nokid komentáře u knih
Bylo vydáno celkem 8 dílů, řazených za sebou chronologicky. Tyto vycházely i v češtině, v létech 1924-6.
Takový DDR-Bořík. Už si to moc nepamatuju, ale našel jsem ten sešit ve svojí knihovně.
Důsledná aplikace všech uvedených pravidel je v dnešním civilizovaném světě takřka neuskutečnitelná!
Pokud by se o to přece jen někdo pokusil - dělená strava, speciální úprava vody, dechová cvičení...atd. - musel by zjistit, že tohle všechno mu zabere dobrou polovinu všeho času! Takže, není lepší žit 75 let lehce nezdravě, nežli úzkostlivě dodržovat uvedená pravidla po dobu 150ti let? Když časově to vyjde nastejno, ten získaný čas si stejně neužijete...
Není mi jasné, proč se autor zabývá tak podrobně popisem odlišností v náboženství jednotlivých zemí.
Nesmírně vyčerpávající publikace. Ale přes její depresívnost svítá přece jen značný optimismus; neboť jakkoli se takové množství knih ztratilo ze světa, stejně lidstvo postupuje vpřed ve sbírání a uchovávání vlastních vědomostí.
Také je zde spousta zajímavostí, a pro mnohé docela netušené souvislosti, jako:
str.120 zmínka o těch, co knihy doslova "žerou" (úvod do bibliofagie)
str.134 zmínka o 9 knihách Sibylly
str.174 o patronce bibliofilů sv.Wilboradě
str.377 o Hitlerovi jako vášnivém čtenáři (a o zbytku jeho knihovny, jež je nyní v Kongresové knihovně ve Washingtonu)
Nezapomínejme. že i valná část komunistických zločinců unikla zaslouženým trestům !!!
Takový je světa běh...
Velmi zajímavý popis carského dvora na samotném sklonku jeho vlády. Omezené vidění světa z carského paláce, zhýralý mnich jako léčitel, mystik a zároveň jako první ombudsman, napravující některé sociální nespravedlnosti. Popis toho, jak byl sledován on sám a jeho byt hlídán carskou tajnou policií, živě připomíná trable Václava Havla s StB. (Takže nic nového pod sluncem?)
Poněkud si opravuji jednostranné vidění tohoto muže, oblíbence carské rodiny.
Ačkoliv kniha je koncipovaná jako román, překvapivě je text doplněn řadou unikátních dokumentárních fotografií.
I když se autor nevyvaroval několika málo hluchých míst, i tak mu dám plný počet hvězdiček...
Knihu raději nehodnotím hvězdičkami. Na jedné straně autor prokazuje velmi dobrý sloh a bohatou slovní zásobu; na straně druhé, jakmile popisuje věčné chlastání vojáků a zneužívání služebního průkazu pro soukromé účely - tak za to by zasloužil leda tak nakopat prdel.
V každém případě tento příběh-nepříběh (dějově neskutečně nudný a opakující se) popisuje velmi názorně bojovou "připravenost" čs.lidové armády...
Kdo viděl antidokument Tajemství červených střevíčků, nenašel tu nic moc nového.
Po přečtení si mohu jen povzdechnout: "Škoda, že taky nejsem psychopatem! Mají všechno v životě snazší."
Ale, kdoví? Třeba by se to dalo skutečně použít jako učebnice a postupně se psychopatem stát...?
Humor místy až černý. Ale to se dalo, vzhledem k prostředí, čekat. Dobré.
Děj mi připadá fádní a nezajímavý... Pohybovat se na tak atraktivní pozici agenta v cestovním ruchu, zažil bych toho určitě více...
Na osudech jednotlivců - především žen - jsou zdokumentovány jednotlivé čarodějnické procesy.
Výborná četba.
Měl by si přečíst každý. Nejen že autor je fundovaný, ale ukazuje na osudu zlata také osudy jednotlivců i celých skupin obyvatelstva.
Věru, za náš celý poválečný život v míru a i v dnešní svobodné a otevřené společnosti se platilo nejen mnoha lidskými životy - ale i zlatem. Tak draho to přišlo... Ale vyplatilo se!
Vyjímečně dávám plný počet bodů.
To je něco pro milovníky černého humoru... Už dlouho jsem se tak dobře nezasmál. Shrnuto: policajt s doktorem chlastají v garáži a přitom vzpomínají na nejzajímavější případy z praxe. Za zády se jim přitom houpají nohy oběšence, jemuž patřilo drahé pití které právě konzumují...