pajaroh komentáře u knih
Básně samy o sobě jsou čtivé, rým i skladba pěkně zapadají. To hlavní - obsah, význam, atmosféru - jsem pocítila až díky životopisnému románu Náš všední život (Rikka Pelo). Zvláštní to osobnost.
Velice příjemná oddychovka - tajemné prostředí Irska, sympatické postavy, chytlavě stavěný příběh - co více si přát. Jen těch vztahových zápletek a zvratů bylo v druhé polovině příliš a konec knihy malinko "přistřižený", ale pokud máte chuť na něco nenáročného, ale ne hloupého, je tohle správná volba.
Plnohodnotné pokračování Dědečka Ogeho, tentokráte ne o souladu s duchem tajgy a přírodou, ale o nesouladu s lidmi aneb kterak převrátit podstatu šamanismu a udělat z něj byznys.
Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.
Tak tohle už je moc. Zvykla jsem si na přeslazené přebaly a harlekýnské názvy Gilbertových knih a snažila se do ní začíst jen kvůli autorky, ale tohle opravdu není můj šálek kávy ani čaje ani ničeho. Snaha povbudit a inspirovat "tvůrčího" ducha se opravdu nepovedla, Gilbertová se plácá v rádoby inspirativních výkřicích, dokazuje pravost svých myšlenek reálnými příběhy, opakuje jedno a to samé a točí se v kruhu od ničeho nikam. Jednoduché až slaboduché.
Vskutku poezie přírody v próze. Trochu poetičtější Nevrlého Karpatské hry z ženského pohledu doplněné krásnými ilustracemi Ludvíka Kunce.
Autorka má úžasnou schopnost vnímat každý kousek přírody jako báseň, i propršený týdenní vandr zní jako toulání se rájem.
Jaká škoda, že dochází k tomu, co předpovídá - k nešetrným zásahům civilizace a návštěvám hor těmi, kdo tam nemají co dělat (zmíněné pastýřské útulny jsou na Fatře z velké části zavřené právě kvůli odpadkům a ničení a "kochálisté" typu autorky je pak bohužel nemohou využít k přespání v případě deště).
Postav hlídku není autorčin první román, jak by se mohlo zdát z některých komentářů i ze stručného popisu knihy (komerční tah?). Tento román byl napsán před vydáním Jako zabít ptáčka nikoliv před jeho napsáním.
Těžké téma, těžká doba, děj psaný "novinářsko-odbojným" stylem. Příběh o patriotismu, odsuzování, (ne)hrdinství a boji jednoho ublíženého národa popsaného životem jednoho ubližujícího (a neméně ublíženého) člověka.
"Sibiřské" knihy Pavlíny Brzákové mají podobnou náladu, v určitých místech se propojují a dovykreslují obraz či příběh z jiné knihy. A všechny ve mně vyvolávají určitou touhu cestovat a hledat ono neurčité.
Problematika indiánů v současné době, snaha o zachování této kultury i sžití s civilizací v rezervacích je jistě zajímavé téma, ale ptát se na tyto otázky známých herců, kteří - dle mého - nejsou až tak běžnými obyvateli rezervací, není objektivní. To rozhovory se strážci parků či "náčelníky" rezervací byly zajímavější.
Islanskou literaturu mám ráda, stačí zmínit mlhy na pastvinách, ovce, větry od moře a havrany a mé hodnocení se zvyšuje. Tento příběh je typická "stará škola", jsou zde pěkně popsána roční období, příroda a charakter lidí. Kniha se čte dobře (připomíná mi norskou trilogii Věčně zpívají lesy od Gulbranssena). Hrozný je přebal, a to i na rok 1941.
Tahle kniha je především o vztazích a o tom, jak svým blízkým vědomě ubližujeme. Ve vykreslení postav, nálady amerického maloměsta a jeho sociálních problémů je Donna Tarttová mistryně, slabší mi připadaly kapitoly dobrodružnějšího rázu a zmiňovaná krimi zápletka působila tak nějak nepatřičně, stejně jako nijaký konec. Nicméně to byly příjemně strávené večery při čtení Malého kamaráda.
Mistrné popisy šedivé Anglie v propojení s vnitřním světem postav, válečná minulost a rychle plynoucí děj dělají i z tohoto díla Charlotte Linkové více než obyčejný thriller či "ženský román". U této knihy se nelze nudit.
Název jako největší sladký ženský brak, ale navzdory tomu je kniha dobře a vtipně napsaná. O historii, vůbec pojetí či nepojetí manželství a partnerství různě ve světě, monogamie, polygamie, jak to vnímají odlišné kultury - moc pěkně se to čte. Styl Gilbertové mám prostě ráda, nesoudí, nedoporučuje, píše a sumarizuje s nadhledem, ale i s pohledem do osobního života.
Pěkný souhrn ekologického a tradičního pohledu na životní styl nejen v Ladaku, ale celkově kdekoliv na světě. Takhle nějak to cítí každý "přírodně" smýšlející a přemýšlející člověk. Nejvíce se mi líbily části o úctě ke starým lidem.
Zajímavá a přínosná kniha pro člověka, který se chce věnovat výcviku psů. Je brána spíše s psychologického hlediska, pomůže pochopit podstatu vztahu člověka a psa a klade důraz na základní a nejdůležitější povely.
Tento cestopis/životopis se nečte špatně, je chytlavý díky autorčině nevybíravému a drsnému stylu, přesto mám pocit, že mnoho věcí zamlčuje, přeskakuje... až tak ji všechno nevěřím, nicméně pro oddechové čtení ok.
Po dočtení další knihy od K. Rasmussena musím s lítostí potvrdit, že tohle je na 70% plagiát...
Kvalitní výbor různorodých novel, který mi poukázal na některé zajímavé a u nás povětšinou málo známé osobnosti starší severské literatury.
Finsko se mi na mých toulkách dostalo pod kůži jako žádná jiná země, bohužel se to nedá říci o této knize. Možná mě zmátl název, možná autor sám, ale nepodařilo se mi začíst se do (ne)děje, oblíbit si "původce průvodce" (bože, tolik zbytečných myšlenek a řešení...) či jakkoliv se dílu přiblížit.