ondra295
komentáře u knih
Ztracené příběhy
John Flanagan
Taková příjemná vložka mezi hlavní dějovou linku - dozvídáme se tu více o ostatních postavách, trochu se opět rozšiřuje popis celého zdejšího světa a je to příjemné. Pointou tohoto dílu nebylo vyloženě někam posunout postavy nebo děj a proto jsem to od ní ani nečekal - když budeme toto vnímat, tak je to pohodový díl a příjemné čtení, které určitě má nějakou přidanou hodnotu.
Císař Nihon-džinu
John Flanagan
Jsme na druhém konci světa (pravděpodobně v Japonsku), ale to je Willovi celkem jedno - i přes neznalosti místní kultury a způsobů boje opět všechny zachrání. Je to napsáno velice poutavě, bavilo mě to a je mi jasné, že to je knížka pro děti, která musí mít happy end. Motiv geniálního Willa, který přijde a všechny zachrání, už ale začíná být mírně ohraný. Trochu se mi nelíbilo, že když přišel Will, tak císař jako by ztratil všechno rozhodovací právo a přesunul se do pozice věrného Willova služebníka.
Ale ano, bylo to opět jiné, pěkně napsané a jako dítě jsem to hltal. Tato série z celkového pohledu má jenom drobné chyby, které ale nehrají moc velkou roli a na kvalitě jí nijak neubírají.
Halt v nebezpečí
John Flanagan
V této knize máme po většinu děje opravdu omezený počet postav, to ale vůbec nevadí, protože je to takové temnější, vypjatější a nepředvídatelnější. Flanagan tentokrát upustil od trochu šablonovitého děje a tím je kniha zase něčím jiná.
Jediným mým problémem jsou postavy genovesanů - ty jsou ale opravdu extrémně ploché, protože člověk vlastní není schopen pochopit, co je jejich konkrétní motivací. Jasně, utíkají před Haltem, který by je jinak zabil. To chápu. Ale zbytek jejich činů a hlavně jejich celkové chování - to mi zůstává trochu záhadou. Vzhledem k tomu, že to jsou záporáci, to ale tolik nevadí...
Čaroděj na severu
John Flanagan
Tento díl jsem si užil snad ještě o něco víc, než ty předchozí. Opět tu máme drobnou změnu prostředí a jednu zásadní změnu - Will už je bez Halta a musí se tak rozhodovat zcela sám a ukázat, jestli na to má. Je to snad o něco méně předvídatelné, než minulé díly a je tu několik dějových zvratů, které bych nečekal. Kladně hodnotím Malcolma a dějovou linku kolem něj - a také rodící se vztah mezi Willem a Alyss. Jasně, je to taková nevinná a až nerealistická láska - v kontextu toho, že celá série má takový "středověký" nádech. Ovšem i tak jim to člověk přeje a věří jim to. Velice dobře napsáno!
Hořící most
John Flanagan
Druhý díl se mi líbil snad ještě o něco více, než díl první. Je to takové více akční a konečně se tu objevují postavy, které se nakonec neukáží být černobílé (Erak a jeho parta). Jinak je to opravdu takový klasický souboj dobra proti zlu, kdy obě části jsou polarizované a tím pádem to chvílemi může působit trochu nereálně. Záporné postavy jsou prostě zlé čistě z toho důvodu, aby byly zlé.
Ale je jasné, že kniha je psána hlavně pro dětského čtenáře a když to budu hodnotit očima svého třináctiletého já, které knížku četlo, musím dát plný počet hvězd. Je to objektivně velice kvalitně napsaná kniha, která je čtivá a musím ji hodnotit jenom pozitivně.
Princ Kaspian
C. S. Lewis (p)
Už to není tak šablonovité, jako předchozí dva díly a postavy mají větší hloubku (hlavně tedy motivaci k tomu, aby se chovaly tak, jak se chovají). Hlavní postava je sympatická, děj má relativně velký spád a hlavně dialogy mezi postavami už nejsou tak jednoduché, jako v minulých dílech. Celkově má tato kniha vyšší literární hodnotu, než její dva předchůdci a obecně potvrzuje trend, že Narnie se postupem času zlepšovala.
Čarodějův synovec
C. S. Lewis (p)
Narnii mám jako celek strašně rád a obecně ji vnímám jako velice kvalitní sérii, hlavně tedy pro mladší věkové skupiny, ale Čarodějův Synovec se mi tolik nelíbil. Objektivně je to asi nejslabší knížka z celé série a takový "mišmaš" bájí, Bible, fantasy a ještě čehosi dalšího mi úplně nesednul. Je to takové dost prvoplánové. Na druhou stranu se aspoň dozvídáme více o postavách, které budou důležité v dalších (a lepších) dílech. Jediné, co mohu výrazněji pochválit, je cesta Diggoryho na Pegasovi - tam se mi ten popis skutečně líbil.
Dějiny zemí Koruny české I.
Vratislav Vaníček
Skvělá kniha, která na relativně malém prostoru zachycuje všechny důležité události v historii českého národa. Rozhodně doporučuji každému, koho baví historie a kdo si třeba jen chce připomenout naši historii - což je dle mého věc, jejíž základy by měl ovládat každý Čech.
Souostroví Gulag - 3. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Tato série pomáhá skvěle pochopit, co vlastně bylo (a evidentně stále je) Rusko vlastně zač. A jak fungují Rusové. V tomto dílu se Solženicyn věnuje především posledním letům v lágru, konkrétně v Kazachstánu a mimo jiné rozebírá i několik pokusů o útěk, které za ty roky proběhly. Kromě toho je tu opět mnoho úvah rozličných vězňů, kteří v mnoha případech mají skutečně pohnuté osudy. Série jako celek stojí za přečtení, ale připravte se, že to není jen tak - autor přeskakuje od jedné historky k druhé, prokládá je dlouhými úvahami a vnitřními monology, a proto je knihu velice náročné přečíst s plným soustředěním.
Souostroví Gulag - 2. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Ve druhém díle se autor přesouvá do samotných pracovních táborů a jeho upřímný popis těchto poměrů je až hrozivý. Ať už v transportech, nebo následně i v táborech, jde o naprostou degradaci lidství a na vězně není pohlíženo jako na nic jiného než pracovní sílu. Všichni navíc vědí, že přísun vězňů je takřka nekonečný, a proto je úplně jedno, kolik jich umře. Dozvídáme se tu i méně známé faktické věci - třeba to, že byly odsuzovány i velice mladé děti (od 12 let) a jak probíhala naprosto nesmyslná stavba Bělomořského kanálu, na které zahynulo množství vězňů. Děj je opět nesouvislý a jde o nahodilý soubor vzpomínek a názorů autora a jeho spoluvězňů, takže se kniha čte velice složitě, ale určitě za to stojí.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Jedna z těch náročnějších knih od Murakamiho, protože zmatený a nejasný není jenom závěr, ale celý děj. Autor mluví hodně v náznacích, referencích a v ději se vyskytuje mnoho mystických a nevysvětlitelných prvků. Samozřejmě se to čte dobře, tedy aspoň mě četlo, a můžeme opět sledovat spoustu zajímavých vnitřních monologů hlavní postavy, ovšem je to daleko méně čitelné a pochopitelné než ostatní autorova díla, jako by nám to sám Murakami chtěl komplikovat.
Hrabě Monte Christo
Alexandre Dumas, st.
První polovina za 5*, druhá tak za 1-2*, dohromady tedy 3. Pokud si chcete knihu užít a pamatovat z ní to nejlepší, přestaňte číst po první části...
V té je totiž všechno - příběh velké zrady, přátelství, vytrvalosti a také především pomsty. Edmond Dantes se vydává na epickou cestu pomstít ztracená léta života i ztrátu své lásky a využívá obrovského pokladu k tomu, aby důmyslným způsobem všem aktérům vrátil jejich činy i s úroky. Ale druhá polovina je naprosto absurdní... Nesmyslný přesun hlavního hrdiny do Ameriky, jeho intriky, která pozbývají jakékoliv logiky a obecně převládající pocit, že se Dumas jen neúspěšné snažil navázat na předchozí podařenou část. Je to jenom natahování a druhá část nepřinese vůbec nic - nedává smysl, není zajímavá a chybí jakékoliv sdělení.
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
Krásná a smutná kniha, která se navíc odehrává v poetickém prostředí středověku - samozřejmě sledujeme spoustu předsudků, které nakonec odsoudí hlavní postavu ke smutnému osudu, ovšem na druhou stranu můžeme sledovat i romantický příběh tehdejší doby, kdy čest a hodnoty byly pro některé lidi nad vším. Na druhou stranu sledujeme i odvrácenou tvář této doby v podobě násilí proti všemu neznámému, sílu předsudků a jakési davové psychóze, které bylo schopno docílit náboženství.
Věk zdí: Proč dnes všude na světě vyrůstají nové hradby
Tim Marshall
Není to jen kniha o geopolitice, ale o celkovém lidském způsobu myšlení, který je ve svém samotném jádru stejný - a je jedno, jaké vyznáváte náboženství nebo politickou ideologii. Marshall jde více do hloubky a zajímá se o to, proč svět došel tam, kde je - a také, proč by bylo utopistické si myslet, že se to v budoucnu nějak zásadně zlepší. Lidé pořád budou lpít na svých lokálních zvláštnostech, které budou vyvolávat někdy větší a někdy menší rozpory s lidmi, kteří vyznávají hodnoty jiné. Vývoj různých částí světa probíhal izolovaně a tak zcela logicky při jejich vzájemném kontaktu došlo ke vzniku moha problémů - ideály, které byly utvářeny stovky až tisíce let, byly najednou konfrontovány se stejně zakořeněnými ideály, které ale byly zcela odlišné. A tohle se hned tak nespraví.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Opravdu zajímavě napsaná kniha, která opět poměrně jasně ukazuje typický Murakamiho styl. Hlavní postava je podobná, jako vždy - osamělý muž mezi 20 a 30, který se zklamal v lásce, je tak trochu cynik a jeho pohled na svět je veskrze realistický a praktický. Murakami mu ale vsune do cesty tolik naprosto nerealistických aspektů, až je hlavní hrdina nucen uznat, že tu je něco mimo jeho chápání, o čemž on sám moc neví. Některé myšlenky jsou skutečně hluboké a kniha je krásně napsaná, rozhodně stojí za přečtení.
Faust
Johann Wolfgang Goethe
Rozhodně to není žádná jednoduchá četba, ale s podobným očekáváním jsem do toho i šel. První polovina se více odehrává v reálném světě a i přes nespočet metafor a odkazů na antiku se nijak složitě nečte, ovšem druhá část se odehrává z podstatné části v abstraktním světě, vystupují tu mytologické postavy a děj je pouhou metaforou, tudíž je občas nutné některou pasáž pro správné pochopení přečíst víckrát.
Každopádně Faust je klasika a Goethe do něho vložil nespočet hlubokých myšlenek, které jsou aktuální i dnes. Rozhodně je to kniha, kterou by si měl každý milovník klasické literatury přečíst.
Šťastný princ a jiné pohádky (7 pohádek)
Oscar Wilde
Nejsou to vyloženě klasické pohádky, protože v těchto pohádkách si své najde i každý dospělý. Úplně je z nich cítit, že Wilde byl skutečně nadaný umělec a styl, jakým jsou napsány, je rozhodně řadí mezi vyšší literaturu. Samozřejmě, hlavní poslání zůstává stejné, jako u ostatních pohádek - dobro vítězící nad zlem, důležitost morálky.
Ovšem některé pohádky mají i temnější podtext a ne všechny končí vyloženě dobře. Tím získávají větší napojení na realitu, protože co si budeme povídat, reálný svět rozhodně nefunguje jako klasické pohádky...
Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
Jiří Hanzelka
Chvílemi se to četlo těžce a autoři se dost opakovali - to ale částečně není jejich chyba, ale spíše chyba sovětského systému. Který tak nějak svádí k tomu, že stejné chyby v bledě-modré se opakují stále dokola.
Je to absurdní a v částech ještě poměrně umírněně napsáno (což chápu, protože jinak by autoři na Sibiři dost možná zůstali). I tak z toho ale srší frustrace tím, co se v SSSR dělo a jak málo smyslu to celé dávalo. Země, která má takový potenciál a takové bohatství a tady se to všechno doslova hází ven oknem.
Nedělám si ale iluze, že by současné putinovské Rusko bylo o mnoho lepší...
Královská hraničářka
John Flanagan
Tyhle návraty po několika letech většinou nejsou moc dobré, ale tato kniha je opravdu skvělá. Hodně mě mrzelo to, jak skončila Alyss - to byla postava, u níž podle mě nebyl využitý její plný potenciál. Ale chápu, že to pro tento díl bylo nutné, protože to Willovi dalo motivaci nutnou k tomu, aby dělal to, co dělal.
Postava Maddie je opravdu dobrá a je to příjemné osvěžení celé série. Z Willa se stává takový Halt v.2, čímž se symbolicky dokonává celý kruh.
Jinak to je klasický Hraničářův učeň - má to spád, zajímavý děj, několik zvratů a happy end. Musím hodnotit i po letech velice pozitivně.
Plavba Jitřního poutníka
C. S. Lewis (p)
Opět jeden z těch lepších dílů celé série - ten efekt poznávání nepoznaného tady hrál opravdu velkou roli a dával knize celkově velice dobrý náboj. Trochu nedůvěryhodně na mě působila až snad příliš rychlá proměna Edmunda, který v jednu chvíli své chování otočil o 180 stupňů - věřil bych jeho proměně, kdyby byla více postupná, takto to bylo opravdu až moc na sílu.
Jinak ale fajn čtení, Narnie se čte opravdu jednoduše a je to taková "oddechovka" - pokud tohle akceptujete, tak si čtení užijete a Plavba Jitřního poutníka je jednou z lepších knih této série.