oblakaknih komentáře u knih
Jurský park je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů, co se filmového zpracování týče. Jsem ten typ člověka, který s klidem přehlíží jakékoli chyby a nesrovnalosti, prostě si jen užívám příběh. Samotnou mě překvapuje, že až letos jsem se dostala ke knižní předloze. A v porovnání? Knižní předloha u mě asi vede!
Očekávání byla vysoká, přestože jsem měla obavy, že se do knihy nedostanu a bude pro mě problém udržet pozornost. Přestože velká část knihy je hodně popisná, hlavně co se nejrůznějších technologií týče, velmi mě to bavilo!
Když jsem byla malá, dinosauři mě vůbec nezajímali, jenže pak jsem v kině náhodou viděla Jurský svět: Zánik říše a hned si musela pustit i všechny předchozí díly. Kniha je v tomto případě jen třešinkou na dortu, ale obrovskou!
Postavy si zamilujete ihned, přestože některé jsou občas nesnesitelné. Jejich dobrodružství ale tyto situace zastiňuje.
Jak jsem již zmiňovala, technologie a popis jejich funkcí má v knize velké zastoupení a mnoho z vás to může odradit. Já osobně tyto věci také nevyhledávám, ale v tomto případě to ke knize sedělo natolik, že mi to bylo jedno a nakonec jsem si to i užila.
Atmosféra Jurského parku se na mě plně přenesla, přestože ne vždy jsem na čtení měla klid. Do knihy je jednoduché se naplno ponořit a nevnímat okolí.
Napětí knize také nechybí. Navíc je obohacena různými grafy a nehlédnout můžete i do systému počítačů.
Za mě je to pecka, těším se na pokračování i na to, že si knihu znovu přečtu v originále.
Loutkář je hodně zajímavá a originální kniha, která ale nejspíš nesedne každému. Mně osobně si naštěstí získala, přestože i po dni od dočtení nemám ve svém názoru tak úplně jasno.
Knihou nás provází hlavní hrdina Jakop, který je velmi zajímavou postavou se skvěle popsanou osobností. Nejoriginálnější je ovšem to, že celá kniha je ve skutečnosti dopis pro další postavu Agnes.
Věřte mi, že pokud se do čtení knihy pustíte, hlavní hrdina vám dozajista utkví v paměti. Nejde jen o to, jakou má osobnost, ale i o to, čemu se věnuje a jaké zvyky má. Díky tomu, s jakou trpělivostí píše dopis, máme ho možnost dobře poznat.
Každá z vedlejších postav pak skvěle zapadla tam, kam ji autor umístil, každá byla něčím zajímavá.
Musím se přiznat, že se kniha nečetla úplně nejlépe. Tento typ knih je pro mě trošku náročnější a musím mít u jejich čtení klid. Přesto to stálo za to, kniha potřebuje svůj čas, který je potřeba jí věnovat.
Nejvíce mě na knize zaujaly filologické odbočky, kterých bylo skutečně požehnaně. Z toho vlastně vyplývá, že je zde možnost se něco nového dozvědět. A pokud vás tato oblast zajímá, věřím, že budete nadšení.
Z mého názoru tedy plyne doporučení na ne zrovna všední knihu, která utkví v paměti. A to za pozornost určitě stojí.
Už teď vím, že Dobrodruhům bude jedna z nejlepších knih roku, ale možná taky jedna z nejlepších knih vůbec.
Tak trochu nemám slov, takže je možné, že to co napíšu, nebude dávat smysl.
Když jsem se o knize poprvé dozvěděla, okamžitě jsem věděla, že ji chci číst. Nic moc jsem si o ní nezjišťovala a i do čtení jsem se pouštěla v podstatě naslepo. Proto jsem čekala knihu spíš o cestování. To, čeho se mi dostalo je ale mnohem MNOHEM lepší. Mimo úžasné a krásné země je v knize popsán taky život. Zároveň je to ale skvěle propojeno.
Mám chuť všechna ta místa navštívit, přestože je autorka popsala bez přikrášlování a nebála se do knihy napsat problémy, které ji na cestách potkaly.
Styl psaní je jednoduchý, svižný, lidský a tak nějak se vás dotkne. Kniha se četla skvěle a až moc rychle.
Každý text je upřímný, normální, ale zároveň zvláštní a já si občas nebyla jistá, jestli všechno chápu. Upřímně mi to ale vůbec nevadilo.
V knize je spousta překrásných myšlenek, ale taky vtipných částí.
Vietnam je mým snem, takže mě opravdu potěšilo, že právě jemu byl věnován snad největší prostor.
Jsem knihy plná a nemůžu ji doteď zpracovat, tak moc se mi líbila! Vím, že se k ní budu v budoucnu ráda vracet.
3,5/5
Můj grónský rok je jedna z knih, které mě nalákaly snad jen díky obálce. Přesně toto prostředí se mi totiž neuvěřitelně líbí, takže mi kniha nemohla uniknout.
Musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného, ale nakonec jsem si u knihy odpočinula a její čtení jsem si užívala.
Knihy s touto tematikou mi nejsou nejbližší, většinou si totiž nepřipadám jako správná věková skupina, a proto raději sáhnu po nějaké YA. Přesto mi kniha sedla.
Oblíbila jsem si hlavní hrdinku, líbilo se mi, jak se vypořádává se situací a hlavně mě fascinovaly její koníčky. Docela si dokážu představit život v tomto prostředí a kniha mi ho skvěle přiblížila. Naopak její manžel mě po celou dobu neskutečně vytáčel a já nechápala, proč se hlavní hrdinka prostě nesbalila a neodjela pryč. Ostatní postavy sice nedostaly v knize tolik prostoru, ale přesto jsem se o nich dozvěděla to, co bylo pro samotný příběh důležité.
Kniha se četla moc dobře, jen mě osobně nevyhovovala velikost písma. Se stylem psaní jsem taky neměla problém.
Ze začátku jsem se ale nemohla začíst a do příběhu se vžít. Jakmile se ale začaly dít jen ty nejmenší drobnosti, nerada jsem se od knihy vzdalovala.
Nějaké drobnosti mohly být sice rozvinutější, ale příběh na konci zapadl a vše se nějak vysvětlilo. Z konce jsem měla velkou radost!
Jako odpočinkovou knihu do mrazivého počasí můžu moc doporučit!
Konečně jsem se dostala k dalšímu dílu této série! A bylo to skvělé. Přestože mi bylo řečeno, že liché díly jsou lepší (čím to je?), do tohoto jsem se pouštěla s obavami. O to víc jsem teď nadšená.
Další originální případ, další originální zvraty.
Erika mi byla zase sympatická, oproti předešlému dílu jsem s ní dokázala sdílet myšlenkové pochody a názory.
Jak jsem u autora zvyklá, jeho styl psaní je pecka! Kniha se četla sama, stránky mi ubíhaly pod rukama a já jen nechtěla, aby byl konec. Moc mi vyhovují ty krátké kapitoly!
Porovnáním s předchozími díly jsem se rozhodla, že Temné hlubiny si plný počet prostě zaslouží.
Byla jsem překvapená, naštvaná, dojatá, napjatá. Všechno, co od dobrého thrilleru očekávám.
A aby toho nebylo málo, je tady i malinko romantiky, která mi čtení ještě o trochu zpříjemnila.
Moc doporučuji, těším se na další díly.
Krásný, přesto smutný příběh.
Kniha je napsaná neuvěřitelně! Jemně, čtivě, dobře. Do spisovatelčina stylu psaní jsem se úplně zamilovala.
Postavy byly skvěle vykreslené, sympatické, lidské,...
Bavilo mě to od začátku až do konce, přestože jsem od knihy očekávala něco jiného.
Občas mi bylo do pláče. Stojí za přečtení!
Knížka, která mi už nějakou dobu leží v knihovně. A ačkoli jsem na ni byla zvědavá a chtěla jsem jí dát šanci, rozhodně jsem to neplánovala tak brzy.
A budu zcela upřímná. Není to tak úplně čtení pro mě.
Ačkoli v knize bylo pár výraznějších momentů, které ve mně něco zanechaly, povětšinou jsem jí jen tak bez většího zájmu proplouvala. Všechny ty informace o podmořských živočiších a zeměpisných délkách a šířkách byla pro mě osobně prostě zbytečně navíc, nezáživné a ani jsem je naplno nevnímala.
Často se mi stávalo, že jsem se v myšlenkách ubírala jinam a četla jen očima.
Samozřejmě je třeba zde vyzdvihnout myšlenku, nápad a inspiraci, jež jsou pro takové dílo nezbytné.
Ráda bych také zmínila popis prostředí. Ponorku bylo dost jednoduché si představit a v těch pro mě osobně záživnějších momentech jsem se cítila součástí posádky.
Postavy bylo snadné si zapamatovat, odlišit je, často se do nich i vžít. Rozhodně nebyly ponechány na okraji a pro příběh byly nesmírně důležité.
Styl psaní není přímo mojí notou, nicméně jen to, že jsem knihu úspěšně dočetla, vypovídá o tom, že se to dá zvládnout.
Jak už z mého názoru vyplynulo, knihu bych si dokázala představit i o celou půlku kratší. Předala by mi to samé a já se tak mohla naprosto ponořit pod hladinu.
Rozhodně přečtení nelituji, ale další knihy od autora mě pravděpodobně minou.
Iluze byla peckovní! A jsem neskutečně ráda, že jsem její skvělost odhalila hned po pár stranách!
Kniha je prvním dílem ze série Mentalista a autoři již na konci slibují druhý díl, na který se já osobně moc těším.
Se spojením vyšetřovatele a někoho zvenčí jsme se v knihách sice už setkali (a to mnohokrát), ale tady to prostě působí jinak, originálně a já jsem z toho nadšená.
Často ve svých názorech píšu, že každá postava v knize dostane dostatečný prostor, ale to jsem ještě neměla přečtenou tuhle. Tady to má totiž úplně jiný rozměr. Nahlédneme do soukromí hlavní vyšetřovatelky, ale také do životů všech ostatních, kteří se případu nějakým způsobem dotýkají. Prostě je kniha v tomto ohledu naprosto kompletní.
Co se stylu psaní týče, vůbec nešlo poznat, že se na knize podíleli dva (nebo vlastně mnohem víc) různí lidé. Maximálně v tom, že je kniha opravdu promyšlená z různých úhlů. Četla se moc dobře, kapitoly byly krátké, takže i díky nim příběh skvěle plynul.
Co mě ale nadchlo nejvíc byla propojenost. Iluze má skoro 600 stran, ale ani jedna z nich není zbytečná.
Celé je to jako provázek smotaný do těsného klubka. Detaily se různě prolínají a dohromady je to téměř otupující.
Při čtení jsem sice měla pár teorií, ale naprosto upřímně říkám, že jsem vůbec nepočítala s tím, jak to dopadne.
Jsem nadšená! Teď nezbývá doufat, že další díl nezklame.
Kniha Sucho pro mě byla velkým překvapením! Nešla jsem do ní s velkými očekáváními a byla jsem hodně zvědavá, jak na mě bude působit.
Námět knihy je skvělý a hodně dobře zpracovaný. Musím se ale přiznat, že jsem čekala více napětí a taky to, že se na mě situace v knize nějak podepíše. Často jsem v názorech na knihu četla, že při čtení můžu mít žízeň atp., ale to u mě nenastalo. Je ale pravda, že se teď více soustředím na to, jak nakládám s vodou.
Postavy se do příběhu skvěle hodily, přestože jsem nečekala, že na mě budou působit až tak dětsky. Každá z hlavních postav mi byla sympatická a líbilo se mi, jak se jejich charaktery se situací mění.
Styly psaní autorů mi hodně vyhovovaly, kniha se četla dobře a jen těžko se odkládala. Těším se, až se pustím do Smrtky!
Romantická linka byla za mě hodně originální, nijak přeplácaná a klišé.
Při čtení se u mě střídaly dva pocity. Nejdřív jsem si byla jistá, jak kniha skončí, potom jsem byla překvapená, …
Tahle kniha mi dala víc, než jsem očekávala a určitě ji doporučuji!
Na Popravčího jsem se neskutečně těšila, protože první díl z této série patří mezi ty nejlepší knihy, které jsem četla.
Měla jsem ohromná očekávání, která se mi do posledního kousíčku naplnila.
Námět je jedna velká pecka, opět další sériový vrah, každý detail vyladěný a promyšlený. Pokud chcete číst opravdový thriller, při kterém vám bude běhat mráz po zádech a nebudete se při čtení cítit nejlíp, tohle je ten pravý.
Hlavní postavou je opět detektiv Hunter, který je mi čím dál sympatičtější. Vždycky na něco přijde a odhalí to v tu nejméně očekávanou dobu.
Kniha se četla skvěle, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout a moc jsem si ho užívala. Jen ty pasáže s ubližováním zvířatům mi byly opravdu nepříjemné a bylo mi z nich zle. Nemůžu autorovi ale upřít, že vše skvěle popsal, takže jsem příběh prožívala, jako bych byla jeho součástí.
Autorův styl psaní… Nemám slov! Vždycky nechá čtenáře hádat, jak bude příběh pokračovat a skvěle ukončuje kapitoly. Příběh byl opravdu nepředvídatelný.
Jediné, co bych malinko vytkla je, že ke konci mi to přišlo uspěchané.
Rozhodně doporučuji, jen to není nic pro slabé povahy.
3,5/5
Kniha Netopýr na mě v knihovně čekala opravdu dlouho, takže jsem se konečně rozhodla se do ní pustit.
Upřímně, očekávání byla velká. Je to poměrně vychvalovaná série a i tento první díl mi byl doporučován mojí tetou.
Bohužel, nebyla to úplná pecka.
Ze začátku jsem na knize nemohla najít nic moc originálního. Nic, čím by se odlišovala od ostatních svého žánru. Ale jistou originalitu v sobě má, nechci spoilerovat.
Ano, oblíbila jsem si Harryho, ale čím dál častěji shledávám, že je mi parťák hlavní postavy sympatičtější. Tady to bylo stejně.
Harry je částečně typický detektiv, ale má v sobě něco, co u jiných nenajdete. Je to dost originální postava.
Postav s dějem dost přibývalo a já v nich měla zmatek.
Nadchlo mě to, jak se kniha četla. Nečekala jsem totiž, že mi stránky budou takhle ubíhat pod rukama. Autorův styl psaní jsem si oblíbila už při čtení knihy Krev na sněhu.
V první půlce knihy se toho na můj vkus dělo hrozně málo, bylo tam příliš věcí mimo případ (které s případem na konec pochopitelně souvisely), takže děj nebyl ani tak napínavý. Pořádné napětí přišlo až před 200. stranou.
Celkově se mi kniha líbila. Nevím ale, jestli bych se pustila do dalších dílů, kdybych nevěděla, že jsou lepší než tento první.
Dalajlamova kočka mi doma leží už několik let, takže jsem usoudila, že je na ni nejvyšší čas.
Nemohla jsem si vybrat lépe! Z této knihy jde totiž neuvěřitelný klid.
Protože jsem milovník koček, knihu jsem četla díky tomu. Vypravěčem je zde totiž právě kočka. Kniha je ale i super, pokud se chcete něco dozvědět o buddhismu a kultuře.
Jsou tu nádherně vykreslené vztahy, ale i problémy, které kočku potkávají.
Kniha se četla moc dobře a rychle. Styl psaní mi moc vyhovoval, ani jsem to nečekala.
Rozhodně předčila má očekávání, musím se pustit i do dalších dvou dílů.
Dokonce jsem si zvýraznila nějaké věty, které mě zaujaly. Doporučuji!
Tohle berte spíš jako doporučení. A to jak do povinné četby, tak k běžnému čtení.
Kytici jsem si oblíbila už na základní škole, kde jsme ji četli. Nejenže každá z balad je jiná a něčím originální, ale dokážou i zaujmout. Pro mě je starší literatura většinou těžší na čtení, takže se jí vyhýbám, ale v tomto případě je tomu naopak.
Knížečka je skvěle zpracovaná, jsou v ní krásné ilustrace (vždy jedna k baladě) a na konci je dokonce slovníček.
Četla se skvěle a já se k ní budu i nadále ráda vracet.
Tak tohle byla pecka!
Moje úplně první setkání a Erikou Fosterovou. Musím říct, že jsem si ji hned oblíbila.
Všechny postavy byly skvěle vykreslené a moc jsem si užívala jejich seznamování. Ze začátku jsem v nich měla trochu zmatek, ale v průběhu čtení se vytratil.
Velké plus dávám za Eričiny myšlenky, bylo úžasné vědět, co se jí honí hlavou.
Autorův styl psaní je bomba! Skvěle vykreslené prostředí, při čtení mě mrazilo (nejen ze studeného počasí). Příběh měl skvělou atmosféru. Navíc autor popisuje podrobně téměř vše, takže jsem si dokázala mnoho věcí živě představit a žila jsem příběhem.
Napínavé od začátku do konce! A opět jsem plakala u thrilleru (je to normální?).
Sice by bylo ještě lepší, číst knihu v zimě, ale i tak na mě dokázala zapůsobit.
4,5/5
Vražedná temnota je již sedmým dílem skvělé série s Josie Quinn, ke které se vždy ráda vracím. Všechny předchozí díly se mi líbily natolik, že jsem si ani tento nemohla nechat ujít.
Nemohu zapřít, že jednotlivé příběhy působí poněkud šablonovitě a mnohdy je lehce předvídatelné, jakým směrem se bude děj ubírat, přesto mě v každém díle zaujme něco jiného.
V tomto případě se mi nejvíce líbilo zasazení "lesní" komunity, které případu přidalo na tajemnosti a, jak už název knihy slibuje, i na temnotě.
Moc mě baví posouvat se během série s postavami. Josie i Noah se stali neodmyslitelnou součástí mých oblíbených thrillerových postav.
Knize (a zároveň celé sérii jako takové) se nedá upřít čtivost a ačkoli se pohybujeme v oblasti thrillerů, označila bych ji za velmi lehké čtení, u kterého si dokážu odpočinout.
Těším se, co přinese další díl a sérii vřele doporučuji.
Tato kniha mě moc lákala anotací. Slibovala pořádný thriller s tajemstvími, mrazivou atmosférou,... Něco přesně pro mě!
A přesně v té míře, v jaké jsem se na knihu těšila, jsem nakonec i zklamaná.
Ten nevyužitý potenciál mě v tomto případě opravdu mrzí. Je sice těžké v dnešní době vystoupit z davu, přece jen je tu nespočet thrillerů, které se námětem právě neodlišují. Tohle ale thriller moc nepřipomínalo.
Na začátku knihy jsem byla poměrně nadšená. Kniha se četla skvěle, k samotnému případu se přidalo i rodinné tajemství a pana Záhadného bych taky snesla, jen kdyby nakonec nepřevládl nad celým příběhem.
Z thrilleru se totiž s každou stranou stává romantický příběh s naprosto zbytečnými a předvídatelnými scénami.
Postavy jsem si neoblíbila, spíše naopak. Patří mezi ty, na které velice brzo (a možná i ráda) zapomenu.
Kniha sice může být odpočinkovým čtením, protože je nenáročná a styl psaní sedne nejspíš většině, ale měla by být jinak označená.
Když se pouštím od thrilleru, očekávám napětí, soustředění na případ, záhady, tajemství a nečekané zvraty. A to jsem bohužel nedostala.
Toto je zatím největší zklamání letošního roku. Pokud se do knihy plánujete pustit, doporučuji snížit očekávání a vymazat naladění na thriller.
Dosavadně nejlepší díl této série!
Pentagram si zachoval něco z dílů předešlých, oplývá stejnou atmosférou, ale přece má něco navíc.
Od samého začátku jsem se do příběhu naplno ponořila a bylo velmi těžké od knihy odcházet. Příběh mě opravdu vtáhnul, samotný případ mě zaujal mnohem více, než ty předchozí a v pozadí nezůstal ani osobní příběh Harryho.
Některé postavy příběhu už dobře známe, jiné jsou zde velmi dobře představeny. Nikdo nezůstal pozadu, všichni dostaly jim dostačující prostor, každá byla pro příběh jinak důležitá. Harry je stále jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů, jeho osobnost je výrazná, leč neoplývá zrovna nejsvětlejšími vlastnostmi. V tomto případě mě hodně bavil pohled do jeho myšlenek, opět jsme se k němu mohli dostat o něco blíž.
Kniha se fantasticky četla, styl psaní jsem si zamilovala už dříve, tady jsem se jen utvrdila.
Během čtení na mě čekal nejeden zvrat, nejedno překvapení. Pár věcí jsem možná odhadla, ovšem ty nejhlavnější mi zůstaly do samotného konce skryty. Konec se mi moc líbil.
Nemůžu se dočkat dalších pokračování!
S Lisey jsem strávila nekonečně mnoho týdnů a dokonce mi i přivodila čtecí krizi. Ze všeho nejlepší je ale to, že ani jedna ze dvou uvedených věcí, není negativem.
Knihu ke čtení jsem nechala vybrat někoho jiného, protože jsem se nemohla rozhodnout, kterou knihu od Kinga si přečíst. A upřímně? Lisey by nikdy nebyla mojí první volbou. Po dočtení mě ale nenapadá jediná věc, kterou bych knize vytkla.
Originalitou tento příběh jen srší, překvapuje téměř každou stranou, zároveň však nechává čtenáře v naprosté nevědomosti a zmatení. A to byla pecka.
Kniha je pochmurná, tajemná, lehce strašidelná a nepopsatelně zvláštní. Přesto ale něčím přitahuje, myšlenky se k ní i po dočtení vrací a člověk má občas pocit, že se ocitl v Bájodolí.
Hlavní hrdinka Lisey, která příběhem samozřejmě provází, je statečná žena plná hluboko ukrytých vzpomínek na svého zesnulého manžela. Ty nám v průběhu čtení sice odkrývá, přesto si myslím, že každý může její vzpomínky pochopit jinak.
Přestože jsem knihu četla tak dlouho, neměla jsem se čtením žádné problémy, četla se skvěle. Autorův styl psaní je jen jeden, s ničím podobným jsem se nikdy nesetkala a troufám si i říct, že nikdy nesetkám. To, jak autor popisuje, jak nikam nespěchá, jak nechává čtenáři prostor. Skvělé!
Při čtení jsem byla překvapená, dojatá, možná i trošku vystrašená, ale především jsem byla s každou stránkou nadšená a zvědavá, kam až mě příběh zavede.
Jsem moc ráda, že jsem se do knihy pustila. Čas s ní strávený byl báječný. Musím ale stejně dodat, že si ji pravděpodobně nikdy nepřečtu podruhé, protože si chci zanechat ten opravdu první dojem.
4,5/5
Dopis je překrásná kniha, plná nešťastné lásky a bolesti. To může znít trochu rozporuplně, ale zároveň to podle mě skvěle popisuje celou knihu.
Námět mě zprvu příliš nezaujal, nebylo to něco, co bych vyhledávala. Nakonec jsem od knihy dostala něco úplně jiného, než jsem očekávala, což je pro mě velké plus.
Během děje se střídají dvě časové roviny. Sledujeme tedy dvě hrdiny a dvě rodiny. Tina mi byla sympatická, ale její rozhodnutí jsem nechápala. Vzhledem k době, ve které žila, to ale ani chápat nemůžu. Chrissie jsem si oblíbila o něco více, její příběh mě zajímal a více jsem se do příběhu začetla. Naštěstí se obě tyto roviny propojí díky samotnému dopisu.
Styl psaní mi moc sedl, kniha se četla dobře a rychle. Jen ze začátku na mě dialogy působily trochu krkolomně a hrubě, nevím proč.
Jak příběh plynul, postupně na světlo vyplynuly nejrůznější skutečnosti a příběh do sebe zapadl jako puzzle.
Při dočítání jsem dokonce měla husí kůži. Jsem nadšená a moc doporučuji!
Konečně jsem se odhodlala pustit do této série! A jsem nadšená!
Musím tedy přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného, ale to vůbec neznamená, že by se mi příběh nelíbil.
Název knihy prozrazuje spojitost s hypnózou, ale to, co mě v knize čekalo, bylo neskutečné a hlavně překvapivé.
Okamžitě jsem si zamilovala Joonu, přestože bych byla radši, kdyby dostal v knize více prostoru. Přesto vynikla jeho osobnost, která je mi poměrně blízká a já už teď vím, že bude těžké se s ním jednou loučit.
Ostatní postavy byly také skvěle popsané, měly v knize více prostoru a v jejich příběhu se dalo lehce orientovat.
Styl psaní autorů je za mě super a hlavně originální! Už jsem od této dvojice četla knihu Playground, která je sice něco trochu jiného, ale s Hypnotizérem se nedá srovnávat! Kniha se četla skvěle a já se k ní vždycky ráda vracela. Časová osa mi skvěle pomohla s orientací v samotném případu a také se mi moc líbilo, že díky ní bylo možné sledovat stejný čas z pohledu různých postav.
Na začátku jsem čekala, že se příběh bude mnohem více soustředit na oběť případu, takže jsem byla poměrně zmatená z odbočky, ale nakonec vše do posledního dílku zapadlo a já jsem nadšená.
Brzy se pustím do dalších dílu a nemůžu se dočkat.
Pokud se na sérii teprve chystáte, máte se na co těšit!