opice1956 komentáře u knih

Pro opakované čtení této knihy jsem si zvolila "rozšířené vydání", které autorka "doplnila" po dvaceti pěti letech o novou "Závěrečnou kapitolu". Nechala postavy zestárnout o těchto dvacet pět let a děj posunula do současnosti. V předmluvě k tomuto vydání napsala, že ji k rozšíření příběhu vedla radost z oslavy pětadvacátých narozenin prvního vydání knihy. Byla jsem nakonec ráda, že se rozhodla napsat pokračování jen ve formě povídky (zařazené jako Závěrečná kapitola). Taky se mohla pustit do druhého dílu. Za mě byla kniha lepší bez tohoto pokračování. Trochu mě děsí i to, že v předmluvě také píše, že pokud bude po dalších dvaceti pěti letech ještě naživu, tedy k padesátému výročí prvního vydání, má už představu o pokračování "další neuzavřené linie". Méně je někdy více.

1 04.03.2023

Knihu jsem nejdřív začala poslouchat jako audioknihu, ale už po půlhodině jsem raději zašla do knihovny a půjčila si papírovou verzi. Protože znám hlas a projev Luboše Xavera Veselého, bylo pro mě "nesnesitelné" poslouchat tu část textu, kde klade otázky a reaguje na odpovědi vězňů, načtenou člověkem s vadou řeči. Nemám nic proti lidem s vadou řeči a určitě by se našly "role", kde by to bylo výhodou, ale tohle rozhodně nebyl ten případ.

23.12.2022

(SPOILER) Asi mi nebylo dáno pochopit, o co se autorka svou knihou pokoušela. Nina, ta druhá z přelomu 20. a 21. století, mi lezla neskutečně na nervy.
Klidně pominu, že dítě nechce při jídle sedět u stolu a hodná babička s „praxí z Afriky“ má pochopení a nechá ho stolovat na zemi. To bych snad zvládla i já se svými zkušenostmi z Evropy.
Už míň dokážu babičku pochopit v okamžiku, kdy Nině po ukončení základní školy a rozhodování co dál řekne: „Dělej, co chceš. Je v tobě velká síla. Jsi rovná jako prut. Můžeš dělat cokoliv.“ A Nina se rozhodne, že do žádné další školy už chodit nebude. Tedy, chápu, co měla babička na mysli, ale jaksi to nepadlo na úrodnou půdu.
Po nějaké době se Nina sice přihlásí na uměleckou školu, ale v testu neuspěje ani v jedné třetině otázek. Ke studiu je nakonec přijata stárnoucím profesorem pro svůj talent a možná ještě „něco“, alespoň podle toho, jak se jejich vztah vyvine.
„Chudák“ Nina se provdá za zámožného muže a žije s ním ve „sterilním“ prostředí, které je v rozporu s její náturou a životními ideály. Nenašla jsem jediný důvod, proč ji politovat. Když je vztah pro někoho nesnesitelný, případně až toxický, je přece na nás, abychom hledali řešení a ne vinu u toho druhého. Její manžel ji nijak neutiskuje, naopak, dělá si, co se jí zlíbí, a nenašla jsem ani zmínku o tom, že by měla vůbec nějaké povinnosti. Nechce děti, ale před mužem to tají, a dokonce ho pošle na vyšetření!!! Upřímně, nelituju ani jeho. Má, co chce.
Doufám, že alespoň závěrečný akt „jedení a zvracení“ měl představovat nalezení sebe sama, a že snad proto kniha končí větou „Jmenuju se Nina.“

3 07.11.2022

Dnes dorazil. Paráda!!!

Kdybych takovouto knihu četla před 45 lety, tedy předtím, než jsem se vdala, asi bych raději zůstala svobodná. Takže „Děkuji, pane doktore Lemane, že jste si s jejím napsáním dal načas."

09.05.2022

Dobrý příběh, který by si rozhodně zasloužil lepší překlad!
Navíc ani s informacemi na přebalu knihy si vydavatel nelámal příliš hlavu. Píše se tu: "Zaskočená Paige na svou obhajobu nemá zhola nic. V její nevinu věří jen obě přítelkyně a Jason, její právě začínající láska." Pisatel zřejmě knihu nečetl, neboť k obvinění Paige došlo ve chvíli, kdy jedna z jejích přítelkyň již byla po smrti.

4 26.01.2021

K četbě této knihy jsem se rozhodla jen díky Čtenářské výzvě 2018. Nevěděla jsem o žádné knize, ve které by se jedna z postav jmenovala stejně jako já, když tedy pominu tzv. „červenou knihovnu“. Tato mi byla doporučena v diskusi k Čtenářské výzvě uživatelkou Sixao, za což jí opravdu musím poděkovat. Moc jsem si od knížky neslibovala a o to příjemněji jsem byla překvapená. Dopadlo to tak, že mám v plánu přečíst i zbývající dva díly této trilogie.

2 28.01.2018

wooloong - pochybuju, že se podíváme na filmové zpracování ... :)
http://www.agatha.cz/divadelni-hry

Kniha, která opravdu „o něčem“ je, nikdy nemůže být přijata všemi čtenáři stejně. Katastrofa, do které Ondřej Neff zasadil děj, mohla být klidně jiného druhu. Já vnímám tenhle příběh jako vykreslení soudobého stavu společnosti a musím říct, že na rozdíl od uživatelky „hankapimi“ se mi (řečeno jejími slovy) „koktejl politiků, vlezdoprdelků a podržtašek, obyčejných lidí a magorů“ zdá být umíchán téměř realisticky. Možná jsem někde v posledních letech ztratila růžové brýle.
Zásadní výhradu ke knize však jednu mám. Nevím, zda je na vině autor nebo vydavatel, ale v některých chvílích jsem měla pocit, že kromě elektřiny zmizela ze světa i česká gramatika.

3 13.08.2014

Vydání z roku 1971 v nakladatelství Albatros vyšlo bez druhého dílu, tedy bez "zálesáckých historek". To, co je zde popsáno jako obsah, je obsah původního německého vydání.
V tomto díle se postupně odkrývají záhady týkající se Old Surehandova života. Dozvídáme se, že Old Surehand již dlouhou dobu marně hledá svou indiánskou matku a bratra. Matka Old Surehanda byla provdána za bělocha a byla společně s ním neprávem odsouzena za penězokazectví. Podařilo se jí uprchnout z vězení, zatímco její manžel ve vězení zemřel. Mezitím se jí ale ztratily její dvě děti. Old Shatterhand odhalí, že původcem falešného obvinění z penězokazectví je nepravý generál z prvního dílu románu, který byl Old Surehandovou matkou odmítnut, a proto se mstil. Je nalezen i Old Surehandův bratr, kterým není nikdo jiný než komančský náčelník Apanačka. Na konci románu je veškeré zlo náležitě potrestáno. Old Wabble je generálem zavražděn, ale před smrtí se smíří s bohem. Falešný generál se zřítí do propasti a je rozdrcen pod padajícím kamením.

6 03.03.2013