NomenOmen komentáře u knih

Srdeční záležitost :-) Koupeno v originálním znění, vychutnáno do nejmenšího detailu.

1 05.05.2016

Knížka se mi líbila pro svou bezelstnost. Číst ji bylo pro mě stejně přirozené, jako dýchat. Vše šlapalo, jak má. Ano - byly tam momenty, kdy jsem si řekla, že to autor přitáhl za vlasy (SPOILER: třeba jak Tutovka aplikovala nacvičený trik se psem na Omara, který hlavou upadl do psí loužičky.. no fuj!; nebo momenty, kdy Britt-Marie pila alkohol), ale v protipólu zase stály momenty, které vycházely postavám od srdíčka. Nepotřebovaly přehnané vysvětlování. Konec knížky se mi už tolik nelíbil (SPOILER: Kdy Kent pomáhal Britt-Marii běhat po úřadech kvůli hřišti).

SPOILER:
Frederika Backmana mám ráda hlavně ze dvou důvodů:
(1) Má skvělý pozorovací talent. Dovede vystihnout a slovy pospat momenty, ve kterých slova nehrají žádnou roli. Jeho popis pohledů do očí, síly obdivu, rodícího se respektu a dalších momentů není přehnaný, křečovitý, přemrštěně dramatický. Naopak. Vše je plaše nádherné, nechamtivé. Jako když člověk zahlédne z dálky v přírodě divokého vlka. Užije si jeho majestátnost, krásu, sílu, výjimečnost okamžiku atd. a pak ho nechá jít. Nesnaží se vytěžit. Postačí mu vědomí, že vlka viděl.
(2) Jelikož mám přečtené všechny tři knihy, co od něj vyšly v češtině, zaujaly mě motivy. V každé jeho knize nalezneme zvíře (kocour, wors, krysa), invalidu (Oveho žena Soňa, Chlapec s Downovým syndromem, Osoba, Tutovka), Zvláštního důchodce s bohatou minulostí (Ove, babička, Britt-Marie), děti (tříletá a sedmiletá, Elsa, fotbalový tým Borgu), smrt, homosexuály,..
nevím, jestli mi uniká smysl, ale proč myslíte, že vždy zařadí tyto motivy... ne vždy se v životě setkáváme s celou paletou uvedeného. Například krysa v knize Tady byla Britt-Marie.. proč? Je to nějaký skrytý důkaz toho, že se Britt.Marie změnila? Nebo ta smrt...

.. jo a taky se z knížek dají vyčíst nádherné citáty:
"Je těžké nechtít se vrátit, když už víte, jak obtížné jsou nové začátky. Je těžké nechtít zpátky svůj starý život, když už jste zjistili, jak náročné je začít znovu."
-Tady byla Britt-Marie

10 05.05.2016

Jo, a už se moc tesim na knížku: Tady byla Britt-Marie :)

6 10.03.2016

Že začátku mě upřímně nezbavila. Babička po mě byla přestarla rasple, bez spetky důstojnosti, vychování, empatie, či smyslu pro realitu. Kniha působila, jako óda na podivnost, která měla být legrační podivnosti, ale nebyla. Když jsem se dostala dal, racionalita mě opustila a ja jsem mohla začít postavy příběhu bezmezně milovat. Takovy skok v ocitech u umi vyvolat jen Backman. Pochopila jsem, poznala jsem, začala jsem obdivovat.. Hrdinové jsou uveritelni, jsou lidští.. Nakonci můj vztah ke knize přiblíží gesto: našla jsem si na Wikipedii, co je to epilog (i když jsem to davno věděla).

6 10.03.2016

Perfektní kniha, byla jsem i na filmové premiéře, ale kniha je lepší.

Nemyslím, že by se s maličkostí autorka mazlila. Ani nevim, zda to byl záměr, nebo to jen příjemně neřeší. S lehkostí nazirame na blázna a prestavame ho mít rádi. Nedalo mi to a podtrhla jsem veškerá slova "maličkost" v knize. Dobrý dojem.

1 10.03.2016

Skvělá kniha. Člověk hltá stránku po stránce a emoce se střídají, jako na běžícím páse. Záchvěvy lítosti, empatie, antipatie, starosti, zloby, dojetí, smutku, radosti, smíchu... a spousty dalších. Musím uznat, že s Ovem Frederik Backman opravdu zaválel. Spolkla jsem tuto postavu i s navijákem. Jako by bylo možné Oveho skutečně navštívit, jako by byl jedním z nás, reálných. Ještě budu muset v sobě nechat doznít jemné tóny, na které mě kniha naladila. Těžko se s ní loučím, takže si ji jistě přečtu znovu. Také sáhnu po omlouvající se babičce, abych zjistila, zda je Backman skutečně stejně tak okouzlující a výstižný, či zda je to jen o štěstí.

5 14.07.2015

Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale Joea jsem v určitých chvilkách fakt nesnášela a obdivovala zároveň. Dovede se skvěle kontrolovat, soudí lidi podle knížek, je protivný na některé lidi, je pozorný a až děsivě všímavý. Většinu lidí okamžitě odhadne, vidí jim do hlavy a ví, jak s nimi jednat. Z tohohle chlapíka, co miluje staré věci mi bylo úzko. Nejhorší na tom všem je, že jeho posedlost Beck je lidská. Má ji skoro každý, v různé míře na různé objekty. Román mě zaujal i svou du-formou. Ta mi vždycky připomněla, jak je Joe Beck vlastně posedlý.

6 27.05.2015