ondra2 komentáře u knih
Ve srovnání s jinými tituly edice, je kniha skutečně pouze všeobecným přehledem, který bude nejspíše třeba doplnit dějinami Dánska. Starší historie se mi zdála taková útržkovitá, pravděpodobně s ohledem na menší okruh materiálů, z nichž by bylo možné čerpat, novější dějiny již byly ucházející. Z edice se jedná o průměr.
Kniha má jedinou vadu, malý rozsah. Množství obrazového materiálu doprovázeno vcelku stručným přesto však pro účely takto pojatého díla dostatečným odborným textem uvádějícím čtenáře do rámcového obrazu o historii Karlína a společenského života v něm. Možná by kniha byla ještě atraktivnější, kdyby starou fotografii doprovázel současný stav, bylo-li by to možné, určitou představu si ale návštěvník Karlína může udělat sám. Přínosem je i příloha v podobě reprodukce starého plánu obce.
Kniha nepopisuje nic jiného, než by plynulo z titulu, nicméně tak činí ze všech možných úhlů pohledu. Nevýhodou takového přístupu nicméně je, jak již zmínil dřívější komentář, útržkovitost některých příspěvků. Některé by mohly být asi delší, jiné by nemusely být v knize vůbec, ucelenosti knihy by nejspíše přispěl i menší počet spoluautorů, neznamená to však, že by kniha nebyla zajímavá, pouze jí nemůžu dát pět hvězdiček.
Zejména v počátečních partiích méně přehledná, některé kapitoly by mohly být proloženy větším počtem obrázků, nicméně s přiblížením se moderní době je kniha stále zajímavější a čtivější.
Stručný přehled námořních střetů v druhém roce války. První část popisná, druhá pak spíše pro fajnšmekry s detaily jednotlivých plavidel a jejich tříd u všech bojujících stran.
Autor se věnuje především Jindřichu VIII. a Alžbětě I., nicméně popisuje i ostatní krále z dynastie a jejich okolí. U Alžběty mě zaujal i vcelku kritický náhled na její osobu, ne pouze oslavné zmínky o položení základů budoucí velikosti Anglie.
Některé kapitoly jsou těžké čtení (většinou ty poměrně krátké), jiné pro změnu utečou jako voda (Cílek). Jelikož se jedná o sborník, kapitoly jsou jen stručným souhrnem určitého tématu, opakované čtení nevidím reálně.
Podobně jako moji předchůdci bych zmínil problém s tokem textu, který nebyl na odpovídajících místech doplňován zejména mapkami zobrazujícími postavení jednotlivých stran bojů. Sice kniha něco málo obsahuje, nicméně přehlednosti by jistě prospělo, kdyby byla situace umístěna u textu, který o ní pojednává. Tím spíše by tomu mělo být v případě, kdy se autor jako zde vyžívá v podrobném popisu topografie, v podstatě zcela zbytečným způsobem.
Dalším nedostatkem knihy není až tak doporučená nebo použitá literatura, jako spíš absence informace o tom, z jakého titulu autor čerpal kterou citaci, jimiž se to v knize jen hemží. Mám takový pocit, že méně je někdy více, praktickým potvrzením tohoto rčení je právě tato kniha. K závěru se její čtivost poněkud vylepšila, nevím, zda je to mojí neschopností vnímat podrobnosti popisu bojů a preferencí politických dějin, nebo neschopností autora (či sníženou schopností) danou problematiku podat lépe. Že to jde, dokazuje Jiří Kovařík v Napoleonských taženích nebo Římských válkách.
Oproti jiným "clancyovkám" slabší pokus navázat na originál. Možná bych se nebál říct, že nejslabší. Jak řekl někdo z předkomentátorů, děj byl takový nějaký příliš přímý a málo propracovaný. Jako jednohubka jde, ale opakovaní čtení si odpustím.
Pro někoho, kdo neví, co od knihy očekávat,místy složitější čtení. Pro mě po letech hraní Duny a jejích pokračování, opakovaném shlédnutí Lynchovy Duny i její nové, méně záživné, byť vizuálně kvalitnější, varianty, nezbytný chybějící dílek skládačky. Nebyl jsem zklamán.
Kniha kromě bohatého fotografického materiálu obsahuje zejména zobrazení upravených a zrušených tratí v mapách dle současného stavu, což je pro nepamětníky nezbytná pomůcka k vytvoření představy, kudy tratě v minulosti vedly. Z připojených textů si pak lze na řadě míst udělat představu, jak to někdy v minulosti šlo rychle, když se mělo něco postavit.
Je škoda, že kniha končí (pominu-li dodatečně vloženou kapitolu od českých autorů) před rokem 2000, ale s tím se samozřejmě nedá nic dělat. Zajímavější a pro mě přínosnější je spíše popis novějších dějin od 19. století. Partie předchozí sice rozšíří obzory, ale v paměti dlouho nezůstanou.
Příjemné překvapení. Jakkoli se kniha zabývá i "velkou" historií, jedná se spíše o její dopady či vlivy na život v Litomyšli a jejím okolí nebo roli Litomyšle v ní. To je patrné zejména právě v oblasti kultury. Spousta obrazového materiálu a archivních fotografií, případně i fotek nově realizovaných architektonických záměrů kvalitu a hodnotu knihy zvyšují. Často se knihou vine popis spíše pouze místních záležitostí nebo těch z blízkého okolí, není to však vada, pokud čtenář neočekává něco jiného, než jaký je název knížky. Pro někoho, kdo má Litomyšl a okolí rád, skoro nezbytné čtení.
Pokud někdo očekává od uvedené série něco jiného, než akci okořeněnou trochou politického pletichaření za účasti osob sice ve státních službách ale sledujících vlastní zájmy, asi by měl sáhnout po jiném typu literatury. Já byl jako vždy spokojen, byť na tlusté špalky přímo z pera Clancyho kniha dost ztrácela. Je sice pravdou, že koncept se tak trochu opakuje, ale nikdy ne tak, aby se zápletka dala označit za pouhou recyklaci jiné již čtené.
Přestože je historie Vietnamu dlouhá, kniha se těmi nejstaršími partiemi tolik nezdržuje a čtení odsýpá, popis války s USA je zaměřen spíše na otázky politické a vojenské záležitosti jsou podány stručnějším způsobem. Mám pocit, že podrobnější korektura by knize prospěla, protože na několika místech jsou krátce po sobě opakovány celé věty, téměř odstavce. Na některých místech jsou pak buď překlepy nebo faktické chyby (v lednu 1964 nebylo po amerických prezidentských volbách, ty se konaly až na podzim - str. 300, v roce 1977 již Richard Nixon prezidentem nebyl - str. 350). I přes zmíněné nedostatky je kniha dobrá.
Soubor je výborný, dobře čtivý a je to rovněž zásluhou výborného překladu, čímž myslím jazykové vyjadřování a nikoli faktickou přesnost, kterou jsem nemohl posoudit. Jiné překládané tituly se občas vyznačují šroubovaným textem, tady to plynule, byť dlouho, odsýpalo. Nejsem si úplně jistý, jestli by se nenašly knihy, které by si Nobelovu cenu nezasloužily více, na druhou stranu autor sepsal i Dějiny anglicky mluvících národů, které jsou rovněž dobré. Na obou titulech je vidět, že historie i politika patřily mezi autorovy koníčky, zejména na konci šestého dílu Druhé světové války je patrno, jak jej mrzelo, že nemohl pokračovat v rozdělané práci. Jak některý z předešlých komentátorů uvedl, místy je vyjadřování a hodnocení poněkud sebevědomější, na druhou stranu nelze říct, že by jej neodůvodňovaly výsledky a schopnost se pohybovat ve vrcholné politice 50 let. Mnohé závěry ostatně byly potvrzeny časem.
Anotace knihy říká vše. Otázce vzniku antisemitismu se sice kniha věnuje rovněž, ale pouze v závěru a stručně. Zajímavé jsou hlavně úvahy, jaké důvody vedly ke zničení Jeruzaléma v roce 70 n.l., které autor spatřuje hlavně ve vnitropolitické situaci v samotném Římě, nikoli výlučně na místě samém.
Pěkně, stručně napsaná, dobře se čte a není zahlcená přemírou zbytečných podrobností. Částečně je to dáno i tím, že výklad dějin začíná z celkem logických důvodů až od počátku 16. století.
Těžké a hutné čtení. Kniha je z převážné části tvořena citací pramenů a archivních materiálů a vlastní text autorovy činnosti představuje kromě poznámek 270 stran textu. Právě první část knihy podle mého názoru vykazuje alespoň určitou míru čtivosti a zajímavosti a popisuje vznik a roli Národní fronty a jejích akčních výborů jako prostředků nátlaku a kontroly občanské společnosti. Soubor pramenů je pak dle mého názoru v množství, v němž jej kniha obsahuje ke škodě věci, protože je do značné míry výčtem jednotlivých "agenturních" zpráv příslušných orgánů, zejména v partiích týkajících se vztahu státu a církve obecně a platového zákona pak zvláště. Mám za to, že méně je někdy více a dokladem toho je právě tato druhá část knihy, bez níž (nebo alespoň její velké části) by se bylo možno obejít, nebo ji bylo možno nahradit nějakým zhutněným shrnutím ze strany autora v podobě, jakou má první část knihy. Autor s ní měl určitě hodně práce, ale pokud měla být kniha přístupná širšímu okruhu čtenářů a nejen fajnšmekrů, kteří rádi listují archivními dokumenty, pak tento cíl splněn nebyl. Je řada knih, které si rád přečtu znovu, ale tato mezi ně jistě patřit nebude.
S ohledem na délku historie různých státních útvarů a rozsah území Indie je kniha rozsáhlá a chvíli trvá, než ji člověk dočte. Začátek knihy je poněkud složitější a méně čtivý. To je dáno z mého pohledu nutností popisovat odděleně různé části kontinentu, a to s ohledem na částečně oddělený vývoj i fragmentaci území mezi různé subjekty, je tak nicméně činěno v zájmu přehlednosti celku, v opačném případě by se kniha nejspíše nedala číst vůbec, nebo jen stěží. Zajímavější pak začíná být v okamžiku, kdy dochází ke konsolidaci jednotlivých území do menšího počtu větších celků a jejich vzájemné interakci a přibližování se současnosti, zejména od 17. a 18. století. Právě popis novější historie včetně období kolonialismu si zaslouží nejvyšší hodnocení, zbytek knihy pak za značné úsilí, které do ní autoři museli nepochybně vložit.