Pablo Kral komentáře u knih

Ne že bych se prostřednictvím této nádherné knihy chtěl oddávat nemístnému optimismu ohledně zastavení vymírání druhů, ale přece ji chápu jako cenný příspěvek. Osobně jsem přesvědčený, že divoká příroda je to vůbec nejdůležitější co jednotlivé národní státy mají, a její ochrana je to nejnaléhavější co mohou poskytovat. Divoká příroda je jediný skutečně závažný ukazatel kvality života nás všech i budoucích generací. Ve světě, kde mezi betonovými megapoli stresované krávy okusují chudé traviny, pobíhají tu psi a kočky, sem tam nějaký vepř, holub či myš, a to je asi tak všechno, bych raději nežil vůbec. Kniha je pravou pastvou pro oči.

3 18.01.2015

Jsem toho názoru, že předpovídat budoucnost je asi tak složité, respektive tak jednoduché, jako zírat do křišťálové koule. Připomíná mi to pověstnou Gumpovu bonboniéru - ve skutečnosti nikdy nevíš co ochutnáš. Autorovi přičítám k dobru základní pocit, který jsem z díla měl - Watson si neklade ambice mít vždy a ve všem pravdu, nesugeruje čtenáři úhel pohledu, kde pověstná sklenice vody je buď poloplná nebo poloprázdná; spíše si rošťácky pohrává s možnými extrapolacemi současného stavu věcí aniž by ovšem bagatelizoval některá závažná témata. Já jsem se docela bavil. Mezi jinými mě zaujala kapitola o honbě za štěstím. Cituji: "Štěstí se měří obtížně, ale existuje mnoho důkazů, že jakmile se podaří překonat osobní nepohodlí, další bohatství už lidi šťastnějšími neudělá." "Zpočátku chtějí lidé udělat dojem, ale za čas je to už také omrzí." Vítejte ve 21. století.

3 28.12.2014

Po úvodu do díla, kde nás autor stručně provádí historií katovského řemesla, nás ve třinácti krátkých kapitolách seznamuje s významnými případy, které se zapsaly do dějin hrdelních exekucí. V závěru knihy klade autor kardinální otázku: Trest smrti ano nebo ne? Chci se k tomu vyjádřit v následujícím smyslu: Moje odpověď bude asi znít šalamounsky, nicméně - přestože si myslím, že tento trest není trestem odstrašujícím, a nemá tudíž ve většině případů kýžený preventivní efekt (nehledě na justiční omyly), rád bych některé brutální zločince, jejichž vina je nepochybná, viděl zhoupnout se na šibenici. Ač jsem v podstatě lidumil, vidím to tak, že tradice, jejíž historie u nás sahá od nepaměti až do roku 1990, by se měla udržovat - tedy v našem případě obnovit. Rozhodně jsem ale dalek tomu, abych v problematickém labyrintu otázek po našich vinách (jsme determinovaní, nebo svobodní?) vynášel unáhlené soudy. Jak se tedy věc má? To pravděpodobně zůstane navždy záhadou. Za mimořádně inspirativní jednodechové počteníčko nemohu jinak, než udělit pětihvězdičkové hodnocení.

3 02.10.2014

Napsáno svěžím perem a bystrým duchem. Po tomto exkurzu do hájemství prvotřídních záhad vlastí českých (ač rodilý Moravák) nikterak nelituji, že jsem si k tomuto účelu vybral Vladimíra Lišku. Psát fundovaně a navíc super čtivě, to je něco, čeho se mi naštěstí v jeho podání dostává mírou vrchovatou. Takže ještě jednou - nikdy bych nelitoval času stráveného nad touto kouzelnou knížkou.

3 23.09.2014

Když jsem tuto knihu poprvé uchopil a potěžkal v rukou, sliboval jsem si od ní vyjasnění ontologického statutu zásvětní existence. Nestalo se tak. Tak krucinál jedná se v podstatě o halucinace, nebo "objektivní" realitu? Sám autor v tom pochopitelně nemá zcela jasno. Můžeme opatrně spekulovat, že v jakémsi smyslu obé. Knihu jsem při čtení chápal téměř jako obžalobu západní mechanistické vědy. Na druhé straně uznávám, že věda a šamanismus se, budou-li vhodně spolupracovat, mohou doplňovat a snad i přispět k řešení globální krize. Něco mi říká, že pět hvězdiček, které bych rád po dočtení udělil, bude na místě.

Nejsem fyzik, a tak mi některé pasáže – přestože byly neúnosně zjednodušeny – neodbytně upomínaly na názor, že samotná podstata kvantové fyziky je rozumem neuchopitelná a vymyká se i přirozené intuici. Principy Feynmanových objevů měly být prokládány biograficky formativními fakty. Tak jsem si to alespoň představoval při hloubání nad první stránkou knihy. Tato práce ale na mě nakonec zapůsobila jaksi nemastně neslaně, ani ryba ani rak - autor se v podstatě pořádně nerozepsal ani o jedné z obou klíčových aspektů, a to je u tak superiorního myslitele, jakým Feynman bezesporu byl, podstatný nedostatek. Feynman by si zasloužil rozsáhlejší studii života a díla. Ať je to ovšem s rozsahem díla jakkoli, oceňuji tuto knihu jako to lepší, co vzešlo z pera Lawrence Krausse. Na pět hvězdiček to nevidím.

3 04.06.2014

Tak tady nebudu šetřit chválou. Když jsem se jako dítě školou povinné náhodou setkal s touto sbírkou Součkových novel, ještě jsem netušil, že po přečtení se tato práce stane srdeční záležitostí. I po mnoha letech je radost číst jeho sci-fi, protože lahodí oku i duchu. Operaci Kili považuji za to nejlepší, co bylo v žánru sci-fi v češtině napsáno a Ludvíka Součka za našeho nejlepšího spisovatele tohoto žánru.

3 02.06.2014

Strhující vyprávění o jednom nýmandovi, který se postupně vypracuje na brilantního řečníka a nakonec žene na smrt miliony lidí. Dlužno dodat, že dotyčný byl v jistém smyslu produktem své doby. Kniha je bravurním profilem génia zla. Všechno do sebe zapadá, a tak před námi vyvstává živé vyprávění o hlavním „tvůrci“ válečných a vyhlazovacích hrůz. Ale ruku na srdce: být Němcem ve třicátých letech dvacátého století a být jako divák přítomen jedné z jeho „velkých řečí“, nechal bych se strhnout stejně tak jako ostatní. Pozdější "vystřízlivění" by asi hodně bolelo. Neodpustím si malou poznámku na adresu autora knihy. Mám dojem, že Knopp má místy sklony hodnotit průběh 2. světové války z hlediska případného německého úspěchu, a to ve smyslu "kdyby do toho Hitler svým generálům nekecal - mohli jsme se nadít německého vítězství", nebo "Hitler učinil takové a takové chybné rozhodnutí v neprospěch německé armády "... apod. V celkovém vyznění díla však Knoppovi nemůžu upřít jednoznačné odsuzující stanovisko k vyprovokování agresívní války. Knihu jsem přečetl jedním dechem.

3 23.11.2013

Kniha o „konečném řešení židovské otázky“ není ve světové literatuře žádným novým zjevem. Ani Knoppův literární příspěvek k této temné kapitole dějin není výjimečný. Řekl bych, že shrnuje všeobecně známá fakta. Jestli jsem pochopil jeden z autorových záměrů - jako červená nit se má dílem vléct onen ne vždy jasně vyslovený ortel: „viníky jsou Němci jako celek“. Ale také obecně „jak tenká hranice dělí člověka od nelidské zrůdy v něm“. Ke knize jako takové mohu říct, že udržovala moji vystupňovanou pozornost od hrozivého začátku až do drastického konce. Jinými slovy Knoppovo podání jsem hltal stránku za stránkou a jako už potolikáté jsem místy zas a znovu nevěřícně kroutil hlavou jak bylo stvoření tohoto pekla na Zemi vůbec možné.

3 30.09.2013

„Byl jednou jeden muž, žil šťastně a spokojeně, dokud si jednoho dne nepoložil otázku, zda má život, nezávisle na lidech, svá vlastní pravidla.“ Tak nějak začíná tato esej. Autor zkoumá cesty, jimiž se náš člověk ubírá a na konci knihy naznačuje překvapivé řešení. Když se mi kniha v roce 1995 dostala do rukou, měl jsem již za sebou kultovní „Úvod do neštěstí“. Watzlawick mne nezklamal. Jeho útlé dílko o řešení zlověstné bohyně osudu Hekaté se okamžitě stalo diskutovaným hitem pro všechny, kterým jsem je půjčil. Některé úryvky se mi často honily hlavou a „pasovaly“ i v běžném životě. Knihu doprovázejí kongeniální koláže M. Hauptycha, ze kterých mi běhá mráz po zádech kdykoli v knize listuji. Brilantní studie. Dávám 5*

3 19.09.2013

Netradiční obrazové pojednání o klíčových pojmech v dějinách filozofie je skrz naskrz prošpikováno ilustracemi a fotografiemi, které jsou opatřeny podrobnými komentáři, a napomáhají tak k pochopení výkladového textu. Tvoří tak originální ikonografickou pastvu pro oči. Od ideálu klasických dějin filozofie se však Ubaldo Nicola - řekl bych – odklání poměrně svévolným výběrem témat, která na sebe příliš chronologicky nenavazují a soustředí se především na výklad jednotlivých POJMŮ. Knihu je tak možno začít číst v podstatě odkudkoli.Těžko říct, zda bych tuto knihu doporučil člověku, který je dosud filozofií zcela nedotčen. Snad by pro něj bylo vhodnější začít s něčím „polopatičtějším“, např. Sofiin svět, nebo Malé dějiny filozofie od Störiga. I tak mi nezbývá než knihu doporučit všem zvídavým čtenářům se sklonem klást si elementární otázky. Osobně nelituji času stráveného nad tímto pozoruhodným dílem. Zanechalo ve mne pocit, že i tak náročnou disciplínu, jakou je filozofie, je možno pojednat zajímavým způsobem. Rád se k ní ještě nejednou vrátím. Dávám 4 *

3 18.09.2013

Tak tohle byla velkolepá podívaná. Stručné a výstižné texty jsou doplněny o fenomenální a originální obrazový materiál. Četbu jsem si vychutnával, dával jsem si načas. Pokaždé, když můj zrak spočinul na dobovém obraze, rytině, či skice, jako bych nasával ducha té doby, přesouval se do centra dění a zblízka sledoval, co se v té době vlastně dělo a jak to tam vypadalo. Velitelský sbor, vojenští hudebníci, pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, pevnosti, námořnictvo, život na venkově a ve městě, život šlechty a líčení hrůz celé této války, abych tak řekl "všichni proti všem". Celé je to postavené na práci s vizuálními informacemi. Možno ještě dodat, čím tato publikace není: ani učebnicí a ani encyklopedií. Je to výpravná cesta vezoucí se na dobové vlně, která vtáhne do děje, aby mohla být po právu obdivována jako velmi zdařilý experiment provést čtenáře po de facto prvním celoevropském bojovém konfliktu v dějinách. Autor se musel poprat se záplavou vizuální látky a dobře vybírat. A to se mu vrchovatě podařilo. Pro mne osobně to bylo první velké setkání s problematikou třicetileté války a já už se vůbec nedivím, že je toto téma opředeno takovým olbřímím množstvím informací, jež se dochovaly, a takovou esenciální fascinací. Ta vydržela historikům i čtenářům do dnešních dnů. Děkuji autorovi za zážitek, který nemusel být vždy příjemný (vždyť šlo o válku, která vyhladila půlku Evropy), ale byl velmi poučný. Hodnocení vidím na 96 %, což prakticky znamená pět plných hvězd.

2 10.01.2025

Na úvod komentáře mi málem ukápla slza, když jsem si uvědomil, jak málo čte (a uznává) Osha naše čtenářstvo. Ono to - jak chápu - ani není jen tak zahloubat se do indické mystiky. Ale v případě téhleté knihy nehodlám šetřit chválou. Přečetl jsem ji už podruhé v krátkém čase a její moudrost mi vůbec ani nedá spát. Rozpravy o zlomcích Herakleitových jsou kniha, ve které Osho naskýtá podrobné rozbory výroků starořeckého filozofa Herakleita. Pár veršů z Herakleita a Oshův rozbor. "Hérakleitos je vskutku nádherný. Kdyby se býval narodil v Indii nebo někde na Východě, byl by dnes znám jako buddha," konstatuje Osho na úvod. Aristoteles považoval Herakleita za pomatence, protože Herakleitos byl svojí filozofií temný, dotěrný, ne tak pozitivní, vyžíval se v paradoxních výrocích a vůbec stavěl realitu na hlavu. Mělo to však svůj hluboký, přehluboký smysl. Osho komentuje s vrozenou lehkostí a co odstavec, tak to aspoň jedna pravá perla. Tahle kniha je pro mne víc než dvěstěkarátový diamant. Pět hvězd.

2 27.09.2024

S panem Kašparů jsem se seznámil relativně nedávno v jednom diskusním pořadu v TV. Rozhodl jsem se, že zkusím nějakou jeho knihu. Pan rekordman ve sběru titulů mne nijak nepřekvapil. Jeho vzdělanostní rozměr je sice obdivuhodně široký, nikoli však hluboký. Bohužel jde o standardizovaně včleněného člověka do stávajících struktur společnosti, jež - zdůrazňuji - zachází ve svém vzdělání do šířky, ne do hloubky. Tento pán v podstatě není schopen překročit obzory svých vystudovaných oborů mimo jejich etablovaný rámec, a stává se tak dobrým sluhou stávajícího režimu. Nad jeho postoji jsem se musel nejednou s nevolí pozastavovat. Nejde jenom o to, že je pan Kašparů dobrým církevním působkem, ale ve vědecké rovině, dá-li se to tak vůbec nazvat, působí ještě o poznání tumpachověji. Nerespektuje paradoxii reality, neví si rady s intrapsychizací nejhlubších problémů vědy, nevyřešené záhady se vší jejich numinozitou, stejně jako spiritualita a východní filozofie jsou mu zjevně cizí, moralizuje tam, kde to není na místě (je-li to vůbec někde na místě). A to je na multititulovaného učence opravdu málo. Tato útlá knížečka mi přinesla trochu té zábavy, trochu poučení, a trochu znechucení. Přes všechnu tu kritičnost, kterou k panu Kašparů cítím, jsem se, až na řídké výjimky, docela dobře bavil, a proto uděluji docela přínosné tři hvězdičky, jak je ostatně mým zvykem při mé obecné úctě k literatuře. Ale to bylo od pana autora asi všechno, co jsem si přečetl. Jeho pohled na svět s radostí opouštím, před jeho profesionální šíří záběru smekám. Je třeba jeho postavení respektovat. Vždyť přece pomáhá lidem, že?

2 18.04.2023

Mistr Osho v této výjimečné Knize Tajemství pojal tantru jako oblast vědeckého bádání, jako exaktní vědu s experimentální podstatou. Celý svazek je jedno veliké Opus Magnum čítající 1064 stran, původně rozdělené do pěti knih, zde tedy v jediném svazku. Obsahuje rozbory 112ti meditačních technik. Ponejprv heslovitě, poté s podrobným komentářem. Pak následuje po každé kapitole několik odpovědí na záludné otázky posluchačů. Osho zde exceluje ve srozumitelnosti, lehkosti i jednoduchosti výkladu, vše je přirozené, na svém místě a hlavně - dává to smysl. Zároveň si troufám říci, že texty jsou ve své moudrosti příjemně mnohovrstevnaté, a tak je možno si překrásně popřemýšlet - a - samozřejmě pomeditovat. Kniha není souborem instantních odpovědí, které by staticky definovaly význam jednotlivých súter, spíše se jedná o svazek 112ti klíčů, které odemykají srdce i vědomí čtenáře. A občas narazíte na ten správný klíč, jež snadno zapadne do právě vašeho srdečního zámku. Pak už jen otočíte klíčem a meditujete. Já si s nadšením dávkuji tantrické sútry jako léky na duši. A funguje to! Nacházím se sice teprve na straně 770, ale už teď je mi jasné, že svůj účel kniha splní za plný počet hvězdiček. Nádherně se to čte, a každý den se těším na výpravnou cestu za tím mým, dosud skrytým klíčem. Osho se zde věnuje mimo jiné rozdílu jógy a tantry, klamům mysli, snění ve bdění, tokům energií, podvědomí, lásce, pochybnosti a víře, náhlému osvícení, oproštění se od tužeb, návratu k pravému bytí, vědomí okamžiku, smrti, karmě, osamocení, nejistotám, metafyzické prázdnotě, meditativní práci se sexuální energií a celé řadě zajímavých záležitostí. Mně se tohle arcidílo moc líbí, a přestože je s ohledem na rozsah a časovou náročnost nemožné dílo zhltnout na dvě odpoledne, určitě bych jej doporučoval ke studiu nejen psychologům, filozofům a psychonautům, ale každému zvídavému čtenáři, který má chuť , odvahu a cit experimentovat se svým nitrem.

2 24.03.2023

Čtrnáct případů magistra Lišky vyrvaných z útrob tvrdé reality se počínaje prvním a konče posledním přisávalo do mých mozkových závitů jako klíště a nepouštělo skrze celou noc. A když pak koncentrovanou noční tmu vystřídalo svěží ranní světlo, klíště pustilo a odbelhalo se notně nacucáno kvalitním literárním materiálem do hájemství věčně zelených příběhů o lidských slabostech. Ano - tohle je pro mne vskutku kvalitní literatura faktu, a to navzdory všem pochybovačům, kteří mají autora za druhořadé nedochůdče. Proklamovat, že "tohle bylo maximálně čtivé" by zajisté bylo neodpustitelné klišé. Vyslovme to raději delikátněji: "zraky dychtivě kloužou větu za větou, napětí se dá krájet, je cítit tepající artérie dějin, a tím vším prostupuje nadšení z neodbytného pocitu, že to všechno dává smysl". Myslím, že tuto dobře odvedenou práci mohu směle doporučit každému, kdo umí žasnout nad skutečností, že to, co se opravdu kdysi a kdesi stalo, by si nikdo nebyl s to vymyslet ani kdyby mu královsky zaplatili. S lehkým nádechem bulváru, jenž v případě této knihy nijak neumenšuje její výsostnou důležitost i lidskost, se, myslím, lze bez obtíží a důstojně vyrovnat. S klidným svědomím uděluji pětici hvězd.

2 29.11.2016

Možná, že kdybych byl záhadologem, řekl bych, že tohle není záhadologie ani náhodou. Anebo bych naopak mohl být historikem a jen neurčitě podotknout, že té záhadologie je tam na můj vkus až moc. Jako obyčejný smrtelník si však dovolím luxus: Jiří Bílek popisuje dějinné události tak, jak se podle všeho opravdu staly, přičemž potíž je s tím slovním obratem "podle všeho". Nejrůznější souběhy okolností nutí naši představivost pracovat na plné obrátky a jejich rozmanité interpretace se na nás šklebí ironičtěji, než by bylo zdrávo. Já jsem autorovi knihy uvěřil. Uvěřil jsem dokonce do té míry, že jsem s knihou zacházel jako se vzácností a uctivě a stále napůl v pokloně obracel stránku po stránce, napjatě četl, a říkal si: tak takhle se tedy dělá dobrá historicko-záhadologická literatura. Jen víc takových bílých míst. Mám před sebou další tři díly série a moje natěšenost neochabuje ani v konfrontaci s takovou porcí informací.

2 29.12.2015

Ihned, jak se tato kniha objevila na trhu, bylo mi jasné, že se tematicky dotýká problematiky, která mne eminentně zajímá. Historie jedů a psychofarmak. Pořídil jsem si ji a nelitoval jsem. Jedná se spíše o volné vyprávění. Já osobně bych uvítal poněkud systematičtější výklad. Navíc - každá kapitola je uvedena téměř nesouvisející introdukcí, která mi poněkud nepasovala s ohledem na tematické zaměření knihy, a musel jsem se jí takříkajíc prokousat. Ovšem žádný z těchto nedostatků mým vděkem k panu Klusoňovi nijak neotřásl. Nevím, jestli to není jen neblahý pocit z nevědomosti, ale domnívám se, že tato kniha tematicky i obsahově na trhu scházela. Mně každopádně ano. Nepochybně to platí zejména v případě edice Galileo. Přesto - ač nerad - musím strhnout jednu hvězdičku. 4*

2 08.10.2015

Vladimír Liška nás provádí světem a dobou Vlada III. Tepese, tedy 15. stoletím, jako obdobím ukrutné tyranie, vojenských a politických zvratů, ideologických a ekonomických "běsů", spřádáním intrik, kutím piklů a nezřízeného drancování. Já jsem kupříkladu knihu přečet pod příjemným čtenářským napětím. Říkám rovnou, že mě bavilo být ustavičně v očekávání územních změn v rámci Valašska, Sedmihradska, Turecka, Moldavska a Uher. Prostě nekonečné uchvacování moci tu tady, pak zas tam, potom jinde… Bavila mne ta ukrutná realita z konce středověku. OVŠEM nahlížena z bezpečí domova a útulného křesílka!!! Myslím, že celý ten společenský pohyb s výjimečnou rolí našeho Napichovače v něm, byl právě velkým tajemstvím hraběte Drakuly - nese úžasné poselství nezapomenutelného válečníka. Na mě tato kniha zapůsobila jako sevřený literární útvar - Liškovy texty jsou informačně uzavřené (narození a smrt tyrana), ale myšlenkově otevřené (poselství o podobách a podstatě krutosti). Oceňuji, že pan Liška se tématu nezalekl a navrch přidal i kapitoly o vampyrismu, lykantropii a paranormálních fenoménech. Příjemně strávené odpoledne.

2 27.07.2015

Chovám v neblahé paměti ony naštěstí pomíjivé okamžiky, kdy nám coby dítkům školou povinným vtloukali učitelé matiky a fyziky do hlavy, že nulou děliti nelze. Jako by samy pokusy o tuto myšlenkovou operaci byly smrtelným hříchem. Neosmělil, ba neodvážil jsem se postavit autoritám, ačkoli jsem intuitivně tušil nejen, že řešení musí existovat, ale že jím je právě ono nenahmatatelné a nepolapitelné nekonečno. Jaké bylo moje nadšení, když jsem se potvrzení svého neskromného tušení dočkal v racionální, ba přímo exaktní rovině z pera jedinečného Charlese Seifeho! Samozřejmě jsem neobjevil Ameriku a autorovi knihy vděčím za pochopitelný úvod právě do říše nul a nekonečen. S touto knihou jsem zacházel jako s klenotem. Zaslouží si to. Je srozumitelná a zábavná, hodna rozkošnického vychutnávání i meditativního rozjímání. Přečteno za dvě odpoledne a oznámkováno pěti hvězdami.

2 08.07.2015