvyslednou snahou najít práci ve svém oboru, vztah utrpí první trhliny, navíc se mnozí mezikulturní nedorozumění. Zorka nakonec dospeje k nesmírně těžkému rozhodnutí... .....

2 19.02.2023

I.M.Jedlicka zpracoval skutečné kriminální případy do několika výborných knih - Lovec osamělých žen, Nehody neopatrných manželů nebo Nápadník z inkubátoru- a Pasažér z vlaku podezřelých není výjimkou. I po letech se mi vybavuje kapitola Jejich poslední noc - případ loupežné vraždy starých manželů, po jehož přečtení jsem se bála být sama doma, ale hlavně Tajemství páteční noci, které popisuje bezvysledne pátrání po motivu, a tedy bohužel i po pachateli vraždy dvacetileté dívky vracející se v noci domu ze zaměstnání.
" Nás případ však neskončil v archivu, stále se k němu vracíme, protože vrah žije mezi námi nepotrestan. Myslí si, že čas pracuje pro něj.
Většinou se takový případ podaří objasnit v poměrně krátké době. Jsou však případy, kdy se podari pachatele dopadnout až po letech. Proč by tomu tak nemělo být tady?
Ne všichni lidé řekli všechno k tragické noci či tomu, co ji předcházelo. Možná z obavy před vrahem, ale také proto, že dané věci neprikladali důležitost. Ale ona taková maličkost často hraje v případech, které kriminalisté znají, obrovskou roli. Stává se, že jediné slovo, jediný zaregistrovaný pohled, vede potom k pachateli. I po letech.
Jsme presvedceni, že kosticka, která by uzavřela naši skladanku, existuje. A snad se nalezne člověk, který nám ji podá....... "
K té vrazde mladé servírky došlo v roce 1972. Ráda bych věděla, zda se podařilo nakonec vraha najít a usvědčit.

2 16.02.2023

Příběhy z doby renesance nás zavedou do ulicek Židovského Města, do známé Staronové synagogy i jinych zákoutí této části Prahy, seznámíme se s proslulým rabbi Lowem, který podle pověsti oživil Golema, i básnirkou a kazatelkou Rivkou Tikotinovou, autorkou spisu Meneket Rivka. Příběhy potěší duši, oko krásné černobílé ilustrace s danou tematikou.

2 15.02.2023

Když jsem se před více jak třiceti lety rozloucila se Sašou Janovskou a jejími kamarádkami tancujicimi v parku na oslavu jednak vyhraného soudu křivě obviněných multanskych Votaku, jednak úspěšně složených zkoušek do vyšší třídy, mrzelo mě, že nebudu vědět, jaké byly dalsi osudy. Po letech jsem na tomto serveru náhodou objevila třetí dil. Překvapivě nevyšel v češtině, pouze ve slovenštině, a z jednoho slovenského antikvariátu také doputoval přes Čechy až k nám do Be'er Shevy.
Sasu zastihneme už čtrnáctiletou, začínající studium na druhém stupni jejich dívčího ústavu. Situace v Rusku se neustále zhoršuje, mnozí se studentské stavky, hladomor ve vzdálenějších guberniich Ruska, policejní razie, ale i četba zakázaných knih. To všechno formuje Sasin světonázor.
Současně sledujeme i změny charakteru Sasinych kamarádek. Ze smělé a vtipné Mely Norejkove se pod vlivem její tetičky stává stejný prázdný zok bez hlubšího zájmu o cokoli, jeden dopis rozmetal všechny změny k lepšímu v případě Tamary Chovanske,která se opět nechala oslnit vnějším poplatkem....Ale i případ Alfreda Dreyfuse.
"Dreyfusova aféra bola jednou z prvych zrazok rodiaceho sa fasizmu do vsetkymi dobrými a čestnými silami světa.
Dnes proti fasizmu stojí komunistický svět. Je to obrovska, nepremozitelna armáda.
A každý z nás je vojakom této armády. "
Ne, Saso Janovská, mýlila ses. Komunismus, v počátcích plané blazneni, přerostl ve stejné gigantické zlo jako později fašismus. A toto zlo naštěstí nebylo nepremozitelne, přesto si vyžádalo miliony lidských životů. Jsem hrdá, že jsem nikdy nebyla vojákem této armády. Ale těžko ti po tvých zkušenostech mít tvůj názor za zlé.

2 29.01.2023

Jako prázdninová četba ucházející, ale jedním z nejúspěšnějších bestsellerů bych Sirény nenazvala.

2 29.01.2023

Blanice : Nemyslím, že knihy jako Odvážná školačka nebo Šťastnou cestu, Saso, by musely čtenáře nutně ihned obrátit v sympatizanty komunismu.

2 27.01.2023