P1tr komentáře u knih
Zajímavé prostředí a lákavá premisa uzavřeného prostoru se všemi potenciálními pachateli dává naději na intenzivní příběh, ovšem P.D. Jamesová tentokrát bohužel poměrně selhala a namísto výtečné detektivky servíruje průměrné dílo, které působí velice nevěrohodně a po většinu času mechanicky, neboť nabízí spoustu postav, ovšem ani jedna z nich nepůsobí příliš uvěřitelně, ani lidsky, natož zajímavě a jedná se tak spíše o archetypy, se kterými se nelze sžít a slouží ve výsledku pouze jako prostředek vyšetřování a sdílení informací čtenáři. To by nebylo zas tak trestuhodné, pokud by samotné vyšetřování bylo zajímavé, ovšem opak je bohužel pravdou a celé pátrání působí spíše jako souhra náhodných okolností a v očích čtenáře většinu práce oddřou podezřelí a ne Dalgliesh. Hřebíčekem do rakve je samotné vyvrcholení příběhu, které se snaží až příliš překvapit, ovšem místo toho působí směšně a nepatřičně a v kontextu předchozího příběhu nedává příliš smysl. Tentokrát to autorce příliš nevyšlo a ačkoliv kniha nabízí zajímavé momenty a prvky, zajímavý potenciál nebyl zdaleka naplněn a po dočtení převládají negativní dojmy.
Vládci štěstí bohužel příliš štěstí nepobrali a nešíří ho ani na čtenáře, což je obrovská škoda, neboť samotný námět je velice lákavý a v knize navíc začíná nadějně. Prvních pár desítek stran dokáže vtáhnout jak šikovně rozehranou premisou, tak hezkou a velmi pestrou kresbou. Nicméně jak se začne příběh rozehrávat a postav přibývat, najednou se děj rozplyne v nechytlavý, nevýrazný a často nesrozumitelný mišmaš, který naprosto zazdívá veškeré naděje do něj vkládané. Se zhoršováním příběhu jako by se kazila i kresba, která postupem času přestává působit modernějším dojmem a občas ztrácí na detailnosti a stylem se vrací do 80. let a dost začne připomínat taktéž Perézovu Krizi na nekonečnu zemí, což samo o sobě není špatně, ale vzhledem k odlišnému stylu na startu vyvolává nekonzistentní dojem. Přehršel postav působí mnohdy nemístně a spousta z nich nemá pořádně co dělat, ovšem často díky jejich přítomnosti vznikají zajímavé a neobvyklé interakce a ve výsledku je právě několik zajímavých hrdinů hlavním esem v rukávu tohoto díla, které tahá Vládce štěstí do lepšího průměru a udržuje jejich jistou atraktivitu, ovšem pocitu zklamání a promarněného potenciálu se nelze zbavit.
Pokračování úžasné Skály je stále velice kvalitním dílem přesahujícím hranice detektivního žánru, ovšem na téměř dokonalého předchůdce ztrácí. Ústřední tajemství je nadějně rozehráno, ale nelze se zbavit dojmu, že jeho řešení se celkem táhne k nezcela uspokojivému a uspěchanému rozuzlení a osobní linka navázaná na detektivní složku dokáže dojmout, ovšem není tak intenzivní a nabitá, jako minule. Tak by se dala vlastně popsat celá kniha - nabízí vše, co minule, pouze v o něco horší verzi. Stále se jedná o výbornou knihu, která převyšuje spoustu žánrových konkurentů, jen má smůlu v tom, že první díl byl tak vychytaný, že nelze mít jiné, než nejvyšší nároky. Je škoda, že Peter May vsadil téměř na jistotu a více neriskoval, neboť struktura a druh vyprávění je totožný se Skálou a právě tato familiarita Muži z ostrova Lewis škodí a brání mu mířit výš, než jen do suverenního nadprůměru.
Výborné výroční číslo, které oslavuje Spider-Manovo jubileum velmi kreativním spojením hrdinovi minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Sešit obsahuje 3 příběhy, 1 hlavní - Štastné Narozeniny a 2 doplňující. Primární dějová linka je velice povedená a neztrácí čas zbytečnostmi a okamžitě čtenáře vrhne do zajímavého děje, který na první pohled díky přítomnosti spousty známých postav a mnoha akčních scén působí epicky - a také že takový je - ovšem v jádru se jedná o velmi komorní a osobní příběh, který dokáže díky zábavné a vibrantní kresbě zaujmout oči a zároveň díky samotnému dění dokáže dojmout a chytit za srdce. Doplňkové příběhy nejsou již tak rozsáhlé ani kvalitní jako titulní dobrodružství, nicméně jejich stručnost a uzavřenost je ku prospěchu věci a ukazují detailněji starostlivost a obětavost Petera Parkera i jeho tety May v méně epických a komornějších dobrodružstvích, což je příjemná změna oproti osudovějším příběhům. Jakožto samostatný příběh by tyto kusy zřejmě tak dobře nefungovaly, ale jako doplněk hlavního Spideyho fungují výtečně. Všechny příběhy dohromady nabízejí vše, co máme na hlavním hrdinovi nejraději - akci, postavy, se kterými se lze snadno ztotožnit a lehký humor. Zkrátka maximální spokojenost po všech stránkách.
Simon Toyne opět vybrousil svůj styl a závěr Ruinské trilogie tak přináší literárně nejvypiplanější část, ve které se mnohem lépe dávkuje příběh a více se tlačí na emoce, což je příjemná změna, která oproti předchůdcům dodáva dění na lidskosti a osudovost příběhu je tak mnohem vnímatelnější. Bohužel tvůrce neustál zakončení, které je sice po emoční stránce výrazné, ovšem samotný průběh záhady celou dobu vybízel k epičtějšímu a apokalyptičtějšímu zakončení, kterého se nedočkáme a v porovnání s očekáváními je konec poměrně klidný a pohodový, což je škoda, neboť sám o sobě funguje pro postavy dobře, ovšem jako vyvrcholení nastoleného tématu v této knize působí poněkud nepatřičně. Nicméně slabší konec nedokáže zážitek ze čtení zkazit příliš, neboť až na tento fakt se Věž poučila z mých výčitek jedničky a dvojky a postavy jsou tentokrát trojrozměrné a uvěřitelné a ve výsledku se příběh točí především kolem postav a jejich citů a ne naopak, jak tomu bylo dříve. Věž je tedy povedeným zakončením zajímavé trilogie, která se po všech stránkách vyvíjela a bude tak vnímána v jednotlivých částech i jako celek velmi pozitivně.
Země 2 nabízí zajímavou premisu, která se rozjede v poměrně vtahující příběh, nicméně i přes spoustu originálních myšlenek a nečekaných dějových zákrut se nelze zbavit dojmu, že z nastoleného tématu šlo vytěžit více a rozhodně by bylo k dobru věci knihu prodloužit a jít pořádně do hloubky. To se bohužel nestalo a ačkoliv je tento JLA příběh opravdu dobrý a má tak strhující tempo, že se čte jedním dechem, právě zmíněné tempo je kladem a zároveň problémem, neboť zajímavé principy alternativních Zemí nezanechají hlubší stopu a popis jednotlivých principů je popsán pouze povrchně, namísto aby tvůrci popustili uzdu své fantazii ještě více a zaplavili nás neobvyklými pravidly tohoto světa. Velikou škodou je také absence pořádné akční scény mezi protějšky z alternativních Zemí, která skýtá epický potenciál, který zůstal naprosto nevyužit. Přes spoustu výtek si nicméně stále lze tento příběh užít a prožít okamžiky v zajímavém světě, který Vaše choutky nenaplní dostatečně a budete tak stále toužit po přídavku, ovšem rozhodně nezůstanete hladoví.
Vyspělejší pokračování knihy Sanctus, které sice nenabízí tak překvapivý příběh plný zvratů a šokujících odhalení, nicméně po literární stránce je mnohem vyspělejší a nabízí přehlednější a ucelenější vyprávění. I bez velkých příběhových překvapení se jedná o vtahující dobrodružství, které příjemně rozvádí a prohlubuje mytologii načnutou v prvním díle a šikovně láká na završení trilogie. Stejně jako u předchůdce lehce zamrzí slabší charakterizace postav, které nepůsobí příliš jako opravdové bytosti, nýbrž pouze jako nutná součást aktuálního dění. Je to škoda, ale nejde o velkou katastrofu, neboť síly Klíče leží v plynulém a zajímavém příběhu a detailním popisu atraktivního světa a jeho pravidel.
Tradičně komiksové příběhy prezentují osudy kladných hrdinů, kterým záporáci znepříjemňují život. Nyní se mi do rukou dostal pravý opak, tedy komiks v hlavní roli se záporákem, kterému z jeho pohledu komplikuje život superhrdina. Po počáteční skepsi jsem po dočtení byl naprosto nadšen. Všichni vědí, že Lex Luthor je zlý člověk, ovšem díky tomuto dílu se mu dostává větší hloubky a v určitých místech také polidštění a lehkého pochopení, neboť jeho vnitřní monology prezentují jeho myšlenkové pochody, které jsou poměrně často celkem pochopitelné a pár pasážím se dokonce daří Luthora vykreslit jako klaďase, který to vlastně nemyslí špatně. Tvůrcům je nicméně jasné, že Luthor kladným charakterem není a tak převládá jeho nevypočitatelnost a nekompromisní krutost jít si za svým za jakýchkoliv podmínek. Hloubavý příběh výborně doplňuje krásná, detailní a ponurá kresba, která mnohdy působí téměř fotorealisticky a lepší vizuální doplnění si Luthorův příběh nemohl přát.
Nerad vzbuzuji v ostatních nereálná očekávání, ale v případě Skály nemohu jinak. Jedná se o ÚŽASNÉ dílo, které perfektně kombinuje osobní příběh s detektivní složkou a v obou disciplínách exceluje. Peter May čtenářům prezentuje případ, který se zprvu jeví poměrně obyčejně, ovšem postupem času nabírá nečekaných rozměrů. Vyšetřování prolíná osobní trápení hlavního hrdiny, který se snaží vypořádat se svojí současnou situací i minulostí, kterou kniha zkoumá velmi detailně a díky které máme možnost nahlédnout do hlouby duše nejen vyšetřovateli, ale i mnohým dalším charakterům. Skála se čte úplně sama a neustále čtenáře něčím překvapuje a působí dojmem, že žádná část není zbytečná a téměř vše zmíněné hraje pro titulní příběh nějakou roli, ať už větší či menší a příběh tak spojuje situace, které na první pohled mohli působit, že spolu vůbec nesouvisí. Zkrátka jde o skvělou knihu, kterou lze doporučit úplně všem, neboť jejím přečtením nikdo neprohloupí.
Vztah Batmana a Robina je často zesměšňován a parodován, což je z určitých důvodů celkem pochopitelné, nicméně vedle humornějších aspektů jejich spolupráce nesmíme zapomínat na pozitiva, která v plné míře čtenářům přednáší Smrt v rodině. Jedná se o procítěný a osudový příběh dokazující pevnost pouta hlavního dua a jejich nerozlučnost, která když se pořuší, může mít fatální následky. Je výtečné, že příběh nekončí titulní smrtí, ale prozkoumají se i její následky. Filozofie a přístupy obou hrdinů jsou zde jasně popsány a tak chápeme jejich motivace a chování v jednotlivých situacích i v případech, kdy by se jinak určitá rozhodnutí mohla jevit nelogicky. Smrt v rodině hraje tvrdě na city a vychází jí to na plné čáře a jedná se o jeden z nejzásadnějších příběhu Batmanovi komiksové historie.
Velmi čtivá detektivka, která paradoxně boduje více vykreslením jednotlivých postav, než samotným vyšetřováním, což se může v rámci žánru zdát jako fatální, ovšem opak je pravdou, neboť samotné hledání vraha je taktéž poměrně záživné, jen mnohdy působí spíše jako odrazový můstek pro rozvoj popisu osobností přítomných charakterů. Těch je tu hodně a o každém si lze udělat jasný obraz a najít si své oblíbence či nenáviděné. Dalglieshovo vyšetřování udržuje čtenáře v dostatečném napětí a zvedavosti až do zjištění, kdo vraždil, ovšem občas se nelze zbavit dojmu, že je vyšetřování příliš matné a v podstatě až do samotného rozuzlení nelze vlastně nikoho brát jako řádného podezřelého a tak nejen kvůli tomu pak samotné řešení případu působí jako blesk z čistého nebe velmi náhodně a uspěchaně. Ovšem zní to hůře, než to ve skutečnosti opravdu je a i s vyšetřovacími chybami jde o velmi příjemnou detektivku, která své neduhy bohatě vynahradí dalšími kvalitami.
Další verze Supermanova originu v rámci DC Komiksového kompletu je opět kvalitním kouskem, ovšem tentokrát je poněkud přízemější a zkratkovitější. Je mi jasné, že původ nejstaršího superhrdiny je známý, ale i tak mi občas přišel tvůrčí přístup příliš zkratkovitý a bylo by lepší, kdyby některé aspekty byly rozvedeny více do hloubky. S tím souvisí, že se často odbíhá k jednotlivým Supermanovým zásahům takovým stylem, že působí až příliš samozřejmě, jakoby Superman již dlouho působil na superhrdinském poli, což tak asi mělo být v určitých momentech zamýšleno, nicméně potom příběh nepůsobí příliš vyjímečně a originově, nýbrž jako další z řadových vydání hrdinových případů. To lze brát jako takovou výtku/nevýtku, neboť se tím ve výsledku Muž z oceli alespoň odlišuje od tradičních děl popisujících počátky superhrdinských kariér. Občas trošku bije do očí osmdesátková naivita, která může zarazit, ale na druhou stranu má také své kouzlo patřící k době vydání. Ačklliv je výtek více, než dost, spousta z nich dokáže i přesto okouzlit a ve výsledném hodnocení působit jako mírný klad. V porovnání s Utajeným počátkem se jedná o stručnější a infantilnější dílo v mnoha ohledech, ovšem k látce alespoň přistupuje trošku jinak a dokáže pobavit a to je nakonec to nejhlavnější.
Masivní komiksové dílo, které na nespočet hrdinů valí ultimátní hrozbu - konec nejen jednoho, ale všech existujících vesmírů! Premisa slibuje mnohé a ve všech aspektech potenciál poctivě naplňuje. Všeho je tu přehršel, což zadělává na potíže, ovšem tvůrci s mnohostmi pracují velice umně a po drtivou většinu udržují čtenáře pevně v obraze a beze zmatků. Nicméně vyjímečně dojde na lehčí nejasnosti, což je pochopitelné a lidské, obzvláště jestliže se na stránkách objevují ve velkém méně známí hrdinové, které tak snadno nepoznáte. A to je asi největší výtka, kterou lze ke Krizi mít - díky tomu, že obsahuje opravdu snad všechny existující DC hrdiny, dojde i na spoustu méně zajímavých charakterů, které tolik nezaujmou a objevují se kupodivu často v popředí a ubírají v takových pasážích svými podivnými schopnostmi příběhu lehce na atraktivitě, ale to je také pochopitelné, nelze čekat, že po celých 400 stran budou pořád v hlavních rolích Superman a Batman. Pro komiksové fanoušky je Krize na nekonečnu zemí povinností, neboť se jedná o hodně hutné čtení, které nabízí chytlavý příběh, jehož potenciál je maximálně vytěžen a tvoří tak historickou komiksovou událost, kterou jen tak něco nepřekoná.
Sólový počin Harley Quinn dle očekávání nepatří do zlatého fondu komiksové tvorby, ovšem jakožto nenáročná jednohubka splňuje účel téměř dokonale. Jednoduchost a neosudovost příběhu kompenzuje Jokerova femme fatale velikým počtem hostujících postav známých z Batmanova univerza a vysokým tempem, kterým se události posouvají vpřed, což dá zapomenout na spoustu nedostatků. Mezi ty patří například tedy slabší příběh, jeho seriálovost, která nepůsobí uceleně a nepříliš funkční humor, který by měl být hlavní devizou této postavy. Nicméně i přes výtky nelze Preludia a nokurňa zavrhnout zcela, neboť místy dokáže výtečně pobavit, působit hravě a celkem šikovně do dění zakomponovává známé postavy. Vyzkoušením tedy nic nezkazíte, ovšem pokud toto dílo minete, také se nic nestane.
Sanctus oplývá chytlavým námětem, kterému se dostává poměrně béčkového zpracování, což nicméně není vůbec na škodu a po většinu času se jedná o velice čtivé dílo, které se občas snaží být něčím trošku víc, ale ve výsledku jde o jednodušší a poměrně přímočarý kus. Veliké problémy jsem měl na prvních stranách, kdy se mi kniha četla velice těžce a měl jsem pocit, že se opakuje to samé stále dokola a nikam se příběh neposouvá a nestartuje, ale naštěstí pak došlo k nápravě. Postav je v příběhu poměrně hodně, ovšem ani jednu nelze považovat za příliš výraznou a k žádné jsem si nenašel hlubší vztah. Sanctus používá postavy pouze jako příběhové prostředky a hnacím motorem tak nejsou charaktery, ale zejména ústřední tajemství, které se dočká nečekaného a poměrně uspokojivého rozuzlení. Tedy ačkoliv nelze Sanctus považovat za zásadní knižní dílo, dokáže vtáhnout a namotivovat na přečtení zbytku trilogie.
Výtečné dílo, které je v době jeho dočtení tím nejlepším, co jsem zatím měl možnost přečíst. Kniha prezentuje svůj vlastní, do detailů propracovaný svět umně kombinující sci-fi a retro prvky a skáče z komediální polohy do dramatické a v jednu chvíli dokonce připomíná atmosférou antiutopické 1984 - zkrátka nejen po příběhové stránce, ale také té polohové je Ready Player One pln překvapení. Z každé stránky je cítit spisovatelova dětská radost z prezentovaného materiálu, která se snadno přenáší na čtenáře. Někoho může odradit zaměření na popkulturu 80. let z důvodu její neznalosti, ovšem věřte, že se není čeho bát a kniha vtáhne i pokud osmdesátky znáte jen povrchově a v takovém případě Vás s kulturou této doby alespoň seznámí a naláká na spoustu kulturních milníků. Ready Player One je zkrátka po všech stránkách povedené dílo, které se čte samo a každý, kdo má jen trošku rád sci-fi a popkulturu by si ho neměl nechat ujít.
Obrovské zlepšení oproti první části. Pokračování Roku jedna probíhá v mnohem lepším tempu a nabízí barvitější kresbu podtrhující rozmanitější a bohatší akční scény které souzní i s lepšími dialogy, které již působí uvěřitelněji a méně infantilně, než minule. Příběh nabírá slušných obrátek a šikovně rozpracovává motivy z předchůdce, které tehdy mohly v některých případěch působit nudně, ovšem tentokrát se s nimi pracuje šikovněji. Stále se nejedná o skvělý komiks, neboť i přes zlepšení se dost chyb z jedničky opakuje, ovšem pokrok je tak znatelný, že ho nelze zohlednit vyšším hodnocením, neboť druhá část zachraňuje celek velmi výrazně.
Povídkový žánr je mnohdy kvalitativně riskantní volbou, což bohužel potvrzuje i Clarkova sbírka, kterou provází ona obávaná nevyrovnanost. Některé povídky nemají dostatečně nosné téma a jsou delší, než by měly být a někdy Vás naopak příběh vtáhne natolik, že byste si přáli, aby daná povídka byla rozpracována na celou knihu, což má za následek, že jsem po celou dobu čtení nebyl nikdy vyloženě spokojen. Je to obrovská škoda, neboť Clarke po většinu stran stvrzuje svoje výsadní postavení v žánru sc-fi svými neobvyklími nápady, nicméně zároveň také potvrzuje, že mu lépe sedí, když se rozhodne pro jeden příběh, který detailně rozpracuje na ploše plnohodnotné knihy. Nicméně i přes výtky, pokud jste fanouškem tohoto spisovatele, určitě dejte jeho povídkám šanci. I přes kolísající kvalitu Vám nabídnou několik zajímavých motivů a myšlenek.
Nepříliš výazná a zajímavá kresba jen podtrhuje poněkud rozpačité dojmy z tohoto týmového příběhu vynechávajícího z JLA sestavy nejznámější členy. Tento krok je sice na jednu stranu obdivuhodný a odvážný, ovšem jeho očekávané nedostatky se dostaví velice rychle. Absence Batmana, Supermana i Wonder Woman je cítit a přítomní hrdinové nenabízejí v nabízené podobě dostatečně vtahující charektery, se kterými by se čtenář rád sžil a fandil jim. Je sice hezké, že příběh se více než na akci orientuje na vnitřní myšlení a dilemata hlavních hrdinů a jejich civilních identit, ovšem dobré úmysly nejsou naplněny a dostane se nám tak pouze nezajímavého a poměrně prázdného a repetitivního tlachání. Bohužel narozdíl od ostatních komiksů toto dílo nezachraňuje kvalitní vizuální stránka, která je v tomto případě stejně nezajímavá a rozpačitá, jako příběh samotný.
Výborný komiks nabitý akcí zprostředkovanou čtenáři prostřednictvím nádherné kresby s vhodnou stylizací odpovídající macho spojení dvou významných superhdinů. Akci navíc výtečně doplňuje detailní vykreslení povah obou hlavních postav prostřednicvím vnitřních monologů dokazujících, že ačkoliv se Batman a Superman mohou na první pohled zdát odlišní jako den a noc, ve výsledku jim jde o to samé a mají dosti podobnou filozofii a myšlení, jen se k výsledku dopracují jinou cestou a z trošku odlišných důvodů. Nepřátelé státu jsou tedy podle očekávání nabitou akční jízdou a naopak naprosto nečekaně také hloubavou charakterovou studií, která chytne a nepustí.