Ovecka_Saki
komentáře u knih
A proto skáču
Naoki Higašida
Knihu jsem chtěla přečíst už od vysoké… vlastně ještě před vysokou, než jsme se ve specce učili o autismu. A teda to, co jsme se učili a co jsem zažila na praxi s autistickými dětmi, se tady vůbec nepotkalo s realitou. Bylo to tedy velice zajímavé vnitřní setkání s autistou. A z kraje knížky jsem si říkala, to je jasný plný počet hvězd… ale pak mi začalo vrtat hlavou spoustu věcí. První: autisté mají v drtivé většině přidruženou mentální retardaci, Naoki je naopak nějak nadprůměrné inteligentní, dokáže používat výrazy, které zdravé dítě ve 13 letech nezná a nebo jim úplně nerozumí.
Zadruhé: neustále připomíná, že ne vždy se mu nahlas mluví dobře, ale nahlas dokáže číst, ne tedy vždy, ale přitom má tak silnou formu autismu, že nemůže mluvit? Jak to tedy bylo myšleno? Za třetí: neustále používá 'my autisté' ale dá se vše, co popisuje použít na všechny autisty? Bavil se s ostatními autisty, aby mohl vyjít z pocitů všech? Pokud popisuje pouze své pocity a ne i jiných autistů, nedá se věrohodně použít pojem 'my autisté' Za čtvrté: pojí se to s předchozí výtkou, třeba ten rozvrh dne, na praxi jsem se setkala snad se všemi autisty, kteří mnohem lépe reagovali na přesně předepsaný den s tabulkovým, obrázkovým rozvrhem a byli mnohem klidnější.
Nevím, kniha je dle mého hlavně pro rodiče, kteří bohužel nerozumí svému dítěti, protože co si budem, autisté jsou velmi složití a autor neustále opakoval, že mají autisté zájem o vše, ale nezvládnou to dát najevo a chce po okolí, aby pochopilo, co autisté potřebují, co jim chtějí říct, aniž by to dali najevo a pojmenovali. Těžké chtít po okolí pochopení, když nemůžete dát najevo, co přesně potřebujete. Sonda do jedné duše, ať si z toho každý vybere to své.
Osudný okamžik
Suzanne Redfearn
První díl jsem nečetla, ani to není potřeba. Vse důležité z minulosti se zde vždy Apr řádkami vysvětlí. Spíš mě štvalo, že ty hlavní hrdinky byly tak pitomé… na to, že měly být tak moc chytré.
Děvčátko
Martin Goffa
Lepší, než první případ novináře Vráze. Tentokrát to spíš bylo jen poslouchání starého známého a kruh se uzavřel. Nicméně mi stále nesedí autorovo neustálé skákání v ději. Takže další pokračování pravděpodobně číst nebudu
Přiznat vinu
Martin Goffa
Slabé, detektivka bez detektivní zápletky. Aspoň je to dobře namluvené jako audiokniha.
Objevil jsem Katyň
Jan Gomola
Mně tam tedy trochu vadilo neustálé vzývání Boha. Taky bylo neuvěřitelné, že měl pan Gomola takové štěstí, to snad vybral všechno štěstí všem, že z celé války vyšel naprosto v pořádku. Nikdy nikoho nemusel zabit, všichni nepřátele ho taky ušetřili, vlastně válka byla plná dobrých a hodných lidí, všem zajatcům dávali jídlo a další skvělé věci...nechce se mi věřit, že se všichni v tom věčném nedostatku k sobě chovali tak mile. A ještě jak nenapráskal ty partyzány a přitom: " já osobně partyzány příliš v lásce nemám. Jsou záludní a bojují zákeřné zezadu, nikdy vojenským způsobem a vždy proti slabšímu nepříteli, než jsou sami." … No a přesně proto když vpadnu do hnízda, tak ho nenahlásím.
Souhlasím s jeho výrokem " Jak Stalin, tak Hitler byli zbabělci. Na frontě se z nich nikdo neukázal. To je jejich hrdinství."
Železná vdova
Xiran Jay Zhao
Asi je fajn, že hlavní hrdinka byla trochu jiná, drsnější…ale na druhou stranu nemám ráda, když je nějaká postava najednou vychvalována a dělá se z ní super člověk, který všechny srovná do latě. Ale spojení staré Číny a budoucnosti, to bylo fajn. Na konci pro mě nedošlo k tak extrémnímu zvratu, myslím, že to čekalo více lidí. Tak či onak, hlavní hrdinové byli sympatičtí. Dávám 4 hvězdy a čekám na další díl.
Gottland
Mariusz Szczygieł
Knížku mi před pár lety doporučil jedné můj pacient, který toho moc nepřečetl a pěl chválu na toto dílo. Tak jsem se po letech začetla a oproti tomu, jak to vychvaloval to bylo celkem zklamání. Nejvíc se mi líbily části o Baťovi (ta byla vůbec nejlepší), o Lídě (byla hloupá? Nejspíš jo, hloupoučká zamilovanost) a o stavbě pomníku. A pak už mě každá další část bavila méně a méně, až vůbec. Takže sečteno podtrženo - hvězda za každou jednu zmíněnou a zbytek nic.
Princ & Princ
Linda de Haan
Ilustrace jsou takové, jaké jsou, je to prostě koláž no. Ale mrzí mě nedostatečné věnování homosexualitě, příběh je plytký a necimy jestli si z něj děti odnesou to podstatné. Nebála bych se homosexualitu v dětských knížkách více přiblížit, tohle je hodně málo a to je škoda.
Syndrom E
Franck Thilliez
No tak mně kniha teda neodsejpala jako ostatním. První polovina knihy se mi dost vlekla, vlastně víc jak polovina knihy. Jak se pořád prokousávají případem a ne s ním pohnout. Jakmile Lucie odletěla do Kanady, konečně to nabralo správný směr a pak už se to četlo dobře. Je trochu znepokojující, jak pravdivé tvrzení o syndromu E je. Opravdu si agresivními hrami a filmy připravujeme nové agresory. Asi je potřeba další generace opravdu znovu vychovávat na pískovišti, s křídou v ruce malující po chodnících, s odřenými koleny při hrách a smějící se při hraní s obyčejnými hračkami. Konec knihy jasně vybízí ke čtení pokračování, ale upřímně, nemyslím si, že si ho přečtu.
Zpovědník vrahů
Slavomil Hubálek
Audiokniha na ČRo, hezky namluvené, dobře se to poslouchalo. Taková jednohubka na odpoledne.
Rusko pohledem z kuchyně
Witold Szabłowski
Teda hlavně ty části o Černobylu, fuuha. Skvělá kniha. Jako audio se to poslouchalo moc hezky. Moc se mi líbilo, že to bylo právě z pohledu kuchařů.
Je to jinak, mami
Tamara Tainová
Ja nevím, ale když to čtu až po incidentu, který se stal na Slovensku 2 roky zpátky, tak na mě dopadá ještě víc, co si postavy v knize museli zakusit. ALE! Líbí se mi, jak je to vlastně přeneseno tak, že homosexuálové mají naprosto stejné problémy jako hetero, což je prostě pravda, jsou naprosto normální a rovnocenní všem ostatním. Snad to na Slovensku jednou pochopí.
Vzpomínky na Afriku
Karen Blixen
Náhodné příběhy poskládané do vyprávění o Africe v minulém století, takovou hezkou Afriku bych ráda zažila, s dnešní se to nedá srovnávat. Autorka měla štěstí, že tyto zážitky mohla prožít.
Nick a Charlie
Alice Oseman
Komiksy jsou lepší, tohle pro mě postrádalo šťávu. Ale tak… že života no.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Kniha se mi moc líbila. Některé popisy první pomoci mi jako zdravotnikovi přišly naprosto jasné, že se o tom snad ani nemusí mluvit,když to všichni víme… ale pak jsem si vždycky uvědomila, že se na to ptá pan Moravec záměrně, aby to pochopil i laik, který o první pomoci nikdy neslyšel. Chystám se na další knihy autora, tak snad mě budou také bavit, jako tento rozhovor. Díky za ochotné lékaře, kteří si zachovávají lidský přístup a mají svou práci stále rádi.
Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím
Miroslav Donutil
Mně tedy přišly vybrané historky dost suché, nesmála jsem se. Možná kdyby to bylo na živo a ne v knize? A nebo mi spíš připadá spíš trapné, jak všichni jeho přátelé v mládí pádili za ženami a z toho vzniklé humorné historky?… děkuji, ne.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
No… nakonec je člověk trochu zmatený a na to, že já nejsem ten ty ženské, co by potřebovala v knize tolik sexu, se to jako audiokniha aspoň dobře a rychle poslouchalo. Psychothrillery nejsou moje nejoblíbenější a asi to tak zůstane i nadále.
Volyňská rapsodie
Anna Strnadová
Pořád se píše jenom o koncentrácích, ale o Volyni a podobných oblastech ne, je potřeba toto téma také otevřít. Pamatuju si, jak jsem viděla film Volyň, asi nejbrutálnější film, co jsem zatím viděla. Můj děda přišel s rodiči, když byl malý kluk, z Volyně a usadili se na Moravě, což jsem zjistila až po jeho smrti, takže díky za tyto příběhy. Nicméně jsem se trochu ztrácela v množství postav a konec byl takový useknutý. Takže za mě jen průměr.
1984
George Orwell (p)
První dvě části byly skvělé, zato ta třetí mě absolutně nebavila a už to bylo jenom čekání na konec. Poslouchala jsem to jako audioknihu a už to bylo nekonečné. Předpověď hrůzné budoucnosti super, ale už se ke knize nikdy vracet nebudu, jednou a dost, stačilo.
Africký zápisník mladého medika
Martin Palička
Moc milá kniha. Vzpomínky doplněné pohledem po letech. Autor je přesně typ mladého nerozumného kluka, kterého si vybavím, když mi někdo řekne mladý kluk na studiích jede do Afriky.
