Noshelfcontrol komentáře u knih
Další úžasný díl Říše temnot, tentokrát o čarodějnicích. Neskutečně romantický a napínavý příběh, jak je u Smith zvykem :-) Hlavní dvojice Thea a Erik se mi hrozně líbila a chtěla jsem vědět jak to s nimi dopadne. Konec byl samozřejmě šťastný, ale i tak se těším na další díl:-)
Jedním slovem - skvělé! Tenhle díl se mi líbil ještě víc než ten první. Napínavé, dojemné a občas i zábavné. Doporučuji :-)
Předem upozorňuji na spoilery.
Úžasné pokračování Dechu, který mě uchvátil, ale Vzdor….. no, ten konec jsem málem nerozdýchala.:) Nejdřív v klidu čtete a čtete a najednou prásk! Najednou takový nával akce i napětí. Líbilo se mi, že přibyla nová postava – Ronan, kterého jsem si už od začátku oblíbila.
Pořád jsem litovala Alinu, Quinna, Beu a Ronana, že musejí žít v takovém světě, kde si ani na chvíli nemohli odpočinout. Člověk by si řekl, že Sekvoj je místem, ve kterém konečně mohou všichni šťastně žít, ale mýlil by se. Nikdo by totiž neřekl, že tím místem by mohla být kapsule nebo to, co z ní zbude.
Ale to co se dělo v Sekvoji, pořád jsem si říkala: „Jak tohle sakra může někdo dělat?. Jak může být Vanya tak krutá? To i její sestra byla lepší“. Nejlepší samozřejmě byla rozhodující válka o kapsuli mezi Sekvojani a vojáky s přidaným Odbojem. Jsem ráda, že se všichni spojili. Všechno nakonec dobře dopadlo, až na ty ztráty . Rozhodně doporučuji všem, co tento žánr mají rádi. Pro mě jedna z nejlepších sérií roku.
Poslední díl plný lásky. Charlotte je zamilovaná, Scarlet je zamilovaná a možná i Petula. V tomhle díle se ukázalo, že Petula nějaké to srdce přece jen má :) Ale ten milostný trojúhelník nebo spíše čtverec :D kolem Scarlet a Charlotte dá čtenáři docela zabrat, jak to nakonec dopadne? A kdo s kým nakonec skončí? Rozhodně skvělé zakončení série.
Druhý díl je rozhodně o něco lepší než první. Nemohla jsem se vůbec odtrhnout. To, jak to nakonec dopadne se Scarlet a Petulou ... prostě super. I Charlotte už je jiná, ale pořád není úplně šťastná, protože to jak si to všechno představovala, ji nakonec zklamalo, ale neví, že ještě zdaleka není konec.
První díl se mi opravdu líbil, ale ten druhý byl ještě o něco lepší. Bylo tam víc akce a napětí, každou chvíli nový zvrat. Musím se přiznat, že některým Keirovým hláškám jsem se opravdu zasmála. Ke konci mě to vůbec nehtělo pustit a já jsem ji prostě musela dočíst, musela jsem vědět jak to dopadne. Konec nebyl špatný, náhodou je to zajímavě ukončené a každý si podle svého domyslí, jak to všechno nakonec skončí..
Zpočátku mě to moc nechytlo, šlo to docela pomalu, ale po pár stránkách přišel zvrat a já jsem byla moc ráda, že jsem nepřestala číst. Ta originalita příběhu vězení, které má svoji vlastní mysl. Pokud jde o postavy, tak jsem, ani nevím proč, měla opravdu ráda Keira. Finna taky, ale ze začátku jsem moc neměla ráda Claudii, ale potom už jsem si ji docela oblíbila. Kapitoly ve vězení byly opravdu napínavé a poté i ty Venku. Já ted čtu druhý díl a kdo ví, jak se to vyvine.
Nicméně opravdu skvělá knížka a jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne.
Film už znám jako svoje boty, ale to neznamená, že byl pro mě děj v knížce předvídatelný. Právě naopak, v hodně věcech se docela liší, ale mě to nevadilo. Film se mi sice líbí trochu víc, ale knížka tím, že byla trochu jiná, se mi četla hodně dobře. Ani jsem nečekala, že se mi bude tolik líbit "jiná verze"příběhu "zombie romance". Film byl více do romantiky a kniha více do vtipu, i když v obojím nechybělo ani to druhé. Samozřejmě kniha vznikla dřív, ale píšu to takhle, protože jsem film viděla první.
(SPOILER) Tajemství sídla Craven Manor je podle mě o trošku slabší než první kniha. Atmosféra je zde pořád skvělá a příběh je hrozně zajímavý. Ale spíš než horor, mi to občas přišlo jako temnější mrazivější fantasy. To není kritika. Jen jsem se nebála tolik jako u Zombie z Ashburnu :D Daniel mi byl jako postava celkem sympatický až na tu jeho naivitu ohledně dobroty srdce jeho bratrance-debila. (Ne, Kyleovu smrt jsem fakt neoplakala. Alespoň byl ke konci užitečný, když už za většinu problémů mohl on ... Trochu temné, pardon.)
Co se týče tajnostmi opředeného sídla a jeho je ještě tajemnějšího majitele, tahle část mě hodně bavila. Záhadné a mrazivé a vy jen přemýšlíte, co by sakra mohl být ten Bran zač. V žádném případě by mě tedy nenapadlo stínové stvoření, které jsem si pak po celou dobu představovala jako Bubáka z pohádky Legendární parta (no neříkejte mi, že v tom Brana nevidíte xD).
Každopádně já si spíš představovala, že se jedná o nějakého upíra nebo tak, to bylo možná bylo více hororové.
Ale celý ten nápad z uvězněnými dušemi byl nakonec vcelku zajímavý a moc dobře pojatý. Jedna z nejděsivějších věcí v knize pro mě bylo město duchů Flinton a jeho obyvatelé, kteří zemřeli a upadli v zapomnění. Brrr. A ještě jakým způsobem zemřeli, dvojité brrr.
No rozhodně se těším na další knihu.
P.S. Líbilo se mi, že jsme dlouho nevěděli, kde je vlastně pravda, co si historie domu a tragédie rodu Myricksů týče. Ovšem jsem se stejně přikláněla k Branově pravé verzi událostí. Ne jako Daniel: "Ale tenhle říká, že Bran je zlý. Takže to musí být pravda. Když ale na druhou stranu Bran tvrdí, že zlí jsou oni. Takže to musí být pravda. Ale ona tvrdí, že Bran je ten padouch, takže to musí být pravda. Jenže Bran zase tvrdí, že padouch je matka, takže musí mít pravdu on."
Bože! Dane! Udělej si už prosím nějaký názor!
Omlouvám se, že takto přehráním, ale když v knize to bylo v jednu chvíli fakt jak pingpongový míček :DD
(SPOILER) Tuhle sérii jsem si naprosto zamilovala. Už dlouho se mi knížka nečetla tak dobře už od začátku. A asi to říkám u každého dílu:D Co se týče závěrečného dílu, stejně jako ty předchozí díly mě vůbec nechtěl pustit. Bohužel ale musím přiznat, že už byl méně čtivý a stránky mi neubíhaly tak hladce, jako u těch prvních dvou. Celé to nadpřirozeno působilo strašně zvláštně. Čtete knihu o dramatech na střední a najednou jste v lovcích duchů :D Působilo to místy nereálně. Ale nemůžu to soudit tak přísně jako jiní. Sama bych nevěděla, jak na duchy...
Z Mary se nám stal setsakra pomstychtivý duch a i přesto, že se chovala jako naprostý psychopat, stejně se jí nemůžete divit. Já jsem ráda, že její postava tak konečně dostala alespoň nějakou šťávu. Je ale také pravda, že některé věci byly i na mě moc.
Lillia se nám furt motá ve vztahu s Reevem a upřímně, většinu knihy jí ty city moc nebaštím. Jednou je do něj po uši zamilovaná a pak ho jen tak nechá jít? Ale možná jsem jen zaujatá, protože mi ti dva k sobě prostě nejdou. Ale jsem ráda aspoň za to, jak moc se spolu s Kat sblížili.
A pak je tu Kat. Kat mám prostě asi nejradši. Jenže autorky asi ne. Jako pardon? Nejdřív mamka, potom pejsek a nakonec i táta? Halo? Fakt jí chudáka nešetří teda. Mimochodem podobné scény se zvířaty snáším sakra špatně, takže tady to bylo naprosté slzavé údolí, které mi málem rozmočilo knížku... Jsem ale ráda, že i přesto našla svůj šťastný konec.
Reeva stále nemám moc ráda, ale už je to o hodně lepší. Nakonec opravdu ukázal, že lituje toho, co Mary způsobil a to menší mučeníčko si trošku zasloužil. Ale odsud posud. Dokonce jsem pro něj na konci i uronila pár slz. Smrt bych mu teda rozhodně nepřála.
U Alexe mě mrzelo jeho zlomené srdce, ale kdo ví, nakonec ji třeba přeci jen získal. Co se týče Ash, tak ta je prostě otravná, dokonce i Nadiu jsem si oblíbila víc.
A teď k tomu tak slavnému epilogu. Také jsem byla zklamaná. Kat se konečně dostala pryč z ostrova, ale ty okolnosti? Eh. Lillia se své údajné lásky k Reevovi vzdala nějak moc snadno a to i přesto, že už jim nic nebránilo. Nakonec nejspíš skončila s někým, koho si celou dobu nechávala jako druhou možnost. To se mi lehce příčí. No a Reeve? Aby náhodou nebyl potrestaný málo, tak mu pro jistotu ještě jednou zlomíme nohu, ne?
Konec byl celkem uspěchaný a nevysvětlený. Taková čtivá a zajímavá série si zasloužila trochu víc. Nicméně mě mrzí, že už je po všem. Vážně mě tyto knihy moc bavily a ráda bych narazila na něco podobného. Možná se k sérii jednou i vrátím. Kdo ví. Určitě sebou ale nese zajímavý odkaz na téma šikana, která je v dnešní době stále celkem přehlížena.
Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tuto sérii dočetla. Zopakovala jsem si první a druhý díl a musím říct, že Asylum je už pro mě taková nostalgie. Četla jsem ho 3x, zatímco Sanctum "jen" 2x. To je tak, když si musíte příběh před každým dalším dílem oživit :DD
Pak jsem se celá natěšená vrhla na Katakomby. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Prostředí New Orleans a těch dalších měst mě hrozně bavilo. Velká změna oproti NHC a Brookline. Jen nevím, jestli je New Orleans opravdu takové, jak ho autorka popisuje... jako by bylo celé takové špinavé a žili tam jen divné existence. Ale co já vím, nikdy jsem tam nebyla :D Ale přála bych si jet po té silnici vedoucí přes jezero :D
Každopádně příběh byl velice zajímavý, poutavý a napínavý. Občas se sice lehce táhl, ale to se dalo v pořádku zvládnout.
Jen mě moc mrzelo, že autorka nás tak hrozně dlouho napíná a najednou bum a konec. Trochu mi to připomnělo poslední řadu Hry o trůny, kde několik let napjatě sledujete příběh a pak pár dílů a je konec.
Prostě by si ta finálová část podle mě zasloužila více rozvést. Ke konci to nabíralo opravdu grády a pak už jen scéna v nemocnici. Čekala jsem prostě, že to nebude tak jednoduché :D
No a pak už jen malé mínus a to vztah mezi Danem a Abby, autorka tam celou sérii něco spiklencky naznačuje a nakonec co? Mají se vůbec rádi? Samozřejmě, že nečekám kdovíjaké líbačky, ale proboha vždyť jim je 18 let, tam bych očekávala něco trochu víc než vztah jak ze školky xD
Ale aby to nebylo zase jen negativní, moc se mi líbila zápletka s Danovými rodiči. A jejich propojení s předešlými díly. Líbí se mi jak potom spousta věcí začne dávat smysl. I další postavy, které se zde objevily mi byly hrozně sympatické. Možná až na Sabrinu :D
Jen mě mrzí, že se musíme s Danem, Abby a Jordanem už jednou pro vždy rozloučit. Jejich dobrodružství mě opravdu moc bavila. Milovala jsem Jordanův smysl pro humor. A i když se mi moc líbily všechny díly této série. Asylum bude pořád moje srdcovka ;-*
Ideální čtení před Vánoci. Mě se to bohužel trochu protáhlo :D Knížka dovede navodit příjemnou vánoční atmosféru. Sice už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak mě tohle oddechové čtení bavilo. Seriál jsem loni shlédla a oblíbila si ho. A dostala jsem hroznou chuť přečíst si knižní předlohu. Nemohou říct, které zpracování se mi líbilo více. Každá verze měla něco svého.
Měla jsem jen trochu problém představit si jak vypadá knižní Lily :D
Hrozně se mi líbil Dashův chytrolínský kousavý humor. Dámy uznejte, že je to prostě sympaťák :D Lily se mi taky místy líbila, ale občas jsem nechápala to její smýšlení. Na mě byla sem tam trošku moc dětská. Ale měla naštěstí i světlé chvilky. Dva autoři a každý si píše "svoji" postavu - zajímavý nápad. Myslím, že se jim to moc povedlo.
Určitě si knihu přečtu zase před letošními Vánoci, aby mi zase pomohla nasát vánoční atmosféru :)
P.S. Jsem beznadějný romantik, takže příště bych ocenila o jednu pusu navíc :DD
(SPOILER) Tak chemie mezi Ciou a Tomasem je zase ta tam... Celkově mi Tomas přijde jako takový nemastný neslaný charakter, což mě mrzí. Samozřejmě si to mohu myslet jen já, ale chybí tam něco, kvůli čemu by se do něj čtenářky zamilovali... Přišlo mi, že jeho postava neměla dostatečný prostor a nebyl u něj vidět takový rozvoj jako u Cii. Ani toho moc nenamluvil. Je zde prostě takový nevyužitý potenciál.
Autorka se snažila o romantickou linku, což chápu, protože ta je občas v knize potřeba, ale bylo to takové strojené, málo uvěřitelné, bez emocí. V druhém díle jsem měla naději, protože ta chemie se tam na chvíli objevila, ale pak zase zmizela.
Stejně jako jsem u prvního dílu psala, že větší chemii měla Cia s Michalem (toho je škoda :'/), tak tady jsem zas cítila chemii víc mezi Ciou a Raffem. Raffe byl zajímavá postava, sice by si taky zasloužil více prostoru, ale rozhodně jste se do něj dokázali vžít více jak do Tomase.
Každopádně když pominu nedostatečnou romantickou linku, závěrečný díl mě opravdu bavil. Občas se sice lehce táhl, ale i tak byl zajímavý. Dozvěděli jsme se více o samotném Testování a o lidech, kteří se kolem něj pohybují. Také Cia se nám více rozvinula. Sice zase místy působí jako dokonalý nadčlověk, co nedělá chyby, ale to se dá přejít.
Dostala úkol, který rozhodně není jednoduchý. Hlavně z morálního hlediska. Musí se rychle rozhodnout komu může věřit a pak vše naplánovat.
Ale zdá se mi, že někdy až moc přemýšlí, trvá jí trochu déle se rozhodnout. (Já vím, mě se to povídá, když nikoho zabíjet nemusím :D) Ale občas je asi potřeba odložit svoji naivitu a nevinnost stranou a vidět věci takové, jaké skutečně jsou.
Ale byli byste ochotni zabít, kdyby to mělo změnit svět k lepšímu? Toť otázka.
Scéna se Zeenem mě opravdu zasáhla, ale to protože jsem celkem citlivka :/ opravdu to bylo moc smutné, viděli se po takové době a on jí zemře v náručí. Škoda, že jeho smrt byla taková šup šup a konec. Čekala jsem trochu delší a emotivnější chvíli, bohužel ale ani Zeena jsme neměli moc šanci poznat.
Je zde ale něco k zamyšlení, jelikož ani náš svět není zdaleka dokonalý a já jen se bojím, aby se něco takového nestalo i nám.
Špatné vůdce můžeme vidět všude ve světě a můžeme se jen modlit, aby se věci brzy změnily...
(SPOILER) Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí.
Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor.
A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde.
Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :(
Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec...
Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D
Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o
Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.
No tak co k tomu říct, rozhodně se mi tento díl líbil trochu více než ty předešlé, ale to je tím, že tady už se to začalo vyostřovat. Konečně jsem cítila to napětí, na které tak dlouho čekám :D určitě se co nejdříve pustím do dalšího dílu :)
Poprvé co jsem četla knihu tohoto typu (skoro by se dalo říct autobiografická že, Bene :D?) a překvapilo mě to. Opravdu. Dostala jsem ji jako dárek loni k narozeninám a dostala se k ní, ano až po roce. Ale dala jsem si slib, že to přečtu do svých 18tin, vzhledem k názvu "Dospěj" :D a to jsem splnila. Jinak Jasper má opravdu zajímavé myšlení, to jak se na některé věci dívá, někdy až moc přemýšlí no :D Ale musím se přiznat, že od té scény s kočkou jsem ho trochu nenáviděla :D Ale nevím, to jak nám tu vlastně Ben ukázal ten teenagerský život takový jaký je, není to už nic přibarveného, prostě realita Teda aspoň v Anglii no :D Každopádně dávám 4 hvězdy, protože já pořád radši ty přibarvené young adult knihy :D :) Ale rozhodně doporučuji :)
Knížka mě opravdu okouzlila svou vánoční atmosférou :3 Nádherné krátké příběhy, které vás donutí se usmát štěstím. Hledala jsem něco podobného jako Sněží, sněží a našla jsem. Mohu jen doporučit :))
Já nevím, jak pro ostatní, ale tenhle díl pro mě rozhodně nejslabší nebyl. Vlastně žádný z nich. Všechny tři mají pro mě stejnou váhu. Každý je něčím speciální a hlavně napínavý. Tolik napětí, tak jako u téhle série, jsem při čtení knižky ještě necítila. Občas bylo hrozně těžké se odtrhnout. Malá rada: Nikdy nečtěte tu nejnapínavější část ve vlaku, to se pak může stát, že přejedete zastávku :D Ale nicméně musím říct, že série je krásně zakončená, bylo mi sice líto, že tam nakonec nežijí všechny děti z Monumentu, ale aspoň, že jsou naživu. V části Astridina porodu jsem měla hrozný strach, ale to asi každý, že? :D A musím říct, že ta věc s příjmením doktora Cutlasse mi vůbec nedošla, fakt :D Nejlepší pro mne asi bylo to shledání v nemocnici. A na konci tolik radost, až to na mě prosakovalo skrz stránky :) Naprosto úžasně napínavá série :))
Musím říct, že jsem čekala o trochu víc, ale zas tak špatná knížka nebyla. Nejvíc mi asi vadily dvě věci: za 1. odbytý konec a za 2. to časté naivní chování hlavní hrdinky.
Na knize se mi hodně líbila ta záhada okolo Lauřiny smrti, to jak Elena postupně objevovala všechny dílky skládanky, a tak. A určitě bych knihu neřadila mezi nejhorší.
Moje první knížka od Darrena Shana a zároveň druhá s tématem zombie. Jsem rozhodně spokojená, protože Zom-b mě ještě víc navnadila na Madame Oktu a celou tu sérii. Ale teď ke knize - s rasismem jsem se už sice setkala, ale ne v takovém rozsahu. Záviděla jsem B, že je tak tvrdá, ale zároveň jsem ji občas za ten rasismus nenáviděla. Z toho jejího táty se mi fakt dělalo zle, ale tohle se bohužel děje i doopravdy. Zombie sice nedostaly moc prostoru, protože se to muselo nejprve rozjet, ale třeba v dalším díle dostanou větší šanci. Konec mě hodně dostal, ale určitě jsem spokojená.