Olafa komentáře u knih

Já se budu opakovat. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat tolik rozmanitých emocí v tak krátkém sledu. Směju se a brečím zároveň. Dekuju.

9 09.01.2022

Balzám na duši :)

"Říkám vám, smrt není; není ani spánek. Rosteme jenom z doby do doby. Musíme mít s životem trpělivost, neboť je věčný."

8 28.12.2020

Nádherný příběh a překrásné ilustrace. Kniha má 24 kapitol, takže se dá číst jako adventní kalendář.
Čteno v originále.

3 27.12.2020

Pohlazení na duši, inspirace, láska.

3 25.04.2020

Co to budu dlouze opisovat.
Pokud se sebou nezačneme něco dělat, přesně takto, nebo ještě hůře, jako lidstvo dopadneme. Líbilo, ale doufala jsem ve větší hru na city v podobě detailnějšího popisu života v postapokalyptické budoucnosti. I tak se mnou toto téma silně rezonuje. Jdu na Modrou.

6 29.09.2019

Viděla jsem kdysi film, a protože jsem nevěděla, že se od předlohy liší, konec knihy mě celkem rozsekal.
Čteno v originále.

1 10.09.2019

Já nějak nevím. Myšlenka dobrá, provedení už horší. Některé situace (v současnosti) se mi zdály vysoce nepravděpodobné, konec neskutečně zkratkovitě odbytý. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení psychických potíží Terezy, jelikož jsem si podobnými stavy kdysi procházela.

4 20.08.2019

Žádná vysoká literatura to tedy není, ale autorčiny knihy mám ráda pro jejich atmosféru, pohodu a téměř pohlazení na duši. Ideální jako odpočinkové čtení, pár stránek a jsem v rovnováze a plná chuti jít pracovat na nějakém projektu, rekonstrukci nebo si jen vychutnat kávu.

4 01.07.2019

Milé, úsměvné, jiné. Oddychové čtení mezi náročnějšími kusy.
Čteno v originále, nalezeno na břehu Ženevského jezera v knihobudce.

1 20.06.2019

Příjemná oddychovka, na které mě nejvíc bavily popisy rekonstrukce domu, plánování, budování, dekorování a samozřejmě i interakce s novým prostředím, jazykem a lidmi. Občas mi přišla autorka trochu moc drzá nebo přehnaně kritická. Ale není to žádná vysoká literatura. Čteno na dovolené ve Francii pro dokreslení atmosféry.

2 20.06.2019

naprosto kouzelná série, jdu shánět zbylé díly v originále

1 14.05.2019

Jako člověk, který nějakou dobu pracoval s pacienty s Alzheimerem a demencí, musím říct, že popsání dopadů nemoci na člověka je celkem výstižné. Jinak jak už bylo zmíněno níže, kniha je spíše milostným příběhem a některé dějové linky naprosto nepravděpodobné a nepochopitelné.

27.02.2019

Nudné, předvídatelné, klišoidní. Jazyk (nebo překlad?) jak od žákyně 5. třídy. Všechny postavy jsou dohnané do extrému, jejich chování je sotva uvěřitelné a přitom je to celé úplně ploché.
Jednu hvězdu bych snad dala za název, ale ten bohužel nijak nezlepšuje kvality knihy. Jdu si udělat kafe.

Takové plácání o ničem... ale o každém tom "ničem" byl někde ve světě proveden výzkum a experiment..

1 02.10.2018

Někteří prostě umí. Pan Backman se tímto definitivně řadí na seznam mých oblíbených autorů. Nemám děti, ani nejsem těhotná, ale po většinu knihy jsem se uculovala, občas zadržovala smích a často slzy dojetí. Miluju ty odkazy na ostatní Backmanovy knihy, miluju jeho způsob psaní, jeho myšlenky.
Někteří prostě umí.

10 24.11.2017

Může obsahovat SPOILERY:
Tak tímto nastává konec veškerému srovnávání babiček, Britt-Marií a Oveů. Přichází Backman se svým stylem psaní, jak ho známe, ovšem tentokrát nám místo hořkosladkého vyprávění o nepochopeném lidském charakteru přináší svíravý příběh, etické konflikty a tak trochu i kritiku společnosti. Hlavními postavami (pokud se v tom množství postav vůbec dají vypíchnout ty hlavní) jsou tentokrát teenageři, ale v Björnstadu dostanou prostor všechni napříč generacemi.

Troufám si říct, že spousta čtenářů bude zklamaných, protože se opravdu jedná o jiného Backmana, než na kterého jsme si zvykli. Marně tu budete hledat ten konejšívý pocit hřejivé lidskosti, který dominoval předchozím třem románům. Nicméně já už jsem zvědavá na sequel k Medvědínu.
Čteno v norském překladu.

8 17.11.2017

Pro mě celkem nakopávací styl psaní a pár tipů, jak zefektivnit plnění denodenních úkolů.

28.10.2017

Já pořád nějak nevím, jak tuto knihu uchopit. Backmannův styl psaní je mi velmi blízký, jeho příběhy ve mě vyvolávají různorodé, ale vždy velmi intenzivní pocity. Britt-Marie mi chvílemi přišla jako splácanina několika vzájemně neprovázaných a zcela nahodilých událostí, chvílemi až směšná a hloupá. I když jsem tak občas kroutila hlavou, zejména v závěru knihy, stále ve mě dokázala vyvolat silné emoce, nejvíc snad něhu a zoufalství. Zoufalství z toho, co život může dát či vzít. Něhu a pochopení pro ty, kteří si prošli situacemi, které za jejich života utvářely jejich osobnost. Nestává se mi často, že bych měla takto rozporuplné pocity vůči knize, proto zatím nehodnotím hvězdičkami. Ke knize po nějaké době vrátím a třeba ji tentokrát pochopím lépe.

Čteno v norském překladu. Posléze poslechnuta audiokniha načtená opět skvělou Valérií Zawadskou.

P.S. Jdu se pustit do Medvědína, přijde mi, že Backmann řetězí motivy knihu od knihy, to mě baví.

Tato kniha se ke mně celou dobu tak nějak nenápadně plížila, až mi na jejím konci došlo, jak se mi vlastně zalíbila. Ačkoliv se jedná o válečné téma, téměř po celou dobu čtení na mě působila jakýmsi laskavým dojmem. Poměrně silný konec. A za mě i velká podobnost se Zlodějkou knih.

3 20.07.2017

Co si budeme nalhávat, žádná vysoká literatura to není. Myšlenka propojení jednotlivých příběhů je dobrá, ovšem v takovémto množství a intenzitě mi to přišlo spíš jako telenovela. Čtenář nemá šanci rozeznat jednotlivé vypravěčky jednu od druhé kvůli jednotnému stylu vyprávění, kterému dominují nekonečná souvětí a myšlenkové pochody. Pitomost většiny aktérek a zoufalost jejich životů mě celou dobu čtení jaksi ubíjely. Průměrná kniha o ničem, o všednosti, chcete-li vypnout mozek, poslouží.

3 11.04.2017