ondra2 komentáře u knih

Oproti knize Eleonora Akvitánská od stejného autora jde o rozhodně lepší čtení. S ohledem na to, že se jednalo o panovníka (Eleonora sice byla manželkou dvou králů a v podstatě panovníkem Akvitánie, ale v první řadě právě jen tou manželkou, byť sebevědomou se zjevnými vlastními zájmy), kniha se věnuje politickým dějinám, čemuž dávám přednost. I tak se nicméně kniha věnuje partiím pro dobu možná typickým (dvorská kultura, podstata rytířských hodnot apod.), pro mě nicméně ne tak podstatným, tudíž i méně záživným. I tak nešlo o knihu špatnou, rozhodně však jsou lepší, čtivější. Ke křížové výpravě Richarda a Filipa Augusta rozhodně lépe ke čtení disponovaná kniha Svaté války od Christophera Tyermana.

02.12.2023

Jako každá jiná kniha edice má svoje přednosti, zde spočívající v tom, že nezabíhá do přílišných podrobností v dávnověku, který bývá u jiných dílů poměrně nezáživný a nudný, relativně rychle se čte. Na druhou stranu je nejspíše třeba ji přečíst v krátkém sledu po Dějinách Walesu a Británie, aby člověk dostal ucelený pohled (pokud nemá zájem o pohled pouze dílčí s určitými vazbami na další části ostrova) na dějiny Velké Británie a jejích součástí. Tím, že se zde jedná o dějiny části většího státu, zabývá se zahraničními vztahy spíše s ohledem na skotskou emigraci v celém světě, dříve jinak vztahy Skotska a Francie, resp. Skotska a Anglie. Oproti jiným dílům edice je pak s ohledem na rozsah knihy větší pozornost kladena kultuře a náboženství, jimž je pak v převážné míře věnována i závěrečná partie o vztazích s českými zeměmi (včetně Slovenska). Mezi nejlepší díly se asi zařadit nedá, na druhou stranu ale díky rozsahu nestihne nudit.

15.11.2023

Oproti Dějinám Burgundska od Václava Dršky je knížka mnohem zajímavější a čtivější, neboť se zabývá středověkými dějinami, nikoli dávnověkem a vznikem označení oblasti nebo státu. Končí smrtí Karla Smělého a rozdělením Burgundska mezi Habsburky a Francii. Kromě politiky popisuje i kulturu a dvorské zvyky a rituály. Neškodilo by doplnit nějakými mapami, ale jinak lze hodnotit kladně.

01.11.2023

Potvrzuji hodnocení předkomentátora. Zajímavé informace o vnitřní i vnější politice Tita, jeho životě před II. světovou válkou v Moskvě i poté. Nevyhýbá se ani popisu jeho soukromí a vztahu k ženám, především k poslední manželce, o níž byly veškeré informace pro mě nové, včetně jejích značných ambicí politického rázu a snahy ovlivnit vnitřní politiku a zajistit si významnou pozici během života Tita i pro dobu po jeho předpokládané smrti. Nelze pominout ani výborně podané balancování mezi Východem a Západem a střídavé přiklánění se tam či onam podle potřeby zajistit sobě i Jugoslávii nezávislé, samostatné a významné postavení, včetně založení Hnutí nezúčastněných zemí. Ve vztahu k vnitřní politice lze vypíchnout snahu vyvažovat moc jednotlivých frakcí v republikách za účelem zajištění relativní jednoty státu a výlučné moci strany a především svojí, jakkoli jeho snaha již tehdy naznačovala, čehož si byl dle knihy vědom, že především v otázce jednoty státu nebude úspěšný. Rovněž zaujme popis jednání s Chruščovem a Brežněvem, především z nich plynoucí sebevědomí Tita.

1 20.10.2023

Kniha se naštěstí nezabývá přílišnými podrobnostmi, spíše je stručnějším přehledem dějin jednotlivých států než nesrozumitelným seznamem ještě méně srozumitelných a zapamatovatelných jmen panovníků. Jedinou výjimkou je Srí Lanka, kde je popis méně záživný a srovnatelný tak s Dějinami Indie. U dějin Pákistánu doporučuji srovnat popis krize související s jeho rozdělením na vlastní Pákistán a Bangladéš s popisem téhož z pera Henryho Kissingera v Rocích v Bílém domě. Ten je zřejmě motivován pozitivní zkušeností se vztahy s vojenským vedením země a zprostředkováním kontaktů USA s Číňany před summitem Maa s Richardem Nixonem, než aby kladně hodnotil protesty a levicové sklony zástupců Východního Pákistánu podporované ze strany Indie oslabující tak pozice jejího západního souseda.

14.10.2023

Jako obvykle u dílů, které se zabývají státem od nás poměrně dost vzdáleným nebo exotickým, pro mě relativně nudnější partie týkající se prehistorie se spoustou nezapamatovatelných jmen. Ty další jsou nicméně od doby kolonialismu, resp. pronikání islámu do oblasti nepoměrně zajímavější. Podrobně zpracovaná kapitola týkající se kultury a také vzájemných vztahů, které se koncentrují spíše do 20. století, dříve pak pouze díky individuálním kontaktům jednotlivců. Kniha je spíše odrazový můstek pro vážnější zájemce o celou oblast, pro ostatní (já) poskytuje základní informace.

23.09.2023

V knize v zásadě není nic, co by nebylo možné najít někde jinde, na druhou stranu se věnuje pouze popisu zahraniční politiky SSSR od Říjnové revoluce do konce II. světové války, aniž by zabíhala do jiných oblastí, tvoří tak jeden celek a obsahuje jedno hlavní téma. Jak uvádí popis knihy, od revolučního nadšení v letech I. světové války a snahy je uplatnit i v mezinárodních vztazích, dospívá SSSR k pragmatičtějšímu pojetí a postupnému posilování pozice, vymaňování se z izolace i prostřednictvím vztahů s Německem, aby si v roce 1939 vybral a získal nějaký čas k dobru. Autor velmi střízlivě (ve smyslu nikoli jednoznačného odsudku takového přístupu, ale zvažování možných motivů k němu) hodnotí postoje SSSR nejen v době uzavření paktu o neútočení, ale i později v průběhu války do roku 1941, i později na konferencích Velké trojky.

22.09.2023

Kniha není souvislým projevem nebo popisem činnosti Lee Kuan Yeewa, jedná se o výňatky z jeho projevů nebo rozhovorů s ním. Kniha je tak tvořena místy se opakujícími informacemi, jež sice nejsou na škodu, na druhou stranu je takové dílo střípkovité netvořící nějaký homogenní celek. Tím nechci říct, že by neobsahovala řadu myšlenek nebo postřehů, s nimiž by bylo možné souhlasit, např. o absenci lídrů, kteří nejsou orientováni pouze na vítězství v dalších volbách a nebojí se činit nepopulární rozhodnutí bez ohledu na výsledek v nich. Stejně tak názory na v podstatě přebujelý sociální stát, který místo poskytnutí určité rovné startovní pozice spíše vytváří pohodlnost mezi beneficienty, což pro změnu ubíjí snahy těch úspěšnějších, z jejichž prostředků a výsledků jejich práce je takový stát financován. Asi by bylo lepší přečíst nějakou knihu psanou přímo jím samotným.

1 25.08.2023

Výborně podaný přehled vývoje instituce Nejvyššího soudu USA, jeho personálního obsazení i judikatury od počátku na konci osmnáctého století, až po soudce jmenované Donaldem Trumpem (s výjimkou A.C. Barrettové). Mimo jiné zajímavé partie lze velmi kladně hodnotit i průběžně uváděné poukazy na to, kdy a jakým rozhodnutím byl ten či onen precedent z minulosti překonán v budoucnosti, resp. současnosti. K tomu lze pouze podotknout, že letos tomu tak bylo v minimálně dvou důležitých oblastech, kdy bylo překonáno rozhodnutí ve věci Roe v. Wade týkající se potratů a jako protiústavní shledána pozitivní diskriminace při přijímání na vysokou školu. Tento posun byl umožněn zejména jmenováním soudců Donaldem Trumpem. Jako mírné negativum bych hodnotil občas osobní názorové vsuvky autora ve vztahu k jinak někdy skutečně zcela přehnaným nápadům tzv. progresivistů, v minulosti nazývaných jinak. Kvalitě knihy to však neubírá natolik, aby si zasloužila méně než pět hvězdiček. Kdo se nezajímá o právo, může z knihy sledovat názorové a společenské posuny, ať již ve věcech občanských práv, nebo jinde. Samotnou historii instituce a její budovy s pouze velmi stručným popisem některých klíčových kauz pak rovněž hezky (ovšem jen v angličtině) popisuje William Rehnquist v knize The Supreme Court.

24.08.2023

Stručná informace o konfliktu, o němž se toho obecně moc neví. V češtině mi není známa publikace, která by se této válce věnovala (což neznamená, že nějaká samozřejmě neexistuje). Jestliže si od území Chaca strany slibovaly bohaté zásoby ropy, tato očekávání naplněna nebyla.

18.08.2023

Systém popisu dějin je trochu jiný než u jiných titulů, což není na škodu, na druhou stranu si mohli v nakladatelství dát větší práci s redakcí a korekturami, protože množství překlepů přesahovalo únosnou míru v jinak tak kvalitní sérii. Tento nedostatek se nevyskytuje v dodatečné kapitole o česko maďarských vztazích.

3 09.08.2023

Pro toho, kdo očekává historický popis plný dat a událostí, kniha není, neboť se jedná o prozaické podání možné podoby cesty Lewise a Clarka z pohledu Sacagawey - indiánské průvodkyně, k níž dotyčná doplňuje historii svého života od svého zajetí. Popis končí příchodem na břehy Pacifiku. Dal bych přednost klasické podobě plné dat a údajů, ale to není chyba knihy, ale moje, že jsem si ji vybral. Nakonec i tak se nečetla špatně, nicméně autor sám uvádí, že si řadu věcí musel při nedostatku podkladů domyslet.

29.06.2023

Velmi vydařená kniha. Jistě by mohla být rozsáhlejší a jednotlivé etapy bojů mohla popisovat podrobněji, takto pojatá pro obecný přehled vývoje od vylodění do osvobození Paříže postačí. Jako z jiných obdobných knih (u mě naposledy von Mansteinova Ztracená vítězství) vyplývá i z této, jak zásahy vedení okolo Hitlera negativně ovlivňovaly průběh bojů, když příslušné osoby rozhodovaly spíše ideologicky než s přihlédnutím k realitě v poli. Ve vztahu k velitelům Spojenců nelze v knize přehlédnout autorovo (dle citací i ze strany kolegů ve zbrani) občasné negativní hodnocení maršála Montgomeryho odůvodněné jeho přebujelým egem. To je pak blíže v jiných souvislostech zobrazeno v rovněž výborné knize Jaroslava Hrbka Arnhem 1944.

05.06.2023

Přestože nedosahuje kvalit Dějin Číny nebo Spojených států z hlediska čtivosti, rozhodně patří k tomu lepšímu, co edice nabízí. Jak předkomentátoři uvedli, od reforem Meidži, zejména po druhé světové válce přechází výklad k podrobnějším informacím o změnách vlád, stranických hrátkách, rozvrstvení stranického systému. Kdo nechce být zahlcen přemírou podrobností o té či oné osobě či události, takto stručně podaná historie postačí.

04.06.2023

Původně jsem byl již před prvním dílem série skeptický stran použití výňatků z děl antických autorů při popisu děje, nicméně to docela funguje. Oproti Napoleonovým tažením naštěstí nezabíhá do příliš podrobného popisu výzbroje a výstroje vojska, možná pro příliš velký časový odstup, možná proto, že těžiště jeho zájmu bude asi v Napoleonově době, což neznamená, že by i tuto problematiku zcela pominul. Obě série jsou kvalitní, tato mi nicméně přijde lepší.

22.05.2023

Příjemné překvapení a zajímavá analýza přístupu USA a Číny k řešení problémů, aneb snaha o hned a rychle nebo postupně a trpělivě.

2 25.04.2023

Jako první díl nezabíhá příliš do podrobností, drží se i při popisu bojových akcí spíše na úrovni vyšších vojenských celků. Kdyby se Hitler nepovažoval za vojenského génia a nekecal do činnosti schopnějším nebo si nechal poradit, pravděpodobně by válka na východní frontě (i na západní, nicméně kniha se týká především fronty východní) vypadala jinak, naštěstí se za něj považoval a poradit si spíše nedal. Knihu docela devalvuje množství překlepů a podobných nedostatků, s tím si mohli v nakladatelství dát práci více. Doplněný přehled vojenských velitelů se stručnými životopisy lze naopak hodnotit kladně.

20.04.2023

S ohledem na to, že o Tibetu toho mnoho k dispozici není, kniha přes svojí stručnost základní informace poskytne. Protože autorem je bývalý úředník tibetské vlády nebyl překvapením styl, s jakým je kniha psána - je na straně nezávislého Tibetu. Pokud má čtenář trpělivost prokousat se změtí funkcí a složitých jmen jednotlivých historických postav, bude odměněn doplňujícími informacemi, které bude byť i v náznacích marně hledat v Dějinách Číny ze stejné edice. S přihlédnutím k čínskému přístupu k dodržení pravidla jedna země - dva systémy, které mělo ovládat Hong Kong po převzetí od Britů, nelze v současnosti při rostoucích ambicích Číny příliš očekávat jakékoli mírnější řešení situace Tibetu, jak naznačuje autor doslovu, než nadále pokračující potlačování tibetských prvků a podporu kolonizace oblasti Číňany až se "problém" časem sám vyřeší.

20.04.2023

Jedna z knih, u které mi bylo docela líto, že jsem ji už dočetl. Je výborně napsaná, ostatně autor prokázal, že psát umí, již u životopisu Nikity Chruščova - Člověk a jeho doba. Kromě Gorbačova, jemuž je samozřejmě kniha věnována především od narození, dětsví, dospívání a jeho další kariéře stranické a státní, nelze přehlédnout ani tu a tam probleskující charakteristiku dalších státníků - Reagana a Bushe staršího. Životopis končí po intermezzu D. Medveděva v roli prezidenta Ruska. Dobrý odhad pak Gorbačov prokázal při posuzování Vladimira Putina při jeho nástupu k moci, když předpovídal určitý příklon k autoritářství. To, do jaké míry bude jeho odhad správný, možná sám ani netušil, jakkoli oba nejspíše trpěli/trpí stejným dotčením z důvodu ztráty velikosti a vážnosti SSSR/Ruska. U každého z nich by nicméně metody popasování se s daným problémem byly jiné. U Gorbačova by bylo možné se zabývat pouze možnými scénáři, u Putina je to v současnosti vidět na praktických krocích. V každém případě lze pro současné Rusko a chování jeho lídra doporučit k četbě knihu Rusko za starého režimu od Richarda Pipese. Po přečtení zmíněné knihy nejspíše bude čtenáři zřejmé, že současnost je prakticky obvyklý způsob uspořádání, zatímco éra Michaila Gorbačova byla z tohoto pohledu pouze anomálií. Naštěstí k ní došlo a trvala právě tak dlouho, aby se projevila nejen zánikem SSSR, ale i změnami ve střední Evropě.

3 12.04.2023

Kniha je dobře napsaná, nezabíhá do přílišných podrobností ani při popisu bojů, jichž se autor v postavení velitele zúčastnil, což v řadě jiných případů vede k tomu, že jsou knihy zahlceny podrobnostmi. Zde se autor omezí na obecné sdělení o armádě či divizi, hrubý popis průběhu a výsledek operace. Pozitivní zjištění je, že nedochází k žádnému fanatickému obhajování ideologie, spíše mezi řádky lze vyčíst ryze vojenský přístup k zadaným úkolům a spíše nesouhlas se zasahováním Adolfa Hitlera do vojenských záležitostí, kterým dotyčný nerozuměl. Tím nechci obhajovat ani jeho přístup, kde, jak již uvedli předkomentátoři, je patrný povzdech, že měli na jedné straně proti SSSR stát Německo a Anglie, aniž by se blíže zamýšlel nad tím, proč nakonec všichni stáli proti Německu či co vlastně učinilo Německo špatně, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Poznámky v knize jsou sice v některých případech v pořádku, např. bližší charakteristika velitelů, všeho ale moc škodí, možná by redaktor knihy měl zvolit poněkud uměřenější přístup k zásahům do textu či objasňování smyslu sdělení či pochybením autora.

1 18.03.2023