Noisette73
komentáře u knih
Piknik v Provence
Elizabeth Bard
(SPOILER) Knížka byla pěkně odpočinková, moc se mi líbila, sice to není žádné těžké a inteligentní čtení. Jen se autorce divím, že ve svém autobiografickém románu použila skutečná jména, členů své rodiny, obzvláště pak se tomu divím v případě vlastního dítka či manželových rodičů....
Recepty jsou skutečně velkým bonusem i prostředí Provance je tam vykresleno také skvěle a dýchal na mě francouzský venkov, sousedská sounáležitost, toto bylo krásné, odpočala jsem si, knížka mě uklidnila, byla skvělá.
Jediné čemu nerozumím, je to proč autorka neustále strkala od brzkého rána do pozdního večera svého synka do jeslí a pak ještě k chůvě....měla paní na úklid a paní na všechno, nechápu, když nic takto nedělala,proč se nevěnovala alespoň tomu dítku, to mě rozčilovalo, ale to je každého věc. Jen mi toho chlapečka bylo líto, pak si ještě stěžovala, že nemůže k synovi najít cestu, když se mu skoro nevěnovala tak co by chtěla....
Jinak, ale doporučuji.
Róziny dcery
Zdenka Becker
Toto se mě opravdu dotklo.
Bohužel je mi to celé důvěrně známé, jen ne na pozadí Komunismu, toto bude pořád aktuální v každičké době.
Líbilo se mi prostředí Slovenska, je neotřelé a ráda jsem se dozvěděla něco nového o jeho historii.
Jen to Ròzino oslovení manžela "Tóno" nebo sklonováno " S Tónem" mi kapku trhalo uši. V tomto případě spíše tedy oči.
Hořké sousto k přečtení,které je moc dojemné.
Utajená léta
Barbara Hannay
Nebylo to tak silné jak jsem čekala, za mě neurazí , nenadchne.
Madam X: Můj nechvalně známý život
Kate Manning
Úžasné, čtivé
Starý Londýn, Viktoriánská Anglie, zoufalé ženy a jedna kontroverzní andělíčkářka....
Skvělé, emoce lítali, doporučuji.
Alexandra
Carolly Erickson
Když oni byli tak slabí a nerozhodní, carevna byla manipulovatelná, Rasputin si na tom udělal dobrý prospěch.
Bestie z Karlštejna, aneb, Kronika hříšného kněze
Naďa Horáková
Ano, dobré, ale něco tomu chybí. Ale Jan a Josefína byli úžasný pár a už jen kvůli nim jsem musela dočíst.
Dědina
Petra Dvořáková
Jediné plus, že je kniha psána nářečím, jinak za mě jedna velká tragédie....
Jak se k sobě všichni chovali.... dokonce i k dětem...
Po dočtení na mě padl velký smutek, rozčarování možná i vztek... Ta kniha musela z domu.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
POZOR SPOILERY: Tohle je psychologický thriller? No já nevím, Grace je tak naivní.....ještě jsem opravdu neslyšela o případu kdy žena potká krásného, inteligentního, zajištěného se zajímavým pracovním postem, prostě muže z románu a nebyla za tím nějaká čertovina, to jí vážně nebylo divné, že na všechno tolik spěchal? Okamžitě chtěl, aby se vzdala své práce, po dvou měsících schůzek v parku si ji chtěl vzít, s mateřským citem se zajímal o její handicapovanou sestru a řekl jí, aby bydlela s nimi... Není to trochu moc superlativ najednou? Ta dovolená a Jackův příběh - trochu přitažený za vlasy, ano přetvářka tam byla vylíčena dobře, ale jinak nic moc, prostě i ten konec byl za mě vyšponovaný, já neříkám byly tam opravdu děsivé momenty, při kterých šel mráz po zádech, ale bylo to na mě plytké. Navíc hlavní hrdinka neustále, pomalu v každé druhé větě mluvila o své sestře, což je hezké, ale v knize by asi nemělo být každé druhé slovo jméno.
Sen, který se naplnil
Luca Di Fulvio
Kruté, místy opravdu až na kost a to doslova, ale věřím, že v těchto uskupeních to tak opravdu chodí a to nemyslím jen ta mafiánská, ale i životy dívek, které se staly obětmi obchodu s bílým masem... Mimochodem z Amose, barona, ale i hraběnky se mi dělalo opravdu zle, nenávist to je pro ně slabé slovo. Jediné co je zvláštní v tak kruté a naturalistické knize tak pohádkový konec, ale za to jak se mnou autor dokázal jinak psychicky naprosto s přehledem mávat a probouzel ve mě pestrou škálu emocí je těch pět hvězd namístě.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Já to nedočetla. Odmala miluju hřbitovy, ne že bych tam hledala nějaké senzace atd. Prostě jsem tam cítila ohromné propojení s těmi co mi chybí, vnitřní klid, vlastně optimismus a uvolnění. Povídala jsem si s nimi, děkovala, že mě hlídají a bylo mi dobře, o to více mě zarazilo, že toto nešlo. Prostě já a francouzská literatura nebudeme kamarádi, ověřeno ať už klasikou tak modernou. O Francii čtu ráda, ale knihy francouzských autorů mi pod nos nejdou, mají styl uvažování a psaní mě příliš vzdálený, takový jako samou nepodstatnou kudrlinku.
Sestřičky pod jmelím
Donna Douglas
(SPOILER) Já čekala, že se dozvím něco o Helen, nic škoda. Millie, tak ta je pro mě oříšek, nevím ta její nerozhodnost mi brala nervy. Před chuvou svého syna si neumí sjednat pořádek, dva muže stále přehazuje jako ponožky. Přišlo mi nelogické co se stalo v závěru. Spíš bych pochopila kdyby oba pánové udělali čelem zad a za to neustálé, tebe chci, ale vlastně ne, spíš toho druhého, by odešli a naše slavná Millie co chce vše a zároveň nic by zůstala na ocet a trochu se srovnala. Další, Daisy ta taky pořád jsem chytřejší, hezčí bla, bla, tohle mi říct sestra o kterou bych se odmalička starala a obětoval se rychle by frčela do světa na zkušenou, ať se stará sama frajerka... oblíbila jsem si Grace a Saru, Také Jess škoda, že tam její příběh nebyl více. Uvítala bych ještě jednu knihu. O Sáře, Grace, Jess a Helen. Effi mi nesedí od doby co se objevila.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Sice mi pan Mareš nesedí jako člověk, takže nemůžu dát plný počet, ale vyšetřovatel je to zkušený a bylo to zajímavé, kniha byla zajímavá a určitě stojí za to ji přečíst.
Tradinář: Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů
Monika Kindlová
Rodinný poklad, používáme, vymýšlím podle něj spoustu aktivit, abychom si připomněli proč co slavíme, pochopili odkaz našich předků a uměli slavit také na duchovní bázi. Krásná knížka.
Čokoládovna
Maria Nikolai
(SPOILER) Dobré, ale té čokolády mohlo být více. Scény s dvojčaty a jejich rošťárnami mě nebavily a příběh byl takový nějak příliš rozpolcený, matce Judith jsem fandila, že se chce postavit na vlastní nohy i když již bez dětí a jistě s těžkým srdcem, přesto šla.
Judith sama mě zase až tolik za srdce nevzala a vlastně nevím proč. Bavily mě rozpravy mezi služebnictvem a trošku, asi i trošku víc mi to připomnělo Panský dům. Teď se s podobnými ságami německých autorek roztrhl pytel a nevím jestli to není na škodu, neboť Panský dům je prostě jen jeden. Možná budu v sérii pokračovat, kvůli čokoládovně, jinak bych to vzdala.
Válka nemá ženskou tvář
Světlana Alexijevič (p)
Velice naturalistické čtení, takže asi varování pro ty jež jsou citliví na krev, smrt a špínu. Tato autorka nikdy nezklame, alespoň mě ne.
Je tu vidět ruská nebo taky sovětská duše, vlastenectví, naivita a bezstarostnost mladí. Všechny ty dívenky se tam hnaly ve jménu romantických představ a odkazu jejich hrdinství, chtěly dostat nepřítele na kolena. Jo, některým se to povedlo, ale za jak šílenou cenu... Přečtěte a uvidíte. Mě tedy dostala a totálně rozbrečela vždy scéna s nějakým zvířátkem, např. Koněm...
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
(SPOILER) Zpočátku se mi to moc líbilo, je ti takový situační/filosofický román a je to napsané jako by tam člověk opravdu žil též. Postupně se ovšem v knize začnete točit v kruhu, alespoň v mém případě tomu tak bylo. A začala jsem se nudit, protože nepřicházelo nic nového. Na druhou stranu knížka je graficky úplně nádherná a já si nejvíce oblíbila Evelyn a tu starou paní, nejraději jsem měla pasáže z domova Růžových teras a ty vzpomínky té stařenky, neboť mi to připomnělo nejen vlastní praxe co jsem měla ještě na střední škole, právě v domově pro seniory, ale taky mi to připomnělo jak rychle život utíká, jak je křehký a každou minutu může přijít nějaký zvrat, který vám ten život úplně překope. Budu si více užívat a vážit všech těch chvil s blízkými a hledat potěšení i v drobnostech, protože každičký jednotlivý den kdy žijete a stojíte na svých nohách, je vlastně malou oslavou života. A abychom si užili ještě víc, zkusím uvařit i nějaký ten recept co se nachází na konci knížky. Sice si myslím, že přímo smažená zelená rajčata to nebudou, neboť rajčata má drahá polovička nesnáší, ale ten kokosový koláč by asi šel.
Štěstí hřeje jako slunce
Pauline Mai
(SPOILER) Jo, bylo to fajn, po dlouhé době knížka z Itálie, co se dala číst. Ze všech tří knih autorky, tato byla za mě sice nejslabší, ale pořád fajn a čtivá.
Carli byla taková váhavá střelkyně a dost mě tím rozčilovala, chvíli se pro něco rozhodla, pak zase, že to chce jinak a už to bylo na hlavu, chápu knížka se tím natahovala, ale přišlo mi to vynucené a kdyby kniha byla o polovičku kratší, byla by i lepší.
Romantická linka mi tu pod vousy moc nešla, to tajemství no dobře, dobře. Autorku mám, ale ráda a těším se na její další počiny.
Vzdělaná
Tara Westover
(SPOILER) Bylo to zajímavé, přesto kostrbatě napsané a takové dost těžko stravitelné. Nevím zda úplně vše autorce věřím. Co mi hodně vadilo bylo číst o tom jak všechny těžké nemoci nebo úrazy řešili/neřešili doma a přitom o nich věděla babička co s tím nesouhlasila. Neříkám, že je jednoduché vzepřít se psychopatovi, ale já bych si nedala pokoj dokud bych mu děti nesebrala a nebyly ve škole a zaopatřené. Myslím, že kdyby to kdokoliv nahlásil bylo by dokazování, že něco není v pořádku docela jednoduché, děti neměly rodné listy, nebyly vedeny na matrice, nebyly zapsány do žádné školy... sice netuším jak se k tomu staví ve státě kde Tara vyrostla a zda tam je toto vše povinné, ale hádám, že minimálně o existenci toho či onoho dítěte úřady vědět chtějí.
Nevím působilo to na mě depresivně, tatínek s maminkou mě zvedali že židle a když se ta rodina začala hroutit a děti hledaly jiný způsob života, vlastně se mi ulevilo. Tara je samozřejmě statečná, že do toho všeho šla... jen možná kdyby ten příběh byl trošku jinak napsaný, jakoby učesaný nezlobila bych se a určitě by se mi četl lépe.
Vznik rodinného impéria
Charlotte Jacobi
(SPOILER) Čtivé to bezesporu bylo, to ne že ne, vlastně to i pěkně navazovalo a přestože tam bylo tolik velikánů doby vpodstatě natěsnaných na malém prostoru nepůsobilo to násilně, o parfémech a vůních i řemeslu jsme se taky dozvěděli mnoho zajímavého, to samé o řemeslu samotného parfuméra a dokonce jsme se dozvěděli jak to bylo doopravdy, což velmi kvituji, ale jedna hvězda dolů je za to, jak hrozně moc náhod tam bylo, ať už skrz finance, lidi, muže, obchod, kdyby to mohlo být tak růžové, zřejmě by si lidé i dnes otevírali obchody s podobnou lehkostí jako poštovní schránku, tak jednoduché to není a bylo zde plno až pohádkových náhod, přesto jsem si knihu užila, kdyby byla malinko realističtější, patřila by k tomu nejlepšímu za letošek.