ondra2 komentáře u knih
Pro někoho, kdo neví, co od knihy očekávat,místy složitější čtení. Pro mě po letech hraní Duny a jejích pokračování, opakovaném shlédnutí Lynchovy Duny i její nové, méně záživné, byť vizuálně kvalitnější, varianty, nezbytný chybějící dílek skládačky. Nebyl jsem zklamán.
Pokud jde o podrobnosti o knize, asi napíšu těžko něco jiného, než níže Jadran, možná bych byl méně příkrý k hodnocení "vysvětlovacího" úvodu, občas po takové knize sáhne i někdo, kdo příliš informován není, trocha obecných informací tedy nemusí být nutně na škodu. Jako u jiných obdobných knih je třeba brát takové úvody psané po desítkách let od popisovaných dějů s rezervou s přihlédnutím k tomu, že se dotyčná osoba událostí nezúčastnila a není tak schopna plně posoudit nutnost v hektických podmínkách aktivně reagovat. Po bitvě je každý generál. Jako u jakéhokoli jiného popisu boje je jasné, že k excesům nutně dochází na obou stranách konfliktu, kdy si často "hrdinové" vyřizují účty, často pak ti, kteří za krizové situace spolupracovali s protistranou a krutostí se snaží zakrýt svoji dřívější nedostatečnou odvahu.
Z mého hodnocení je zřejmé, že bych kladně posuzoval spíše postup Finů, na které si SSSR troufl proto, že se cítil být pevný v kramflecích, a myslel si, že tím ukojí svou bezmeznou touhou po zotročování okolních států a jejich obyvatel a současně při své malosti a komplexu méněcennosti a obav z každého za všech okolností všem ukáže, jak je třeba jej brát vážně. Nakonec k danému kroku se odhodlal až poté, co si zajistil volné ruce dohodou s Německem. Třebaže to poněkud vybočuje z kontextu komentáře k právě hodnocené knize, i zde popisovaný postup jen potvrzuje opakovaně se v jiných knihách vyskytující informace o povaze Ruska/SSSR a jeho vedení a neustále přítomného pocitu ohrožení, které je třeba domněle minimalizovat agresí vůči druhým. K tomu je nejen vhodné, ale přímo nutné doporučit knihu od Richarda Pipese Rusko za starého režimu, jak opakovaně činím i jinde. V každém případě je i z této knihy patrné, že uvedený státní útvar bez ohledu na jeho název se svým přístupem ke druhým nemění a jakékoli vybočení z uvedené agresivity je spíše excesivní a krátkodobé.
Obecně v kontextu situace třicátých let, uzavření paktu Molotov - Ribbentrop, následné Zimní válce, k níž doporučuji pro více podrobností knihu od Carla van Dyka se stejným názvem, nelze než do jisté míry chápat nikoli negativní postoj Finska k dílčí pomoci Německa. Je celkem jasné, že s jídlem roste chuť a po roce 1940 by nezůstalo pouze u odstoupení pásu Karélie a pronájmu Hanka. Postoj Finů lze charakterizovat spojením "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem". Finsko tak pouze zčásti využilo možnost, kterou si pro svůj postup na Západě a do Polska zajistilo Německo se SSSR, resp. pro svoje zájmy a klid na náš úkor Velká Británie a Francie v Mnichově.
Jak uvedl Jadran, západní země se zjevně z uvedené situace a přístupu SSSR/Ruska zcela nepoučily a opakují obdobný pasivní přístup i v současnosti, jakkoli je zřejmé, že takový již v minulosti selhal. Na rozdíl od Zimní války nebo Pokračovací války, jak ji nazývá autor knihy, však na Ukrajině ještě není natolik pozdě, aby konečně nedostal agresor přes prsty. K tomu nemohu než odkázat na citát Richarda Nixona uvedený v knize Umění politické strategie od Henryho Kissingera (s. 181) - "Za politiku prováděnou polovičatě či váhavě zaplatíte stejnou cenu jako v případě, kdy ji provedete náležitě a s přesvědčením."
Nižší hodnocení knize dávám nikoli kvůli autorovi samému, jako kvůli uváděnému zestručnění knihy, která na mě díky tomu místy působí poněkud útržkovitě a ne zcela kompaktně. Jistě je to dáno i tím, že autor není spisovatel a jeho hlavní kvalifikace tkví někde jinde. Nelze proto knihu srovnávat s Druhou světovou válkou Winstona Churchilla. Živější se kniha stává až u popisu bojů a s nimi souvisejících dějů.
Nejspíše lze informace v knize podané nalézt i v jiných publikacích, kladem knihy je ale souběžný popis zvěrstev nacistů a sovětské mašinérie. V počtu zabitých pak převahu nad SSSR dosáhlo Německo až během války. Zajímavý je pak rozbor čísel obětí a s tím související snaha zvýraznit množství obětí za války v okruhu nežidovského obyvatelstva dotčené oblasti oproti těm židovským a stejně tak obětí války oproti obětem ukrajinského hladomoru, aby došlo k posílení "mučednické" pozice Ruska a upozadění vraždění a hladovění ve třicátých letech. Nepěkné čtení, které lze ale jen doporučit.
Kniha mě příjemně překvapila. Přestože by asi mohla být mnohem rozsáhlejší a některé partie by mohly být napsány podrobněji, podstatné věci obsahuje. Nejstarší dějiny naštěstí nejsou jako u jiných titulů edice příliš rozvláčné a nemám oproti jiným hodnotitelům pocit, že by kniha byla podána nepřístupným, nečtivým a příliš odborným jazykem. Jakkoli asi mohla obsahovat více obrázků nebo nejspíš i mnohem přesnější mapky, četla se vcelku dobře. Nemůžu ji ale poměřit s předchozím vydáním titulu s jiným autorským složením.
Jedná se o skutečně velice zajímavou knihu, když z analýzy přírodních podmínek v Rusku a jejich geografického vymezení autor dospívá k charakterizaci postoje tamních obyvatel i vládnoucí vrstvy nejen k otázce soukromého vlastnictví,ale rovněž k hodnotě lidské síly a k formě vládního režimu. Probírá jednotlivé vrstvy společnosti v rámci postupného vývoje státních útvarů v oblasti Ruska,aby skončil v předvečer revoluce v roce 1917. Dá se říci,že celý vývoj v Rusku pak v podstatě nemohl dopadnout jinak, než jak se nakonec stalo. Slovy Michaila Gorbačova (alespoň myslím, že to řekl on) - chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždy.Lze jen doporučit, mimo jine v závěru knihy zmínku o zdokonalení represivních složek carského Ruska komunistickým režimem.
Opravdu velmi dobrá kniha popisující vývoj k socialismu a snah majících za cíl jej dosáhnout. Autor mimo jiné dospívá k závěru, že varianty socialismu - s lidskou tváří, NEP či obdobné snahy o modifikaci oproti linii nastavené v roce 1917 a rozpracované za Stalina by vedly pouze k pádu systému. Odchylkou od "normálu" tak není stalinismus ale shora uvedené pokusy o reformy. Po přečtení knihy se lze s takovým závěrem vcelku ztotožnit. Oproti knize Archie Browna - Vzestup a pád komunismu je tato zaměřena z velké části na hospodářské a společenské aspekty ideologie a spíše vnitřní situaci v SSSR, nikoli na vývoz myšlenek do zahraničí. Rozebírá rovněž to, že jakkoli byl SSSR státem dělníků a rolníků, byli to právě druzí jmenovaní, kteří na snahy o zavedení socialismu doplatili nejvíce. Čistek ve třicátých letech se dotýká pouze okrajově, ale pro tuto problematiku lze jen doporučit rovněž výbornou a značně podrobnou knihu Velký teror od Roberta Conquesta.Ani v jednom ze jmenovaných případů to není čtení na jeden či dva dny:-)
Lze jen doporučit těm, co je zajímá občanská válka v USA. Oproti knize Jiřího Hutečky - Země krví zbrocená není tak podrobná, pokud jde o samotný průběh vojenských střetnutí, jimiž se nicméně také zabývá a popisuje je, ale sleduje i hospodářské, společenské i zahraničně politické vztahy aktérů konfliktu.
Zatím se mi nestalo, že bych vzal do rukou knihu od tohoto autora a nebyla zajímavá. V tomto případě se jedná o rychlé ubíhající čtení, které i s ohledem na poměrně omezený rozsah nemohlo jít do podrobností, jež by knihu mohly zatížit. Tomu, kdo četl alespoň některý z dílů memoárů - Roky v Bílém domě, Bouřlivé roky nebo Roky obnovy, budou některé partie povědomé, zejména popis fungování administrativy Richarda Nixona v době blízkovýchodní krize nebo jednání o návštěvě Číny. Určitý překryv je tedy dán ve vztahu k Nixonovi a Sadatovi. U ostatních jednotlivců se jedná o partie v tomto směru nové.
Stejně jako u uvedených knih i zde nelze přehlédnout schopnost autora poutavým způsobem popsat dotyčné osobnosti, k nimž samozřejmě existuje i jiná literatura, která je informačně bohatší (k Adenauerovi - Otec nového Německa od Charlese Williamse, k Thatcherové Roky v Downing Street), na druhou stranu jiná je tato kniha tím, že se ani tak nesnaží popsat každé konkrétní jednání toho kterého státníka jako jeho osobnostní a charakterové vybavení, jež způsobilo, že v danou dobu a na daném místě vynikl zcela mimořádným způsobem, ať již přístupem k řešení nikoli momentálního, ale řekněme principiálního déletrvajícího problému koncepčního charakteru, případně nastíněním budoucího postupu, který vybočoval z do té doby zastávaných obvyklých postojů. S ohledem na to, jak dlouhé časové období kniha pokrývá - v podstatě od padesátých do osmdesátých let - je rovněž pozoruhodné, že autor všechny popisované jednotlivce osobně znal a měl možnost s nimi diskutovat, a to i před vstupem do Nixonovy administrativy.
Rozhodně nelze nedoporučit i partie následující po jednotlivých medailoncích osobností, kdy v závěrečné partii autor rozebírá, zda i v současné společnosti - internet, sociální média, umělá inteligence, a pod. by byl pro takové osoby prostor, resp. zda by měly i v současnosti možnost uspět způsobem, jakým se tak stalo v jejich době. Výstižným způsobem dospívá k závěru za pomoci citace Lee Kuan Yeewa, že do čela se dostávají spíše takové osoby, které jsou schopny svůj program prodat co nejvíce naleštěný (samozřejmě odhlédnuto od obsahu). S tím nelze než souhlasit, když mě napadá hned řada politiků, nikoli pouze od nás, kteří této definici odpovídají. Jen škoda, že autor další knihu nepřidá.
Systém popisu dějin je trochu jiný než u jiných titulů, což není na škodu, na druhou stranu si mohli v nakladatelství dát větší práci s redakcí a korekturami, protože množství překlepů přesahovalo únosnou míru v jinak tak kvalitní sérii. Tento nedostatek se nevyskytuje v dodatečné kapitole o česko maďarských vztazích.
Jedna z knih, u které mi bylo docela líto, že jsem ji už dočetl. Je výborně napsaná, ostatně autor prokázal, že psát umí, již u životopisu Nikity Chruščova - Člověk a jeho doba. Kromě Gorbačova, jemuž je samozřejmě kniha věnována především od narození, dětsví, dospívání a jeho další kariéře stranické a státní, nelze přehlédnout ani tu a tam probleskující charakteristiku dalších státníků - Reagana a Bushe staršího. Životopis končí po intermezzu D. Medveděva v roli prezidenta Ruska. Dobrý odhad pak Gorbačov prokázal při posuzování Vladimira Putina při jeho nástupu k moci, když předpovídal určitý příklon k autoritářství. To, do jaké míry bude jeho odhad správný, možná sám ani netušil, jakkoli oba nejspíše trpěli/trpí stejným dotčením z důvodu ztráty velikosti a vážnosti SSSR/Ruska. U každého z nich by nicméně metody popasování se s daným problémem byly jiné. U Gorbačova by bylo možné se zabývat pouze možnými scénáři, u Putina je to v současnosti vidět na praktických krocích. V každém případě lze pro současné Rusko a chování jeho lídra doporučit k četbě knihu Rusko za starého režimu od Richarda Pipese. Po přečtení zmíněné knihy nejspíše bude čtenáři zřejmé, že současnost je prakticky obvyklý způsob uspořádání, zatímco éra Michaila Gorbačova byla z tohoto pohledu pouze anomálií. Naštěstí k ní došlo a trvala právě tak dlouho, aby se projevila nejen zánikem SSSR, ale i změnami ve střední Evropě.
Ve srovnání s jinými tituly edice, je kniha skutečně pouze všeobecným přehledem, který bude nejspíše třeba doplnit dějinami Dánska. Starší historie se mi zdála taková útržkovitá, pravděpodobně s ohledem na menší okruh materiálů, z nichž by bylo možné čerpat, novější dějiny již byly ucházející. Z edice se jedná o průměr.
Verna jsem asi nikdy nečetl, ale s takovým obrazovým doprovodem uvidím, zda to nezkusím.
Jako u jiných knížek zabývajících se činností jednotlivých složek či projevy totalitních režimů nepřestává překvapovat vynalézavost při snaze člověka degradovat a ponížit. Stejně tak i nedodržování beztak jen formální zákonnosti k tomu vedoucího postupu. To nejlépe dokladuje popisovaný dialog v knize, že dvojí odsouzení za tentýž čin je nezákonné, odpověď na otázku zní, že to samozřejmě je nezákonné, ale co s tím má společného zákon. To myslím hovoří za vše.
Velmi čtivě psaná, pro mě až neočekávaně. Z knihy je patrná jistá sympatie autora k Emilu Háchovi, na druhou stranu do poněkud jinak obecně černého či spíše negativního pohledu na jeho osobnost kniha přispívá informacemi, jež z černé činí řadu odstínů šedé různé intenzity zejména vzhledem ke kontaktům s londýnskou exilovou reprezentací či snahou dosáhnout v rámci omezených možností osvobození zatčených. To ale bylo okupanty využito k ústupkům v jiných oblastech. Pro mě pak nové informace o Háchově praktické neschopnosti úřad státního prezidenta od poloviny války vykonávat pro zdravotní problémy, které ho nakonec možná naštěstí pro něj ušetřily poválečného soudu.
Zajímavý pohled na činnost izraelských tajných služeb pokrývající dobu od roku 1948 do války v Zálivu. Nevěnuje se jen úspěšným operacím typu únosu Adolfa Eichmanna, ale též neúspěchům souvisejícím např. s přípravou Arabů na válku v roce 1973.
Pokud by měla být kniha srovnána s Dějinami Spojených států amerických z edice Dějiny států od Lidových novin, je třeba říct, že se nejedná o seznam historických událostí, bitev, prezidentských voleb, politických střetů. Základem knihy je popis a hodnocení toho, do jaké míry se vývoj Spojených států a jejich dějiny blížil či blíží naplnění deklarace toho, že všichni lidé jsou zrozeni jako sobě rovni.
Přes problém otroctví, postavení Indiánů, segregaci, postavení žen a dalších menšin se člověk s přibližováním se dnešku dostane na pole střetů o právo na nošení zbraní a soukromí, zejména problematiky potratu, a kulturní války současnosti zahrnujíc i svobodu projevu.
Autorka není striktně zaujatá vůči jedné či druhé z hlavních politických stran, naopak pozitivní i negativní kroky směřující k polarizaci a fragmentarizaci společnosti spatřuje na stranách obou. Zajímavě pak sděluje obrácení přístupu republikánů a demokratů k jednotlivým zásadním otázkám typu právě práva na soukromí a nošení zbraní. Shora uvedený vývoj na poli lidských práv popisuje na pozadí klasických historických událostí, jako jsou občanská válka, obě světové války, válka ve Vietnamu a bouřlivá šedesátá léta, konec studené války až po první termín Donalda Trumpa, u něhož již v rámci zmínky z osmdesátých let vidí to, co sám tvrdí v současnosti - America first. Kromě rámce historických událostí politického ražení však celý vývoj rámuje i pokrokem na poli vědy a techniky až k dosažení internetu, který dopomohl k zamlžení toho, co je pravda, co se jako pravda pouze tváří a co je již lež, obsahovému vyprázdnění politiky, která v současnosti dává přednost rychlému a údernému sdělení bez ohledu na to, zda je pravdivé či nikoli a okamžitému profitu před možná nepříjemnou pravdou a dosažením opravdového cíle až s časovým odstupem dosaženým nato s mnohem větším úsilím.
Výsledkem celého vývoje pak nejsou státy spojené, ale slovy názvu knihy Martina Řezníčka rozpojené.
Kdo čeká hluboký vhled do života na americkém Západě, nedočká se. Kniha je spíše souhrnem střípků z něj, takový výlet jednotlivými segmenty. Ne, že by se kniha nečetla dobře, ale je to spíše takový povrchní popis ze strany fanouška života na Západě USA. Ocenit lze obrazový materiál, jeho popisky jsou nicméně leckde horší jako třeba "John Wayne v roli Jeffa Bridgese" (s. 271), někde spíše žádné.
Kvalitě knihy by určitě prospěla tu a tam mapová příloha, menší počet fontů písma a zcela zbytečných mezititulků - výkřiků do tmy, a upoutávek na text předtím v knize či v jejích dalších částech. Jako předkomentátoři uvádím, že na řadě míst se autor opakuje prakticky doslovným popisem již řečeného. Pravdou ale je, že kniha je vydána v nakladatelství Universum, od něhož lze čekat spíše právě epizodický encyklopedický popis, nikoli hluboký vhled do problematiky. K takovému mohu doporučit Dlouhou železnou stuhu od Stephena Ambrose o budování kontinentální železnice, Muži víry a Muži zákona od Jiřího Černíka.
Kdo chce letmý vhled, kniha dobrá, kdo podrobný, nechť vybere něco jiného.
Nečetl jsem knihu poprvé, čímž je dáno hodnocení. Samozřejmě za ta léta děj poněkud zastaral a je méně akční než na co si člověk zvykl za posledních dvacet let v televizi nebo v kině, ale pořád slušná práce ještě z doby, kdy jméno Clancy nebylo jen záštitou pro méně známé autory.
Kniha je originální pouze tím, že jako ohnisko dějin jí popisovaných shledává dění v oblasti Německa. Jinak neobsahuje nic, co by někde jinde nebylo napsáno lépe, podrobněji a čtivější formou. Přehlednosti nepřispívá ani pouze dílčí členění na dlouhé kapitoly, ani umístění doprovodných mapových příloh na počátku knihy, nikoli v rámci kapitol, kterých se má rámcově týkat. S přibližováním se současnosti a dle mého názoru dovozováním vyšší míry vlivu dění ve střední Evropě na širší dění ve světě ze strany autora (nejen pro obě světové války a studenou válku), se stává popis spíše fragmentárním telegrafickým sdělením bez vyšší vypovídací hodnoty se spíše velmi stručným zasazením do širších souvislostí, které je na místě hledat skutečně jinde.
Kniha rovněž obsahuje faktické chyby, nebo možná spíše chyby v překladu či při korekturách, kdy např. Sumnera Wellese označuje tu náměstkem tu přímo ministrem zahraničí, kterým nicméně nebyl. Pro někoho, kdo chce stručný souhrn nejdůležitějšího dění za posledních 550 let, ucházející, jinak lze pro každé období nalézt knihu lepší. Znovu číst následujících několik let určitě nebudu.
Příjemné překvapení a zajímavá analýza přístupu USA a Číny k řešení problémů, aneb snaha o hned a rychle nebo postupně a trpělivě.