orinka3 komentáře u knih

Energie a vitalita paní Mlynářové bezesporu nechybí. Knížečka je tak akorát pro pacientky v nemocnici, dá se kdekoliv otevřít a číst. Jde v podstatě o cestovní deník proložený zážitky z praktického života. No, po polovině mě stereotyp knihy unavil a zbytek jsem dolistovala. Přesto chválím krásné popisy přírody, to umí dokonale.

16.03.2017

Opravdu výborná detektivka. Drsná, odporné praktiky rozmazlených basketbalistů a jejich bossů, bezzubé právo, bezmocné proti bohatství hrstky vyvolených a marný boj policie se sportovní mafií. Kniha je zajímavá i tím, jak je v první polovině Angie vykreslena jako naprostá zlovolná mrcha, které by člověk přál to nejhorší. Ale pak se situace mění a zase to není jen černobílé, jak se zdálo zprvu. Kupodivu se mi to nepodařilo přečíst na jeden zátah, někdy jsem se musela i vracet, abych pochopila, o co jde. Ovšem svou chybu v soustředění nemůžu svádět na autorku, které je bezesporu kvalitní.

15.03.2017

Nejspíš to jde dobře na odbyt, ale kniha je pouhá červená knihovna s historickým nádechem. Měla jsem zato, že paní Horáková by měla být zárukou kvalitní četby. Tady jsem se spletla ve výběru, do odpadu to snad ještě nepatří, ale nebezpečně se k němu blíží. Jenom ty vztahové propletence, jeden muž atraktivnější než druhý...no prostě děsná blbost to je.

28.02.2017

Došla jsem do poloviny a pořád nevím, o co vlastně jde. Nějak mě ta četba unavila a přestala bavit, možná to není kniha pro mě a jiní nad ní zajásají. Já teda nejásám.

27.02.2017

Strašné. Tohle snad ani nemělo být napsané. Děj se nepředstavitelně táhl, dialogy trapné - opakování konce předchozí věty otázkou je klasická otravnost, národnostní rozmíšky už unavovaly a celou knihu se dalo čekat, kdo se objeví jako Deus ex machina. Mary a její sny, to už je skutečně bez komentáře. Vracení se k ději předchozí knihy nastavilo text, ale nepobavilo. A Quentin, přestože byl ženáč, mi připadal dost nedospěle a nesamostatně. Navíc mě dost otravovalo střídání děje po kapitolách. Bez mučení doznávám, že jsem knihu přeskákala a nemůžu ji v žádném případě doporučit. Předchozí díl byl trochu lepší.

22.02.2017

Žádné veledílo, ale moc dobře se to čte a není nouze o humorné okamžiky. Četba nedá práci, je to tak na jedno odpoledne. Dobrá oddechovka.

18.02.2017

Respektuji básnickou licenci autorky, kniha se dobře čte a neodporuje ničemu, co jsem se o Lídě Baarové dosud dověděla. Její sestra Zorka byla možná tragičtější postava, než její slavnější sestra.

03.02.2017

Celé tak nějak utrápené. Detektiv v hlavní roli podivný, vnitřně rozervaný. Padouch Djokovič, pardon Žokovič je padouch par excellence, oběti politováníhodné, detektiv- žena je nejen Vietnamka, ale i lesbička...mno. Takže četba bezvadná, člověk by to vzal nejradši na jeden zátah, ale to asi málokdo zmůže. Jinak mám raději poněkud střízlivější prostředí a víc elegance, takže dávám dobrou známku. Lepší 3.

26.01.2017

Tohle mě vážně nenadchlo. Bylo to takové nijaké, rozvláčné a skoro se bojím napsat, že docela nudné. Ke konci jsem stránky přeskakovala a oddechla si, když konec nastal.

20.01.2017

Nic nového jsem se nedověděla, bylo to pořád dokolečka a několikrát opakované. Takže hodnotím jako průměr.

30.12.2016

Tak do polovičky jsem četla a četla, bylo to nadmíru napínavé, pak to jaksi zhoustlo a přestávalo mě to bavit a nakonec jsem to nedočetla.

28.12.2016

Pro mě nečitelné. Nějak nemohu strávit současnou mluvu plnou slangových výrazů vsazenou do starého Říma. Připadá mi to za vlasy přitažené, nepřirozené a rušivé. Historické jsou pouhé kulisy, děj mezi nimi je ryze současný až na dobové rekvizity, hlavní postava uvažuje stejně, jakoby stála někde v metru na schodech. Když už detektivku, tak pořádnou. Další z mých čtenářských omylů.

01.11.2016

Slabé, nudné. Kniha plná klišé. Čtivá, ale to knížku nezachrání, když chybí to podstatné: obsah. Je to vlastně plochá konverzační detektivka, která není vůbec napínavá a je napsaná tak, že by člověk nejradši zavraždil autorku. Hvězdičku nechávám za snadné čtení.

01.11.2016

Slabota, nedá se to číst.

29.10.2016

Dočetla jsem. Hlavní hrdina mi silně připomínal Muže z Acapulca. A ten konec, kdy nechali přejet psa, ten ubral další hvězdičky! Čte se to dobře, ale vážně se to brát nedá.

21.10.2016

Neuvěřitelný zážitek. Kniha pronikavě přímočará, místy až šokující, zasahující čtenáře do černého. Způsob vyprávění dokáže navodit atmosféru těkavosti a rozervanosti hrdiny. Jeho matka by sama vydala na samostatný román - když si člověk uvědomí, v jakých podmínkách rostla ona sama a čeho ji život neušetřil, pak se ani nediví její roli později. Dětství malého génia, výbuch průzračně temné, rouhačské, nic a nikoho nešetřící poezie. A přece se vymyká svou pohádkovostí, zasahuje místa v duši, o kterých člověk do té doby nevěděl. Životní kroky Rimbauda snad ani nejdou dost dobře chápat. Ani jeho citové vztahy, názorové zvraty. Jen jedno je mi jasné: být to tzv. "normální" člověk, nikdy by světu nedal to, co s úžasem čteme - dílo ještě mladičkého, nedospělého, a přesto už tak zralé, odpozorované ze života. Kniha je z těch, u kterých se vyplatí překonat první stránky a pak jí teprve přijít na chuť. Zásluhou dobrého překladu se čtenář nemusí cítit být ochuzen o libozvučný jazyk plný nevšedních výrazů a spojení. Navíc jsou zde úryvky básní v překladu V. Nezvala, ty hovoří samy o sobě. Záhadný Rimbaud, muž mnoha tváří a hlavně anděl zkázy...

Kniha Bez dcerky neodejdu byla ve své době strhující četba. Ale tuto jsem nedočetla. Slabý odvar, nemusela být napsána vůbec. Všecko, co jsme potřebovali vědět, už v té první bylo.

12.10.2016

Falconer umí psát líp. Isabela se čte dobře, úderné věty posouvají příběh kupředu. Jenže tomu cosi výrazně chybí - je to psané jakoby roboticky, bez procítění. Tak aspoň mně se zdá. Kniha za srdce nevezme.

28.09.2016

Za čtivost ponechávám jednu hvězdičku. Jinak jsem se musela stále znovu přesvědčovat, že má jít o román z dávné historie. Ona je to v podstatě knížka z lékařského prostředí, kde historie hraje roli zcela zanedbatelnou. Pozná se jen z několika zmínek o předmětech, se kterými Ruso pracuje, o prostředí, ve kterém se nachází atd. Četba je to vcelku jalová, nic zvláštního se tam neděje, skoro bych řekla, že jde o televizní mýdlovou operu ze staré Británie. Takže kdo sebere odvahu to číst, hlavu namáhat nebude.

27.09.2016

A do třetice. Kniha si nezaslouží, abych ubrala hvězdičku za to, že v ní postupně odcházejí všichni, na které jsme si předtím zvykli. A nejen lidé, ale i milovaní koně, pes. Ti všichni nám předtím v knihách dělali společnost a teď už nejsou. Života běh se nedá obrátit, ostatně celé tři díly se dočítáme o přípravách na smrt a posmrtný život, oni to tehdy brali docela jinak. Senenmutova smrt mě vysloveně zaskočila, to jsem opravdu nečekala a celou dobu jsem mu držela palce, aby ztrestal zloducha Neferwebena, který po celou dobu jenom škodil. Ani Hatšepsut se smrt nevyhnula. Závěr románu je věnován životu po smrti a my se dovíme, jak po zásluze skončil bídák Neferweben. Na trilogii budu ráda vzpomínat, je jenom škoda, že nikoho nenapadlo udělat knihám jiné obálky, než tyhle jarmarečně bulvární. Můžou odrazovat a ukazovat na brak uvnitř - a ona je to zatím slušná četba.

18.09.2016