Ovecka_Saki
komentáře u knih

První setkání s panem W.S. Pro mě bylo trochu obtížnější se do knihy začíst, nevím, jestli takhle začínají všechny jeho knihy. Nakonec se to ale četlo dobře.
Jen jsem byla hrozně naštvaná v pasáži, kdy získávali slonovinu.


Film naprosto miluju a tak jsem se konečně po letech dostala i ke knize. Kniha je pěkná, ale některé scény se mi líbí více ve filmovém zpracování, především pak scéna, kdy se Albert s koníkem opět setká je mnohem hezčí ve filmu.
Naprosto mě překvapilo, že předlohou filmu je takhle útlá knížka. :D


Možná, kdybych to četla na základce, tak by mě to upoutalo víc. Aspoň se to četlo rychle.


(SPOILER) Přečteno skoro na jeden zátah. Velmi dobře se kniha četla, příběh hezky plynul a i postavy byly celkem příjemné. Nejvíc jsem si oblíbila Xandera, myslím, že Avery ho hodně podcenila, z důvodu, že byl nejmladší? Že to vypadalo, že hru nebere tak vážně jako jeho bráchové? Nash byl sympaťák a jsem zvědavá, jestli se v pokračování bude tvořit nějaký vztah s Libby. Grayson má bod k dobru, že si nic nezačal s Ave a že nakonec věděl, kdy nevybrat rodinu. Jamesona jsem si neoblíbila, takového člověka bych asi poslala do háje a ne se na něj lepila jako hlavní hrdinka. Co se jí týče, tak na to, že byla tak chytrá, přišla mi dost naivní a moc převálcována pubertálními hormony. Libby byla ještě horší, té bych za trest ostříhala vlasy a zabavila jí její milované černé oblečení, hodná možná, ale příšerně naivní, nedokáže vyvodit důsledky svého chování. Thea a Rebecca by se měly uklidnit a zapomenou na Emily, která je už mrtvá a která byla extrémní mrcha, nesnášela jsem její postavu.
Nooooo… určitě si přečtu i pokračování, jsem zvědavá, co se ještě všechno stane.


Už od vydání originálu jsem se na knihu moc těšila. Když se mi pak dostala do ruky, s chutí jsem se začetla a hned si oblíbila všechny postavy (snad kromě mámy August), jenže příběh se hrozně vlekl a bylo tam víc a víc omáčky. A taky spousta zamilovaných výlevů, což mi přišlo čím dál zbytečnější, my to pochopili hned napoprvé, August! Takže jsem z toho byla taková otrávená a trvalo mi dlouho, než jsem druhou polovinu přelouskala. Ke konci jsem už o případ Jane neměla zájem, spíš mě zajímal Wes a jak to dopadne s Isaiahem. Nebavily mě pravidelné milostné scénky, objevují se už skoro co třetí stránku a tak jsem posledních 120 stran už dost přeskakovala odstavce. Z poslední kapitoly jsem přečetla tak 4 stránky dohromady.
Uznávám, že se autorce podařilo do knihy naložit pestrou škálu různých LGBTQ+ postav, ale jinak jsem zklamaná. Čekala jsem trochu jiný příběh a nebo je kniha pro romantiky, což nejsem.


Kepler kombinoval, kombinoval, až překombinoval. Připadalo mi to jako tisíc příběhu v jednom. A vlastně to celou dobu byla jen omáčka. Jen posledních 80 stran stálo za to? Ale to je málo, když musím nejdřív přečíst 480 stran. Budu se opakovat, ale nejvíc se mi líbil Hypnotizér. Už předchozí díl pro mě ztratil šmrnc a tohle už je definitivně moje poslední kniha této série.
Teď k postavám: na to, že Margot měla být nějaká specialistka, tak v mých očích byla naprosto neschopná. Vlastně na nic nepřišla. O Adamovi nebudu ani začínat, to byla taková katastrofa, že radši budu dělat, že neexistoval. Joona si zaslouží trošku odpočinku a rehabilitace, Erik si taky zaslouží už jen to dobré. A to bylo jediné pozitivní na téhle knize návrat Erika a Joony a jejich spolupráce.


Kniha odložena, nehodlám ji dočíst. Hrozná nuda. Nedá se to považovat ani jako oddechové čtení, úplně o ničem.

Super oddechová knížka, dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací o různých zvířatech. Kniha se mi líbila. I když musím také napsat, že ke konci mi už popis toho, co měli zúčastnění na sobě (pořád to stejné), typů vrtulníků, nebo jak popíjejí kávu a chtějí si dát oběd, nudil a věty jsem přeskakovala. Takže za to ubírám jednu hvězdu.


Zasmála jsem se asi 3-4x, podle mě byla chyba v tom, že se s touto knížkou nedokážu ztotožnit, asi prostě vím, co mi v životě dělá radost a mám nějaké své cíle, které si snažím plnit, takže mi komixová postava absolutně nepřipomíná mě samotnou. Ale jinak cením nápad.


Po přečtení Řekni lituji a Podezřelý, je tenhle díl zatím nejslabší.


Kniha je taková nemastná, neslaná. Ale stačí to jako oddechovka, nad kterou se člověk nemusí zamýšlet.


Knihu jsem nedočetla, odradilo mě to v polovině. Ale dávám 1 hvězdičku za to, že to aspoň zabilo nudu ve škole. Nevyhovovalo mi, jak děj neustále skákal do minulosti, přítomnosti, před přítomnosti, ještě méně před právě odehrávající se přítomností. Pokud autorovy další knihy obsahují tolik vulgarismů, tak si ho dávám na seznam autorů, od kterých už nikdy po žádné jejich knize nesáhnu.


Často se mi stává, že je hlavní postava, které má úžasné schopnosti, vychválena tak, že ji úplně maximálně nenávidím…ale tohle je něco úplně jiného, kniha mě bavila od první stránky a nepřestala mě bavit až do posledního slova! Naprostá paráda, všechny postavy byly naprosto úžasné, kdo by si nezamiloval hyperaktivního Nicka, nebo prcka Ajaye? ^^ naprosto super! :)
Kniha je plná akce, takže se čte opravdu sama, jen mě mrzí, že jsem měla čas číst jen ve škole, takže se mi čtení natáhlo na měsíc :( Jsem plna očekávání, co mi přinese druhý díl! :D


Na tuhle útlou knihu jsem se moc těšila, že bude super… no a ne. Deprese nadevše. Setkala jsem se s několika korektory a nepřišlo mi, že by všichni nenáviděli svět, sebe, lidi, nejradši by všechny zabili (včetně sebe) a utápěli svou depresi v chlastu. Fakt nemám ráda, že se korektoři takto neustále vykreslují. Bylo to tak suché, že vedle toho Atacama vypadá jako místo s parádní oázami a super počasím. Ani jednou jsem se nezasmála, spíš jsem měla kameny výraz jako sám korektor na obálce.


Nic nového, skoro každá kniha týkající se homosexuality je jedna velká deprese. Tohle je ale úplně na jiné úrovni nicoty. Přelom 20. a 21. století ve Francii jsem si představovala jinak. Ne jako zastaralé hloupé názory hloupých lidí z nějaké malé vesničky, kde nemají ani normální podlahu v domě, zato mají 4 televize, protože sledovat TV je vrchol celého jejich života. Nemám ráda nadužívání nadávek, tady jsem si toho "užila" habaděj. Úplně jsem si vzpomněla na naturalismus a Zabijáka od Zoly, kterého jsem četla k maturitě. Tohle byl totiž ukázkový příklad francouzského naturalismu.


Knihu jsem chtěla přečíst už od vysoké… vlastně ještě před vysokou, než jsme se ve specce učili o autismu. A teda to, co jsme se učili a co jsem zažila na praxi s autistickými dětmi, se tady vůbec nepotkalo s realitou. Bylo to tedy velice zajímavé vnitřní setkání s autistou. A z kraje knížky jsem si říkala, to je jasný plný počet hvězd… ale pak mi začalo vrtat hlavou spoustu věcí. První: autisté mají v drtivé většině přidruženou mentální retardaci, Naoki je naopak nějak nadprůměrné inteligentní, dokáže používat výrazy, které zdravé dítě ve 13 letech nezná a nebo jim úplně nerozumí.
Zadruhé: neustále připomíná, že ne vždy se mu nahlas mluví dobře, ale nahlas dokáže číst, ne tedy vždy, ale přitom má tak silnou formu autismu, že nemůže mluvit? Jak to tedy bylo myšleno? Za třetí: neustále používá 'my autisté' ale dá se vše, co popisuje použít na všechny autisty? Bavil se s ostatními autisty, aby mohl vyjít z pocitů všech? Pokud popisuje pouze své pocity a ne i jiných autistů, nedá se věrohodně použít pojem 'my autisté' Za čtvrté: pojí se to s předchozí výtkou, třeba ten rozvrh dne, na praxi jsem se setkala snad se všemi autisty, kteří mnohem lépe reagovali na přesně předepsaný den s tabulkovým, obrázkovým rozvrhem a byli mnohem klidnější.
Nevím, kniha je dle mého hlavně pro rodiče, kteří bohužel nerozumí svému dítěti, protože co si budem, autisté jsou velmi složití a autor neustále opakoval, že mají autisté zájem o vše, ale nezvládnou to dát najevo a chce po okolí, aby pochopilo, co autisté potřebují, co jim chtějí říct, aniž by to dali najevo a pojmenovali. Těžké chtít po okolí pochopení, když nemůžete dát najevo, co přesně potřebujete. Sonda do jedné duše, ať si z toho každý vybere to své.


První díl jsem nečetla, ani to není potřeba. Vse důležité z minulosti se zde vždy Apr řádkami vysvětlí. Spíš mě štvalo, že ty hlavní hrdinky byly tak pitomé… na to, že měly být tak moc chytré.


Lepší, než první případ novináře Vráze. Tentokrát to spíš bylo jen poslouchání starého známého a kruh se uzavřel. Nicméně mi stále nesedí autorovo neustálé skákání v ději. Takže další pokračování pravděpodobně číst nebudu


Asi je fajn, že hlavní hrdinka byla trochu jiná, drsnější…ale na druhou stranu nemám ráda, když je nějaká postava najednou vychvalována a dělá se z ní super člověk, který všechny srovná do latě. Ale spojení staré Číny a budoucnosti, to bylo fajn. Na konci pro mě nedošlo k tak extrémnímu zvratu, myslím, že to čekalo více lidí. Tak či onak, hlavní hrdinové byli sympatičtí. Dávám 4 hvězdy a čekám na další díl.


Knížku mi před pár lety doporučil jedné můj pacient, který toho moc nepřečetl a pěl chválu na toto dílo. Tak jsem se po letech začetla a oproti tomu, jak to vychvaloval to bylo celkem zklamání. Nejvíc se mi líbily části o Baťovi (ta byla vůbec nejlepší), o Lídě (byla hloupá? Nejspíš jo, hloupoučká zamilovanost) a o stavbě pomníku. A pak už mě každá další část bavila méně a méně, až vůbec. Takže sečteno podtrženo - hvězda za každou jednu zmíněnou a zbytek nic.
