Osice komentáře u knih

Půjčená po několikáte, má za sebou desítky přečtení. Jenom dneska jsme ji četly s dcerou 2x:-) A i přesto si čtení pokaždé užívám a překvapí mě, když si všimnu např. nějaké dosud neodhalené logické nedomyšlenosti. Třeba chtít po chlapci, kterému jsou asi 3 roky, aby si zapnul kabátek na knoflíky...

Pro dceru je nejvíc aktuální téma půjčování hraček a díky příběhu Kamilka je zamilovaná začala řešit, koho by si mohla vzít ona, a svatbu obecně. Chce si vzít svého malého brášku:-D

23 23.11.2019

Knížku jsme si půjčili kvůli tomu, že se veverka jmenuje stejně jako naše dcera:-) a nemá chybu. Jsem nadšená. Pěkný příběh, skvělé do detailu propracované ilustrace a tolik zajímavých informací o veverkách... V létě jsme navštívili mravenčí stezku na Srní a zjistili jsme, jak vypadají šišky okousané od veverek. Při procházkách lesem jsme je pak hledali a spoustu nacházeli:-) a teď jsme se díky této knize ještě dozvěděli, že veverka dokáže vybrat semena až ze 100 smrkových šišek denně!

23 21.11.2019

Četly jsme s dcerou asi už 5x, vezla ji i k babičce a často si ji sama prohlíží a vypráví si podle ilustrací. Ty hezky doplňují text.

Dcera nejvíc řešila, jestli Martince zašijou roztržené kalhoty a jestli ještě uvidí svoji čepici, kterou při pádu z kola ztratila:-) Taky ji fascinovaly masky, které si děti vyrábí v nemocnici na karneval a Martinka jako japonská princezna...

23 18.11.2019

Když odmyslím, že bez kluků by policie nic nevyřešila, tak se jedná o skvělou detektivku pro děti. I já jsem byla při čtení napnutá, jak se bude příběh dál vyvíjet, nevšimla jsem si některých vodítek v textu, ale uhodla jsem odkud peníze byly ukradeny:-)

Dcera chodila po bytě a volala Tadeáááášíííí..., potěšilo ji, že se v příběhu objevil zase Azor a fráze "Ven s tím!" ji pěkně zamotala hlavu:-)

Už se těšíme na další díl!

23 14.11.2019

Knížka je originálně graficky zpracovaná jako je u nakladatelství Meandru zvykem. Přečetly už jsme ji s dcerou několikrát. Když jsme ji četly po delší době, tak mě překvapilo, že si pamatovala, že knížky na horní polici byly dědečka. Já to netušila:-)

"Kocour Antonio si nabrousil drápy o nohu stolu a výhrůžným mňouknutím zahřměl: "Blechy, vyhlašuju vám válku!"
Pak si natřásl péřový polštářek u okna, třikrát ho obešel a stočil se na něm do klubíčka, aby si pohověl v teple posledních paprsků odpoledního sluníčka.
Co kdybych tu bitvu začal plánovat až zítra?":-D

23 12.11.2019

S tímto komiksem jsem se seznámila díky Máše Bořkovcové (spoluautorce), která ho přivezla k nám do čtenářského klubu. Komiks si děti oblíbily, šel z ruky do ruky a nakonec jsem si ho přečetla i já:-)

Příběh Michala obohacují výňatky z jeho dokumentace (i s gramatickými chybami), čtenář má možnost kouknout se na Michala očima "odborníků", vychovatelů, atd.

Při čtení mi bylo popravdě těžko. Nelíbil se mi způsob komunikace pracovnic dětského domova ve směru k jeho matce. Ano, byla vulgární, ale být v její pozici, cítit tu beznaděj a marnost boje, tak bych k hrubším výrazům taky neměla daleko. A že měla opravdu zájem, aby se Michal domů vrátil dosvědčuje i to, že se o získání syna zpět do péče snažila mnoho let. Podle Máši je to velmi neobvyklé, rodiče to po roce většinou vzdají.

Knihu jsem četla bezprostředně po knize Breaking night (L. Murray). Tématem obou knih je zanedbání péče o dítě, ale průběh je velmi odlišný. Liz má rodiče feťáky, žijí v nepředstavitelné špíně, rodiče se nestarají a přesto je u nich ponechána. Michalova matka je "pouze nevzdělaná a bez prostředků". Nutí k zamyšlení. Je lepší žít v dětském domově, mít možnost vzdělání a stát se kariérně úspěšným v životě, ale přijít o přirozené vztahy (s matkou, sourozenci, atd.) nebo žít v rodině, do které jsme se narodili, prožívat autentické vztahy se vším všudy, i když si jiní myslí, že by jinde bylo o dítě lépe postaráno? Co je víc a kdo má právo o tom rozhodnout????

23 16.10.2019

Něžnou náruč rodičů jsem poprvé prolistovala v těhotenství a pak se k ní vracela u obou dětí. Byla jsem úplně mimo, vůbec jsem netušila, jak miminko chovat, zvedat atd. Nikdy jsem netoužila pochovat si cizí miminko a ani v tomhle směru nejsem zrovna intuitivní, tak jsem byla moc vděčná, že tahle kniha existuje. Fakt mi pomohla zvládnout manipulaci s miminkem. Klubíčko, zajíček, klokánek, tygřík, nenatřásat, ... nebyl problém:-)

Jinak jsem se ale knihy nedržela a další rady mi k srdci nepřirostly. Nosím v šátku, kočárek nemáme, kojím, kdy dítě chce, spíme společně a o pravidelném režimu se taky u nás nedá mluvit:-)

23 16.10.2019

V komentářích jsem zaznamenala, že je v knize mnoho chyb, tak jsem radši sáhla po originále. Už je to nějaký týden, co jsem ji dočetla, ale stále si dokážu vybavit dost pasáží. Byla jsem hodně zvědavá, jak probíhalo interview, které Sal v úvodu dávala a pořád se na něj odkazovalo. A Sal nezklamala:-)
Lehce se mi to četlo, fotbal mi nevadil, hezká oddechovka...

23 22.09.2019

Určitě nelituju, že jsem si Dreamologii přečetla, ale že bych se u ní nasmála, jak bylo avizováno na obálce, tak to nee. Knížká má super námět. Líbí se mi slovní hříčka "potkat kluka svých snů":-)
Moc mne ale nezaujaly popisované sny, ani mi vyloženě nepřirostly k srdci postavy. Jenže jsem dost citlivá na to, když mají děti vinou rodičů špatné dětství. Kladně vnímám fakt, že mě knížka popostrčila, abych si zjistila něco o snech. Nejvíc mne překvapilo, že se ve snech objevují jenom obličeje, které jsme už viděli, protože náš mozek neumí vytvořit vlastní.
Když hodnotím v kontextu cílové skupiny (12-17) a ve srovnání s E-denem, tak dávám tak 3,5*.

23 21.09.2019

Po dočtení jsem byla rozpačitá z toho, jak kniha skončila. Ale s odstupem času se mi způsob, kterým autor knihu zakončil, zamlouvá víc a víc. Škoda, že není přeloženo víc jeho knih. No nic, asi budu muset zase objednat v originále, i když už knížky nemáme skoro kam dávat:-D

23 15.09.2019

Přečetly jsme zatím 2x... Když jsme dneska obědvali, tak jsem uviděla z okna duhu a vzpomněla jsem si na Šafránku, žlutou vílu. A myslím, že se mi díky duhovým vílám konečně podaří zapamatovat si, jak jdou barvy duhy za sebou… Stačí si pouze odříkat víly (Rubínka, Klementýnka, Šafránka, Olivka, Pomněnka, Iriska a Violka – píšu zpaměti, tak jsem to doufám nespletla:-D)

22 25.12.2019

Po Čechově Dědečcích další kniha o dědečkovi:-) A tahle začíná:

„S krávou by mohly být potíže. Je to zvíře neskladné, těžké a těžkopádné, v pohádkách se vyskytuje zřídka. V bytě ji mít nemůžeme, mohla by se propadnout o patro níž, pak ještě o patro a ještě, až do přízemí a z přízemí do sklepa, k jízdním kolům a marmeládě. Ve sklepě je nezdravo, vlhko a chladno, mohla by se nastudit. A co pak s ní? Kromě toho každá, i ta nejvychovanější kráva po sobě zanechává koláče, které zrovna nevoní.“ (s. 3)

Knížka Kráva a dědeček mě hodně baví. Líbí se mi styl, kterým je napsána. Obsahuje hezké slovní obraty, které motaly sice dceři hlavu, ale to vůbec nevadilo. Vždycky jsme si je vysvětlily a ona si může přirozeně rozšiřovat slovní zásobu o další významy jí známých slov. Teď už ví, co znamená, že ohradník kope, nebo když se řekne „jedeš“. Také zjistila, že nejsou koláče jako koláče, proč se dává na něco záloha a že na druhé straně naší podlahy je strop někoho jiného…

„Dědeček Josef tráví většinu času v zahradě sám, babička Josefka tam s ním nezajde a nezajde. Vysedává u kamen v kuchyni na bedně s dřívím a čte si knížku o životě na vsi. Až nastane vhodná chvíle, odloží knížku a uvaří oběd…“ (s. 7) Soužití dědečka Josefa a babičky Josefky mi připomnělo mé prarodiče. Moje babička si ráda čte na plotně vesnické romány. Nejradši má, když je plotna ještě teplá:-)

Překvapilo mě, že se kniha v době mého hodnocení nacházela v modrých číslech. Za mě je naprosto skvělá. Pobavila jsem se, byla radost ji číst, I. Binar se nebojí opakování slov, dociluje tím vtipnosti, hraje si s jazykem, … a ilustrace od E. Sýkorové-Pekárkové jsou osobité, zkrátka další povedená knížka od nakladatelství Meander.

22 08.12.2019

Knížku vyřazovali z knihovny, tak jsme jí dali druhý domov:-)
Při prvním čtení mi přišla divná. Téma super, ale obrázky se mi moc nelíbily. Jenže i po měsíci jsem si je dokázala vybavit (u mě naprosto neobvyklé). S každým dalším čtením se mi líbily víc a víc... Jsou naprosto originální, stačí jim dát šanci!

Doslov psychologa V. Mertina (mimo jiné se zabývá i čtenářstvím u dětí) mi mluvil z duše. Ve svém okolí máme holčičku, která má "dvě maminky" a dceru (3,5 roku) to vůbec neudivuje. Vůbec nechápu, proč téma homosexuality by mělo být pro nejmenší děti tabu. Dcera knihu chce číst sama, nenutím ji nikdy žádnou!

Škoda, že v knihovnách kam chodíme nemají druhý díl. Snad si ho objednám:-)

22 05.12.2019

Dcera má příběhy o Ivance moc ráda. Vždycky jeden vrátíme a půjčíme jiný:-) Mě až tak nenadchly, moc neodráží můj styl komunikace s dětmi.

"Ivanka utíká. Uhodila se do prstů na noze. Podlaha jedna! Udělala Ivance bolístku." (na tohle jsem alergická:-)

Dcera nemá náplasti ráda, má s nimi spojenou bolest při jejich sundávání. Dnes nás ale kniha inspirovala ke společné hře, při které jsem ji polepovala imaginárními náplastmi. Když nám došly, tak je šla nakoupit a lepilo se dál:-), pak se ale zranila opravdu (už ne při hře), tak jsem se jí zeptala, zda pomůže náplast a dostalo se mi odpovědi: "Ne, nepomůže. Pofoukat.":-)

22 01.12.2019

Tak tohle je úžasná knížka pro děti. Objevila jsem u tchýně v knihovničce, ani v jedné z knihoven, kam chodíme, ji nemají, tak jsme si ji od ní půjčili:-)

Po přečtení jsme se s dcerou ještě dlouho bavily tím, že jsme vymýšlely další možnosti k jednotlivým příběhům. Např. Co by ještě mohlo koťátka obarvit na bílo a co na černo? Kam by se mohl ještě schovat mraveneček před deštěm? Také jsme si kreslily obrázek, který kreslila holčička koťátku. Dcera si ho pamatovala do nejmenších detailů, což vypovídá také o tom, že je kniha bravurně napsaná a ilustrovaná pro nejmenší děti. A řekla bych že zde našel inspiraci pro kočku Zlatušku i E. Petiška:-)

Další dceřin objev. Když jsem knížku poprvé uviděla, tak jsem si v duchu říkala, že to bude nějaká blbost:-), ale není.

Knížka obsahuje "spoustu" informací o banánech. Např. jsem se dozvěděla, že banánovník má nádherný květ pod trsem banánů.

A příběh? Bruno banán už se nemůže dočkat, až zežloutne... "Mám tolik plánů, co podniknu, až dozraju." Banánový snílek mi je hodně sympatický:-)

Dcera se s manželem bavili tím, že vymýšleli jména pro ostatní banány v trsu. A že jich tam je:-)

22 08.11.2019

Tak tady není, co řešit:-) Zbožňuju Lobelovo knížky, i když jsem si k nim našla cestu až v dospělosti po narození dcery. Radši mám ropušáka Žbluňka, baví mě jeho negativnější nátura. Když z knížky předčítám, tak čtu Žbluňka hrubším hlasem:-)

Při čtení prvního příběhu, ve kterém kamarádi sáňkují, mi pokaždé proběhne hlavou otázka "Jak to, že v zimě nespí?". Příběh Roh mě zase fascinuje tím, jak bral Kvak v dětství doslovně frázi "jaro už je za rohem":-)

Kouzlo dodávají příběhům originální ilustrace od A. Lobela.

22 08.11.2019

Knížku jsme objevily s dcerou u babičky na Šumavě. Hned mne zaujala svými obrázky. Každý příběh obsahuje pro děti nějakou zajímavou informaci. Dozví se např., že si veverky musí připravit zásoby na zimu, jak to vypadá v mraveništi, že zubři jedí trávu a nic jiného nim nesvědčí a zjistí, jak se vyvíjí motýl a proč datel ťuká do stromů.

"Spokojeně se natáhl, ale než stačil zavřít oči, ozvalo se ťuk, ťuk zrovna nad jeho doupětem. "Dneska se celý les zbláznil!" křičel medvěd. "Všichni jste se proti mně spikli!" Vyběhl ven a nad hlavou uviděl datla, jak pečlivě prohlíží kůru stromu a vybírá larvy, housenky a jiné živočichy, kteří škodí stromům. Buf se zastyděl a vrátil se domů. Na datla se přece nemůže zlobit, je to obyvatel lesa stejně jako on, statný medvěd Buf."

Kratičké příběhy se dceři líbily, chtěla je přečíst několikrát:-)

22 03.11.2019

Už po několikáté jsme si z knihovny přinesli i tento díl Kamilky. Na celé sérii mě baví, že Kamilčiny příhody jsou velmi reálné, ukazují dětem, že je v pořádku mít z něčeho strach, že občas něco nevyjde podle našich představ atd. Obzlášť kladně hodnotím, že Kamilčina maminka někdy dcerce vynadá a tatínek nemá problém zapojit se třeba do pečení dortu. Jako u nás:-)

22 09.10.2019

Kniha se pro mne skládá ze 2 částí, dělicím momentem je zrada nevlastních bratrů. V té první žije Dan stále na Nové planetě, popisuje jak to tam funguje, jak probíhá výuka ve škole, jak tráví volný čas, jak vypadají jeho vztahy s rodiči atd. Tak to mně fakt bavilo. Jenom mi přišlo líto, že mi autor umožnil nahlédnout víc jenom do zóny vyvolených.
Druhá část byla taky zajímavá. Líbilo se mi sledovat, jak vypadá střetnutí 2 odlišných světů. Člověk si uvědomí, že znalosti jsou hezká věc, ale samy o sobě nestačí a ten boj o překonání přírody za každou cenu?
První části bych dala hvězdiček víc, přesto celkem dávám 5:-)

22 21.09.2019