opic 12 komentáře u knih

Já jsem jel dál.
Odkud se berou všechny ty ženské ? Jejich přísun je nekonečný.Každá z nich je jedinečná,jiná.
Mají různé kundy,jejich polibky jsou různé,prsa mají různá,ovšem žádný muž je všechny neochutná.Je příliš těch,které si dávají nohu přes nohu a přivádějí muže k šílenství.
Taková hostina !
Mezi blahem.Chlastem.Dostihama.Ženskejma.Zas a zase.Pořád a dokola.Znovu a stále.Jakoby zamotný kruh mezi ohanbím v křivkách a záhybech.Obletovaný vagínami.Třoucí se o sebe pohlavými a tělesnými schránkami.A taky hlavně těly Radime.A jestli tedy budeš moct,tak to spláchnout můžem.A tak popijem a někam vlítnem.Užijem,poplkáme,rozhodně ne s mlíkem.Tak utečeme.Aspon chvíli.Nuda nás nedostane.Opijem realitu.Dyt tu jen chvíli budem.Vždyt čekáme jenom na smrt.
Nebudu sprostá.Někdy nemusíš chodit pro žádné někam daleko.Je to jenom slovo.Svým způsobem a vzato,je mi to celkem u prdele.
Jako první polibek.Jako první milování.Jako první trapasy a zklamání.V tom to sice není.Na to si on nechce zvykat a co na to charakter.Spíše animální hlad.Chlad.
Bukowski není zrovna romantik,ale má za ušima.
Budto si to zamilujete a nebo vrhnete.Rozhodně máte alespon pocit,že si můžete vybrat :)))

6 19.02.2020

Byl jednou jeden človíček,co se jmenoval Človíček.Než si našel svoji milou Človíčkovou,zažil spousty věcí.A celé to bylo před mockrát moc lety a jednou vteřinkou.
Velice krásnou formou napsáno.Přístupně všem malým i vetším (maminky s tatínky)
To bylo tak...na světě.Žádné soudružky Gréty.Věci se tehdá ještě neřešili jedním či více kliknutím.
Pro naše malé miláčky jistě objevné.Tenkrát kdy v jiskřičkách spatřil poprvé ohen.A bylo teplo.Když pršelo,nebylo kam se schovat.Nějak se na to muselo přijít i vymyslit.
V podstatě dost podnětná svým způsobem nutící k přemýšlení.Některé věci tu jednoduše přeci kdysi nebyli.Jujky,kde se vzali.Slevy tenkrát ještě neexistovali.Banány za 19,90 taky ne.Opakuji banány za 19,90.A ještě jednou,za neuvěřitelných 19,90.Ehm to jako fakt ?
Svět měl tenkrát hold jiné starosti,vidte milé děti.Človíček hrdina nezklame a veselé pestré ilustrace jsou prostě žůžový.
Neodpustím si malo ukázku:
Človíček se tam motal,sháněl nějaký jiný balvan,a protože neměl boty,zarazil si jeden takový ostrý a špičatý kousek do nohy.Porka mizeria,vykřikl Človíček po italsku,protože česky by to řekl určitě neslušně :)

4 10.02.2020

Tak tedy nasrat za prvé...
To se jednou démoni zase spikli.Doslova.Dali si dostaveníčko a nešlo o žádný piknik.V pravém smyslu šlo o rauš.Poněvadž ti démoni jsou tu snámi.Jen tak se jich nezbavíme.
A Stephen King spisovatel,je někdy taky jenom člověk.Žádná uhozená konspirace.Všechno se rozpadlo,dáme si panáka,odbourávající masturbace.Šmitec.
Splíny se dostavují.Nářek a pláč.Flustrace.Amerika v krizi po Vietnamu.Byrokracie.Spravedlnost do svých rukou.Beznaděj.Něco nás nutí.V rámci systému tamto a toto musíte.Vše se ztrácí.Žena.Dítě.Přátelé.Nikdo nechce poslouchat,nikdo nechce rozumět.Vzpomínky na to co jsme zaseli,co jsme stvořili.Nechtít o to přijít.To je mé.To mám rád,tak mě to neberte.
Nostalgie.Náhodná stopařka.Mezkalin.Už to frčí.
Čistá esence Kinga z nejKingovatějších.Asi mě "řádový" věrní ukamenují,přinejmenším postaví na hranici v přilehlém hvozdu.Bachmanovka krystalická zadírající-se pod kůži.
Tak tedy nasrat podruhé...
Stále se vnucuje pocit.Bachman je snad více procítěnější a opravdovější než King.Temnější a co dále více pesimičtější.Dalo by se to schrnout jako tvorba bez východiska.
Sice mistr je mistrem hororu o tom žádná,ale je to kapánek zavádějící.Když se potom leckterý fanoušek čertí nad jeho jinou tvorbou,že to není vyloženě Kingovské...ach.Celé je to pak lechce k pousmání.O tom svědčí i zde hodnocení v modrém.Celé to pak vyznívá jako silně nedoceněné.Něco čemu by se mělo spíše vyhnout.Byla by to škoda.
Tak tedy nasrat potřetí i naposled...
Je to rychlé.Bez natahování.Nezdlouhavé.Přemýšlivé.Těžší level bez strašidel,různých genderových dáblů i dáblic,mysteriozních stok s chutí želatiny,napomádovaných emzáků či jiných uhrovitých zjevů z jiných desetirozměrných realit..Zaplat za to...taky stále Bachmanovsky nekorektní.Vykreslení ok-áčkové,tak to je samozřejmě standart.Uvěřiteně nahozené.Nezapomenutelná pasáž:Manželé odvádějí syna poprvé do školky.
Dá se čísti například :Mezi prací.Mezi nákupem.Něco mezi krásnou souloží a stiskem ruky s polibkem na tvář.Čitelné za denního světla i při svitu ranní lampičky.Může být skličující i zároven nabudit na další pestrý den.
Celé je to velmi přitahující melancholicky nasrané.
Démoni snámi a v nás dřímají.Bachman má něco odžito a tímto se ke čtenáři ještě více přiblížil a dává mu cosi najevo.Není to lehký.Žít se musí.
Nejste v tom sami.
Tak tedy nasrat...jo to už jsem říkal

7 06.02.2020

Běžný pohled.V dáli se tyčí kužel posvátné hory.Typické.Lidé v člunech.Na cestě.Všední povinnosti.Opět hora.Klenuté mosty.Průvod.Rybáři ve stínu odpočívající pod vzrostlími stromy.Schovat se před deštěm.Svítá.Mnoho jiných pohledů do dáli.Jemné tahy.To je...
Hokusai,
jenž nestvořil jen proslulou Velkou vlnu u pobřeží Kanagawy.
Ta je jen jednou z několika pohledů na horu Fudži,přesněji se jich uvádí třicet šest.
Muž mnoha jmen,jenž používal nespočet.Dílo nad třicet tisíc a mnoho knih s jeho ilustracemi.Jen uspořádat tak plodného umělce,jistě není snadné.
Můžeme se tak kochat,podobně jako v této knize jeho kresbamy (dřevoryty).At už jsou to víše zmíněné pohledy na Fudji.Dále pak Sto básní od sta básníků,sbírku karikatur,malířskou příručku tzv.Manga-rychlá skica nebo nepromyšlená malba.
Obrázky jara (šunga) oficiálně zakázané s velmi choulostivími scénami ze života pohlavního,jako např.Bohové soulože.
Hokusai krajinář.Zde stále zdokonaloval svou malbu a mohla tak vzniknout díla jako pohledy na slavné mosty a okolí Eda.
Posedlý malováním se doslova stále zlepšuje a zároven vyvíjí k dokonalosti na sklonku života.Experimentování maleb v obraze ve více verzích odstínů,kde tak docílí zajímavé jedinečnosti téhož.
Atmosférické série s vodopády či cyklus Japonských Sto strašidelných příběhů je jen malou ukázkou v této útlé knížce.Krátkým výřezem četného díla,ale i ten postačí k seznámení s Hokusai.
Ti které jen at už více či méně učaruje,jistě se poté budou vracet i objevovat něco dalšího z dřevorytů pomíjivého života (ukijo-e) v tehdejším Japonsku.
Není to marné se tam vypravit.

2 30.01.2020

Dělejte,všiváci ! To chcete žít věčně ?
-Neznámý rotmistr v 1.světové válce-

Tak si sráči dej toho svýho Red bulla,myslíš si,že ti dá křídla ? Dej si svoji oblíbenou Sprite,poněvadž budeš svůj.Neřeš ty vJeci,jestli třídit petky podle barev a velikosti.Prales ten stejně nezachráníš...vystup z vlaku,kterej ti stejně ujíždí-vydej se na cestu,čeká tě dlouhý pochod.
A vo čem to teda jako má bejt kámo ? O maj gad ty trubko.Dyt tam jenom jdou po cestě.To má bejt jako zábavný ?
A ted se velevážené čtenářstvo a zvláště ti kteří nečetli.Račte se posadit na svoji zadulku.Jo vy asi vlastně sedíte to dá rozum.
Todlecto mistr napsal v době kdy ještě nebyl Kingem.Račte si zjistit sami.Teda jestli je to ranné dílo,již tady dává vědět o své kvalitě psaní.Nekompromisní.Hned zkraje se bez nějakého zdlouhavého pindání jde na věc.Žádné flashbacky.Vše se odehrává stále na místě,během putování.Ne moc vysvětlování.Jakési bezčasí,zdánlivě blízká budoucnost.Jenom sto kluků.Tot vše.
Vlastně ještě něco.
Minimalistické.Charaktery.Psychologie.Atmosféra.Beznaděj.Únava.Existencionální šmrncnutí.Cena života a smrták v patách.V podstatě jenom tohle stačí S.K. k rozehránní-napínání a vy to víte,protože ho znáte.Bez strašení,duchů a jiných nadpřirozeností,ale jde to.Dokonalý závěr,vyústění.Je to klišé,pořád to opakovat.Prostě je to tak.
Po celou dobu nemělo slabou (což je paradox,vše na cestě) chvilku.Ještě ted žasnu nad zdánlivou jednoduchou úderností.Silnou výpovědí.Rozhodně si nebudete broukat Forever young. :-) Kdyby se dostavil pocit v nohou a v krku vyschnutí,není to jen pocitem.Ti kluci se zadřou pod kůži a vy se budete chtít vrátit a ještě jít...aspon ještě kousek.
Bachmanovka jak vyšitá.A jedna z topky osobních od agniK.
Úcta z těch třista stran,radost,standing ovation.

16 26.01.2020

Na stěně visí reprodukce.Srdcovky od Hirošigeho odpočívající,spěchající lidé v koloritu dne.Vítr.Déšt.Sníh.Moře.Řeka.Kopce.Ulice.Měsíc a Slunce.Barvitost přírody s nevšední krásou Japonska.
Mořské vlny se lámou jedna přes druhou.Téměř jakoby ve spirále se třou o sebe.
Zasněžené útesy v pozadí hora Haruna.Vše strnulé v posvátném poklidu.Svatyně Jušima Tendžin naopak překypuje životem.Lidé se schovávají pod deštníky.Jemný sníh padá z nebe na zem.Zasypává čerstvé stopy.
Reprodukce visí na stěně v ložnici.Při pohledu na dřevořezy,kde často v pozadí dominuje hora Fudžisan.Není těžké si je oblíbit.Krajiny zahrnují roční období a vlivy počasí.Každodenní výjevy ze života místních a okolí Eda v devatenáctém století.Prostorové vidění,kde v pohled diváka nejdříve zaujme blízký detail (lampion,okno,brána ap.) a pak teprve pozadí v dáli.Jemné stínování a celkové sladění barev a úhlů očarovalo i umělce v Evropě.
At už obrázky z pomíjivého světa,pohledy na Edo či nejvíce místa v knize obsažených stanice pro pěší na cestě Tokaido a Kisokaido z Eda do Kjota.Text a popisky jsou v mnoha jazycích.Někdy působí nepřehledně a rušivě.Některé dřevořezy jsou velmi úsporné a tolik nevyniknou,což zamrzí.Obsáhlé dílo Hirošigeho není obsažené v knize celé,to jistě ne.
Celkově příjemný dojem navíc zdobí punc knihy,která je malým příjemným zázrakem a zjevením v našich končinách.
Tvůrce Ukijo-e - pomíjivého světa si to zaslouží.

1 16.01.2020

To lidské hemžení.Pachtění za něčím.Rozmary srdce.Svádění duše se smrtí.Detail ukrytý v malichernostech.
Kdo je Bruegel ?
Na pět set postav na Cestě na Kalvárii-Nešení kříže.Každá postava.Dvě postavy.Hlouček lidí.Jeden samostatný ostrov.Každý má svůj příběh zachycený v momentě.Jéžíšův úděl je tu ztvárněný jako zdánlivá příhoda.Někteří působí zcela lhostejně.Uvězněný v čase.Mistrovo sdělení napříč staletími.
Jak přemýšlí Bruegel ?
Skryté významy.Alegorie pomíjivosti.Nestálost světa.Tak jako v Triumfu smrti.Smrt si nevibírá.Všichni jsou si rovni.
Kdo zná Bruegela ?
Jistě si všimnou známého obrazu malé a velké Babylonské věže,třeba na obalech knih.Jistě upoutají Lovci v zimě v Tarkovského Solaris či Larse Von Triera v Melancholii.Nebo proslulí tlouštíci ležící lenošící aneb V zemi peciválů.kdo by se s nimi alespon někdy někde nesetkal.
Kdo byl Bruegel ?
Ten který před smrtí manželce přikázal zničit část díla.Jako Straka na šibenici,která se dochovala.Jiná však mohla být svým jízlivím pojetím nebezpečná pro Bruegelovy blízké.Poněvadž obsahovala na tu dobu odvážně zobrazující podvratné myšlenky ?
Jak přítel jeho pravil.Je malířem,věcí jaké nelze namalovat,ba dokonce díla která jsou spíše zamyšlením než malbou.
To byl Bruegel.

6 16.01.2020

Všechno,co jste kdy chtěli vědět o Vietnamu,ale báli jste se zeptat.
Vše podstatné o bojích v oblasti jihovýchodní Asie,přes politickou situaci a atmosféře v USA.Dopady podivně vedené války a jeden z dalších velkých průšvihů dvacátého století.Odpor k válce.Druhá fronta a nepokoje v Americe.Kontext o bouřlivé době konce let šedesátých není opomenut.
Souvislosti,které vedli i po pádu Jižního Vietnamu k dalším konfliktům v tamní oblasti.Genocida v Kambodži.Další miliony životů.
Drtící věci jako strategické bombardování,bojové podmínky v deltě řeky Mekongu,tunelová válka,rozprašování agent Orange,atd. Tyto zajímovosti,by každá vydala na samostatnou kapitolu.
Vhodné jako studijní materiál,rozsšíření povědomí o tématu a hlavně k zamyšlení.
Memento války.Důkaz šílenství.

2 13.01.2020

Můj kamarád BORNE.
Ještěrky,sasanky či jiné breberky.To jsou obyvatelé tohoto světa.Přinejmenším obyvatelé dosti všední.Poněvadž ti tu patří spíše k okrajovým.Vládci na Zemi už nejsou snad ani lidé natož ještěrky.Vlastně,chtělo by se poznamenat,kdo je vlastně kdo ? Je to svět,kde jsou takové věci naprosto běžné.
V tomto bizáru kralují různí postapo tvorové,at už zmutovaných nebo jinak biotechnologicky stvořených.A do toho ještě přijde Borne.
Neutěšený pohled,jakoby připomínal panoptikum Venissu.Ten byl,ale přeci jenom temnější a tripovější.Chvílemi jsem měl pocit,že čtu Špunta bratří Strugackých.
Neuchopitelnost trilogie Jižní Zona má tentokrát dovolenou.Jde vesměs o přímočarejší příběh i vyprávění,kde se ovšem samotný VanderMeer opět nezapře.Jeho rukopis je rozpoznatelný a hlavně je prostě svůj.
Jsem zvědavý na Mrtvé astronauty,alias další novinka JVM.

5 05.01.2020

V E N I S S

Kdo hledá zvláštní,podivné vyprávění.Ten co si rochní v nestandartním,neplynulém příběhu.Fantastika a New Weird ruku v ruce.
Je to opravdu něco jiného a nelehké čtení vyžaduje celého čtenáře.Čtyřku hvězd hlavně za Veniss.Šestice následujících povídek to byl teprv záhul.
Bestová druhá kapitola Nicola psaná v druhé osobě,tak ta sama o sobě je úžasná.Počastujte stránky a videjte se do nitra.Jde o vskutku o zážitky nevídané a nevšední.V podstatě je to děsně zamilovaný,ale zabalený do pochmurna a splínu.Špína a šedivost je tu denním chlebem.Hnus jako atmosféra.Je to jednoduše něco jiného.
VanderMeer je vskutku těžkej Underground.Temný a nelichotivý.

4 21.12.2019

Přála bych si dát ti vše,co jsi nikdy neměl,avšak ani tak by si ses nedozvěděl,jak nádherné je milovat tě.

Barevně.Krásně.S citem.O radosti.Smutku.Bolesti.A o tom.O neskonalé touze (když už to někdy vypadá,že to nejde) žít a milovat.
Jedinná vítka.Zgustnul bych si na více textu.Nemuselo to být tak strohé.Tady je rozhodně co vypravovat.Jde samozřejmě o stylově vyprávěný pohled,to je pochopitelné.Kniha určitě potěší všechny miláčky i jistě spousty nezasvěcených,kteří touží po milém dárku.

Každý tikot je vteřina života,která proběhne,uteče a už se nikdy neopakuje.A je v ní tolik síly,že jediný problém tkví v tom,naučit se ji prožít.At se to každý naučí,jak nejlépe umí.

4 07.12.2019

1986.
Je první máj.Je lásky čas.A taky svátek práce.
Gama záření.Úroven záření 2500 mikrorentgenů za hodinu.
Co na to rosnička:Krásný (zdánlivě) slunný den.
Kyjev.Lidé postávají u Leninova chodníku.Pokyn zhora.Průvod je zahájen.Ukrajinští představitelé mávají na davy.Kyjevané pochodují na Chřeščatyku v době,kdy úroven radiace ve městě vrcholí.Funkcionáři na tribuně vesele kynou a vědí.Oni to vědí bože.Obyvatelé s portréty Marxe,Engelse,Lenina,ti vůbec nic netuší.NIC.Jen děti tančí a smějí se.Něco však nehraje...ta tribuna oproti jiným minulým letům prvomájových není zcela zaplněna.
Vždyt mlčet je tak snadné...
Mám husinu.Až zamrazí při této události.Z toho všeho,že přeci lidé jsou (vždy) na prvním místě a o ně se jedná především,nebo snad ne.Už dlouho to tak není.
Od stranického sjezdu.Glasnost.Perestrojka.
Situace v Sovětském svazu.Tehdejší Elektrárny.Pripjat.Osudové časné ráno.Nasazení tisíců bezejmených.Reaktor.Grafit na střeše.Evakuace.Vyrovnání.Varování s vědomím,že to tenkrát Evropa mohla odskákat daleko hůř.Rozpad sovětského bloku.Souvislosti především jsou tu vypsány poutavě.Koplexní zasvěcení.Dobové zajímavosti.
Jeden z největších krutých příběhů.Skoro osobní nutnost přečíst.Ten kdo viděl minisérii,at rozhodně neváhá.
Toto není Thriller nebo něco podobného.To je stále živá skutečnost s realitou nejtvrdší.
Mrazivé a úderně skličující čtení.

14 03.12.2019

Alenkou
Oči navrch.Kam jsem se to dostal.Není to Matrix.Není to Terry Gilliam ani Švankmajer.Odkazů fůra.Proslulé dílo.Hodně z ní čerpají.Kdo mě poradí ?
Chvíli jezdcem na šachovnici.Bílým,černým na silnici.Potůček přeskakuju,jen se naděju ve vlaku si jedu.A tak to pokračuje králičí norou propadám se.
Lewis Carroll jeho duše ožívá na stránkách.Dám knoflík na to,že ano.To on děti miloval a pohádku vyprávěl.Fotíval.Kapánek kouříval,poté své vize na čistý list papíru sdílel.
Proč mi všici postavy tady připadají protivní a stále poučují ? Co stále myslí s těmi svými výklady.A proč stále a znovu překrucují již řečené.Stále musí mít pravdu.Vždyt jsou to dospělí.Ti trapní dospělí.Kterým jsem se odmítal stát.
Alenko,Aličko počkej na mě za zrcadlem.Vem mě tam sebou.Chci zůstat v tvém snu.Nebo ty v mém.Komu se to vlastně zdáme...
Plujeme.Mihotáme se.Hýčkáme se.Děláme.Jsme.Troufá me si.Existujeme.Iritujeme se.Zabíjíme.Rodíme.
Sníme.Chceme zůstat dítětem.Najít to co jsme ztratili.Vidění.Objevování.Jestli je Alenka návodem,tak je vskutku dílem geniálním.
Heslo je Tlachapoud.Vstupte.

5 19.11.2019

Zde jsou mladé ženy,břímě na jejích ramenou.Zde jsou ty mladé ženy,kde asi byli ?
Prožité zármutky a to,že jsme nikdy nebyli volní.Kde asi byli ?
Vevnitř unavení,nyní jsou naše srdce navždy ztracena.Kde asi byli ?
Procesí odchází jinam,křiku je konec.Velebit slávu milovaných,nyní zmizelých.
Žádná slova nemohou vysvětlit,žádné činy rozhodnout...

Ztracené,nalezené lásky promlouvají.Bolest i utrpení.Ztráta blízkých.Zapomenuté životy.Neodvratná tetička smrt.Bezsprostřední barevná radost bytí.
Obrazy promlouvají skrze čas.Opravdová síla života a tohle je jeden,jeden příběh jednoho takového se jménem.
FRIDA

1 19.11.2019

A tak jsem málem spadnul do černé díry...jednoduše jsem ji minul...krapítek vedle :)
Od prvního stopaře uplynulo hodně deště z meteorů i Vltavíny stále prší z nebe.
Dojem z toho mám jeden.Že je to tak nějak pořád stejné a nikam to nevede.Pořád dokola,nemůžu si pomoct.I návaznost oproti dvojce uvadá.Už to není tak úderné a objevující.Oslnivě originální i bláznivě neutuchající.Vypadá to,jako příběh na který se neustále jen něco nabaluje.Upřímně to začíná celkem vadit.
Svým způsobem oddechující četba,která už nemá sílu vyloženě nějak strhnout.Abych nad ní přemýšlel před spaním a vyloženě se těšil na další čtení postupem času vyprchalo.Na popadnutí mezi něčím co čtete s větším zaujetím a poté se ke Stopaři zase někdy vrátíte.Když bude nálada zrovna na něco takového odpočinkového.
Čtivé zábavné ano,jen mi to už nedává tolik nadšení.Kometa která přichází o svůj kometární ohon.No uvidíme ještě ji zbývají dva oběhy v následujících pokračování.Snad nebude následovat sestupná tendence,ba právě naopak.Snad nenastane zhroucení a kolapsu této série.

5 11.11.2019

Pojd klidně dál a zanech zde trochu z onoho štěstí,jež sem přinášíš.
Letos bylo na říjen velmi teplo.Ty vysoké letní teploty byly předzvěstí věcí příštích.V Castle Rocku bude ještě horko,horký žár daleko větší než slibovala předpověd.Bouřka přichází znenadání...
Kdyby někdo dal S.Kingovy toaletní papír,aby na něj a o něm napsal story,není nejmenších pochyb,že si s ním vytře...vytře nám zrak a skutečně to na ten papír prdne.V tomhle nadhozu co se týče atmosféry a popisů postav (v N.V.je jich skutečně hodně) nemá autor obdoby a je to opět špička.
Začátek typický,seznamovačka,první semínka špatností.Smyčka se utahuje.Dost nepříjemné okamžiky při manipulativních naschválech se skutečně dostavují a představa,že vám by mohlo taky.To jsou děsy,to vám povím.O tom,jak je snadně jednoduché na někoho políčit a poté falešně obvinit i nařknout.Většinou taková obět má zatmění a už nepřemýšlí objektivně,jenom pomsta,naštvanost a vztek.V tomhle Stephen King boduje na plné čáře.Tu psychologii má zmáklou.Kdo někdy poznal,ten ví.
O předsudcích,pochybnostech,posedlosti,lži,pokrytectví,kostlivcích ve skříni,no prostě samé pěkné věci.
Tady je zatím vše v pořádku.Poté už jde spíše o jasný simulátor samotného zla a co z toho pramení.Stránky plné chaosu i apokalypsy.Ten zmar už byl kapánek předvídatelný,ale stále čtivé až do konce s pocitem co z toho nakonec vyleze.První půle tedy psychožka se vším všudy plus tajemno.Druhá spíše s důrazem na akci,kdo z koho a jak přežije.Sedm stovek tučných stránek,na těch bych čekal více zamotaných odboček či rozuzlení.Už mi několikrát jindy zamotal hlavu Pan King.
Fanoušci necht si přičtou procent kolik chtějí.O tom není pochyb.

14 10.11.2019

Milé pozemštanstvo,milé veškeré emzáctvo.
Na vědomost se dává,že i tento druhý počin Stopaře,je stejně ulítlý,absurdní,bláznivý stejně jako díl první.
Jednička to bylo pro mě zjevení,jednoduše něco nového.Musím si přiznat.Tentokrát to nebylo tak úderné a objevné.Člověk rozumný-něco jako Homo čtenář se musí na něco takového naladit,tím více si to potom užije.Nebo spíše odladit.Odpočinutí od nějakého vážného románu třebas.Taková dezertní alternativa k rakvičce nebo větrníku.Během adventu a svátků vánočních si k tomu přihodte linecký s pracičkama,spláchnutý punčem.To podle uvážení a vašemu vztahu k praštěnosti.Ne to není vůbec (f)tipný.Příležitostné odmaštění od sterotypního vakua každodenosti.To není marný si vyrazit na pár stránkách od jednoho galaktického ramene k druhému.
Oddechovka nejoddechovější pravda.Žádné totální nasazení v podobě dechberoucího děje bez odtržení očí od stránek.Tady to jde na pohodu.Někdy ta kadence scén a přeskakování je síla.Někdy kapánek zamrzí,když se schyluje k něčemu nějaký zvrat.Bez pointy se to utne,nevysvětluje.Vykvajzne se Adams na to a už řeší něco jiného.Jo jasně Monty Python to nezapře jasnačka,právě o to tu běží.Takže nechápu,proč se tak divím.Asi fakt,že jsem z jinej planety.Jenže mám obavy jestli to dám v dalších dílech :-D Není zde čas na nějaké rozjímání a detaily.Valí se to fakt z planety na planetu,ani se zde neohřejete u rodinného krbu.Jo jako fakt si to dělá prdel z vesmírnýho cestování.Není čas řešit rychlost světla.Všechno je relativní.
Ani to nemá moc význam rozebírat...tak je to šílené.Stejně kdo si dal někdy amarouny tak dá i druhej díl po prvním,bzzzzzz to je snad každýmu jasný.Takže pro třetí díl a u dalších nemá cenu vymejšlet další komenty.Bylo by to blbý a praštěný,když už jich tu je taková halda.Jo a trojku už stejně dávno válcuju,protože mi to nedá :-D
Šílené,Britské,útlé v ulítlé formě.Takový už je hold ten náš domovský vesmírek.

6 11.10.2019

Dick ze začátku...
Tak jsem si dal repete Planety,která neexistovala.I po letech však existuje živoucí planeta PKD.
I po letech stále funguje i když se tu mistr teprve rozpinkával.Spolehlivě tyto jeho světy baví a nutí k zamyšlení.A tu mě napadá,že se zase až tak nezměnilo.Víme více i když podobně tápeme.Odpovědi mlhavé otázky zůstávají.Téma lidství,tak to je samozřejmě věčné a dokud budeme na povrchu planety Tera,tak to tak zůstane.Technologie velmi aktuální a A.I. jakbysmet.
A co s povahou reality ? Kdy lidský mozek je vesmírem a vesmír je...vždy to nikdo neví,nebo snad...Co je projekce naší mysli a co není,pokud vlastně je.Kolik rozměrů má a kolik skrývá dalších ? 86 miliard neuronů (miliarda sem miliarda tam) jak fungují mysl a vědomí a proč je tak vše jak je a proč ne jinak ? Je to haluz a zamotanina.Rozum nepobírá,pokud dovolí.Bude to stačit ? Bude na to někdy stačit náš osobní software ?
V padesátkách to začalo.Povídkama ve velké kadenci.Philip Dick se nadechoval a dodnes je to výrazná stopa.Pro mě nepopiratelně vůbec jedna z největších srdcovek v žánru všeobecně.

7 06.10.2019

George O. poutavý a opět zase zajímavě jiný.
Tenkrát v Angli...
Vše bylo takové opravdovější.Byls bezstarostný,co nejvíce si užít a objevovat nepoznané,vše bylo tak nové.Nekonečno možností ve věku dospívání.Které se postupně jakoby zúží do nějakého předem nastaveného profilu snad stereotypu (zprůměrní se).
Tenkrát v dětsví...
To bylo tenkrát,jak nás naše mamky nemohli dostat domů k večeru.Bylo to komické a absurdní pohledem kluka.Volali a prosili z okna a my dělali,že jako máme nějakou zdánlivě nevysvětlitelnou poruchu sluchu :) Co je vlastně špatného na dětství.Podivil by se George.Jako dnes,kdy se zkracuje.Čím dál víc se podobají rodičům a jejich setrvačnosti.
Tenkrát než začali padat bomby...
Zpočátku zasmušile pětačtyřicátník rekapituluje.Nostalgicky vzpomene.Prolínání z obav v budoucnost a co přinese.Strach a zmar,který G.Bowling zná z první velké války.Vzpomínky zůstávají.Co takhle změna.
Zůstat a nebo s pár pencemi v kapse zažít částečně návrat do zapomenuté krajiny toho kluka co dříve znal.Vystřízlivení.Důsledek.Podrobení.Neodvratný tušený zmar.A bomba letí ssssszzzzzzzzz.Není snad větší zmar pravidelné denní častování v přilehlých knajpách s plkáním nad rozlitým mlíkem.A to zrovinka ted bomby nepadají...
Tenkrát v třicátém devátém...
Kdy ještě neexistovalo něco jako Farma s osmdesátčtyřkou.Byl tu však Orwell,NaDeCHoVaL sE před nastávající hrozbou.I tady dokazuje pozorovací talent se zachycením poměrů ve společnosti.Změn nejenom u lidí.Prostředí.Uvažování.Nemusí jít vyloženě o prorockost.Ale i zde je podobnost s naší dobou patrná.Opravdu se tolik zase nezměnilo.Další G.Bowlingové a jiní chtějí změnu,stejně jako...stejně jako tenkrát.
Vždyt nadechnout se,je někdy tak těžké.
Tenkrát...tenkrát jako dnes.

7 26.09.2019

Byl jsem asi v nějaké jednorozměrné dimenzi,snad v jiným vyprděným vesmíru,poněvadž tomu se nedá uvěřit.To jako fakt.Jak to,že mě tenhle průvodce zatím míjel.
Jakým zázrakem jsem to začal objevovat na to se neptejte velevážené čtenářské pozemštanstvo.Nebudte takový emzácký trouba jako v mém případě a v dohledné době opatřete.
Jestli taky rádi absurdní bžundu s velmi ohebným vibrujícím dějem.Nedocházelo u mě vyloženě k nějakým výbuchům smíchu to ne.K supernově mám ještě daleko.Jenže se dostavoval příjemný pocit se silnou porcí pohody a cukajícím koutkem rtů.Nejenže je to úžasně vymyšlené,ale je to i zároven velké dobrodružství překypující skvělými nápady.Postavy jakoby TI od vedle z baráku.Z masa a kostí.Ani Mesiáš či Sumermani se nekonají.Chybující,nedokonalí,živí.Oblíbíte si je a budete jim fandit i když je v tom velká porce nadsázky.Neberou se vážně a v tom je jejich síla a ta je provází.
S neuvěřitelnou neurčitostí pravděpodobnosti chytne a nepustí z drápů černé díry.
Až za horizont událostí a dál.Budme rádi,že jsme právě v tom našem domovském vesmíru.Něco tak nepravděpodobného nás mohlo potkat snad jen tady na naší hroudě.
Cokoliv z příběhu nemá cenu prozrazovat.S největší pravděpodobností by jste nevěděli vo co se jedná.Tahle hvězda září zatraceně jasně a byl by to nekonečný hřích vás o něco připravit před prvním seznámením.
A komu se to nebude líbit,at si mě pošle třeba do nekonečný horoucí zádele přes Cassiniho dělení až za spirální Orionovo rameno :-)
Bylo s ní příjemně.Jednoduše krásně nezapomenutelný.Až se tomu sám nepravděpodobně divím a sám sobě přihlouple usmívám pod vousy.

19 10.09.2019