Noshelfcontrol komentáře u knih

Tak nejdříve jsem začala s hrou, která mě naprosto uchvátila. Bohůmžel jsem ji nikdy nedohrála a tak jsem začala znovu. Tentokráte ji už dohraju. Do toho jsem začala sledovat seriál, který se knižní předlohy drží mnohem více, než hra. A mě příběh jako takový tak moc zaujal, že jsem začala uvažovat nad knihami. Věděla jsem o nich už dávno, jelikož jsem celou sérii zakoupila příteli. A vždycky mě odrazovala délka kapitol, obecně nemám ráda, když kapitola trvá 30-50 stran "bez přestávky". Mám raději více kratších kapitol :D Ale seriál mě navnadil opravdu hodně, tak jsem si řekla, že to zkusím.
Takže jsem v jednu chvíli hrála hru, koukala na seriál a četla knihu. Eh, já trubka, občas se mi to trochu motalo xD

Kniha mě ale opravdu mile překvapila, doteď žasnu nad tím, jaký svět dokázal pan Sapkowski vytvořit. Je to až neuvěřitelné. Samozřejmě bájní tvorové a různí nelidé převzatí z veškerých mytoligí a městských legend. Ale vytvořit vlastní svět s tolika postavami, které nejsou nijak ploché či nudné, to je umění. Tolik jmen, tolik míst, tolik postav, tolik stvoření, tolik příběhů. Opravdu smekám. Chtěla jsem původně začít až 3. dílem, ve kterém se začíná odehrávat hlavní příběh, protože na ten jsem hodně zvědavá, ale byla jsem přemluvena ať si přečtu i povídky. Jsou prý mnohem pohádkovější a mnohdy odlehčenější než hlavní příběh. Nu, uvidíme. Kromě kapitol, s jejichž délkou asi budu prostě krapet bojovat, mi občas dělá problém i samotný styl psaní autora. Není špatný, to vůbec. Jen si na něj asi musím zvyknout. Některá slova jsem si musela i hledat :D

Nevím, zda budu v sérii pokračovat ihned, ale brzy určitě ...

11 05.09.2023

Harry Potter je mojí srdeční záležitostí snad celý život. Filmovou sérii miluju a je úplně jedno kolikrát jsem ji už viděla, nikdy mě nepřestane bavit. V kině jsem byla asi jen na posledních dvou dílech, protože jsem téměř stejné stará jako samotná knižní série :D Je mi až hanbou, že jsem se do knížek pustila až v dospělosti, ale jak tu mnozí říkají "lepší pozdě, nežli nikdy". Harry Potter se řadí mezi ty knihy, které by si měl přečíst každý. Opravdu se klaním paní Rowlingové, že to nevzdala a své dílo nakonec prosadila (přestože ji s tím mnoho lidí poslalo někam...)

A mimochodem, jen Rowlingová dokáže, aby vám bylo líto létajícího klíče ... :D

Velice oceňuji, jak věrně se film drží knižní předlohy (tedy, co se zatím prvního dílu týče). Ano, něco bylo pozměněno a něco vynecháno. Ale kniha vám tak alespoň krásně doplní ten příběh, který už všichni tak dobře známe z televizních obrazovek.
Určitě se hned vrhnu na druhý díl, i když vím, že potom už to bude výzva, co se tloušťky týče :D

10 05.10.2023

(SPOILER) Musím říct, že Vězeň z Azkabanu mě neskutečně bavil. Kniha mě pohltila od začátku do konce, už dlouho jsem se tak do něčeho nezačetla. Na rychlosti to sice bohužel nebylo znát, protože člověk musí taky někdy pracovat :D Ale přesto, že se jedná o knížku s téměř 500 stránkami, jsem ji na mé poměry sfoukla celkem rychle :DD
Rozhodně to ale byla po dlouhé době kniha, u které mě vyloženě mrzelo, že ji musím odložit.

Znovu se nám tu objevuje mnoho nového. Nové vyučovací hodiny jako péče o kouzelné tvory, jasnovidectví, starodávné runy, věštění z čísel atd... Nové předměty jako Pobertův plánek či Obraceč času. A samozřejmě nové postavy: Klofan, Křivonožka, profesorka jasnovidectví (jejíž jméno se nikdy nenaučím psát) Lupin, Sirius Black a samozřejmě také hrůzostrašní mozkomorové...
Lupina jsem si okamžitě oblíbila. Hrozně sympatická postava. Stejně jak řekl Harry, zatím nejlepší učitel obrany proti černé magii. Jeho předchůdci ovšem nenasadili laťku příliš vysoko, když chtěli Harrymu ublížit :D
Sirius byl zprvu takový nečitelný a jakoby zamrzlý, ale jeho dopis na konci mě hrozně dojal. Taktéž skvělá postava :))

Co se týče naší trojice, tak jejich charaktery mám tu čest pozorovat už tři knihy. Autorka si s větším rozborem postav moc práce nedala. Ale jak už tu někdo řekl, jsou to přeci jen knihy pro děti a tak je taky musíme brát. Samozřejmě nás starší čtenáře může plochost postav iritovat, ale knížka má jiné klady, které to zachraňují.
Harry je bohužel na hlavní postavu hrozně plochý a takový jakoby bez názoru na cokoliv. Hlavně v prvních dvou dílech a převážně v tom druhém mi tak připadal. Ve třetím díle už se u něj objevují nějaké emoce a jeho postava už začíná získávat nějaké ty barvy. Naproti tomu Ron mi přijde výrazný od začátku nebo určitě výraznější než Harry. On i Hermiona mají od začátku nějaké ty emoce a máte je prostě rádi.
I když mi přijdou oba věčně vzteklí a Hermiona k tomu působí pořád hrozně ustrašeně. Nelíbí se mi, že tam ve většině případů působí jako největší srab. Ale to je jen můj názor. Nejvíce pozornosti její postava dostala, když vlepila jednu Malfoyovi a to je zatraceně dobrá scéna jak v knize, tak ve filmu :D víc prostoru Hermioně prosím...

Pokud jde o záporné postavy, ty už autorce jdou dokonale. Ať jsou to Dursleyovi, kteří jsou na udání sociálce, velice nezaujatý profesor lektvarů Snape nebo bohatý arogantní spratek Draco Malfoy. Všechny tyto postavy spolehlivě nesnášíte ...

Samozřejmě jedny z nejlepších momentů byly Harryho léto v Příčné ulici a pak výlety do Prasinek, které zní prostě kouzelně. Přiznejte se, kdo z vás by si dal máslový ležák :D

Tím už ale končí veškerá legrace... Třetí díl mám nejraději, protože se v něm toho tolik děje, není už tak naivní, ale zároveň ještě není tak moc temný. Prostě něco mezi. Ale teď už jde tzv. do tuhého ...

P.S. musím si teď ale dát pauzu a přečíst si něco tenčího :D

8 07.03.2024

Moje první kniha z české tvorby. Nehledě na nízké hodnocení zde, jsem četla spoustu recenzí plných chvály všude na internetu.

Věděla jsem, že kniha bude mít temnější atmosféru a že mi z toho občas asi nebude úplně nejlíp. Ale zvědavost mě přemohla, příběh Viktorie mě tak lákal, že jsem si ji musela koupit. Při čtení jsem mnohdy byla zkleslá a prožívala emoce společně s Viky.
Deprese mi není zrovna cizí a proto mě překvapilo jak dokonale to autorka dokázala vystihnout. Konečně někdo popsal depresi takovou jaká je. Bez obalu. Bez přibarvení. Na co taky, že?
Skoro, jako by někdo popisoval moje myšlenky a pocity z doby, kdy mě deprese sužovaly.

Kniha mi připadala opravdu čtivá, ani jsem nemrkla a byl konec. A u části, kde byl zmíněn vzkaz v knize, jsem měla na krajíčku. Jsem ráda, že to dopadlo jak to dopadlo.

Držela jsem hrdince celou dobu pěsti, protože vím, že tohle bych já nezvládla. Obdivovala jsem Viktorii. I když, upřímně bych ji to pěstí někdy nejradši sama vrazila :D
Černooka zde funguje jako metafora, dá se říct. Koneckonců každý v sobě máme svoji temnou stránku, kterou se snažíme vytěsnit. A mezi ní a tou "dobrou" je hranice. Jen ji každý má jinak tlustou. Lidi jako já, Viktorie a další takoví ji mají sakra tenkou. Jiní ji mají tak tlustou, že o ní skoro nevědí.
Ale u každého se alespoň jednou v životě projeví...

P. S. Dávejte si pozor... Černooká může číhat v každém z nás...

8 07.10.2018

(SPOILER) Uff, to byla moje první bichle (a bohužel ne poslední). Čtvrtý díl mám hrozně ráda. Z filmů je můj 2. nejoblíbenější a tak jsem ráda, že jsem si ho konečně přečetla a tudíž se mi celý více rozvětvil. Zajímal mě celý průběh Mistrovství světa ve famfrpálu (protože ve filmu nemohlo dostat tolik prostoru). Vlastně bylo super, že jsme mohli sledovat celý zápas (famfrpál se mi v knihách HP vždycky dobře četl), ovšem bez komentáře Leeho Jordana to nebylo ono Dále bych chtěla vyzdvihnout další věci, které se do filmu nedostaly, jako například Winky (a vlastně i přítomnost Dobbyho ), docela zásadní informace o jednom otravném zvěromágovi a samozřejmě nesmím zapomenout na SPOŽÚS! To mě hrozně bavilo
Dále bych zde chtěla vypíchnout pár scén:
Za 1. Asi poprvé mi bylo, jako chronickému arachnofobikovi, líto pavouka. To jak byl vystrašený a snažil se Moodymu utéct...
Za 2. Kapitola s nacvičováním zapuzovacího kouzla. "Sem tam vzduchem proletělo i něco těžšího než polštář, například profesor Kratiknot"
Za 3. Scéna ve vlaku na konci knihy. "... vysvětlil Fred věcně, šlápl na Goyla a vešel do kupé. Hůlku ještě držel v ruce, stejně jako George, který si dal záležet, aby cestou dovnitř stoupl na Malfoye" - omlouvám se za citace, ale tohle mě opravdu a upřímně pobavilo
No a za 4. samozřejmě hrabáci, ti mě v knize opravdu překvapili.

Nicméně teď k ději. Už nám jde tzv. do temného. Voldemort se vrátil a už to nebude tak pohádkové, jako doteď. Souboj na hřbitově byl napsaný lépe než jsem očekávala (protože jak víme, filmy jsou obecně temnější a trochu drastičtější), takže jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.

Naši mladí hrdinové nám pomalu dospívají (a zamilovávají se). Vývoj postav je tu už hodně znát. Například Harry už není tolik plochý, jako v předchozích dílech a to, jak dal peníze dvojčatům bylo na jednu stranu "awww" a na druhou "to je dost" xD
Za to Ron mi asi poprvé pil krev, hlavně co se Hermiony týče

P.S. a málem bych zapomněla zmínit Ronův společenský hábit

P.P.S. Samozřejmě se mi před zveřejněním půlka komentáře smazala... Omg, já už to musím přestat psát na mobilu...

7 01.12.2024

(SPOILER) Chápu, že s novým seriálovým zpracování kniha nemusí každému dávat smysl. První a druhý díl napsán povídkovou formou a ne jako ucelený příběh, který myslím začíná třetím dílem. Fanoušci, kteří začali nejdříve s knihami nebo hrou (jako já) jsou poněkud více v obraze (i když hra s příběhem knih nijak nesouvisí).
Porovnávat seriál s knihami lze i nelze. Některé povídky byly v seriálu zpracovány, jen trochu jinak. Seriál se knižní předlohy nedrží úplně stoprocentně, což nijak nevytýkám. Ale neměli by zabíjet postavy, které v knize normálně žijí :/
A pokud je někdo zmatený v ději povídek, co teprve první řada seriálu, že? :D

Druhý díl mě bavil o trochu více než první, mnoho zajímavých příběhů, opět inspirovaných známými pohádkami. Potkáváme zde spoustu nových postav, které se nám pak na konci hezky sejdou. Marigold stále zůstává mojí oblíbenou postavou, Geralta mám ráda také, o tom žádná, ale Marigold se nám stará o vtipné momenty :D Yennefer jsem nikdy moc nemusela a asi se to jen tak nezmění, na mě prostě moc velká mrcha xD Ale konečně zde potkáváme naše dítě Starší krve - Ciri. Ze, které je na konci dokonce zaklínačka :o
Upřímně doufám, že v dalších dílech budou příběhy našich postav více rozvedeny, hlavně Ciri. Tohle všechno byla taková příjemná ochutnávka a teď bych ráda věděla, jak to celé bylo.
Poslední kapitola, neboli epilog, byla bezesporu nejlepším příběhem. Takové nečekaně vtipné a optimistické a melancholické. Spoustu vtipných momentů a všechny postavy spolu na jednom místě. Samozřejmě, jak známe Geralta a Yen, tak ani jejich svatba se neobejde bez nějakého toho zabíjení :DD

Nicméně mě mrzí, že už mám tyto pohodovější a na čtení pravděpodobně příjemnější díly za sebou. Ale to neznamená, že se netěším na ty nadcházející :)

7 09.04.2024

(SPOILER) Bohužel jsem si s komentářem ke knize dala poněkud načas, měla jsem v tu chvíli rozečteno více knih a trochu jsem to nezvládala :D Udělala jsem si během čtení chvíli pauzu (převážně kvůli těm dalším knihám, které mě v tu chvíli lákaly více) a zrovna během příprav mnoholičného lektvaru, což mě udivuje, tuhle část ve filmu totiž naprosto miluju :D
Tajemná komnata je obecně asi můj nejmíň oblíbený díl. Sama nevím proč. Mám ho ráda, to ano, stejně jako všechny ostatní díly, ale mými největšími favority jsou rozhodně trojka a čtyřka. Ale Tajemná komnata se mi kromě té delší pauzy jinak četla velice dobře. Poslední tenký díl :DD
A už nám tu lehce začíná nějaké to temno a znovu zde potkáváme Voldemorta, jen v jiné podobě. Jak už tu někdo zmínil, trochu škoda, že v knize nebyla více rozebrána korespondence mezi Tomem a Ginny. Chudák holka, tomu říkám perný první rok v Bradavicích :(

Máme tu nové postavy (Lockharta prostě dokážete nesnášet i mít rádi zároveň), poznáváme blíže rodinu Weasleyů, která je celá hrozně sympatická (možná až na Percyho xD) a objevujeme společnou minulost Hagrida a Voldemorta a důvod, proč chudáka Hagrida vyloučili ze školy:/
Tím se dostávám k Aragogovi ... No, pro arachnofobiky opravdu skvělý díl s ještě lepší scénou v Zapovězeném lese... Naprosto sdílím Ronovy pocity a obdivuji ho, protože já bych se pavouků opravdu držet nedokázala :DD
Pořád mám v hlavě popis toho, jak je obrovští pavouci nesli do lesa v těch svých chlupatých... no brrr fuj. Připomnělo mi to scénu z Hobita xD

Co se týče naší hlavní příšerky - Baziliška, opravdu jsem čekala, že celá finální bojová scéna bude nejméně na 3 stránky (jenže tohle není Zaklínač, víme?) a byla jsem celá napjatá, ale nakonec celou práci odvedl hlavně Fawkes a Harry Baziliška "jen" dodělal :D Ano, ve filmu to bylo taky tak, ale byla tam aspoň trocha napětí, tady to bylo takové šup šup a konec :D

Ale jinak se mi tento díl opravdu líbil, hlavně scéna s vrbou Mlátičkou, Ronovým Hulákem a obecně scény s Ufňukanou Uršulou.

Momentálně jsem už za polovinou třetího dílu, tak snad tentokrát komentář přidám hned a nebude tak kostrbatý :/

7 29.02.2024

Během čtení Vlků z Mercy Falls mě doprovázel zvláštní pocit a myslím si, že teď svět vnímám docela jinak - jako bych konečně otevřela oči. Opravdu nádherný příběh o lásce a přátelství. První díl mě úplně očaroval a získal si mě hned od samého začátku. Druhý díl už nebyl tak nevinný jako první, už šlo takzvaně "do tuhého" a k Samovi s Grace se přidali i Cole a Isabel. Celou dobu jsem Samovi a Grace strašně fandila ať najdou způsob, jak spolu zůstat i přes věčné proměny, neznalosti vlastního těla, anebo bezcitné lovce. Ve třetím díle se toho hodně vysvětlí a hlavně posledních pár stránek prostě čtete, někdy skoro až bez dechu :-D. Snad žádný konec se neobejde bez nějaké té ztráty, které mi bylo upřímně opravdu líto :-( Ale i tak se mi konec líbil - malé překvapení jako vždy. :-) I když se mi přece jen zdál trochu neuzavřený. Ale no co, aspoň si jej každý domyslí podle svého. Tahle série ve mě něco zanechala a já jen doufám, že si ji někdy znovu přečtu :-)

7 27.12.2015

Nesnáším milostné trojúhelníky:), vždy když mám svého favorita (tady je to Maxon), tak si hlavní hrdinka vybere toho druhého! Ale tady to vypadá, že se to přece jen naklání k Maxonovi. Doufám, že si America vybere jeho. Neříkám, že Aspen je špatný, ale já bych si rozhodně vybrala nesmělého a romantického prince Maxona.:) Ale teď ke knize - je opravdu návyková, vůbec jsem ji nedokázala odložit. Autorka to má opravdu promyšlené, například tu historii Illey. Hlavní hrdinka mi je opravdu sympatická, mám ráda ten její smysl pro humor.:D Při čtení Selekce se mi úžasně relaxovalo a vždy když tam byl nějaký rozhovor mezi Americou a Maxonem, tak jsem se buď nahlas smála nebo roztávala dojetím :D Opravdu opravdu nádherná knížka. Co nejdřív se vrhnu na Elitu.

7 28.07.2015

Na první pohled by člověk neřekl, že kniha je již 11-12 let "stará". Nějakou dobu potom, co vyšla, získala i filmové zpracování a stal se z ní boom. Mě v té době bylo 15, takže taková ideální cílovka. Přesto jsem si ale knihu až doteď nepřečetla. V té době to na mě bylo prostě moc smutné a nebyla jsem ještě na svém čtenářském vrcholu :D Všichni to hltali, všichni mi to doporučovali. Ale já pořád ne a ne se k ní dostat. A John Green mezitím napsal spoustu dalších knih, které jsou určitě alespoň z poloviny tak dobré jako Hvězdy.
No a teď? O více než 10 let později jsem si řekla, že je čas si některé knihy přečíst. A musím říci, že jsem za to ráda. I přesto, že mě kniha několikrát rozplakala a já z ní měla sny o rakovině. I přesto, že jsem měla potřebu neustále objímat svého přítele a děkovat za to, že jsme zdraví a spolu. I přesto jsem hrozně ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. A myslím, že každý by si ji měl přečíst. Co nevidět bude určitě považována za klasiku a takovou "tu knihu, kterou si prostě musíte přečíst".
Někdo tu už zmínil (a to se mi moc líbilo), že kniha samotná je vlastně takový Císařský neduh a i když nám John Green dal daleko lepší konec, než Peter Van Houten, stejně bych si přála vědět, co se s Hazel a její rodinou nakonec stalo. Já vím, že je jasné CO se stalo. Ale chápete mě, ne?

P.S. Nebojte se. Osud Izáka, Hazel a její rodiny za Johnem Greenem zjišťovat nepůjdu... :D

6 29.10.2024

(SPOILER) Fascinuje mě, jak se mi vždycky recenze (komentář) ke knížce píše sama od sebe v hlavě, ale jakmile knihu dočtu, tak mám v hlavě úplně prázdno :D Pokud by někdo mé komentáře nějak sledoval, brzy by si všiml, že mám problém s tím, aby myšlenka měla hlavu a patu, ale to je prostě tím, jak ze mě slova někdy doslova tryskají :D
Každopádně jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala. A myslím, že tomu nejvíce pomohlo blížící se seriálové zpracování. Chtěla jsem prostě nejdříve zhltnout předlohu.
Upřímně jsem ji dlouho přehlížela, protože mi vždycky přišla jen jako taková kopie mého oblíbeného Jeden z nás lže. (Ta obálka tomu taky zrovna nepomohla :D) Ale to jsem se sakra spletla. Miluju YA thrillery a jak Karen McMannus, tak Holly Jackson píší poutavě, ale každá má svůj osobitý styl. Tudíž nelze srovnávat.

Nicméně kniha jako taková možná měla trošku pomalejší rozjezd, ale ten naštěstí netrval moc dlouho. Příběh rozhodně nebyl tolik předvídatelný, jako u jiných "detektivek" podobného typu. Upřímně jsem to rozuzlení vůbec nečekala. Měla jsem spoustu teorií, jednu divnější než druhou. Napadlo mě třeba, že ta dívka v podkroví je Becca a Andie je celou dobu doma. To by byl plot twist co? :D Ale to by samozřejmě nedávalo smysl. Pak mě napadla taková klišé zápletka, a to nějaké ztracené dvojče. No rozhodně by mě nenapadlo, že se tu jedná o takovou tragédii omylu. Ty jsou ale podle mě jedny z nejhorších zápletek (myslím jako nejbolavějších pro čtenáře).
Tolik zápletek a zvratů najednou, že to opravdu připomínalo klubko nití, klubko lží, do kterých bylo celé městečko zabaleno. A pominu-li fakt, že police celý případ uzavřela aniž by se snažila tomu přijít nějak víc na kloub a pak to prostě celé vyřeší nějaká "obyčejná středoškolačka" co by Nancy Drew a celé městečko jí ochotně dává výpovědi jen kvůli školní práci, tak musím říct, že kniha mě více než příjemně překvapila :D :)

Ohledně zpracovaní, moc se mi líbí doplňkové prvky v knize jako pracovní protokoly, mapy a stránky deníku. Krásně to příběh doplní. Co bych ale naopak vytkla je oddělování nebo v tomto případě spíš neoddělování některých částí knihy. Například Pipa si doslova v jedné větě bere klíč z pod rohožky a v druhé větě už spí v posteli. Jako pardon? Ale nějaký takový ten prvek ve formě tečky nebo hvězdiček oddělující jednotlivé scény by nebyl na škodu. Stačilo by i obyčejné odsazení řádku. To mě opravdu iritovalo, ale to už bude spíše chyba editu.

Co se týče postav, je tu Andie Bellová jako krásná dívka a nevinná oběť a Sal Singh jako bezcitné vraždící monstrum. A nakonec? Z Andie se vyklubala neuvěřitelně krutá osoba schovaná za krásnou tvářičkou (upřímně mě stále zajímá to její třetí vítězství nad Nat da Silvovou). Ale i přesto bych jí smrt nepřála, naopak jsem doufala, že se někde najde živá. A ze Sala se vyklubala nevinná oběť. Opravdu mě bolelo to, jakým způsobem zemřel. To nebylo fér. To si nezasloužil. Byl dobrým člověkem od začátku do konce. A když už jsme u nevinných obětí, nelze nezmínit chudáčka Barneyho. Bože neumím si ani představit, že by tohle někdo udělal mému psovi. (Prý to byla nehoda, ale kdo ví ...).
Teď ale na trochu veselejší notu. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila hned od začátku. Rozhodně není nijak plochá ani nudná. Líbila se mi ta její fakta, která kolem sebe neustále střílela. S Ravim mezi sebou měli skvělou chemii.
Jen jedinou věc bych hlavní hrdince vytkla, a to to její občasné nelogické chování. Ona vyšetřuje vraždu dvou mladých lidí a doslova jde sama nejen k jednomu, ale rovnou pak i ke druhému vrahovi ... To je skoro jako, když jedním dechem poučujete postavu v knize či filmu ať něco nedělá a pak jdete a otevřete dveře cizímu člověku ... (to je jen příklad, vůbec se mi to nestalo :DD).
Musím ale říct, že jsem nejdřív měla velký problém se jménem hlavní hrdinky. A tím nemyslím Filipa, ale oslovení Pipa. Nevím, zní mi to jako pípa nebo pipina. Ale to je asi prokletí českého jazyka nebo české mentality obecně :DD Stejně tak moc nemusím, když se hlavní postava jmenuje třeba Poppy. Ale to je jen můj problém. Myslím, že jsem si postupně na Pipu pak začala zvykat i když se mi u toho sem tam kroutily nehty :D

Teď by to asi chtělo nějaký závěr, co? Hlavu jsem celkem zvládla, ale pata bude asi trochu kostrbatá :D Jsem hrozně zvědavá na již zmíněný seriál a uvidíme, jak se své knižní předlohy bude držet. Takže závěrem bych asi jen chtěla říct: čaj do jedné ruky, čokorupční muffiny nebo RAVIoly do druhé a jde se koupit zbytek autorčiných knih :DD

P.S. přiznejte se, kdo u čtení knihy taky dostal chuť na čaj?

6 26.07.2024

Filmovou sérii miluju a proto se mě "lehce" dotklo, že se filmový tvůrci rozhodli nedotočit konec. To opravdu naštve. A mě to celá léta tak ubíjelo. Bohužel až teď jsem se konečně dokopala k tomu, abych si přečetla knižní předlohu a abych se dozvěděla, jak to vlastně celé dopadne. Rozhodně mi nevadí nejdřív vidět film a poté číst knihu. Je sice hezké, když si to můžete v hlavě celé vytvářet po svém. Ale takhle mám o "námahu" míň a knížka mi tak může hladce plynout před očima :D Tahle série má opravdu výborné hodnocení, což mě ještě více motivovalo. Ale já jsem upřímně váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Ano v knize je spousta, spousta detailů, které ve filmu nevidíme a někdy dost podstatných. Ale já jsem nějak nemohla přijít na chuť hlavní hrdince Tris, jejíž filmová verze je můj velký vzor (a ne pouze vzhledem :D). Občas mi fakt lezlo na nervy její chování, ale to asi proto, že už taky nejsem zrovna cílová skupina :/
Chování na druhou stranu opravdu odpovídalo 16ti leté holce, to je pravda. Ale beztak mi místy přišla dost naivní a trochu moc dětská. Je ale také pravda, že nám během prvního dílu hezky "vyrostla", což bylo v knize hezky vykresleno.

Další takový případ je Čtyřka. No řekněte dámy, kdo by ho nemiloval, že? Ale ten mě taky sem tam lezl na nervy. Místy byl na Tris až moc hrubý. Ano já vím, že to byl jeho záměr, ale proboha, tak snad se jí omluvím, až bude příležitost ne? Ne, on jen stojí jak tvrdý Y a ještě to svede na Tris. Omg.
Pochopila bych, kdyby byl záměr autorky (a možná že i byl), vytvořit mužskou (chlapeckou) postavu, která je výborná v boji, sebeovládání atd., ale už ne tak v mezilidských vztazích.
Hlavní hrdinka vidí po většinu knihy Čtyřku jako totální monstrum. A on tak občas i působí, to musím uznat. Hlavně když jí v jednu chvíli řekne, že je pitomá nebo že by si ji rozhodně nevybral jako první možnost, kdyby mu šlo o sex. A pak se ještě hrozně diví, že se Tris urazí? Sorry jako Čtyřko, ale jsi snad člověkem první den? :D
Za takové poznámky se prostě nejde neurazit pánové.

A Tris ty se taky prober, nejdřív ti řekne takové věci a pak se na tebe jen smutně podívá a ty už se mu vrháš kolem krku? Eh. Ale já to prostě beru z pohledu svého věku. V jejím věku bych se asi chovala podobně. Takže tohle ještě přehlédnu, jen jsem si potřebovala odplivnout x)

Ale aby to nebylo jen o kritice, tak musím říct, že třeba postava Petera se povedla. Je to opravdu stejný k*etén jako ve filmu a ještě mnohem horší. I další záporné postavy jako Eric, Molly, Drew (i když ten byl takový nevýrazný) a ta Sečtělá mrcha se povedly tak, že jste je opravdu nenáviděly.

Co se týče bojových a násilných scén, autorka si servítky rozhodně nebere. Občas jsem se fakt divila, že se dokážou druhý den zvednout z postele (ne, že by měly na výběr samozřejmě).

Jediné, co mi v knize chybělo bylo nějaké hlubší vysvětlení toho, co se vlastně se světem stalo. Něco nám sice naznačeno bylo, ale když už autorka dokázala tak zajímavě vykreslit podobu polorozpadlého Chicaga, tak jsem očekávala i zasvěcení do oné historie světa a lidstva. Abychom lépe chápali, proč vlastně vznikly frakce, kdo zatím původně stál atd. Ale samozřejmě očekávám, že se to třeba ještě dozvíme v následujících dílech. (Ano vím, že to znám z filmů, ale i tak mě zajímá, jak to popsala sama autorka)

Co se týče Tris a Čtyřky, tak doufám, že už to v následujících dílech bude menší Itálie než doteď. Chemie mezi nimi je velice hmatatelná, že jim to čtenář opravdu věří, tak jen doufám, že Tris ještě trochu víc dospěje a ze Čtyřky se stane větší kavalír :DD

P.S. Jsem také velice zvědavá na knihu Čtyřka a na jeho pohledy na dané situace s Tris.

6 13.06.2023

Čtenáři, nejen Repliky, ale i ostatních knih, se odjakživa dělí na dvě skupiny: Odpůrci a Příznivci.
Žádná kniha není 100% přijata ani 100% odsuzována. Ale u Repliky jsem našla opravdu různorodé názory, lidé, kterým příběh nesedl a lidé, kteří si knihu opravdu zamilovali. Pak také lidé, kteří knihu kritizují, ale našli v ní i nějaké to plus.
Nikoho nesoudím. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno, každý si musí na tuto knihu udělat svůj názor a nedat na názory ostatních.
Já si četla komentáře, jen abych věděla jak je nejvíce efektivní knihu číst :D Opravdu funguje systém 1:1 nebo 2:2.
Musím, ale přiznat, že mi dost dlouho trvalo se do knihy tzv. začíst. Také proto mi její čtení trvalo tak dlouho. Zajímavé to bylo od začátku, ale některé části se trochu táhly. Ale čím více se má Cesta do středu knihy zúžovala, tím více mě příběh pohlcoval.
Upřímně Žlutá část mi malinko připomínala klasické mladistvé klišé, ale líbilo se mi, že aspoň jednou není hrdinka knihy (v tomhle případě, ani jedna ze dvou) úplně stoprocentní topmodelka (a ano říkám to proto, že postavou se hodně přibližuji Gemmě :D).
Modrá část, opravdu zajímavý nápad, na podobný jsem dosud nenarazila. Nápaditě vykreslená podoba Havenova institutu.
Ano romantické části se mohou jevit jako pouhé výplně, ale já jsem prostě sentimentální romantička :D Takže mě tam romantika ani tak nepřekážela. Doufám, že také najdu svého Petea :D
Oceňuji i tu smutnější událost, i když u téhle postavy mě to zasáhlo :(
Zajímavě pojatý příběh ze dvou pohledů, lišící se psychologie obou dívek i jejich pohledy na svět.
Rozhodně jsem zvědavá na druhý díl.

P. S. Moje rada? I když vás třeba kniha ze začátku nebude moc bavit, zkuste pokračovat :)

6 23.06.2019

Z Asyla jsem byla hrozně nadšená, takže když jsem se dozvěděla, že bude 2. díl, měla jsem hroznou radost. Asylum bylo takové mrazivé, hlavně díky tomu prostředí, kde se příběh odehrával. Ale jak se říká: ,, Brookline. Tam to vše začalo a tam to taky skončí" :)
Sanctum bylo místy hodně napínavé, a hlavně mi při čtení běhal mráz po zádech. Líbilo se mi jak Dan, Abby a Jordan postupně dávaly dohromady dílky skládačky a odhalovaly všechna ředitelova tajemství. Samozřejmě tu nechyběl ani Jordanův sarkasmus :D A pokud jde o hlavní zápletku, tak ta mě hodně překvapila. Ještě teď si pamatuji, jak jsem zrovna ve vlaku četla tu část s Micahem. Nechci ani pomyslet na to, jak vykuleně asi musel vypadat můj výraz :D
Jsou tu samozřejmě ještě nějaké nezodpovězené otázky, takže budu doufat v pokračovaní. :)

6 17.04.2016

Už dlouho jsem nečetla tak velmi romantickou a poutavou a knížku jako je Mrazení. Dostala jsem ji loni k Vánocům, ale pořád jsem měla spoustu jiných knih ke čtení. Ale teď jsem si řekla, že si ji konečně přečtu. Navíc mi na ni dobře vyšlo i roční období - ten přechod mezi podzimem a zimou venku, mi krásně doplňoval čtení, takže jsem se do příběhu dokázala lépe vžít.
Ale teď ke knize, mám ráda tenhle styl psaní - příběh vyprávěný skrze různé postavy, s tím jsem se setkala snad jen jednou. Ze začátku jsem měla trochu problém představit si Samovy oči, ale stačila trocha fantazie a bylo to :) Děj pro mě nebyl až tak předvídatelný, jako pro některé, samozřejmě jsem věděla, že přijdou na způsob, jak spolu zůstat, ale ten konec mě docela dostal. Měl od každého něco - byl trochu smutný, více romantický, ale hlavně dojemný :)

Dřív jsem vlkodlaky vůbec nemusela, ale postupem času se můj názor měnil a tahle knížka mi to jen potvrdila. Vlky, jako takové, jsem měla ráda vždycky. Ovšem ne každý může mít svého speciálního žlutookého vlka, že? :)

Kromě pár ne moc kladných komentářů (chápu, že každému se líbí něco jiného), mě zarazilo hlavně srovnávání s Twilight. Jako vážně? Nečetla jsem sice knížky, ale i přesto se mi zdá, že mezi Twilight sagou a Vlky z Mercy Falls jsou docela rozdíly. Ale jak jsem řekla, každý má svůj názor. Já se teď každopádně vrhám na druhý díl :D

6 08.10.2015

Opravdu nádherná knížka. Vhodná hlavně na parné letní dny. Dojemný letní příběh mě vůbec nechtěl pustit, nemohla jsem se odtrhnout. Společně se Sam jsem záviděla Gerretům, že mají tak velkou rodinu a samozřejmě je tu Jase Garret - no, kdo by nechtěl takového souseda, že jo.
Trochu jsem se bála, jestli to dobře dopadne, ale konec byl opravdu hezký. Musím říct, že jsem se u knížky i hodně nasmála. Těším se na další knížky od této autorky. Rozhodně doporučuji, protože na léto je jako dělaná.

6 22.07.2015

Film mám hrozně moc ráda a strašně mě naštvalo, že nebude pokračování. Tak jsem si řekla, že si aspoň přečtu knihy abych věděla jak to dopadne. Byla jsem opravdu překvapená, protože i když znám film skoro nazpaměť, knížka se mi četla hrozně dobře. Tím, že se od ní film trochu liší to bylo ještě lepší. Tahle ,,verze upíra" se mi asi nejvíc líbí. Všechny postavy si hned oblíbíte, teda ty kladné :) Doporučuji zvláště těm, kteří mají rádi upíry.

6 17.05.2015

Když jsem narazila na tuhle knížku na internetu, hned mě zaujala (jak obálkou, názvem. tak i příběhem). Vždycky jsem se k ní se zvědavostí jak to bude dál, vrátila. Četla se mi opravdu dobře. Není to ani hodinka,co jsem ji dočetla a mám chuť si ji přečíst znovu. Már ráda hororovou tématiku, a protože jsem moc knížek tohohle žánru zatím nečetla, byla jsem hrozně nadšená. Z těch fotek mi občas běhal mráz po zádech, a taky z okamžiků v suterénu. No .... rozhodně bych nechtěla být na Danově místě :)

6 01.10.2014

(SPOILER) Tahle knížka je ztělesněním hesla "náhoda je blbec". V tomto případě spíš "náhoda je někdy fakt blbec". Vezměte si, že jsme mohli být svědky pravděpodobně nejděsivějších dní v životě Adrienne jen díky tomu, že nějaký dopis spadne do sklepa. Ano, to je ta pointa a bez toho by příběh této knihy nebyl. Jen se pozastavuji nad tím, jak málo stačilo, aby se Adrienne v klidu zabydlela, pouze dodržovala pokyny své pratety a nemusela bojovat se šáhlou zombie příbuznou. Ale jak se říká, chybami se člověk učí. A věřte, že Adrienne už nikdy nezapomene svíci zapálit ...

Moje prvotina od Darcy Coates. Už kolem této autorky kroužím strašně dlouho, protože jsem byla hodně skeptická. Bála jsem se, že se nebudu ani jednou bát a že mě bude knížka nudit. No ... to jsem se trochu spletla :D Jako pořád na tom nejsem jak Joey se "Září" (Osvícením btw) z Přátel, že bych ji musela strkat do mrazáku, ale neříkám, že jsem si na tuto scénu během čtení párkrát nevzpomněla :DD
Z knihy se vyklubala příjemná mrazivá oddechovka. Snažila jsem se ji číst spíše po večerech kvůli atmosféře, ale ne vždy to šlo a ve dne málo kdy knížka působila strašidelně.
Ale na druhou stranu když si takhle čtete jen při decentním světle sami v místnosti a máte takovou představivost jako já, tak to pak stojí za to. Já se lekala každého zvuku a dokonce i seřvala přítele, když náhle vešel do pokoje a já se hrozně vyděsila :D

Každopádně jsem hrozně zvědavá na další knížky autorky a doufám, že jejich atmosféra nepoklesne :)

P.S.: kočky jsou nejvíc!

5 10.06.2024

(SPOILER) Přesto, že je kniha určena spíše mladším čtenářům, jsem velice ráda, že jsem s jejím přečtením pár let počkala. Mám obavy, že pro některé mladší čtenáře by toto téma mohlo být ... já nevím ... poněkud složité? Nevím, jak to popsat. Chci tím říct, že i přesto, že mi je 24 a už některé věci vnímám daleko jinak, než v pubertě, vím že by mě kniha zasáhla daleko víc, kdybych byla matka. Je to zajímavé a citlivé téma. Hlavně pro rodiče. A nejhorší je, že to ani není tak moc nereálné. O právu na život bychom mohli složitě debatovat, ale přesto ... je "lepší" "zabít" plod, který ještě není pořádně vyvinutý a nepoznal život a nebo je "lepší" "zabít" mladého člověka, který si už nějaký život zakusil?

Autor toto téma uchopil a velice dobře ho pojal. S takovými tématy se musí zacházet opatrně, je třeba je umět čtenářům vysvětlit. A myslím, že panu Shustermanovi se to povedlo. Neříkám, že se zde nenajdou nějaké nezodpovězené otázky, ale většina tématu je poměrně srozumitelně vysvětlena.

Kniha ubíhala velice plynule a bavila mě od začátku do konce. Dokázala ve mě vyvolat husí kůži a nepříjemný pocit uvnitř, což oceňuji. Chvílemi máte pocit, že čtete jen další young adult dystopii, kde se děti snaží utéct před systémem a stihnou se do sebe i zamilovat, ale pak se přistihnete, že ve vás myšlenka celé knihy hlodá a hlodá a donutí vás se zamyslet. A že opravdu přemýšlíte...
Kniha ve mě dokázala občas vyvolat takový šok, že jsem si musela rukou zakrýt ústa.
(Ani nevím, proč se to vlastně dělá - kvůli potlačení výkřiku, který málokdy přijde? .... Další věc k zamyšlení :D )
Hlavně pokud se jedná o scénu s rozpojením ... z pohledu "pouhého čtenáře" si říkáte: "hmm, čekal jsem to horší, tak hrozné to zas nebylo". Ale když se zkusíte do scény opravdu vcítit a představit si tam sebe ... není vám z toho moc dobře, co?
Nezajímavější a asi nejnepříjemnější část knihy ... A je úplně jedno, jak velký kr**én to byl ...

Postavy mi byly sympatické, kupodivu jsem si asi nejvíc zamilovala Leva. Ze začátku mě trochu štval, ale pak se změnil a štval mě ještě víc :DD Neumím to vysvětlit, ale mám ho z naší trojice asi nejraději. Jen doufám, že to s ním dopadne dobře. Co se týče Connora a Risy, tak ti nám během knížky taky pěkně "vyrostly".
A já jsem hrozně zvědavá, kam je jejich cesta dál zavede ...

5 19.09.2023