olle3 komentáře u knih
Krása. Lituji jen toho, že se nemůžu vrátit v čase a přečíst si to poprvé jako malý kluk.
Tak živě vykreslené, až člověku při té představě tuhne krev v žilách. Po celou dobu čtení mi běželo hlavou: Jak někdo může být tak nelidský a krutý a tohle dovolit... Myslím, že Kingovi se porařilo najít jeden z nejodpornějších způsobů, jak odejít na onen svět...
Za naprosto geniální považuji popis rozpadající se psychiky jednotlivých postav.
A teď trošku hnidopišství, které si neodpustím, ale které na hodnocení knihy nemá vliv:
POZOR SPOILER!
Jestli ostatním čtenářům vadilo, že v knize chyběla odpověď na otázku PROČ TO VŠECHNO?, mě tedy ne. Jako dostačující odpověď považuji zmínku o tom, kolik peněz se v sázení na Chodce točí a bylo víc než očividné, že autor se této otázce nevěnuje záměrně. Mne spíš napadaly otázky jako PROČ nebylo přání některého z předchozích výherců zrušit celý Dlouhý pochod nebo pomstít se Majorovi? PROČ do toho šli někteří, očividně inteligentní chlapci, zcela bez motivace (někteří se přihlásili "jen tak") nebo nepřipraveni (někteří si brali rádio či teploměr, ale jen málokdo náhradní boty či ponožky)...?
Není co vytknout. Užíval jsem si distingovaný styl té doby, jak v seriálu, tak v knize.
O kvalitách spisovatele není pochyb, popsal krásně depresivní dystopii. Kniha mě bavila na začátku a na konci, pak ještě scény v internátě. Ale... Hrdina mi přišel nesympatický a většinu příběhu se nechal unášet událostmi, bez cíle, stejně jako čtenář bez možnosti se na něco těšit, bez důvodu obracet další stránky. Myšlenka dobrá, čtení nezáživné.
Nemohu se rozhodnout, jestli se mi víc líbil film nebo kniha. U filmu se mi více zamlouval konec, u knihy detaily a způsob nahlížení hl. hrdiny na svět.
Ale je to asi jedno. Jak kinematografický, tak literární zážitek byl nezapomenutelný.
Nejnudnější díl celé série. Pro mě. Možná jsem byl jen ve špatném rozpoložení, koukám, že hodnocení kniha nemá špatné.
A to věčné odpočítávání mělo být sakra k čemu? To si Reacher už od začátku odpočítával, za jak dlouho vyřeší případ?
Ukázka dokonalého ovládání spisovatelského řemesla. Skvělé postavy, chytlavý děj. Když jsem se dozvěděl, že příběh vznikl z pera stejné spisovatelky, jaká napsala ságu Stmívání, byl jsem velice překvapen. Ale i kdyby předtím napsala třeba Mein Kampf, nic se nemění na tom, že tohleto je bomba.
V některých místech trošku ztrácelo tempo, žádná větší pointa, díky které by člověk potřeboval vědět, co se stane dál, ale což. Brutální, přesně podle mého gusta, celkový dojem víc než dobrý.
Neskutečně sugestivní zážitek. Něco takového, jako byla tato válka, se už nikdy nesmí opakovat.
Celkem zklamání. Ono by to nebylo tak hrozné (vlastně se mi tam pár nápadů a postav líbilo - Chemikal, Codriver v těle Faye sestry...), kdyby to napsal někdo jiný, pro mne neznámý. Po Trpaslících však Heitz dokázal, že je víc jak průměrný spisovatel, a proto jsem měl očekávání vysoká.
Ach jo. Havrani, uplakaní naivní zabijáci, kteří se dohadují jako děcka a při každém boji přemýšlí, jak co nejrychleji utéct... Po celou dlouhou dobu čtení jsem si představoval, co všechno zkritizuji a vytknu, ale nakonec to neudělám. Bylo by toho moc a autor si to nezaslouží. Spokojím se s tím, že řeknu, že Zloděj úsvitu není dobrá kniha.
Proč jsem jí tedy četl? Rozbila se mi čtečka a něco je odjakživa lepší než nic. I když v tomhle případě to bylo těsně.
Tímto Anthonyho Ryana přidávám ke svým oblíbeným autorům a k těm, kteří mě dokáží udržet u svých knih, i když už mi oči skoro vytékají vyčerpáním.
Trochu jsem se bál, abych po úžasném prvním díle nebyl dvojkou zklamaný, ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako zbytečné. Ryan nic nezanedbal. Jediné, co mě na tomto díle naštvalo, byl konec, a to pouze proto, že přišel tak rychle.
Absolutní bomba.
Moc často se mi to nestává, ale nic nemám raději, než když v nulovém očekávání otevřu náhodnou knihu, a pak mne pohltí tak, jak se to stalo u Písně krve. Autorův styl vyprávění a jeho mistrovské vyjadřování mi dokonale sedlo.
Když všude vidím přirovnání k trůnům, taky si dovolím poznámku. Podle mě automaticky neznamená propracovanější - lepší. U této knihy mi přišlo vyvážení plynutí děje a popisu okolí a postav ideální.
Po delší době něco, čeho jsem se nemohl nabažit. Ještě, že budou další dva díly.
Komiksy jsem naposledy četl před mnoha lety, takže nejsem žádný odborník, ale tohle musím hodnotit plným počtem. Fascinující kresby a brutální Kopřiva s jeho vyšinutými postavami mě dostaly.
Příběh z pohledu válečného robota, umělé inteligence, je originální a plný dobrých nápadů. Našlo by se tam dokonce pár věcí k zamyšlení. Bohužel mě čtení nebavilo, děj jsem nechápal a ani mě nic nenutilo se o to snažit. Žambocha jsem tam nepoznával, jeho jméno na obálce pouze zvýšilo mé zklamání. Postavy jako by tam žádné nebyly, nemohl jsem se tak do nich vcítit, natož někomu fandit.
Naštěstí to nebylo tak dlouhé.
Příjemná oddechovka s několika velice dobrými myšlenkami. Tufova postava mi přišla trochu plochá, krom konce poslední povídky, ale jinak mě atmosféra příběhů bavila a odnesl jsem si z toho dobrý pocit. Že bych však hltal každé slovo, to ani z daleka ne.
Velmi příjemné překvapení. Vznikající apokalypsa a styl vyprávění mi trochu připomínal Den Trifidů. Líbilo se mi jak bezprostředně a bez eufemismu to autor pojal. Kniha mne zasáhla hlavně tím, jak přesvědčivě je situace bez elektřiny vykreslená. Člověk si v ní lehce sám sebe představí, a pak má skoro strach, když doma vypadnou pojistky...
Napínavý krimi thriller, který měl vše, co jsem od knihy s takovým hodnocením očekával. Obzvlášť oceňuji detail na postup kriminalistů, forenzní vědy a také dvojitou pointu na konci. Nemám co vytknout, ale pět hvězd nedám. Nebylo by to fér k thrillerům, které (osobně) shledávám více strhujícími.
Celkově dobré, ale rozděleně druhá půlka rozhodně lepší. Tentokrát mi přišly repliky trochu nepřirozené, ale jako vždy mě dostal podrobný způsob vypravování. Mimochodem, není to snad poprvé, co se Reacher s nikým nevyspal?
Už od první stránky jsem si byl jist, že je autor amatér a v ruce držím možná i jeho první dílo. Vydané samonákladem. Byl jsem docela překvapen, když jsem zjistil, že to tak není. Ne, že by kniha byla vyloženě špatná. Kdyby Želes napsal zkušenější autor, ve skutečnosti schopen vzbudit ve čtenáři napětí, byl by to dobrý příběh. Ale infantilní způsob vyprávění a ploché postavy poslaly dílo úplně jinam a ani spousta vymyšlených jmen pro vše živé i neživé v Želese to nemohla zachránit.