ondra2
komentáře u knih

Čtivá a podrobná kniha o počátcích a vývoji jednotlivých anglických, resp. i nizozemské (New Amsterdam) a švédské (údolí Delaware), kolonií v Severní Americe do počátku 18. století, když se dotýká i kolonií v Karibiku, jejichž fungování bylo do jisté míry následně použito pro kolonie na kontinentu - např. otroctví původně rozvinuté na Barbadosu či Jamajce následně se přesunuvší do oblasti Karolín. Autorka popisuje rovněž vztahy mezi koloniemi a Anglií a rostoucí snahy o samostatnější postavení kolonií.


Podrobný popis průběhu a pozadí jednotlivých křížových výprav. Kniha podává základní informace o průběhu výprav i o politické situaci v rámci křižáckých států na Blízkém východě.


Zajímavý a podrobný popis majetkoprávních jednání mezi ČSR, resp. ČSSR a Velkou Británií od konce 40. let do roku 1982, na základě nichž došlo k vypořádávání vzájemných pohledávek (včetně pohledávek individuálních subjektů) od doby Mnichova, resp. vyvolaných válečným úvěrem prozatímnímu zřízení, a poválečnými znárodňovacími akty v podobě Benešových dekretů. Zabývá se i otázkou uvolnění zajištěných zlatých rezerv.


Podrobný popis vývoje římské republiky od třetího století př.n.l. od jejího rozšíření po území Itálie, do Galie a Hispánie a na Blízký východ včetně souvisejících vojenských operací, přes reformy bratrů Gracchových, diktatury Sully a Caesara do nástupu Octaviana a počátku principátu.


Velmi dobrý popis vzájemných rodinných vztahů mezi Mikulášem II., Vilémem II. a Jiřím V. a dalšími rodinnými příslušníky (Eduard VII., královna Viktorie a její potomci) z doby před a po korunovaci všech zúčastněných, vedoucí až ke konci I. světové války.


Jde o pokračování shrnutí dějin Velké Británie od nástupu dynastie Tudorovců do konce vlády Stuartovců. Je podrobná a čtivá, ale méně než první díl, který byl dle mého zajímavější.


V pasážích, kde se kniha zabývá pozadím svolání a příprav koncilu, jakož i otázkami koncilního odkazu a popisem snah některých proudů v církvi některé závěry přizpůsobit tak, aby byly v podstatě anulovány, je kniha velmi zajímavá. Zbylé pasáže zabývající se konkrétními partiemi na koncilu přijatých závěrů lze doporučit spíše znalcům věrouky, teologie a vnitřní struktury církve a odlišných náhledů na některé otázky v minulosti.


Po pro mě méně přehledné změti zmínek o řadě kmenů obývajících oblast Franské říše a jejich vzájemných vztazích a vztazích k Římanům a Germánům se kniha s přibližováním se současnosti stávala čtivější zejména pak od těch částí zmiňujících vliv a rozšiřování se křesťanství v dané oblasti a roli Franků při jeho šíření do dalších částí západní a severní Evropy.


Očekával jsem asi trochu něco jiného. První část knihy faktografická zabývající se obecně dobou a průběhem panování Ludvíka IX., další pak jeho vnímáním soudobými kronikáři, jeho vztahem k náboženství, jeho zobrazení v naučeních a královských zrcadlech, vztazích k jednotlivým členům dynastie a dalším osobám, a právě tyto další partie mě příliš neoslovily, jakkoli se některé z nich celkem daly číst.


Po poněkud hůře čtivém začátku zabývajícím se dávnověkem ostrova a působení Římanů, přes Sasy a Dány se následně kniha četla velmi dobře. Jde spíše o literární podání dějin Anglie až do nástupu dynastie Tudorovců po bitvě u Bosworthu v roce 1485, "nezatížené" četnými poznámkami pod čarou, což plně koresponduje s tím, co uvádí sám autor, že kniha nemá konkurovat pracím profesionálních historiků, ale je osobním názorem na historické procesy. Možná i to přispělo k tomu, že jsem ji přečetl velmi rychle.


Autor rozebírá důvody, které vedly (či mohly vést) k tomu, že se ostatní soudruzi ve vedení SSSR úspěšně zbavili Lavrentije Beriji a použili proti němu jeho vlastní zbraně. V podstatě by tytéž byly použitelné i proti nim. Poměrně úsměvně pak působí popis toho, jakým způsobem byly odstraňováni i další z nich, byť i méně krvavě, z vedoucích funkcí, tedy účelová argumentace něčím, zpravidla nepravdivým, co u někoho jiného a v jiné době odůvodnilo vzestup do funkce a nahrazení předchůdce, a tak pořád dokola. Čekal jsem asi podrobnější vykreslení rolí ostatních osob, než ve větší míře Beriji a Chruščova a v menší Malenkova.


Velmi podrobný a čtivý popis kroků komunistů před a během pokusů o převzetí moci v roce 1948, zejména pak jejich úspěšné snahy podřídit si bezpečnostní složky, vytvářet loajální ozbrojené složky k "ochraně podniků", alias pozdějších lidových milicí, a levicové frakce v dalších politických stranách za účelem získávání informací o vnitřních pochodech a myšlenkách konkurence a rozkolu opozice. Pro mě novinkou pak byl popis vzniků akčních výborů a jejich praktické fungování, ať v místech či při snahách o realizaci personálních požadavků komunistů v ministerstvech. Věnuje se mimo jiné postojům Edvarda Beneše a jak u něj tak i u dalších politických stran dochází k hodnocení situace v tom smyslu, že dotyční nebyli schopní použít proti komunistům stejně účinné metody, jako oni sami, a do poslední chvíle dávali přednost parlamentnímu řešení krize, jemuž se však KSČ snažila vyhnout, což se jí též podařilo.


Velmi čtivý popis událostí těsně před koncem a následujících po ukončení 1. světové války v Německu. Kapitulaci Německa a v jejím důsledku zakořeněnou představu o "ráně dýkou do zad" politiky armádě, která zůstala neporažena, autor podává jako realizaci představ generála Luddendorfa, který nechtěl, aby odpovědnost za nevyhnutelnou porážku Německa ležela na vojácích. Velmi poutavě jsou pak popsány postoje SPD a jejího vůdce Fridricha Eberta, nejprve směřující k realizaci revoluce, aby se jí následně snažil potlačit a zachoval si tak moc, a to i za pomoci složek, které byly k vládě nepřátelské a proti ní předtím vystupující. V postoji SPD k událostem v období let 1918 až 1920 pak autor vidí příčinu sporů s KPD, neschopnosti levice vzájemně spolupracovat a vytvoření tak prostoru pro pozdější nástup Hitlera v roce 1933.


Zajímavý pohled na činnost izraelských tajných služeb pokrývající dobu od roku 1948 do války v Zálivu. Nevěnuje se jen úspěšným operacím typu únosu Adolfa Eichmanna, ale též neúspěchům souvisejícím např. s přípravou Arabů na válku v roce 1973.


Ne zcela obvyklé hodnocení toho, proč se Německu za druhé světové války zpočátku dařilo. Zajímavá tím, že se nezabývá konkrétním provedením vlastních bojových operací, ale spíše materiálními předpoklady a psychologickými přístupy bojujících stran.


Velice hutný popis dění v zahraniční politice USA v prvním volebním období Richarda Nixona z pohledu Henryho Kissingera, zajímavý i z hlediska vykreslení vzájemných vztahů mezi nimi. Do jisté míry autor ze svého pohledu popisuje i okolnosti, byť velmi okrajově, vedoucí k aféře Watergate plynoucí z osobních vlastností R. Nixona a jeho snah nevyužívat struktury ministerstev a řešit si vše podstatné z Bílého domu vlastními cestami. Z pochopitelného důvodu je těžiště knihy věnováno snahám o ukončení války ve Vietnamu a průběhu tajných jednání na pozadí navázání styků s Čínou a konáním vrcholných schůzek i se SSSR. Lze jen doporučit, je třeba počítat s dostatkem času na přečtení:-)
Po delší době a opětném přečtení nelze než potvrdit můj tehdejší názor na kvalitu knihy. Čtení je samozřejmě s ohledem na hutnost výkladu zdlouhavější, ale vyplatí se, i vzhledem k popisu zákulisních tahanic, zejména ve vztahu k Vietnamu. S ohledem na aktuální situaci na Ukrajině nelze než souhlasit s tvrzením autora, které nicméně použil právě ve vztahu k vietnamské válce, že když už se člověk do něčeho pustí, měl by být ochoten to dotáhnout do konce. Prakticky stejně jako tehdy SSSR v souvislosti s tlaky na Blízkém východě nebo snahami při jednání o SALT by bylo možné hodnotit dnešní Rusko, které při snaze dosáhnout svých cílů není schopno realisticky zhodnotit situaci, a výsledkem je oslabení jeho pozice. Ať již tehdy u Arabů obecně a Egypťanů zvláště, tak i nyní při podcenění ochoty evropských států podpořit Ukrajinu a zabránit tak ruskému blitzkriegu. Starého psa novým kouskům nenaučíš
