orinka3 komentáře u knih
Příjemná četba, která ke konci získala až příliš zhuštěný a zbrklý spád. Jakoby už nebylo o čem moc psát, tak ať je to rychle za námi. Filipína by si zasloužila květnatější a bohatší závěr.
Je obtížné hodnotit knihu, která nás zavádí do epicentra hrůz. Nikdo si neumí představit peklo, ve kterém se octla naše dvojčata. Kniha způsobuje až nevolnost. Protože nejde o nějaké vymyšlené sci fi. Lékař Mengele skutečně existoval. Lékař hanby, jak ho později historie nazvala. Přesto si myslím, že knize trochu uškodil styl autorky. Situace popisuje zvláštním způsobem, na jedné straně hrůza, na straně druhé divná snadnost. Nevím, jak to vyjádřit. Něco mi prostě na té knize nesedí.
Hlavou mi vrtá: je to chudák ženská, které jen náhodou všecko vyšlo, anebo je to docela jinak? Kloním se k tomu uvěřit jí. Proč ne? Vždyť všecko logicky vysvětluje. Je ale pravda, že jsem rozhodně nečekala Tomův konec. A nejhorší ze všeho je otevřený závěr, protože to, co přijde po porodu, může být ten největší horor. Thalidomid....kdo ví, ten má husí kůži, kdo ne, může být v klidu a spolu s hrdinkou se těšit na pěkné děvčátko. Bezvadně se to četlo, stránky ubíhaly a než se člověk nadál, přišel otevřený konec.
Tak já tedy dávám hvězdiček pět. Líbí se mi svižný styl, jakým je fiktivní příběh carské rodiny podáván. Líbí se mi prostřihy do minulosti, vtipné dialogy i napínavé situace. Jízda na kole bez brzd... :) Hrdinný Pekalla je chlap se srdcem na správném místě, Stalin kupodivu přemýšlivý a mazaný. Nu, pobavila jsem se dobře.
Překombinované. Zbytečně natahované. Těžko uvěřitelné. Ale opravdu čtivé!
Ach ne. Tohle není četba podle mého gusta. I když uznávám a hodnotím, kolik muselo dát práce sebrat všechna historická fakta a vsadit je do děje tak, aby správně navazovala. Jenomže...proč je román psán jako vyprávění v minulém čase? To je to, co mi velice vadí, překáží, abych se dobře začetla. Pořád jako bych četla začátek a ne a ne se to rozjet naživo. Takže se omlouvám autorce. Je to příliš nahuštěné, suché a a vypadá to spíš jako obšírná slohovka.
Mno...přeskakovala jsem stránky, a ani mi toho moc neuteklo. Takové jednoduché plkání o těžkém životě ženy na dvoře královském;)
Román typicky ženský. Příjemná četba. Sympatická, neskutečně trpělivá Eleonora a slabošský, nevyrovnaný náboženský fanatik. Ale abych mu nekřivdila - jeho život byl původně zasvěcen Bohu a jen nešťastnou náhodou se ocitl na místě svého zemřelého bratra. O které vůbec nestál. Většina románu je věnována dlouholetému manželskému trápení těch dvou, Jindřich Plantagenet bohužel nastupuje až ke konci knihy a moc si v ní nezahraje. Možná to byl autorčin záměr, ale mně by víc vyhovovalo, kdyby to bylo tak půl na půl:)
Velmi špatné. Jalové klišé, postavy neuvěřitelně pitomé. Jednu hvězdičku nechávám za dobrou čtivost. Knížka je vhodná na deku k vodě nebo do čekárny u doktora.
Kniha psaná svižným stylem, dobře se čte. Téma o megalomanském magorovi není nijak originální, ale docela dobře zpracované. Mohlo by to být trošku méně pomotané (ta záměna), i tak jde o příjemnou četbu, která neurazí. Ale stačí jedenkrát přečíst, vracet se k tomu asi nikdo nebude. Do domácí knihovny leda snad na chatu.
Sice jsem četla napřed druhý díl, protože první v knihovně nebyl, ale ani tak jsem se nepřipravila o čtenářský zážitek. Vychválila jsem díl druhý, první není o nic horší. Naopak - skvělé vyprávění, velmi živé a poutavé. Cortéz coby dobyvatel je zde vykreslen jako čestný, chytrý válečník s relativně dobrým srdcem a smyslem pro fér jednání. Sice to moc dobře neladí s masakrem v Potonchanu, ale tenkrát byly poměry opravdu jiné. Muňózův neslavný konec mě velmi potěšil. Taková bestie nemá na světě co dělat a to, co se mu stalo, si zasloužil, neřád. I jinak jsou všechny postavy zdařilé, žádná se mi nezdá slabá. Trošku možná zpočátku vadí tehdejší indiánská jména, pro nás je to jazykolam, ale i na to lze přivyknout. Výborná, přínosná četba, řekla bych, stálice domácí knihovny.
Jedinečně napsáno. Tady je období naší temné historie zobrazeno tak, jako by byl čtenář přímo účasten děje. Postavy tu žijí a oceňuji, že záporná postava Kapra z Kaprštejna není jenom černobílá. V jeho duši se odehrává zápas, kdy jednou vítězí lidskost, jindy zase prospěchářství. Nakonec zjistíme, že je to v podstatě nešťastný a nepochopený muž. Psychologie postav je špičková. Moc pěkné čtení, milé, srozumitelné a moudré.
Výborně napsaný román. Nenudí ani chvilku, děj je poutavý - přestože jde o známou osobnost. Co k ní říct...sobecká, vypočítavá a studená mrcha, jdoucí přes mrtvoly. Všecko podřizuje svému zájmu. K lásce přistupuje konzumním způsobem, je jí jedno, koho v posteli má, pokud vyhovuje JÍ = má z něj užitek. Dceru porodí tak nějak mimochodem, moc ji nebaví, tak hledá náhradní řešení pro její výchovu. Lesbická chůva Marii Rivu znásilní a když se přijde dcerka matce svěřit, ta ji surově odbude slovy, že na to přece neumřela, tak o co jde ...co dodat k takové povaze, co si myslit o charakteru Marlene? Asi jen to nejhorší. Reputaci si velmi vylepšuje odsouzením nacistického režimu v Německu. Tam se vrátit nechce, Hitlera a jeho soukmenovce přísně soudí z Ameriky a vidí, za co stojí. Její nekompromisní odboj proti nacistům je věc, která ji jediná šlechtí. Závěrečná scénka, kdy se nezná k vlastní sestře, je velice silná. Spisovatel si s její postavou poradil velmi dobře, ale rozhodně z ní nedělá ideál.
Z hodin dějepisu si pamatuji, že Cortéz byl nelítostný dobyvatel, násilník a Montezuma oběť. Ale jak jsem se do toho románu začetla, ono to není tak jednoznačné. Montezuma byl despota a vraždící maniak, ve jménu svého božstva. V dnešním světě by se mu asi říkalo "smažka" - byl pod vlivem drog. Já si ani nedovedu představit ty tisíce obětí, které jeho kněží darovali krvežíznivému božstvu. Takže chápu Cortéze, když se snažil s mečem a palnými zbraněmi přesvědčovat o přednostech křesťanství. Kniha se mi ze začátku nečetla snadno. Probrat se těmi jazykolamy je docela oříšek. Ale člověk si po pár stránkách zvykne. Velice jsem si oblíbila postavu chlapce se psem, celou dobu jsem mu fandila. Cortéz je chlap se vším všudy, ty masakry se mi nelíbily ani trochu, ale uznávám, že jako vojenský stratég byl vynikající. Takže při kácení lesa lítaly ty třísky, jak se říká. Konec knihy neukončil jeho tažení, tedy doufám, že příběh bude pokračovat dalším dílem. Méně než 5 hvězdiček si tato kniha nezasluhuje, je skutečně skvělá!
Nemá to vůbec spád, je to příliš upovídané, rozvleklé. Jalová kniha, jinak to říct nedokážu.
Kdo očekává pikantní čtení, bude zklamán. Román Lucrezii zobrazuje jako oběť mocenských choutek vlastní rodiny. Dívka je nucena předčasně dospět a být prostředkem k upevňování pozic rodu Borgiů. Svého otce zbožňuje a až ke konci knihy se jí otevírají oči. Smutný osud, neveselé čtení. Přesto barvité a poutavé.
Autor je dobrý vypravěč, udrží si čtenářovu pozornost. Životní příběh nadaného Lucase je přímočarý, lehce předvídatelný. Bez složitých fabulací, hororových scén a nebezpečí. Nějak prostě nemáme důvod se o Lucase bát, je dítě Štěstěny. Proto řadím knihu spíš do kategorie pohádek. A ta jeho princezna? Ta to přece jedině potvrzuje. Kde jinde, než v pohádkách, se miluje zvěroklestičův syn a urozená slečna? Knihu doporučuji především mladým, začínajícím čtenářům. Zavede je do časů, kdy se mor zaříkával a kdy se nemoci léčily pouštěním žilou.
Chvílemi zajímavé a tajuplné čtení, chvílemi jsem nevěděla, co si o tom mám myslit. Každopádně to nebyl ztracený čas, z knihy na nás dýchne starobylost a fantastika. Hodně stránek je věnováno knihám, knihovníkům i antikvářům.
Koptící hranice?? Dovolila mi krátké PROPUSTKY před chatu???? To má být nová čeština nebo co? Paní nebo slečno Petráčková, vezměte do ruky jakéhokoliv Vančuru (např.) anebo lehčího Čapka a přesvědčíte se, jak krásný je náš jazyk. A vy ho takhle przníte. Kdo chce psát, musí především zvládnout mateřštinu. Nebo ať píše v jazyce cizím. Tolik mi to rvalo oči, že už netoužím po dalších stranách. Ovšem, nezdá se mi, že děj je nějak strhující a že o něco přijdu ;)