Nofar197 komentáře u knih
Vynikající. Kdysi jsem si ji koupila ve Velké synagoze v Plzni a za četla jsem se ještě v autobuse. Dodnes mě fascinuje rozdíl mezi nesavskym a rachmanivskym chasidskym dvorem a jeho cadiky.Rachmanivsky elegantní a vzdělaný rabín s neméně elegantní a hlavně vzdělanou manželkou, což víte době bylo velmi neobvyklé, a nesavskym rabín dryacnik s rozcuchanym plnovousem a v pomackanem kaftanu..... Jeho dcera Serele, neschopná vymáčknout ze sebe kloudnou větu jednoduchou a její protiklad, lítá, ale inteligentní Malkele..... Vážně se nedivím, že z toho všeho Nachumovi hrablo a raději hodil všechno za hlavu a odkráčel středem.
Začátek dobrý, druhá polovina knihy mě dost zklamala.
Četla jsem ho jako šestnáctiletá a dodnes mám husí kůži z té hrozné nenávisti. Být byla kniha napsána velmi ctive, už bych ji nevzala do ruky.
Příběh se odehrává v ultraortodoxní komunitě, nikoli "pouze" ortodoxní, to je dost důležitý fakt. Neobyčejně silný. Doufám, že ho uvidím i na jevišti. Autorka Hadar Galron mimochodem spolupracovala i na scénáři k izraelskému filmu Tajemství, který se také odehrává v ultraortodoxní židovské společnosti.
Knihu jsem právě dočetla a za sebe mohu říci, že Ester Singer Kreitman zůstala neprávem ve stínu svých slavnejsich bratří. Jak Ester, tak románová Debora se bohužel narodily v nesprávně době a na nesprávném místě.
Tu knihu jsem dostala ke třináctým narozeninám a ani jsem ji nedocetla. Jak tak schematicky rukopis vůbec mohl být přijat k vydání? Ztráta času.
Přirovnávat tuto knihu k vynikající Bez dcerky neodejdu je jedním slovem drzost.
Právě jsem ji dočetla. Děkuji, pane Remarque.
Krásné fotografie, celkem vtipný text, i když mě celkem překvapilo, že oba cestovatele strávili v úžasném Tokiu jen dva dny, nebo že se rozhodli vynechat návštěvu hradu jen proto, že otevirali až v devět. Ale každý má o cestování jinou představu.
Na knihu jsem se těšila, ale nakonec jsem byla hrozně zklamaná, ani jsem ji nedocetla. Je možné, že slo o těžkopádný překlad, nevím.
Všem fandům Simmelovych knih doporučuji Všichni lidé bratry jsou, S klauny přišly slzy a Nechte prosím kytky žít. Naopak Nemusí být vždycky kaviár nebo I když se směju, musím plakat nic moc.
První a pro mne nejlepší simmelovka, co jsem četla.
První kniha, kterou jsem na toto téma cetla- a dá se říci, že i díky ní dnes žiji v Izraeli. Ani teď nechybí v mé knihovně. Držela jsem palce hlavně Debore, která se dokázala vzepřít staletym tradicím a žít podle své vlastní volby. Kdykoli jdu v Jeruzalémě po ulici Dvora ha-nevia, tak si vzpomenu, jak tudy utíkala z Mea Shearim na autobusové nádraží.
Helenku přehnout přes koleno, Daniela nakopat a Roberta vzít litinovou pánvi po hlavě. Děsná slatanina. Bohužel jen potvrdila fakt, že v posledních letech už Frybova neměla čtenářům co nabídnout.
Soudní proces s majorem Zemankem - nezapomenutelný svědecký koncert v podání Pepina, Emy Rehorove a studentů gymnázia. A samozřejmě by nebylo spravedlivé opomenout Stanku Polevou a její hysterické žárlivé scény, i když Pepino Cmelak by asi netvrdil, že to byla až taková legrace.
Teď ji čtu v ruskem překladu, Gwen právě objevila hrob. Začíná to být napínavé.