padajicidvere komentáře u knih
(SPOILER) Kniha se dobře čte, rychle, nic se netáhne ani nevleče. Všichni moc dobře víme jak dlouho bude trvat boj jen za volební práva žen, a proto je jasné, že nějaké zlomové okamžiky v rámci politiky čekat nemůžeme. V okolním životě ale zvraty jsou a zajímavé.
Mám takový pocit, že autorka sklidila kritiku za předchozí díl, co se erotiky týkalo (té bylo i na mě trošku více..). Ale tady? Ano, něco by se našlo, nicméně se vše dělo až ve druhé polovině knihy, a moc toho vlastně nebylo. Mně samotné tam "něco" chybělo. Ten náboj, který mezi sebou měli A. a M. v první knize. Tady vyloženě podlehli chtíči a touze a víc nic.
Tris na mě nijak nezapůsobil, ale to bude mými preferencemi. Nenapravitelný floutek a svůdník, darebák, to mi prostě nic neříká, spíš naopak. To jak se místy nedokázal ovládnout a choval se spíš pudově, bylo úsměvné. Konečně má na dosah ženu, po které touží skoro celý život a ten svůj málem zahodí.
Stav Griffova nádobíčka mě popravdě tak často nezajímal, jak o něm autorka básnila. Chápu, že jemu to přišlo podstatné, když fyzické spojení pro něj bylo více než duševní, ale v půlce knihy mě to už nudilo.
Ze všech sester mi byla Helen nejsympatičtější.
To velké gesto, které pro R. ke konci knihy podnikl, mě zase ale dostalo. Kýč, ale tady to prostě patří, proto tento žánr přece čteme.
(SPOILER) Upřímně netuším, jak knihu hodnotit. U Maasové jsem něco takového nečekala. Erotika ano, ale nikdy jsem se u ní necítila tak trapně, jako tady. To bylo čisté porno.. Čekala jsem, že Nestin svět bude krutější a syrovější, než např. u Feyer, ale tohle ne, děkuji. A doufám, že v příštích knihách M. tohle už nebude.. mně osobně to párkrát zničilo dojem z knihy.
Většinu příběhu se moc velká akce neděje. Jde spíš o vnitřní boj a ten na cvičišti, než o souboje na život a na smrt. Nic špatného na tom nevidím, naopak, Nesta se v průběhu mohla vyvinout.
Když ale dojde na akci, tak v rychlém spádu, na škodu knihy. Takový zvrat ano, ale přece nemůže být jediný a navíc na konci knihy..za mě odfláknuté. Celá ta linka o královně, Kostějovi a třech předmětech, byla spíš jako doplněk, aby se neřeklo, že nikdo nic nedělá. Ubohé.
Feyer byla zlatíčko, stejně tak Rhys a Az. Erise jsem si jednoduše zamilovala a jen doufám, že i on najde svůj šťastný konec.
(SPOILER) Kniha má dost mezer. Falešné pasy? Odkud? Jak? Tolik peněz z obrazů? Jak? Vždyť tolik umělců se snaží prosadit..a marně. Slabě popsané detaily okolí, měst, míst, kde žily.. Jak se mohlo A. podařit utajit myšlenky na rodinu? Vždyť ty tři nebyly schopné to vydržet ani den ve vodě.
Akinli byl milý, snaživý, hodný kluk. Víceméně i smolař. Ale..nijak mě nezaujal.
Oceán byl jako jeden z mála skutečně hluboká postava. Čekala jsem, že se dozvím o světě v jeho hlubinách. O jeho živočiších, jak s nimi sirény vychází, zda mají mezi nimi i oblíbence atd. Ale zase nic.
(SPOILER) Na knize je dost poznat, že je určena pro mladší čtenáře. Styl psaní, "délka" vět, jednoduchý popis děje a postav.
Z příběhu jsem se vlastně nedozvěděla proč má K. tak špatný pocit z otroků. Nikde to nebylo popsáno jako trauma, špatná zkušenost..nebo alespoň soucit. Chování A. bylo místy dost zarážející. Po tolika letech v otroctví a stále si zachoval takovou vzpurnost a přitom nedostal výprask od K. nebo jejího blízkého okolí? Pracuje jako kovář a nikdo nekontroluje jeho práci? Co použil? Co zbylo?
Otroci mají dost volné pole působnosti, např. ty vycházky. Má prsten, takže je chráněn. Ale jak poznají, že není kradený? Takových nedomyšlených věcí bylo více. Průhlednost v chování postav k tomu všemu nebyl žádný bonus.
Abych jen nehanila, tak K. se mi celkem zamlouvala. Ne tak její osobnost jako spíše rysy povahy, které jsou poněkud odlišné od požadovaných standardů v dnešní době na protagonistky. Nebyla to bojovnice, ale umělkyně, i když měla nadání i ve strategii (jen díky tomu, že v okolí jsou samí barbaři..). A. nebyl zlý, ale zase ani skvělý. Byl chvílemi zatrpklý, laskavý, pomstychtivý a přitom odpouštějící.
Další díly v plánu ale nemám.
(SPOILER) Druhý díl bývá zpravidla slabší než ten první. Nicméně tenhle byl za mě o fous lepší než první. Děj se nijak netáhl, ani nebyl nudný. Akce bylo tak akorát a dost se mi líbí paranoidní a pletichářská Jude.
Chování V. mě dost překvapilo. Že zrovna ona se zastává Madoca před Jude? A když ho tak nesnáší (nebo spíš nesnášela..), jak je pak možné, že se zachová snad ještě hůř, když své lásce vymaže paměť na hroznou událost? On jim zabil rodiče, a pak je odvezl do své země, ale paměť jim nechal. Nijak ji neupravil, sama Jude na to tehdy poukázala. Vzpomínky nás utváří.
Jude se každý večer sjíždí na jedech, ale když jede za sestrou a přepadnou ji, kde jsou ty jedy? Proč se o nich nezmíní, přece sama řekla, že je už na ně její tělo závislé, a pochybuju, že je měla ve svém bývalém pokoji u Madoca.
Tolik nevyřčeného, to by až jeden plakal. Proč u všech všudy neřekla, nikomu u Madoca, že ji přepadli? Proč sestře neřekla, že jí ukradli dárek pro ni? Proč jí neřekla, že to celé zpunktoval její úžasný L.? Co jiného než upřímnost v takových chvílích?
Náboj mezi J. a C. jsem si ale užívala. Tohle bylo to kouzlo a ten smysl, který chyběl někde jinde. Ale ten konec? Proboha, jsem naivnější než jsem si myslela. Ano, jmenuje se to "Podlý král", ale po tom jeho emočním výlevu, jsem jednoduše neočekávala takový zvrat, navíc z jeho strany.
(SPOILER) Takhle depresivní příběh jsem dlouho nečetla. Musím uznat, že autorka má nadání na to, aby čtenáře patřičně znechutila ze všech těch příšer, způsobu života ve škole, osudu El atd. Dost to celé připomínalo Addamsovu rodinu.
S knihou jsem to měla jako na houpačce. Nejprve "Páni! To je pecka!", pak ale přišlo "Meeh, moc řečí..". Zprvu jsem si říkala, že je až na škodu, jak protagonistka hned na prvních stránkách popisuje svůj osud, život..a zbytečně tak odhaluje. Přitom by se vše dalo pojmout jinak, např. rozhovorem se spolužákem..ale vlastně ona se s nikým moc nebaví, ani nikdo s ní, tak komu by to říkala? Malovi? Dávalo to více smysl, protože když nemáte nikoho komu se svěřit, je tu čtenář.
Orion. To je tedy kapitola sama o sobě. Takového moulu, aby svět pohledal.. Už jen to jméno. Hvězdami předurčen k velkým věcem. Nedivím se, že ho chtěla 95 % času praštit, a závidím jí, že jí to i nakonec vyšlo. Já to štěstí bohužel neměla.
Člověk se musí ptát, zda je opravdu tou největší hrozbou El nebo její okolí, které naprosto slepě následuje proroctví její senilní prabábinky. To jak s naprostou jistotou a klidem odsoudí "člověka", aniž by ho poznali, je děsivé, a vlastně i naše realita. Zvláštní je, že ji a její matku otcova rodina dávno nenašla a nezabila.. nebo alespoň jen ji. Otázkou je, co přinesou další díly, a jestli skutečně bude El taková hrozba jak proroctví říká, nebo jestli jde pouze o potenciální hrozbu, kterou v sobě doposud úspěšně potlačovala.
Pravdou je, že má velké štěstí v tom jakou má maminku, protože ona jako jediná po celý její život věřila, že je hodná. Cpala do ni tolik mateřské lásky, aby nebylo místo na nic jiného, protože je to její dcera a miluje ji, ne proto, že má strach z toho, že by místo mohlo obsadit zlo, a to je ono. To je bezpodmínečná láska, jen proto, že je, že existuje, a že je naživu.
(SPOILER) Naivní čtení pro oddech, proč by ne. Letmý pohled do Portugalska byl moc příjemným osvěžením. Nicméně finální trapas ve dvojitém zajetí byl už i na mě moc.
(SPOILER) Nejprve se zastavíme a zamyslíme. Její otec pracoval v paláci, dokonce na takové pozici, a ona nemá ani šajnu o jeho minulosti, prvním manželství, dokonce ani rodině, která pro něj pracuje..
Pak je tu služebná, která (nechápu jak) se dožila každého nového rána. Co to mělo být za slovník? Vidí ji poprvé v životě, svou královnu, která přežila východ slunce a nazve ji spratkem atd.?
Kouzelný koberec. No tedy, čekala jsem, že bude mít větší rozlet, než že se jí bude otírat o ruku jako nějaká kočka.
Popis postav včetně protagonistů byl spíš povrchní, ale když si řekneme, že Šeherezáda měla 16, on 18. Kdo by nebyl v té době na facku.
Po dvou dnech taková láska jako trám? Copak ty předešlé manželky neměly osobnost? Kouzlo? Krásné oči? Nebyly upřímné? Nenávistné? Doufala jsem, že bude noc co noc vyprávět příběhy, ale takhle "odfláklé"..to neee.
Námět skvělý, prostředí nádherné, detaily nechyběly. Nicméně by si příběh zasloužil větší propracovanost a hloubku. Svým stylem mi děj připomněl knihu Krutá krása, ale ten na mě zapůsobil o něco lépe.
(SPOILER) Marná autorčina snaha.
Za mě bylo málo odkazů na první díl. Četla jsem ho před nějakou dobou, takže bych uvítala vysvětlivky ve stylu "stalo se". Naopak přemíra byla romantiky ve druhé půlce. Nic moc se vlastně už neděje. Jen kýčovitá slaďárná (někdo to může mít rád) a konečně další meta/y. Daniel na mě ale působil až moc citlivě, chápavě, a přehnaně soucitně. Takový typ? Ne, děkuji.
Ve srovnání s prvním dílem nevidím moc posun ani zlepšení, spíš naopak. Užívala jsem si jak se oťukávali, tajili své city, stejně tak schůzky..ta nervozita kolem, bylo to krásné, zakázané.
A je to lepší a lepší. Vážně by mě nenapadlo, že mě ještě takový typ knihy bude ještě bavit, ale ono jo, a pořádně. Autorka umí skvěle vykreslit nový svět, postavy, emoce.. Jste najednou jeho součástí a nechcete odejít.
(SPOILER) Mrzí mě, že jsem se do knihy nepustila již dříve, a přitom jsem ji měla na sezamu už pár let.. Pointa je sice snadno předvídatelná, to ale nijak neubírá na kvalitě textu. Autorka píše..nevím jak to dělá, ale píše skvěle! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Svět je krásně vyobrazen, moc se mi líbily technické detaily na Cindeřině těle. I ten největší odpůrce sci-fi jako já si příběh zamiluje. Jediné, co mě mrzí je to, že nebyla více rozvinuta linka mezi Cinder a K. A to s Pivoňkou? Asi jsem vážně beznadějný romantik, protože tohle jsem nečekala..
(SPOILER) Tak si to shrneme. Příšery nelžou, ale náš milý August nemá problém s tím, aby tvrdil, že je někdo jiný. Chybí mi vysvětlení jak mohla Ilsa, těžce zraněná, uniknout. Někdo další z Jihu ji sledoval a pomohl? Utekla sama do bezpečí? A to opravdu Sloan odešel od umírající příšery, která je údajně nepřemožitelná, aniž by se přesvědčil, že je skutečně mrtvá? Postava Lea byla od začátku průhledná. Koho by napadlo, že chladnokrevná zrůda, která v jednom kuse mluví o nové válce ji sama pak vyvolá, navíc k tomu využije své blízké. A teď to hlavní. Zabila v sebeobraně, šlo o zabití, nebyla to vražda. Vraždil ten, co ji napadl. A i přes tuto skutečnost má ona duši rudou? Takže i v případě, že se člověk brání, aby unikl a zachránil se před útočníkem, je z něj hříšník? Děláte si legraci? Takže podle této logiky, se má člověk raději nechat zavraždit? Přece v takovou chvíli člověk nejedná rozumně, ale impulsivně, aby přežil. Nevystřílela do něj celý zásobník, jen jednu kulku přece.. V příběhu mi dál chyběla i hlubší komunikace mezi A. a K. Tolik toho prožijí a v podstatě se pořád neznají. Trochu romantické linky by také neuškodilo.
(SPOILER) Co se to u všech všudy stalo? Zvykla jsem si na způsob autorčina psaní, ale tady? Všechny trumfy, respektive jeden, vytáhla až na konci. A co měla znamenat ta pravidla? Zalžeš..jednou si na pravidlo vzpomene, pak už zase ne a lže jako když tiskne? A ne jednou. A co ty borůvky? To si nikdo nevšiml jak je bere? A do čeho je dala, když měla většinou jen šaty? Do živůtku? A může mi někdo vysvětlit jak jí to mohl zbaštit? Tak ona pracuje pro královnu Vendy celé ty roky, on "zabije" její "úkol" (J), vydírá ji přes děti a ona se tak ochotně přidá na jeho stranu, dokonce k němu projeví své city! Kde jsem se to octla..? Jestli někde bylo vysvětleno "mrkni naposledy", tak mi to muselo uniknout..a nepočítám tu poslední scénu s Trukem. Ne že by v předešlých knihách bylo nějak extra fantasy prvků, ale tady jich bylo asi tolik jako toho slavného hvězdného prachu. A když jsme u něj..tak když je tak všemocný, proč ho nevyužil pro své cíle pořádně? A jak je možné, že si při hledání dětí nespojil tu spolupráci s vendskou osadou? Haló! Ona je jejich vyslankyně a široko daleko nikdo od nich není. Úplně absurdní. A musím být dost natvrdlá, když mi až teď došlo, že jde o příběh z "naší" budoucnosti. Nechápu, že mi to nedošlo už při trilogii pozůstalých. První díl byl ohromný Bum! po trilogii, ale tohle je spíš Křach!..
(SPOILER) Páni. Když to vezmu úplně od píky, jsem moc šťastná, že to s Liou a Rafem dopadlo tak, jak to dopadlo..něco takového jsem si pro ně přála a jen trnula strachy, kdy se dozvím jejich příběh. Teď ke Kazi. Byla skvělá. Jase byl skvělý. Zápletka skvělá. Děj skvělý. Ostatní postavy skvělé. Vyústění skvělé (přesně jak jsem u Liy doufala). Co mi tam ale nesedělo, byla ta rychlost v jaké se do sebe zamilovali. Jak dlouho že to byli v řetězech? Týdny? Měsíc? Tohle mi nějak uniklo. Každopádně mi to přišlo jako půl roku, no minimálně.. Jinak si nedovedu vysvětlit, že za tak krátkou dobu se do sebe TOLIK zakoukali. A ještě to jeho překvapení, že ho ona nemá ráda? To se holt stává, že někomu prostě "nesedneme", proč z toho dělat aféru.. Ano, šlo jim o život, životy. Nevěděli, co se jim stane daný den, hodinu, minutu. Jestli se vůbec dožijí dalšího dne.. dobře, člověk si myslí, že už to třeba nebude lepší, a tak "uletí", ale tohle bylo BUM! A hned jsme velká láska. Mimo záznam: pořád u mě vede Rafe :D
(SPOILER) Tak to vezneme od podlahy. Začátek se vlekl..snad celá první půlka knihy, ale! Stálo to za to, protože (aspoň pro mě) byl čas na vývoj postav. Ve druhé polovině mi osobně chyběla vysvětlení, aspoň popis, toho, jak se dostává do hradeb, aby promluvila ke svému lidu. Prostě se jen každou noc "zjevila". Tohle by mohly být pěkné scény, kdyby se využily v dramatickém duchu. Palec nahoru za "proměnu" Rafea, když se dostali do bezpečí jeho pevnosti. Co opravdu Ne, tak spárování Kadena v druhé polovině knihy. Jako dobře, chápu, chceme tady Happy End i pro něj, a tak nějak nám dochází, že ta jeho vidina může mít nakonec víc variant, ale takhle? S ní? Za mě ne. Nevěřila jsem tomu. Zničehonic. Žádný žal po neopětované lásce. Chybělo mi tam to smíření s tím, že prostě musí jít dál, protože Lia bude mít v hlavě a v srdci Rafea prostě víc a hlavně jinak než jeho. Za co ale Ano, tak autorčin styl vyprávění "za závojem". To mě moc bavilo už od prvního dílu, kdy jsme museli tápat jako Lia, kdo je kdo. Ale teď? Vážně jsem myslela, že to dopadne trošku jinak, hlavně s Kadenem. Několik desítek stránek jsem si pořád ještě nebyla jistá s kým by nakonec mohla skončit. Kaden měl výborný tah na branku, když to Rafe, s prominutím, podělal tou svou přehnanou ochranitelností. Jako dobře, v tu chvíli jsem jí už přála Kadena, přeci jen se "probral" z růžového snění o Komizarovi atd., ale on se tam ten Rafe zase objevil, a zase to bylo TAK krásné. No kdo by si ho nevybral, takovýho paličáka. Snad bych to nechala na ten milostný trojúhelník do konce, tak nějak tajný, tolerovány trojúhelník :D. Ale teď k tomu konci. Vážně jsem už věřila, že je konec, že to je ta její oběť a tím to prostě končí. Ale neee! Ten závěr byl z celé knihy nejkrásnější. Zase jako bychom se vrátili do Terravinu. Posluhovačka a farmář. Tak prosté a přitom nádherné. A ještě něco. Skvěle provedené pojetí role žen ve společnosti mezi muži. Neustálý boj nejen s nepřítelem, ale také s vlastními lidmi, aby uvěřili a hlavně respektovali a vážili si vašeho slova, bez ohledu na pohlaví. Téma, které se objevuje v naší historii neustále, a také aktuálně i v této době. Není to jen drak za hradbami, komu musíme čelit. Snad nejhorší je přesvědčit vlastní lid, aby uvěřil v naše slova a naši sílu, která nemusí být nutně stejná jako ta jejich.
(SPOILER) Pokaždé mě dostane. Nechápu jak to dělá..tentokrát jsem se i připravila. Kombinace fantasy od Maasové a detektivky? To je splněný sen! O to víc jsem se snažila případ vyřešit, opravdu snažila. Některé pasáže se daly celkem snadno předvídat jako s tím jedem v noze k použití nebo schovaným protijedem, ale zápletka? Neměla jsem nejmenší šanci. Příběh mě naprosto pohltil, že jsem nebyla schopná vnímat okolní svět, natož si vytvářet vlastní teorie. Jen nadšeně přijímat další a další věty a kapitoly. Hlavní postava mě popravdě neoslovila tolik jako Aelin nebo Feyer, ale po pár stránkách jsem jí přišla na chuť jako Hunt, tady ne tak doslovně.. No ale co je ve skutečnosti? Neneeee! Zase mě dostala! A samozřejmě, že jsem bulela jako želva..už to asi bude tradice. Celkově mi ale systém zařazení různých stvoření, zotročování, nadřazení Asteri atd. připomínalo systém z Vidořádu.. hodně připomínalo.
(SPOILER) Tedy. Pořád se mi v hlavě víří milion myšlenek. Tento díl sice nebyl tak moc strhující jako Návštěvnice, nijak to ale neubralo na jeho kvalitě. Napětí se jako vždy dalo krájet, na tohle je autorka expert. A konečně, konečně jsme se posunuli ve vztahu Amelie s Devlinem. Padla tajemství a jejich pouto se pro mě stalo více jasnějším. Upřímně jsem moc jejich vztahu nevěřila, z pohledu Devlina jsem moc nechápala proč je s Amelii. Pořád se mi nezdá myšlenka - on jako poutník, když si z toho vubec nic nepamatuje. Co mě ale naprosto zaskočilo bylo to, jak jsem lusknutim prstu zapochybovala snad o každé postavě. Shaw je padouch nebo ne? Devlin to celé hraje, aby ji dostal? A je jeste vubec Congé skutečné? Kdyby byla narážka i na čtenáře, zapochybovala bych i o sobe. Nemůžu si ale pomoct, závěr mi opet přišel bez vysvětlení. Jak Shaw mohl vědět kdy se zastřelit, aby dveře zůstaly pro Amelii otevřený v ten pravy čas? Tak jako tak, je to skvělý příběh.
(SPOILER) Autorka má ohromný dar pro vytvoření napětí. Ať už jsou kolem postavy duchové nebo pouze smrtelníci, člověk ani nedutá a horlivě obrací každý list, aby věděl jak se situace vyvrbí. Bohužel tady to končí. Popis Ameliných schopností, jejího vnímání, její představy..vše je strohé a zasloužilo by si mnohem rozsáhlejší popis a vyprávění. Vůbec by nevadilo kdyby měla kniha o 100 nebo 200 stran více. Za mě by si to příběh jedině zasloužil, protože každý díl je nová epizoda, další vývoj hrdinky. A teď už jen k ději. Chybí mi vysvětlení. Jak je možné, že ho Angus nepoznal?? A kam se v závěru knihy poděl?? Jak to, že Congé nešla rovnou i po Amelii? A co ty sexuální představy? Byly její nebo jí je vnutil Pope? A jak dlouho tam Darius vězel, že se krev nesrazila?
Ze začátku jsem měla sto chutí s knihou - Chaolem praštit, lezl mi na nervy jako nikdy. Ta sebelítost, zaslepenost, alibismus.. Ještě že se dal jakž takž dohromady. Zápletky mě hned dostaly a měla jsem co dělat, abych se v práci věnovala práci a ne knize..