Nuny komentáře u knih
Tohle je zajímavý počin. Nemůžu říct, taky mě posledních asi tři sta stran (což by mohla být jedna celá a mnohem zajímavější kniha) naprosto iritovalo, ale dočetla jsem.
Ten nápad není vůbec špatný, příběh je i velmi dobře promyšlený (jen stále nevím, s kým má Mary Katherine dítě, asi jsem natvrdlá, jestli s tím ďáblem či co...), ale to rozvláčné napětí, které se táhne jako ranní mlha, vás přestane bavit velmi brzy.
Už jsem si pak jen opakovala, no tak co zase, proč ještě nemůže být konec, jo ahaaa, on nám musí spisovatel znovu popsat tuhle část. No tak dobře. Snad už to neudělá. Jenže udělá a mnohokrát.
Navíc takový ten aha moment příběhu přijde velmi brzy, takže pak je to zase nuda.
A ten úplný konec... No nevím, moc sladké na to, jakým směrem se děj ubírá.
Za mě 62 %.
(SPOILER) Mám rozpolcené pocity a to zejména díky anotaci. Z té by totiž člověk vytušil, že bude číst podobné příběhy jako z koncentráků nebo pracovních táborů, kde jsou podmínky opravdu drsné a opravdu se tam nenajde šéf, který by zaplatil dluhy, s radostným úsměvem vás propustil a ještě vám skoro na cestu dal balíček jídla a peněz.
Takže nečekejte nic z toho, bude to heboučké, jemňoučké a lidi jsou na sebe tak strašně hodní, až to bolí. Je to cca 7:3. Sedm lidí dobrých, tři zlí.
Počítejte s červenou knihovnou, která je ale velmi milá a místy dojemná. Ani tomu zlu, které se v knize objevuje, prostě nevěříte.
Co se týče postav, no nevím. Del mi byl sympatický. Protože nemám ráda lidi typu Vrána, jsou to magoři, kteří se vyžívají v bolesti a těch tu je všude hromada, takže o tom nepotřebuju číst. I když jsem jich čekala podle anotace mnohem víc. Spíš jsem čekala víc těch mrtvých, ubičovaných, upečených nebo jinak zdevastovaných. Ale bylo jich málo. Del byl takový zvláštní hrdina, který na začátku "ojel", co viděl a na konci měl čtyři děti a jednu ženu... Zajímavé. Lidi se umí měnit, s tím asi problém nemám.
Rae Lynn jsem nepochopila. Vlastně celou dobu čtení jsem nechápala, co sakra ta holka dělá a co vlastně chce, no ale stalo se. Nakonec tak nějak proplula bez výrazných momentů.
Cornelie mi byla silně nesympatická, taková ta hlupačka, co si vezme prvního blbečka, co jí dohodí rodiče a pak zdrhne se ženou, kterou miluje a jejíž láska nebude nikdy opětovaná. A tak si tam spolu žijí pod jednou střechou a nikomu to nepřijde divné. Nakonec jí nechá autorka zemřít, čemuž nasadila korunu.
Ano, je to sice sladké jako nejlepší med od lesních včel, ale nemůžu příběhu upřít, že je ze zajímavého prostředí a doby, kterou my zase tak neznáme.
Přečteno za jeden večer. Příběh pěkně plyne a postavy jsou velmi sympatické. Román, který chcete číst.
Já nechápu, jak to Jamie dělá. Mám všechny jeho kuchařky (tedy ty v češtině) a nenajdete v nich stejný recept. Nechápu. Jestli mi zase někdo řekne, že neví, co má vařit a kuře nebo rajská ho už nebaví, doporučím mu tuhle knihu.
Spoustu báječných receptů na jednom místě, o grafice ani nemluvě.
(SPOILER) Kniha mi sedla hlavně díky prostředí milovaných hor, podobnému smýšlení hlavní hrdinky a lásce k vaření.
Ten zbytek raději nekomentuji. Abych každou druhou stránku četla, jak Mina chce Luka, ale vlastně s ním nesmí být, protože jsou oba stejní, tak to je fakt velká nuda. Začátek trapné žádosti o ruku taky nekomentuji, nemuselo to tam vůbec být.
Tímto uzavírám kapitolu této autorky a už se opravdu nevrhám na její další knihy. Až někdy vymyslí opravdu důmyslný příběh, kde bude překvapení a zajímavá zápletka, možná ještě popřemýšlím.
Navíc by někdy neuškodila korekce textu a především některých výrazů.
V rámci výzvy byla tohle jasná volba. Četla jsem ji v dětství snad stokrát a pořád mě bavila. A teď? Je to příjemné, osvěžující čtení do zlé doby, která je kolem nás.
Knížka obsahuje nádherné ilustrace a příběh je jednoduchý a krásný.
Na závěr jsem přemýšlela, jaké "pohádky" se vypráví u Rowlingových doma a docela jsem zděšena. Ale budiž, každého věc.
Já bych tohle svému dítěti nedala dříve, než možná ve dvanácti letech a i tak bych přemýšlela. Je samozřejmě těžké držet dítě od všeho násilí a hulvátství, které mají denně na talíři, ale to je zase na rodičích, co jim dovolí a k čemu je pustí. Každopádně, ve škole se tomu stejně nevyhne.
Ale vraťme se ke knize. Příběh je solidní, zápletka zajímavá, pointa jasná... Ale kde je ten pohádkový příběh, to netuším. Neskutečně mnoho vražd, intrik a podjatosti, která do pohádky v takovém množství prostě nepatří. Nebylo tam snad nic hezkého, nad čím bych se usmála, co bych odsouhlasila a řekla, to je pěkné. Autorka má neocenitelný dar vyprávění, takže příběh vás vtáhne a není problém ho dočíst, ale ten závěrečný pocit kyselosti, mě moc mrzí.
Špatné zařazení knihy do žánru bude dlouhodobým problémem.
Je to velmi zvláštní čtení v tom smyslu, že na začátku očekáváte nějaký velký závěr a on se nekoná, protože všechno se dozvídáte v průběhu čtení. Nebylo pro mě překvapení, kdo je strůjcem toho všeho, to mi bylo jasné celkem hned (asi intuice), ale spíš ta mozaika příběhu, jak pěkně to na sebe navazovalo. Možná i proto to nebylo tolik napínavé, jako spíš poučné, což bych od detektivky nečekala.
Oceňuji, že je vše dořešeno, všechny části do sebe logicky zapadly.
Je až zvláštní, jak moc bez emocí se dá napsat román. Postavy nic neříkající, děj strnulý a stále se opakující. Pořád jsem čekala, co tedy Marie udělá, jak svůj život změní, ale ono to bylo pořád stejně nudné od začátku do konce. Její sestra mi lezla na nervy, stejně jako věčně pozitivní kamarádka Katka. A Filip.. no škoda mluvit. Dalo se z toho vytěžit mnohem víc. Za mě bohužel, Rybí krev je stokrát lepší.
Kniha mě baví svými pravdivými větami a ironií. Není to klasický cestopis, kde byste poznávali zemi, ale je to spíše o poznávání lidí a lidských možností.
Jediné, co mě trochu u knih Ládi Zibury ruší, je neustále opakování. Často se stane, že čtete odstavec a říkáte si, tohle už jsem četl ne? Ale co taky vyprávět o 40 dnech samoty...
Upřímně, vůbec nevím, co si mám myslet. To, že spousty slovům nerozumíte, to je jedna věc, ale že čtete přes dvě stě stran nespisovné češtiny, to mi snad vadilo víc.
Příběh jako takový není špatný, ale abych četla to samé pěti různými pohledy žen, to už špatné je. Stačilo by to pouze jednou.
Procítěné vyprávění do kterého se člověk dokáže přenést. Lítost, kterou u čtení cítíte je na místě a osudy lidí jsou někdy opravdu nevyzpytatelné. Myslím, že bůh tu nehraje roli, i když chápu, že se člověk musí držet nějaké víry, aby přežil peklo.
Začátek byl jeden velký chaos - spoustu cizích názvů a jmen.
Po zorientovaní se v příběhu, mě to tak chytlo, že jsem to přečetla jedním dechem.
Je to úplně jiný žánr, než tento autor píše, ale je to paráda.
Ačkoliv se možná budou některé pasáže zdát zvláštní, tak do série pasují a mají tam své místo.
Jsem zvědavá, jak se bude Jarmaland vyvíjet.
Jestli někdo četl Darrena Shana, přišlo mi to trochu v jeho stylu. Perfektní.
Z každé stránky na vás dýchá Freud.
Nechci se stát: jsem!
Neskutečně silný příběh do kterého jsem se dokázala vcítit. Pochyby jsou to, co nás dokáže velmi dobře ovlivnit, a kam až to můžeme nechat zajít, si přečtěte v Žaláři nejtemnějším.
Neskutečně nádherný příběh o vlastenectví a lásce. Nikdo nemohl lépe propojit tyto dvě záležitosti, než právě pan Jirásek.
Dílo rozhodně zanechalo stopu. Nejsou všechny pasáže pochopitelné, ale myšlenka je jasná.
Je to zajímavé čtení. Vyvolá spoustu emocí a dokáže člověka na chvilku vtrhnout do příběhu.
Jen ta časová linie je zvláštní, tedy že patnáct let dělá to stejné a najednou se to změní. Jeho nechuť k životu je až alarmující, to si ani neumím představit, že by takhle mizerně někdo žil.
Fejetony o veřejných toaletách tomu nasadily koruny.