ondra2
komentáře u knih
Churchillovi generálové
John Keegan
Jak uvedl předkomentátor, úroveň textů je různá, neboť každý psal jiný autor. Ve všech případech je ale dobrá. Některé z popsaných generálů potkala smůla, jiní uměli svoje výsledky dobře mediálně prodat, přestože se na nich mohli podílet jiní, jejichž role byla upozaděna.
Mnichov: Krize appeasementu 1938
David Faber
V prvé řadě musím říct, že kniha je výborná, skvěle se čte, obsahuje spoustu podrobností o událostech, které jsou pro nás naprosto zásadní, bez ohledu na to, že děj obsahuje řadu jmen, byť i okrajových. Děj sám není zredukován na jinak v učebnicích dějepisu omezenou zmínku o konání konference v Mnichově a jejích výsledcích, ale tyto jsou podány jako výsledek širšího a déletrvajícího proudu v mezinárodní politice, zde zejména britské, ve třicátých letech.
Ve druhé řadě musím nicméně dodat, že přestože se kniha skvěle čte, oproti jiným knihám o stejně vysoké či ještě vyšší kvalitě (i zde je vysoká), kde jsem se často bránil přestávkám a chtěl jsem je rychle dočíst, tady to bylo jiné.
Nechci, aby to vypadalo tak nějak americky, ale s ohledem na jinak známý výsledek konference, následnou okupaci, světovou válku a komunistickou čtyřicetiletku, se mi ke konci knihy do dalšího čtení občas tolik nechtělo, přestože bylo jasné, jak kniha skončí.
Dnes má člověk neocenitelnou výhodu zpětného pohledu a znalost dalších událostí, nelze tedy do určité míry nechápat přístup některých politiků na Západě, kteří byli vedeni možná dobrými úmysly tam, kde neleželo zcela těžiště jejich bezprostředních zájmů. Daní za tuto geopolitickou krátkozrakost byla zvyšující se chuť Italů kvůli relativně mírné kritice za invazi do Habeše, anšlus Rakouska a mnichovská konference u Němců, v širším kontextu pak nepochybně i Pakt Molotov - Ribbentrop, když bylo Stalinovi jasné, že od Němců dostane víc a dříve a případný oddech a čas na přípravu k tomu. U nás pak posílení východních a komunistických tendencí, když bylo zřejmé, že SSSR by se sem stejně nedostal přes Polsko a jeho potenciální slib pomoci v návaznosti na postup Francie tak byl jen laciným závazkem, o jehož splnění by se dalo úspěšně pochybovat. Slibem určitě nezarmoutíš a po válce jim to přineslo kladné body i s ohledem na podíl na osvobození, k němuž muselo dojít, protože nakonec došlo i na ně.
Abych se nicméně případně vyhnul kritice za amatérskou analýzu historie a tomu, že po bitvě je každý generál, čtení bylo ke konci knihy obtížnější proto, že i v současnosti je vidět řada náznaků obdobného přístupu na Ukrajině. Z knihy i následného vývoje je zřejmé, že se ničeho nedosáhlo, pouze agresor dostal čas na mocnější přípravy. Je zde zřejmá paralela ke Krymu a okupaci z roku 2014, po níž následovala válka na Ukrajině, když vedení Ruska došlo, nebo si alespoň myslelo, že se opět nemůže nic stát a reakce bude vlažná. Naštěstí se situace neopakovala zcela a agresorovi se rovněž pustilo žilou, byť za cenu utrpení Ukrajinců a bilionových materiálních ztrát.
Nakonec asi sice bude mít pravdu Robert Fico, že se pro Ukrajinu chystá nový Mnichov, protože je zřejmé, že podpora nikdy nebude a asi ani nemůže být tak velká, aby to ruské hordy odradilo od dalšího postupu, ale aspoň se se jim dalo najevo, že to nebude zcela zadarmo.
Nechtěl bych se opakovat, ale ze čtení knih týkajících se SSSR, Ruska, a to vnitřní či mezinárodní politiky, pro mě plyne stále jeden a tentýž závěr, byť se jedná o literaturu západní či naší provenience z doby porevoluční, že z Východu nic dobrého nepřijde a uvažování Ruska se nezmění, pokud bude aplikován v přístupu k němu slabošský a umírněný přístup, který předvedly Velká Británie a Francie v třicátých letech. To samozřejmě neplatí jen v případě Ukrajiny, kdy mám tak nějak pocit, že se historie opravdu opakuje, ale nepochybně to bude platit i u dalších krizových oblastí, zejména mě napadá v tomto směru Tchajwan, i když u Číny lze očekávat jednu vlastnost, kterou Rusko kromě jiných nemá, trpělivost.
Metodologie nalézání práva
Filip Melzer
Po delší době jsem si přečetl něco k teorii práva a trochu si oživil znalosti. Na každodenní dlouhodobé čtení a analyzování to není. Tak nějak mě k tomu donutil Ústavní soud, když naložil tomu nejvyššímu ve věci oceňování vnosů do společného jmění manželů - Pl. ÚS 23/24. Jinak souhlasím s charakterizací sebevědomého vystupování autora, naštěstí jsem neměl tu čest u zkoušek.
Templáři
Piers Paul Read
Jakkoli byla kniha dobrá a čtivá, většina textu se věnovala spíše pozadí a okolí templářského řádu a historických souvislostí v té které době. Podstatná část je věnována křížovým výpravám a situaci v Palestině včetně frakčních bojů a nevraživostí, k nimž lze najít více informací v knize Svatém války od Christophera Tyermana. I tak nicméně nešlo o ztracený čas.
Dějiny Turecka
Christoph K. Neumann
Určitá heslovitost a stručnost knihy mi tak úplně nevyhovovala, na to, že Turci se do oblasti dostali již v 11. století je kniha útlá, kdo chce podrobnější informace, bude muset hledat jinde. S ohledem na dobu vydání v ní logicky chybí posledních pár let, změny ústavy a posílení pozice prezidenta a stejně tak blízkovýchodní a uprchlická krize a snaha Recepa Erdogana stavět se do čela ochránců Palestinců. Doufám, že Turecko zůstane pouze zemí k EU přidruženou, nikoli členskou, problémů má EU i tak dost.
Klasické Řecko
Michael Grant
Kdybych si přečetl anotaci, tak bych věděl, do čeho jdu. Přestože u jednotlivých popisovaných osob byla řada zajímavých informací, které jsem neznal, jedná se o poměrně stručný průřez významnými osobnostmi starého Řecka do ovládnutí oblasti Alexandrem Makedonským, příliš stručný na to, aby se jednalo o něco víc, než pouhý rozšířenější encyklopedický výklad, jehož zhuštěnější verzi člověk slyšel v dějepisu nebo literatuře. Možná kdyby autor podal mnou upřednostňovaný klasický popis období s odbočkami do umění a věd, nebo vybral menší počet osob, jimiž by byl věnován větší prostor, byla by kniha lepší. Protože je kniha podána chronologicky, řada informací se u jednotlivých osob působících ve stejném či překrývajícím se období opakuje.
Samozřejmé pravdy: Dějiny Spojených států amerických
Jill Lepore
Pokud by měla být kniha srovnána s Dějinami Spojených států amerických z edice Dějiny států od Lidových novin, je třeba říct, že se nejedná o seznam historických událostí, bitev, prezidentských voleb, politických střetů. Základem knihy je popis a hodnocení toho, do jaké míry se vývoj Spojených států a jejich dějiny blížil či blíží naplnění deklarace toho, že všichni lidé jsou zrozeni jako sobě rovni.
Přes problém otroctví, postavení Indiánů, segregaci, postavení žen a dalších menšin se člověk s přibližováním se dnešku dostane na pole střetů o právo na nošení zbraní a soukromí, zejména problematiky potratu, a kulturní války současnosti zahrnujíc i svobodu projevu.
Autorka není striktně zaujatá vůči jedné či druhé z hlavních politických stran, naopak pozitivní i negativní kroky směřující k polarizaci a fragmentarizaci společnosti spatřuje na stranách obou. Zajímavě pak sděluje obrácení přístupu republikánů a demokratů k jednotlivým zásadním otázkám typu právě práva na soukromí a nošení zbraní. Shora uvedený vývoj na poli lidských práv popisuje na pozadí klasických historických událostí, jako jsou občanská válka, obě světové války, válka ve Vietnamu a bouřlivá šedesátá léta, konec studené války až po první termín Donalda Trumpa, u něhož již v rámci zmínky z osmdesátých let vidí to, co sám tvrdí v současnosti - America first. Kromě rámce historických událostí politického ražení však celý vývoj rámuje i pokrokem na poli vědy a techniky až k dosažení internetu, který dopomohl k zamlžení toho, co je pravda, co se jako pravda pouze tváří a co je již lež, obsahovému vyprázdnění politiky, která v současnosti dává přednost rychlému a údernému sdělení bez ohledu na to, zda je pravdivé či nikoli a okamžitému profitu před možná nepříjemnou pravdou a dosažením opravdového cíle až s časovým odstupem dosaženým nato s mnohem větším úsilím.
Výsledkem celého vývoje pak nejsou státy spojené, ale slovy názvu knihy Martina Řezníčka rozpojené.
Dějiny Zimbabwe, Zambie a Malawi
Jaroslav Olša Jr.
S ohledem na to, že kniha popisuje obecně ne příliš známou oblast, byl jsem příjemně překvapen. Autoři nemučí čtenáře přílišnou náloží jmen, míst a dat. Ani prehistorické partie nejsou nesnesitelné, což u některých dílů edice může nastat. Naopak kniha je psána velmi dobře, nikoli útržkovitě, ale čtivě. Oproti jiným má rozsáhlejší dodatky s popisem politických, geografických a hospodářských podmínek jednotlivých států a nepoměrně rozsáhlejší rejstřík literatury k tématům, jak v češtině tak pro zájemce v cizích jazycích. Z knihy se člověk doví řadu zajímavých informací a dojde mu, proč autoři zvolili společný popis těchto tří zemí (pokud si předtím nepřečte krátkou anotaci shora, což jsem neudělal). Díl určitě patří mezi lepší část celé edice.
Dějiny Waffen-SS 1925-1945
Tim Ripley
Asi by se dala najít kniha, která by zapojení SS do válečných operací popisovala lépe, asi však v širším kontextu frontového dění společně s armádními jednotkami. Z tohoto pohledu je publikace dobrá, když se zaměřuje pouze na tuto jednu složku německé válečné mašinérie, 100 % si ale kniha nezaslouží a není to jen kvůli chybám zmiňovaným předkomentátory, ale i právě svým pouze dílčím zaměřením a tím určitým útržkovitým pojetím. Možná za cenu uvedení některých detailů navíc tak obětuje komfort širšího komplexnějšího pohledu na věc. Mapy se mi rovněž nezdály příliš precizně zpracované, na druhou stranu kniha obsahuje určité technické informace o bojové technice a některých polních vůdcích jednotek.
Umělecká Paříž
Václav Fiala
Začátek byl pro mě trochu pomalý, ale nakonec jsem byl spokojen. Nejlepší je asi knihu vzít s sebou do Paříže a číst při procházce, aby byl dojem z knihy a míst jí popisovaných umocněn, v opačném případě je dobrou pozvánkou k návštěvě.
Město v bouři
Richard Biegel
S ohledem na rozsah informací obsažených v knize je poměrně těžké být stručný, pokud bych se o to pokusil, tak by potenciální čtenář musel být odrazen. Kniha v podstatě popisuje přístup k plánování a realizaci stavební činnosti v centru Prahy, a to s přihlédnutím k tomu, kde konkrétně by ta která stavba měla stát, a jejímu začlenění do stávající architektonické struktury.
Měl-li bych se rozepsat, možná bych pro změnu takového zájemce připravil o požitek z nových informací a zejména fotografického doprovodu ve stylu - tehdy, poté, později, později a nyní - doplněného řadou informací o pozadí úvah o umístění stavby či bojů o její realizaci. Kniha kromě fotografií obsahuje řadu návrhů ze soutěží o dostavbu např. Staroměstské radnice, stavbu magistrály, a dalších staveb, výkresy archeologických průzkumů komplexů budov na Starém městě nebo srovnání plánů Prahy od 19. století do současnosti.
Jakkoli kniha obsahuje informace, které by bylo možné nalézt i v sérii Zmizelá Praha, a to jak původních pěti dílech, tak tří dodatcích od Kateřiny Bečkové, tak i v knihách o jednotlivých pražských čtvrtích vydávaných Muzeem hl. mastě Prahy, není čas věnovaný této knize ztraceným, neboť i tak je v ní dost místa pro nové fotografie nebo informace, které ty již dříve viděné či zjištěné doplňují.
Mám nicméně takový pocit, že ke širšímu pohledu bude třeba přečíst i trojici knih od K. Bečkové - Hradčany, Staré město a Nové město, od Z. Wirtha - Stará Praha. Obraz města a jeho života a řadu dalších.
Jak jsem uvedl u některých mnou čtených pragensií dříve i zde se dají nalézt fotografie zaměřené sice na centrum, ale s výhledem na ještě holé kopce či pláně Letné, v pozadí Troje, Libně, Žižkova, Vinohrad a údolí pod Vyšehradem. Škoda psát, musí se přečíst.
Rudý králík
Tom Clancy
Jelikož jsem knihu již dříve četl, věděl jsem, co čekat. Bylo to ale dost dávno, abych si vše pamatoval. V každém případě knížky Toma Clancyho vždy považuji za jistotu, byť se v každé z nich najde pár slabších míst.
Možná mě po letech více iritovalo neustálé omílání návštěv jezuitské školy a katolické výchovy u Jacka Ryana a až přehnaně zdůrazňovaná úcta před hlavou katolické církve, ale autor chtěl nejspíše konání hlavní postavy okořenit jejími osobními pocity a zapojením jejích morálních stanovisek. Zápletka dobrá, akorát si nejsem úplně jist reálností prozření pracovníka KGB, má-li být najednou cílem vraždy právě papež, když by byl pouze jednou z mnoha set tisíc obětí zločinného režimu.
Dějiny Běloruska
Hienadź Sahanovič
Jedná se o standardní část edice, která nejspíše ničím nad ostatními díly nevyčnívá, patří mezi průměr. Pokud jde o obsah, ten je plný pro mě nových informací. Nic konkrétního asi ke zdůraznění není, pouze snad standardní modus operandi většího východního souseda, který v souvislosti s ovládnutím území odsune tu část obyvatelstva, která by mohla být problém na Sibiř nebo do střední Asie, aby ji nahradil svými občany, čímž dosáhne postupné rusifikace a pevnějších vazeb na centrum. Výsledky této mravenční práce z minulosti lze vidět dodnes, a to nejen v Bělorusku, ale i na Ukrajině. Asi mě snad ani nemohlo překvapit upozaďování vývoje a rozvoje Běloruské SSR ve prospěch Ruska. Myslím, že máme štěstí, že se nacházíme relativně dále na západ, v opačném případě bychom možná dopadli obdobně.
Příběh samurajů
Roman Kodet
Souhlasím s předchozími komentáři, jedinou výtku bych měl k mapám, které v zásadě dodržely grafickou úpravu ilustrací, ale to jim ubralo na přehlednosti.
Divoký západ: Průkopnická doba Ameriky
Thomas Jeier
Kdo čeká hluboký vhled do života na americkém Západě, nedočká se. Kniha je spíše souhrnem střípků z něj, takový výlet jednotlivými segmenty. Ne, že by se kniha nečetla dobře, ale je to spíše takový povrchní popis ze strany fanouška života na Západě USA. Ocenit lze obrazový materiál, jeho popisky jsou nicméně leckde horší jako třeba "John Wayne v roli Jeffa Bridgese" (s. 271), někde spíše žádné.
Kvalitě knihy by určitě prospěla tu a tam mapová příloha, menší počet fontů písma a zcela zbytečných mezititulků - výkřiků do tmy, a upoutávek na text předtím v knize či v jejích dalších částech. Jako předkomentátoři uvádím, že na řadě míst se autor opakuje prakticky doslovným popisem již řečeného. Pravdou ale je, že kniha je vydána v nakladatelství Universum, od něhož lze čekat spíše právě epizodický encyklopedický popis, nikoli hluboký vhled do problematiky. K takovému mohu doporučit Dlouhou železnou stuhu od Stephena Ambrose o budování kontinentální železnice, Muži víry a Muži zákona od Jiřího Černíka.
Kdo chce letmý vhled, kniha dobrá, kdo podrobný, nechť vybere něco jiného.
Dějiny Laosu
Miroslav Nožina
Kniha se čte dobře v obecném úvodu a poté v partiích, v nichž je již obsažen popis francouzské kolonizace, tedy od 19. století do současnosti, včetně dvoustranných vztahů s ČSSR/ČR. V mezidobí se pro mě jednalo o poměrně rozsáhlou změť jmen, která si nikdy nebudu pamatovat, a událostí, k nimž došlo v jednotlivých státech dříve tvořících dnešní Laos. Z popisu starších dějin a vpádů okolních států do oblasti Laosu je patrné to, co následně okusili Francouzi - gerilový boj s menšími jednotkami ze zálohy v obtížném terénu eliminující technickou vyspělost druhé strany. Z této zkušenosti se nepoučili ani Američané ve Vietnamu. Pro bližší popis zejména doby konce šedesátých a počátku sedmdesátý let lze doporučit příslušné partie Roků v Bílém domě a Bouřlivých roků od Henryho Kissingera, byť nejde o těžiště daných děl.
Panenská královna
Carolly Erickson
V zásadě se kniha dobře čte, ale spíš je to takové bulvárnější čtení, byť doplněné o politické i další v podstatě nutné údaje o vztazích k jiným státům a panovníkům. Prakticky pouze dílčím způsobem se zmiňuje o Marii Stuartovně a její popravě a jak předkomentátoři uvedli, od vítězství nad Španěly v osmdesátých letech pak kniha obsahuje deset let trvající mezeru v popisu událostí. Panování její sestry se autorka věnuje v jiné knize a vztahům mezi Alžbětou a Marií Stuartovnou pak kniha Alžběta a Marie od Jane Dunnové, která je výborně napsaná. K dynastii lze pak doporučit Tudorovce od G. J. Mayera. Nevyhovovalo mi překládání křestních jmen zúčastněných osob.
Holešovice - Bubny v objetí Vltavy
Jan Jungmann
Zatím všechny knížky z této edice na vysoké úrovni. Nejlepší jsou fotky holých plání Libně, kopců Žižkova i Kobylis, případně i Letné zaplněné pro změnu sportovišti. Jako u jiných částí lze jen litovat zásahů do zástavby tentokrát v podobě nádraží Holešovice nebo křižovatky u Vltavské.
Trockij: Pád revolucionáře
Lev Davidovič Trockij (p)
Velmi dobře napsaná a čtivá kniha. Charakter knihy je pozitivně ovlivněn prostřihy do minulosti Lva Trockého, jimiž je dokreslována jeho zrovna popisovaná současnost v Mexiku či někde jinde před tím. S ohledem na jeho osud by si snad zasloužil politování nad tím, jak dopadl, nebýt jeho účasti na událostech z Října 1917, čímž umožnil následující vývoj. Je příkladem toho, jak nad idealistou vítězí pragmatik a člověk, který nemá skrupule a jde si tvrdě za svým bez ohledu na prostředky a následky.
Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie
David Bordwell
Kniha zahrnuje dějiny filmu od jeho vzniku a němé éry, včetně různých technik natáčení a jejich vývoje, přístupu k výrobě, distribuci, přes film zvukový až do současnosti a konkurenci jiných médií typu videa, DVD a internetu. Nejedná se o lehké a rychlé čtení ani o knihu soustavně a na stejné úrovni záživnou. Někomu budou vyhovovat partie o různých nových vlnách nebo uměleckém zaměření, jinému populární filmy pro většinového diváka. Celou knihu včetně těch pro mě nezáživných jsem přečetl jen proto, že mám ve zvyku knihu dočíst, když už ji jednou otevřu, příště bych asi zvolil dílčí přečtení kapitol, které mě zajímají. Asi jsem od ní čekal něco trochu jiného, ale asi záleží na vkusu a hloubce zájmu. Plné hodnocení jsem knize dal za snahu autorů podat popis různorodých oblastí relativně přístupnou formou i pro někoho, kdo je spíše konzumentem filmu než badatelem nad způsobem jeho natočení a přístupu k technikám při tom použitých. Práci s ní měli určitě i překladatelé.