*Pájuše* komentáře u knih
Co ke knize říct? Vlastně ani pořádně nevím, jak ji popsat, protože byla... jiná? Určitě jiná, než všechno ostatní, co jsem doposud u YA knih četla!
Tahle kniha byla syrová a neskutečně reálná, až mě občas mrazilo. Musím říct, že svět, do kterého autorka zasadil děj, byl neskutečně úžasná směs minulosti, přítomnosti a budoucnosti - možná proto je kniha tak realistická.
Abych ji ale nevychvalovala do nebes, bylo tam pár chybiček, které zahrály na struny mých nervů. Za prvé – hlavní hrdinka, ačkoliv byla velmi přirozená a moudrá na to, kolik jí bylo let, občas jsem měla chuť s ní zatřást. V první řadě neustále omílala, jak musí odtamtud utéct. (I bez toho byste poznali, že chce odtamtud pryč. Dokonce i v anotaci je to jasně řečeno). Měla jsem chuť vzít si papírek a začít si dělat čárky pokaždé, když jsem tam narazila na slovo "útěk".
Za druhé – opět je zde milostný trojúhelník. Tentokrát jsem byla ale překvapená, že mi tam nevadil tolik, jak jsem předpokládala, že mi vadit bude. Možná proto, že se kniha netočila jenom kolem toho milostného trojúhelníku, ale řešila daleko důležitější věci, mi nelezl na nervy, jako v jiných YA knihách. Nicméně nerozhodnost hlavní hrdinky mi na nervy lezla velmi!
A konečně za třetí – občas jsem se u knihy nudila. Bylo tam několik hluchých míst, které mě až zas tolik nebavily, ale ke knize prostě patřily.
Smekám před autorkou – vytvořila vskutku realistické dílo, která zamrazí, pohladí po duši i přinutí nad pár věcmi přemýšlet. Čím mi ale autorka udělala největší radost – dokázala vymyslet vskutku děsivou postavu (troufám si tvrdit psychopata!), která když se objevila v knize mi na rukou naskákala husí kůže, což se mi u knihy ještě nestalo… :-)
Kniha mě zaujala svou anotací, to byl taky důvod, proč jsem si ji v knihovně půjčila. JB jsem už četla, ale většinou mě nedokázala oslovit natolik, abych si její knihy užila.
Tahle kniha to však dokázala... alespoň do čtvrtiny knihy. Pak moje nadšení rychle opadlo, protože tahle kniha nebyla nijak výjimečná. Spíš tuctová.
Mojí největší výtkou byla skutečnost, že celý příběh - až na jednu jedinou kapitolu a dvě jednohubky - to vyprávěla hlavní hrdinka. Asi na sedmé kapitole jsem pochopila, že se vyprávění z pohledu Justina prostě nedočkám, ale malá naděje ve mě zůstávala až do hořkosladkého konce. Byla jsem opravdu zklamaná, hlavní hrdinka spřádala konspirační teorie, až jsem se mínila ukousat nudou a kniha pro mě ztratila kouzlo. Dočetla jsem ji, nicméně už jsem si ji vůbec neužívala.
Navíc, hlavní hrdinka mi přišla krapet zpomalená - když vidíte malé dítě, nevzbuzuje to ve vás takové rozněžněné pocity? * SPOILER * Hlavní hrdinka si to uvědomila až na konci knihy. A nejhorší na tom byla skutečnost, že to byl její příbuzný.Nad tím mi vážně zůstává rozum stát. * KONEC SPOILERU *
Co se týče lechtivých chvilek - kromě pár polibků, žádnou postelovou scénu tam nenajdete. Což mi přijde divný, vzhledem k tomu, jak na mě působil Justin (a hlavní hrdinka). Nicméně, nevadilo mi to. Jen ta skutečnost, že oba dokázali tak dlouho čekat... Hmm, hmf. No... neskousnu to.
Což mě přivádí ještě k jedné výtce - ten vztah mezi nimi... působilo to na mě vyloženě divně. Nepřipadalo mi, že by se mezi nimi ta láska utvářela (ano, chápu, byla tam již dříve, ale vlivem skutečností musela ustoupit do pozadí), spíš mi přišlo, jako kdyby je autorka postavila před hotovou věc a ty dva, jako magnety se stejným pólem, nutila, aby byli spolu.
Kniha nebyla špatná, na odreagování bomba, ale asi bych už po ní znovu nesáhla. :-/
Ačkoliv chápu, proč je tahle série všeobecně oblíbená, po tomhle dílu mi zůstala v ústech nepříjemná pachuť... :-/
Kniha spadla - jak se na YA knihu dalo očekávat - do milostného trojúhelníku, který mi dost znepříjemňoval čtení. Kolísat mezi Aspenem vs Maxonem a pořád přemýšlet, který z nich je pro mě ten pravý - ačkoliv když je s jedním, na toho druhýho dokáže úplně zapomenout (?!) - pro mě bylo jako procházka peklem. Grrr! Kniha mě v pár věcech dokázala překvapit, nicméně, většina mých otázek z prvního dílu zůstala nezodpovězena a jejich další část jsou čistě jen mé spekulace - ale troufám si tvrdit, že se mi v dalším díle jenom potvrdí.
Ano, kniha pořád má své kouzlo, ale první díl mi bohatě stačil. Tuhle knihu jsem na to, jak málo stránek měla, musela číst s dostatečnými rozestupy, jinak bych knihu vzdala už po sté straně.
Svět byl vykreslen jako kruté místo, troufám si tvrdit, že by se to klidně dalo zasadit do středověku. Úplně si tu temnou dobu dokážu představit, ale hlavní postavy - Celaena, princátko a kapitán - mi do tohoto temného příběhu vůbec nepasovaly. Ze všech jsem měla pocit, že jsou v knize tak trochu omylem.
Když shrnu kapitána stráží - který nikdy nikoho nezabil, ale přesto se stal kapitánem stráží * SPOILER * těžko tomu uvěřit, když všude zuří válka * KONEC SPOILERU * - a princátka - který se choval až moc naivně na to, že je to následník trůnu - přišlo mi, jako kdyby tyhle postavy dělala autorka jak přes kopírák.
Celaena je kapitola sama o sobě. Pokaždé, když autorka zmiňovala rozpoznání jedů, střílení z luku atd., neopomenula za tím okamžitě dodat, že je v tom Celaena ze všech nejlepší. Díky čemuž ve mě rostl pocit nedůvěry, který mi přetrval až do hořkého konce. Možná kdyby tyhle věci okrajově zmínila někde na začátku, * SPOILER * zatímco bručela ve vězení * KONEC SPOILERU *, ta nedůvěra by mi ani na mysl nepřišla. Autorka se snažila z osmnáctiletý holky udělat toho nejdrsnějšího nájemnýho vraha, ale moc v tom neuspěla. Předně by ji měla dát trochu jiné povahové vlastnosti. Tohle byla pro mě jen holčička, která si na vraha jen hrála. V knize se mi Celaena jevila jako namachrovaná, povrchní a vztahovačná káča, která občas má i krapet rozumu. Někdy jsem ale uvažovala, jestli ten mozek používá. * SPOILER * Kdybych se měla vtělit do role nájemného vraha, rozhodně bych v tváří v tvář proti 22 nepřátelům/sokům, skrývala svoje skutečné schopnosti až na úplný konec. Zvláště, když bych byla jako žena mezi muži jediná. Je to trochu logické, že i kouzelník neukazuje všechny svoje triky hned. Ne, Celaena prostě chtěla ukázat, zač je toho loket! * KONEC SPOILERU *
Anotace slibovala pořádnou akci, já se zatím u kniha nudila. Užila jsem si jednu dvě scény a jinak nic. Všechny ty "úkoly", které mají plnit - rozhodně odmítám to nazývat bojem! - jsem protrpěla. A ačkoliv autorka má vypravěčský talent, knihu jsem si neužila tak, jak jsem od vysokého hodnocení tady očekávala. Když pominu sem tam tu nějakou hrubku, fakt, že anotace přehání a skutečnost, že z nájemného vraha udělala postavu tak akorát k smíchu, může být autorka za slabý průměr ráda.
Kniha se nečte špatně, ale největším kamenem úrazu jsou charaktery postav. Tak neuvěřitelné chování jsem neviděla ani v YA knihách s teenagery! Hned v první kapitole se seznámí. Co mi na tomto vadilo, byla skutečnost, že autorka jim nedala čas, aby si mezi sebou vytvořili nějaký vztah a rovnou je šupla do vztahu kamarádského. Tohle mi přišlo tak nemožné, až jsem u knihy chtěla brečet! Často jsem byla taky zmatená - jsou na hodině a najednou se autorka v ději posune někam jinam, např. jsou na jídle. Ale už prostě to tam nenapíše, že hodina skončila a oni se šli najíst. To si musí čtenář domyslet.
Postavy působí směšně, jejich chování je horší než puberťáků - extrémní střídaní nálad v rámci jedné postavy, které prostě nechápete. Vlastně ani nevíte důvod, protože to autorka nenapíše a vy se můžete jen dohadovat, co k tomu vedlo. Kdybych tyhle lidi měla potkat v reálném světě, asi bych si na ně vzala taser a utíkala od nich, co by mi nohy stačily.
A co mě vytáčelo v knize nejvíc - Travis mi připomínal pěkně namachrovanýho blbečka, který je v boxu ten nej (přece nemůže schytat žádnou ránu, ne?!), všichni ho žerou a má totálně cool potetovaný tělo a prostě si hraje na velkýho frajera (Nezlobte se, ale u tohohle popisu jsem chtěla zvracet, protože pro mě byl totální idiot a jako přídavkem labilní!) a co se týče Abby, občas mi taky přišla jako pořádná slepice.
Co mě ale dostalo a upřímně, zírala jsem na tom v šoku s otevřenou hubou = matyka. Od kdy je tam tvrdý y? To se změnila česká gramatika?!
Autorka píše poutavě, - to byl taky jediný důvod, proč jsem knihu dočetla. Přesto jsem se nezbavila pocitu levného brakového čtení!
Předem se omlouvám, ale bez spoilerů to prostě nešlo. A ještě jedna omluva, bude to opravdu dlouhé. :-) A začnu pěkně zhurta:
1. Kniha mi svou první kapitolou připomněla scénu z Underworld. Přesně ta scéna byla ve filmu s tím rozdílem, že ve filmu pršelo, kdežto v knize ani nekáplo. Že by se autorka nechala inspirovat nebo je to jen souhra náhod? :-)
2. Upřímně, vážně autorce nežeru, to její věčný omílání "měla bych jíst zdravě, je to kalorická bomba". Vždyť Merit je proboha upír. Je mrtvá a nepřibere ani gram tuku! Takže tohle na mě působilo jako trn v patě.
3. Myslela jsem, že když upíři vyšli s pravdou ven o své existenci, tak veškeré protesty lidí postihnou všechny Domy. V knize to vypadalo, že protestují jen před Cadoganským Domem, zatímco u ostatních byl relativně klid. Není to trochu divný?
* SPOILER *
4. Proč autorka v minulém díle Ethana zabila a teď ho zase nějakým zázrakem přivedla zpět, jen proto, že se jí to zrovna hodilo do krámku?! Vážně mě tím pěkně namíchla. Jasný, bez Ethana bych si díly nedokázala představit, ale když měla potřebu ho znovu oživit, v první řadě, ho vůbec neměla vraždit. Nebylo by jednoduší v minulém díle napsat, že byl ošklivě zraněn, ale že se z toho vylízal, když už tam chce mít autorka nějaký to drama...
5. Vůbec jsem nepochopila, co měla znamenat ta magie mezi Merit a Jonahem. Jako nějaké klišé se spřízněnými upírskými dušemi???
6. Lindsey je kolem dvě stě let stará upírka, ale odpadne při prvních paprscích slunce, zatímco Merit, která je upírem-batoletem hrdinně odolává sluníčku? Nevím, jestli si autorka ze mě dělá srandu nebo to fakt myslí vážně. Hlavně že Ethan se pokaždé nezapomněl zmínit, že čím bude straší, tím vydrží déle vzhůru i s příchodem slunce...
* KONEC SPOILERU *
7. Kniha na mě ani nezapůsobila svou komplikovanou zápletkou, která mě osobně byla nad slunce jasnější a náznaky, toho, kdo za tím vším stojí, jsou jasně patrné už v polovině knihy. Čili kniha je průhledná jako sklo. * SPOILER * To, že hlavního padoucha udělala z Mallory bylo jediné pozitivum celé knihy! Vážně mě to nepřekvapilo, ale udělala mi tím radost. Tady je na tom krásně vidět, jak se moc může zvrtnout i v rukách dobrého člověka. * KONEC SPOILERU *
8. V minulém díle jsou menší indície k Rudé gardě. Možná by autorce neuškodil vrhnout další díl tímto směrem. * SPOILER * Na konci knihy se Merit tak nějak loučí-neloučí s Jonahem/Rudou gardou. Mě to přišlo, jako kdyby autorka zatloukla pomyslný hřebíček do rakve celé série. Čímž mě trošku namíchla a ani fakt, že Merit do Rudé gardy vstoupit chce i tak, to nespravil. * KONEC SPOILERU *
9. Vážně je možné, aby se o Merit a Ethanovi dalo mluvit o nějakém "parťáckem" vztahu, když Merit řešila všechno sama s pomocí týmu v Domě, zatímco Ethanovi jen avizovala, co zjistila? Takhle si parťáckej vztah rozhodně nepředstavuju. Těžko tomu uvěřit, když se Ethan ochomítl k závěrečnému boji. Takže k tomuhle označení přišel jako slepej k houslím. * SPOILER * To mezi Jonahem a Merit byl parťáckej vztah - vyráželi spolu do akce, kryli si navzájem záda. Tohle je podle mě parťáckej vztah a ne když jeden sedí na zadku a nechává si od druhé hlásit, jak jde vyšetřování. / KONEC SPOILERU *
A konečně poslední bod a bohužel taky * SPOILER * Vážně se Merit vydá na "lov" Mallory, zatímco Mallořin přítel bude sedět doma na zadku?? Takhle se má chovat zamilovaný člověk? A ke všemu člověk, který v minulém díle byl jako jediný schopen zastavit Mallory? Meritina tzv. záchrana byla opravdu hodně co platná! * KONEC SPOILERU *
Kniha nebyla špatná. Bohužel mi nad některými věcmi zůstává rozum stát. ChN knihy jsou čtivé, dialogy svižné a písmenka utíkají po stránkách rychlostí blesku, takže než se nadějete, je kniha u konce. Nicméně jsou zde věci, které autorka nevychytala. Na to, že série už má pátý díl... knize to akorát ubírá na kvalitě.
Knihu jsem četla již před dlouhou dobou - ještě někde na středí. Měla jsem trošku nostalgii po "starých dobrých časech" a tahle kniha mi v tu chvíli přišla jako dobrá volba.
Je zajímavé, jak se názory v průběhu času mění. Co se Vám dřív líbilo, teď pro Vás ztrácí význam. Jen to ukazuje, jak se vyvíjíte. Musím říct, že u některých knih, které jsem dříve hltala a později jsem se k nim vrátila pro mě ztratily své kouzlo a už jsem se z nich, jak se říká, "neposadila na zadek". Nicméně u mě to funguje tak, že na své "poprvé" člověk nikdy nezapomene.
A tahle kniha byla moje první kniha z pera téhle autorky a musím říct, že můj názor na ni se vůbec nezměnil. Je skvělá, propracovaná, uvěřitelná, mají sympatické hlavní hrdiny. Možná je předvídatelná, ale není to žádná tragédie. Pokud chcete relax, není nic příjemnějšího, než sáhnout po osvědčených knihách. ;-)
Co ke knize říct... Bylo tam pomálu scén s Ethanem. Rozhodně by si tady zasloužil stejný prostor jako v minulých dílech. Nicméně, možná díky tomu, že se vše točilo kolem Merit a jejího vyšetřování "na vlastní pěst", se mi tento díl líbil asi ze všeho nejvíc. Oproti minulému dílu se mi zdá, že Merit začíná dospívat. Nicméně, co se týče její funkce Ochránkyně... ještě jsem se nezbavila pocitu, že jako nový upír by se měl na daný post postupně vypracovat a ne ho okamžitě dostat jen proto, že nějakým zázrakem ukázala své bojové schopnosti a nějakým zázrakem v ní někdo viděl potenciál na Mistrovou.
Ale to jsem odbočila. Kniha je... nu, spíš taková paranormální detektivka, než romance. Co mě ale v knize vadilo byla skutečnost, že konečný boj byl... jak to jen říci? Odbyt během dvou vět...? To se mi opravdu nelíbilo. Nějak sem ho tady očekávala a po dočtení knihy i postrádala. Nemůžu ale říct, že bych nebyla překvapená!
* SPOILER *
Jsem vážně zvědavá, jak autorka vybruslí z této patálie bez Ethana Sullivana. A trochu se obávám toho, že ho autorka nějakým zázrakem probudí k životu... Jestli to ale vážně udělá, tak mě tím pěkně naštve.
A další věc, když už to v knize vypadá, že Merit má dobré vztahy s Rudou gardou, byla bych ráda, aby tuhle dějovou linii autorka nezahazovala. Myslím si, že by to knihám jen prospělo. Číst o jejich milostných trablích v minulých dílech pro mě nebylo to pravé ořechové, nicméně tohle v sobě skrývá jistý potenciál. :-)
* KONEC SPOILERU *
Kniha se četla jedním dechem, nicméně se tam objevilo pár věcí, které mi moc nesedli a pak zase takové věci, které mě překvapili a nějak jsem je v knize neočekávala. Jelikož ty překvapení převažují, čtyři hvězdičky si kniha jistě zaslouží. :-)
Mé hodnocení knihy je se rozděluje na dvě linie. Na příběh a hlavní hrdiny.
Příběh se mi sám o sobě líbil, ačkoliv byl předvídatelný. * SPOILER * To, že se Sascha napojí na mysl svého milého mi bylo jasné okamžitě. Dokonce i fakt, že nezemře společně s ním, protože jí udržuje v chodu mysl nejen jeho, ale také celé smečky. Tady jsem ale myslela ve velkém měřítku. Vlastně se jedná jen o vybranou část smečky, ale to je detail, protože výsledek je pořád stejný. ;-) * KONEC SPOILERU *
Nicméně se tam vyskytlo pár nesrovnalostí. Autorka tady několikrát zmiňuje, že v tomto světě jsou tři hráči - měňavci, Psyové a lidé. Bohužel, ty lidi jsem v knize vůbec nezaznamenala. Dokonce i Mercy Thomson, Kate Danielsová a můžu jmenovat spoustu dalších, mají v "novém světě" začleněny lidi do příběhu. Tady, ačkoliv je o nich zmínka, nehrají žádnou roli - mocenskou, politickou, ani tu "vedlejší". Jsou tu tak trochu nadbytečně...
Další pro mě taková kuriozitka jsou vztahy mezi členy smečky. Přišlo mi to opravdu zvláštní, že se tam musí udělit "výsada doteku", ačkoliv všichni tak nějak ho porušovali...
Autorka tu postavila proti sobě mocné síly. Jedni necítí vůbec nic, zatímco ti druzí cítí zase až moc. Ne že bych v tom viděla rozpor. (ironie) K prolnutí těchto dvou rovin došlo přirozenou cestou. Zatímco se světem Psyů jsem neměla problém, se světem "koček" už ano. Měla jsem z nich trochu pocit nereálnosti, což mě mrzelo. Nedokážu si představit na jednom písečku leopardy, levharty a další kočkovitý šelmy
Teď něco málo k postavám. Nehorázně mě vytáčel Saschin přístup s tím neustálým "zabijou mě, když zjistí, že jsem poškozená". Ano, chápu, že pro to bylo odůvodněné stanovisko, ale číst o tom v každé kapitole, už je vážně moc. A to samé platí pro Lucase s jeho "chci, aby tu masku okamžitě shodila."
* SPOILER *
Co mě ale dorazilo, bylo, když si Lucas začal uvědomovat, že se mu Sascha líbí. Řekl ji o vraždách a Sasche došlo, že ji jen využíval kvůli informacím. Mohl by mi někdo říct, proč když mu Sascha řekla, že to řekla matce, ačkoliv by to neudělala, on si prostě usmyslel, že ho zradila?
* KONEC SPOILERU *
Menší problém jsem měla i se samotným vztahem hrdinů. Opravdu mi nepřišlo, že by se mezi nimi nějak závratně ta láska utvářela postupně. V průběhu knihy jste zaznamenaly silný sexuální podtext, vlastně tři čtvrtě knihy jde jen o něj, a poslední čtvrtina knihy se najednou promění v lásku jak trám. Nemyslím si, že takhle to funguje. Což mě přivádí k další kuriozitce: * SPOILER * vážně budete člověku vykat, když už víte, že je to vaše partnerka/družka??? * KONEC SPOILERU *
A takovýchto řekněme drobnůstek, které se v knize vyskytují je spoustu. Čtenáře, který se ponoří do příběhu naplno, to asi nevytrhne. Já u téhle knihy měla právě ten problém se do příběhu pořádně ponořit...
Kniha byla svěží, živá a četla se na pohodu. Co mi tu ale strašně chybělo byly řízné odpovědi. Nicméně, nemyslím si, že bych z mého pohledu potřebovala další díl. Tenhle díl by s klidem mohl být závěrečný. Takový otevřeně neotevřený... :-)
Už když jsem četla Alexandra mě Luciusův příběh zajímal mnohem víc, než ten Alexandrův. Proto jsem tajně doufala, že druhý díl bude lepší. Moje přání se splnilo. Knize, až na několik hluchých míst, nemůžu nic vytknout. Luciusův příběh je plný temnoty, smrti a starověké minulosti a bezpochyby rodících se vášní a tužeb současnosti.
Upřímně, četla jsem lepší knihy tohoto žánru, nicméně musím uznat, že dialogy byly opravdu svěží, svižné a realisticky podané. Rozhodně jsem žasla s jakou logikou se hlavní hrdinové špičkovali mezi sebou. Leč, někde mi rozum zůstával stát a musela jsem přečíst odstavec znovu, abych pochopila o čem že je řeč.
Co se mi až zas tak úplně nelíbilo bylo vyvrcholení celé zápletky. Nepřišla mi, že by byla až zas tak úplně reálná.
Příjemné překvapení. Opravdu! Čtivá, napínavá, lehce naivní, ale se smyslem pro realitu a schopná konkurovat mé oblíbené sérii Mediátor. Myslela jsem, že to bude totální brak, ale kniha je vskutku unikát. Nejen že se četla jedním dechem, ale na to, jak málo má kniha stran, dokázala obsáhnout daleko víc, než kde jaká bichle. Rozhodně doporučuji!
Nevím, kdo dělal korekturu ke knize, ale v mém výtisku bylo strašně moc chyb. Pravopisných ani tak ne, jako takových, kdy jste měli větu: "...díval se jí do čí..." místo do očí, někde dokonce i pár slov chybělo a museli jste si je tam domyslet, jinak by vám věta nedávala smysl.
Když tohle pominu, nebyla to vůbec špatná kniha. Přesto jsem k ní v jednu chvíli přechovávala jistou averzi. Respektive spíš ke konci.
*SPOILER*
Mare byla vážně nespravedlivá. Zatímco Mavymu - když se připojil k Šarlatové hlídce, jsem začala mít podezření, že ten chlapeček nehraje fér - věřila, ačkoliv jen mluvil a pár "drobnými" radami jí v jistém ohledu pomohl, Cal, který za sebe nechal jednat své činy a člověk, který vystavoval své skutečné úmysly na obdiv, od ní na konci sklidil jen zradu. Vážně... tohle nemůžu pochopit. Ještě teď cítím rozhořčení, ačkoliv mám už knihu přečtenou. Vůbec jsem Mare nelitovala, když na ni Lucas chrlil všechny urážky, které si právem zasloužila. Protože ten, kdo nejvíc ztratil, nebyla Mare, ale právě Cal.
Další věc, která Mare postavila pro mě do nepříznivého světla byla skutečnost, že si myslela, že ji Cal zradil. Kde na takovou ho****nu přišla?! Jen proto, že si ji na tom nádvoří nevybral neznamená, že je to zrada. V situaci, do jaké ho dostala a před tolika svědky, neměl na výběr. Jak se v knize tolikrát omílalo: zahnala ho do kouta.
Maven...ach jo, je kapitola sama o sobě. Za celou knihu jste se ho naučili milovat a pak na konci, jedním mrknutím zase nenávidět. Taková rozporuplná postava, které nevěříte a zároveň věřit chcete. I tak je to jedno velké zklamání!
* KONEC SPOILERU *
Mare není typická hrdinka, do které byste se zamilovali. Za její chování bych ji někdy ráda ubalila takovou ránu, že by jí hvězdy lítaly kolem hlavy ještě druhý den! Cal pro mě byl skutečným králem - rozumným, uváženým, spravedlivým a zároveň i laskavým, ačkoliv v některých chvílích to tak nevypadalo. Jsou chvíle, kdy se ani král či budoucí následník trůnu krutosti nevyhne. Co se týče Mavena - opravdu jsem mu nevěřila. Dokonalý člověk nechodí ani mezi bohy. Moje podezření se pak jen potvrdila, i tak mě to ale zklamalo.
Ač to nebylo přímo řečeno, milostný mnohoúhelník je v knize jasně patrný. Svítí stejně jasně jako hvězdy na obloze. Bohu díky, že se tu ale řešilo něco jiného. Kdyby totiž kniha byla jen o tomto mnohoúhelníku, knihu bych vzdala ještě před její polovinou.
Kniha se četla jedním dechem, jak se od JG dalo čekat. Tuto autorku miluji už jen kvůli tomu, že jejím příběhům věřím od první stránky až do poslední kapitoly. Možná jsou její příběhy trošku naivní - co se týče některých jejich starších děl - ale pořád má JG, co nabídnout. Úžasná autorka se smyslem pro humor, realistickým dějem, živými dialogy a bezprostředním talentem udržet čtenářovu pozornost od začátku až do konce. Nikdy jsem nebyla z jejich knih zklamaná, protože vím, že ač nabízí rozdílnou kvalitu, vždycky si u jejich knih odpočinu.
Zatímco předchozí díly v sobě zahrnují více kriminální zápletku a dialogy byly pro mě humornější, i tento díl má co do sebe. Příběh byl přesně jako název knihy - byla to opravdu rychlá jízda. :D
Upřímně, kniha mě nijak nezaujala. Skončila jsem na šedesáté straně a v duchu si říkala, že je to další slátanina bez ždibíčku inteligence. Nicméně, když jsem se koukla na hodnocení tady, byla jsem překvapená. Proto jsem se rozhodla ji dočíst, ačkoliv s velkými obavami, jak děj bude pokračovat...
Námět je zajímavý, léky na dlouhověkost, které vyřeší problémy se "smrtí" jsou originální, nicméně si nemyslím, že si kniha zaslouží takhle vysoké hodnocení. Už jen proto, že jsem Anně zazlívala neustálé omílání jedné a té samé věci pořád dokola. Číst vsuvky jejího myšlení v deníčku pro mě bylo utrpení a pořád jsem skřípala zuby, když jsem četla "Přebytečná", "nenávidím svoje rodiče". Je mi jasné, že autorka tak stvořila tenhle svět, který na ničem jiném nefunguje, ale když to čtete na každé stránce, vážně vás to dokáže znechutit. Další zádrhel pak byl ve způsobu, jak rychle se přeorientovala z "nenávidím svoje rodiče" na "miluju svoje rodiče". Zkrátka, měla jsem problém tomu věřit. Když jste vychovávaní celý život s tím, že vás vaše rodiče nemilují, jak během chvilky na tohle můžete zapomenout? Zdá se mi to nelogické a prakticky nemožné. Na tohle je potřeba čas, aby ten člověk začal věřit v pravý opak. Faktem ale zůstává, že jediná věc, která se mi líbila byl způsob, jak se Anna vyrovnávala s tím, že ji Peter pořád dokola opakoval, že není Přebytečná. Za to dávám o jednu hvězdu navíc.
Ačkoliv za námět dávám palec nahoru, celková nedůvěra, s jakou jsem knihu četla, se mi jeví jako mrhání časem.
Je pravda, že po přečtení knihy jsem z ní byla tak nadšená, že jsem chtěla dát automaticky pět hvězdiček. Už jen proto, že jsem potřebovala chvilku vypnout, mi tahle kniha přišla vhod... S odstupem času ale zjišťuji, že si to kniha nezaslouží. LK mám opravdu ráda, je skvělá spisovatelka, tato mi ale nepřirostla k srdci.
Celá kniha je prostoduchá. Opravdu nevím, jak jinak to popsat. Jako oddechovka bomba, ale pro náročnějšího čtenáře propadák. Koordinátorky svateb... to je jak nějaká reality show vystřižená z kontextu. Přesně takhle na mě kniha působila. Vůbec si nejsem jistá ani těmi vztahy mezi hlavními hrdiny. V knize je to popisováno jako několik dnů a to mi přijde opravdu málo na to, aby si člověk vytvořil tak silný vztah a ještě se stihl šíleně zamilovat. :-/
Knihu jsem četla strašně dlouho. Ne proto, že by byla tak špatná, ale protože jsem se nemohla odhodlat dočíst posledních sto stránek. Jakmile jsem se do ní pustila, už jsem jí nedala z ruky.
Celé vyvrcholení mi vzalo dech, ačkoliv na začátku knihy jsem si říkala, že je to fantasmagorie na druhou. Navíc měli až neskutečné štěstí, které mi přišlo vzhledem k době a ději tak neuvěřitelné, že jsem se několikrát musela znechuceně ušklíbat.
Závěr knihy převrátil ty znechucený úšklebky v prach. Díky tomu konci jsem se rozhodla dát knize 4 hvězdičky místo tří. Vystavět příběh na fotografiích mi i tak přijde dost bizarní. Horko těžko to můžu pokládat za vrchol kvality, nicméně tenhle díl byl lepší než předcházející.
Když vidím na obálce jméno autora a on/ona je český/slovenský do knih se nepouštím. Nemám je ráda tak nějak všeobecně. Tahle ale měla pěknou obálku a jako bonus i zajímavý název.
Od autorky jsem už četla Hřích první noci, ale vůbec mi to nesedlo. Měla jsem problém uvěřit tomu, co jsem četla. Takováto nedůvěra ve mě byla i v této knize. I když musím uznat, tohle dílo bylo o hodně lepší, mám k tomu několik výhrad.
Jak už tu napsala Amalthea děj se nikam neposouval a stejných scén jsem si v knize užila víc než dost. Přišlo mi to jako kdybych se motala v začarovaným kruhu. A to pak jednoho omrzí.
Kniha není špatná, ale autorka nevyužívá plně její potenciál. Spíš se zasekne na jednom bodu a neví, jak knihu posunout o další příčku výš.
Co ke knize dodat... erotiky je tady víc, než dost, ale postrádala jsem alespoň nějaký ten vtip. To, že se hlavní hrdinka chová jako střelená ženská, která se hihňá úplně všemu, mi moc vtipný nepřišlo. Jo, usmívala jsem se nad knihou, ale byl to ten typ úsměvu "to jako vážně?" Měla jsem problém uvěřit tomu, čím se mě autorka snažila nakrmit. To prakticky nebyl příběh, nemělo to vůbec žádný děj, jen přemíru sexuálních scén...
Do druhý dílu se pouštět v blízké době nebudu. A možná tuhle sérii nikdy nedočtu.