*Pájuše* komentáře u knih
Popravdě nevím, co si o knize myslet. Začátek byl skvělý, děj dynamický a postavy uvěřitelné. Cizí slova šla jednoduše odvodit, ani k tomu nebylo zapotřebí slovníku. Jenže pak jsem narazila na něco, co mi při čtení opravdu vadilo. Služebná může oslovovat svou královnu spratkem?! Kdyby to bylo jednou, dobře řekla bych si, že jí asi ujela pusa, ale když je to v knize v skoro každé kapitole, je asi něco špatně, nemyslíte?
Občas mi přišlo, že by autorka mohla ubrat na dramatičnosti Chalída. Je to bezesporu nejzajímavější z postav, nicméně ta dramatičnost jeho chování je až směšná. Další věc, která mi nesedla je ten jejich vztah. Přišel mi strašně rychlý, úspěchaný, a když už jsme u toho, tak i nedořešený. Pochopil někdo prosím ten konec? Já tedy ne, mám víc otázek, než odpovědí. A abych pravdu řekla, nelíbí se mi. Skončil tak nějak otevřeně a já nevím, co si z toho vybrat. A pokračování to nemá.
Kniha se čte velmi rychle, než se nadějete jste za půlkou. Jazyk odpovídá prostředí, ve kterém se odehrává. Ovšem čekala jsem víc od knihy, která se tváří jako volné převyprávění pohádky, která je tak známá, že ani nepotřebuje představení.
Díky této autorce snad ještě dám šanci českým autorům, aby mě vyvedli z omylu, že neumí psát. Ale TOHLE už žádný český autor nepřekoná!
Strhující, magický, dechberoucí příběh! Nemůžu se dočkat pokračování, což mě přivádí k otázce - kdy hodlá nakladatelství vydat další díl?!? Potřebuji ho a to okamžitě!!
Za začátku jsem byla unešená příběhem, ale postupně to opadalo. Příběh je čtivý, poutavý, ale spíš než hrůzy války se tady řeší milostná linka. Byl to slabý odvar války na pozadí, co mě zklamal. Přišlo mi, že hlavní hrdinka je strašně naivní a životem proplouvá velmi lehce na to, v jaké době se děj odehrává. Ano, jsou zde světlé momenty, které ukazují hrůzu války a té doby, ale pokaždé, když už jsem si myslela, že hlavní hrdinka před tím nebude zavírat oči, stala se nějaká hrůza, kdy si opět uvědomila, že žije ve světě války a pak, jako by na to zase na malou chvíli zapomněla. Ačkoliv žila pořád v napětí, co se s ní stane, když pracuje pro nacistu, nepřišlo mi to jako taková hrůza, jako to, co se odehrávalo na pozadí a k čemu se autorka moc nevyjadřovala. Nemůžu říct, že bych byla z knihy zklamaná, ale za neskutečnou zabedněnost hlavní hrdinky (ač je na jednu stranu velmi bystrá), strhávám jednu hvězdu.
Ach jo! Může mi někdo vysvětlit, proč mi tu z Mala, který byl v prvním díle naprosto dokonalá postava s pevným charakterem a smyslem pro humor, udělali nevyzrálou osobu, která nemá ani ždibíček humoru (a to jsem se snažila na něm nějakou humornou stránku najít - bezvýsledně!)? Opravdu, tady byl tak strašně nesympatický, až mě bolelo srdce, že jsem si první díl koupila. Protože Mal v prvním díle je jiná osoba, než Mal ve druhém díle.
Další věc, která mě neskutečně iritovala byla sama Anne. Co udělá "normální" ženská, když přijde domů a najde otevřené dveře? Logická a jediná smysluplná myšlenka je: někdo mě vykradl. Milá Anne si v klidu otevřela dveře a vrazila do sexy polonahé rockové hvězdy a její reakce byla: "ON je vážně tady!!". No... To, co následovalo, bylo jak z levné telenovely. Co mě vytáčelo, byla její reakce na něj - cipísek, když najdete u sebe doma, ve svém pokoji, cizího chlapa (podotýkám cizího, protože skutečnost, že jste ho měli celý život přilepenýho na stěně dětskýho pokoje a jednoho dvacetiminutovýho setkání, neznamená, že toho člověka znáte!) neměla by ta reakce být... já nevím, třeba "zavolám policii, pokud mi okamžitě neřekneš, co tady děláš!"? Tady se Anne akorát rozplývá do loužičky při pohledu na její "poblázněnost" z dětství. Bože, tohle byla opravdu dospělá a inteligentní reakce na cizího chlapa v jejím bytě. Nevím, přišlo mi to divné, přitažené za vlasy a naprosto nelogické.
Další věcí, která mě opravdu naštvala - kdo se, proboha, dokáže v jednom jediným týdnu zamilovat??? A ke všemu ten týden skončí žádostí o ruku? WTF?! Opravdu jsem jim tu jejich láááásku nevěřila. Spíš se mi chtělo znechuceně knihu zavřít a dát vale celé sérii. Nicméně, Jimmy s Lenou mě přesvědčili, že jim dám ještě šanci, tak doufám, že nebudu podobně zklamaná, jako z téhle knihy.
Celkově si myslím, že autorka si hlavní hrdiny představuje okamžitě jako pár, ale nedá jim šanci si k sobě tu cestičku najít. Zamilovat se v jednom týdnu... takhle to v životě opravdu nechodí. Navíc, jak už tu někdo zmínil - v knize je strašná spousta chyb.
Co tohle mělo být za příběh?! Riley jsem nechápala, její myšlenkový pochody byly nesmyslný a děj se točil pořád kolem toho nepodstatného, tedy to, s kolika partnery Riley hupsne do postele a co za to získá!
Jsem znechucená jejími názory - "je to jen sex". No dobře, teď ještě toho svýho potenciálního partnera na celý život nenašla (to ale neznamená, že bude myslet rozkrokem pokaždé, když se jí nějaký chlap dostane do hledáčku! A to její "s ním to stojí za prozkoumání", "s tímhle mužem se ještě v budoucnu zapletu" atd. mi přišlo nemístné!), ale pochybuji, že kdyby ho našla, že by s ní díky tomuhle vydržel. Logicky, žádný chlap se nechce dělit (majetnictví je těžká nemoc).
Ono monogamie u vlkodlaků je poměrně zajímavá (v podání téhle knížky bych řekla až směšná). Jestli Riley opravdu dokáže být monogamní, tak začnu chodit do kostela! Bleh...
To, co autorka předvedla, je jen laciný drama o x-stránkách, které postrádá jakoukoliv logiku. Proto nevidím důvod, proč bych po téhle sérii měla někdy v budoucnu ještě sáhnout.
Kniha se mi líbila o poznání víc, než Nabíječ. Oproti Nabíječi má kniha v sobě erotiky víc než by mi bylo milé, ale jelikož to bylo vyvážené... budiž. Stejně jsem ale ty sexuální scény ke konci přeskakovala, protože mě to už vážně nebavilo. Tohle byl celkem odvážný pár, který se musel narodit bez skrupulí, jinak opravdu nechápu, jak jinak by spolu mohli provozovat sex na, ech, řekněme veřejných místech. Občas mi přišlo, že je to jen o tom se pohádat, nakřičet na sebe spoustu peprných slov, abyste se pak mohli usmířit, jak jinak než sexem.
Nicméně, abych to jen nehanila, musím říct, že kniha byla zábavná, měla spád, děj rychle utíkal, ale vývoj příběhu se nikam moc neposunul.
I přes počáteční sebezapření, že se jedná o eroťárnu, jsem se rozhodla knihu přečíst. Což o to, ta erotika byla na cca posledních 50 stranách, za což jsem ráda, nicméně, díky tomu se mi kniha zdála nevyvážená.
Podle obálky se má jednat o "nejvtipnější knihu roku". Nooo... možná ze začátku byla vtipná, ta vtipnost se ale postupně vytrácela jako rozumová vyspělost hlavní hrdinky. To už mi vtipnější připadá ChL a její Božský bastard. Jsem trochu zklamaná i ze samotného nabíječe. Občas mi přišel jako děcko, kterému vzali bonbon...
Kniha je takový slabý průměr, nenadchne, ale ani neurazí. Čtivost tomu nechybí, ale že by měla v sobě hlubší charizma, to bohužel ne.
Upřímně, kniha mě bavila, ale nebylo to nic, z čeho bych se posadila na zadek. Pořád nedokážu pochopit ten vztah mezi oběma sestrami a matkou. Přišlo mi to strašně divné takové ne že nemožné, ale spíš nepochopitelné. Doteď nevím, jestli jsem měla Jacindu litovat, být na ni naštvaná nebo ji fandit. Uvidíme, jak se budou vyvíjet další díly. Pustím se do nich, ale momentálně mám všech teenagerů po krk.
Jako vždy, Mercy nezklamala. Tahle autorka mě vždycky dokáže překvapit svou fantazií a musím říct, že je jedna z mála, kteří mě dokáží chytit za srdce.
Nicméně, minulé díly byly o chloupek lepší - bylo tam předně více akce, která měla nějaký hlubší význam (aktivně, velmi aktivně se do něj zapojovala Mercy). Teď mi to přišlo, jako kdyby byla nějaká zpomalená - většinu boje stihla na poslední chvíli nebo ten boj za ni odvedl někdo jiný.
Nu což, mé srdce to nijak nepoznamenalo - pořád to bude úžasná série, kterou budu číst dál a dál.
V první řadě musím říct, že jsem JN chtěla zkusit již dávno, ale nedostala jsem k tomu moc příležitostí a pak jsem zjistila, že je to vlastně pseudonym pro česky píšící autorku. Už jsem se pak do knihy moc nehrnula. České autory tak nějak obecně - vyjma klasiky - nečtu! To už musí být, abych se k nim dokopala.
Nicméně, musím říct, že číst tuto knížku byl požitek. Opravdu! Ze začátku jsem to četla pomalu - archaický jazyk, autorčin styl psaní a prostředí, ve kterém se děj odehrává, to všechno bylo pro mě hotový oříšek. Myslela jsem, že přelouskat 40 stran bude pro mě tak akorát a dám od toho ruce pryč.
A víte co? Mýlila jsem se. Byl to děsuplný, krásný, dojemný a krvelačný příběh o lásce, která skončila dřív, než se mohla rozvinout, vyspět, stát se novým Romeem a Julii.
Úžasně zpracovaná, dechberoucí kniha, která Vás nenechá na pochybách, kdo je tu vlastně Pán! Nemohla jsem odolat a zběsile hltala stránku za stránkou. Během jediného dne jsem já - osoba, co nemá ráda českou literaturu 21. století - přelouskala knihu z pera české autorky za jediný den a ještě u toho málem brečela!
Pasáže z Graen a Dakhem byly úžasné a líbili se mi ze všeho nejvíc. Čišela z nich živočišnost. Přímo jste mohly na jazyku cítit tu hořkosladkou chuť jejich počínající lásky, které nemohla mít šťastného konce. Poté, co jsem dočetla tuhle dějovou linii, už jsem se do další části pouštět nechtěla. Bylo mi líto, že tyhle dva musím opustit, zanechat je jejich nenaplněným srdcím a sama pokračovat dál, bez jejich věrných stínů v mé mysli...
Dovětek na konci knihy mi vyrazil dech. Když pro spoustu lidí je slovní spojení "mezi nebem a zemím" prakticky zaběhnutá rutina, která v nich sice vzbuzuje iracionální myšlenky, ale samy jsou na pochybách jestli "to" skutečně existuje... tak proč by nemohli existovat upíři - ti naši jsou přímo z Čelákovic ;-)
(SPOILER) Abych pravdu řekla, jsem z knihy mírně rozčarovaná... Ani ne tak proto, že by mi námět nesedl - je svým způsobem originální - ale provedení bylo, řekněme těžkopádné.
Ze začátku jsem měla problém se začíst - byly chvíle, kdy jsem knihu chtěla odložit, protože mě opravdu nebavila. Nudila jsem se! (Znáte to slovní spojení „ospalé městečko“?) Děj pořád běžel ve stejném tempu (strašně pomalý), k uzoufání nudný, bez jiskry, bylo mi putna, co se Harper stane.
Když pak probíhalo její „zasvěcování“, ty vědecké žvásty mě tak akorát zmátly. Myslím, že „vysvětlení jak pro blbce“ je pro člověka, který je do toho hozen jako šutr do rybníka a vězí v tom nejhlubším dně nevědomí, to pravé ořechové. Navíc skutečnost, že Harper se tomu jaksi pořád bránila – ač logické – ve mně důvěru zrovna dvakrát nevzbuzovalo.
Trošku mě zarážela skutečnost, že člověk, který si párkrát „vyzkoušel“ jak otevřít jedny dveře a zavřít ty druhé, podává vysvětlení někomu, kdo je v tom stejný nováček jako Harper, na profesionální úrovni, jako kdyby v tom měl dvacetiletou praxi. Další pro mě trochu záhada: je fakt super, když poznáte někoho, kdo Vám vysvětlí, jaké „změny“ se s vámi stali, po tom, co jste přestoupili na druhý břeh a vrátili se. Nicméně, nemyslím si, že je na místě nazvat pár sezení s vědeckým výzkumem a pozvánkou k večeři, přátelstvím. Je fajn, že má Harper nějakou oporu, ale tohle mi v knize přišlo moc hrr. Možná by bylo na místě přidat víc stránek, aby se mezi nimi ten vztah stačil nějak rozvinout. Taky Vám na konci knihy přišlo až příznačné, že z „úletu“ se stala jen přebytečná postava, která do knihy vůbec nepatřila?
Když se dostanu k samotné detektivní zápletce - byla průhledná. Opravdu. Některé věci jsem tušila, jiné mi přišli jako kdyby se tam vyskytly jen když to autorka potřebovala. Myslím, že indicie, které vedly ke všemu a byly průhledné jako sklo, si Harper uvědomila až s několika kapitolovým zpožděním * SPOILER * např. záhadný člověk volající do kanceláře, když je linka odpojená * KONEC SPOILERU * a indicie, které vy naprosto postrádáte – tedy, že v knize prostě nejsou - Harper sype z rukávu jak esa při pokeru. * SPOILER * např. ten podvod se starožitníkem, doteď by mě zajímalo, jak na to přišla. * KONEC SPOILERU *
Občas se mi zdálo, že kniha není o ničem jiném než o neskutečném strachu hlavní hrdinky a jejich žaludečních šťávách v hrdle. Což mi připomíná – jedem do Ameriky, lidi! Tam mají takový bombastický zákony! Nejen, že Harper za celou knihu svým hrdlem prolila snad hektolitry alkoholu, ale také si v opilém stavu (malátná, praktický spící zombie) vesele řídila auto. Páni, mít tenhle zákon tady, tak policie nemá do čeho píchnout. A s nelogičnostmi bych mohla pokračovat až do aleluja.
Vrchol kvality to rozhodně není, číst se to dalo, i když to provedení... no mohlo to být i horší. A jak už bylo zmíněno pode mnou – opravdu jsou tam chyby. A nejen ty překladatelské...
Tenhle díl byl o chloupek horší než první díl. Ne že by byl špatný, četl se dobře, nepostrádal napětí, oproti prvnímu dílu se tu událo více zvratů. Tenhle díl byl krvavější, ale také svižnější. Na druhou stranu tu bylo několik věcí, které mě iritovali.
Za prvé – autorce se nějak podařilo dát všechny postavy tak nějak dohromady a ty nepotřebné prostě umřeli, zmizeli atd. Jako by si předem určila páry a ostatní měli hold smůlu nebo štěstí, jak se to vezme.
Za druhé – Agnes mi tady lezla trošku nervy * SPOILER * (čeká dítě s mužem X, kterého miluje, vyspí se s mužem Y, přesto chce muže X kvůli svému dítěti a přitom říká, že budoucnost ji čeká s mužem Y). Tohle opravdu postrádá logiku. * KONEC SPOILERU *
Za třetí – pořád mám spoustu otázek na některé nedořešené věci. Ne že by to byla nějaká tragédie, vzhledem k tomu, že je přede mnou ještě závěrečný díl, ale některé ty otázky jsou už z prvního dílu a ve druhém jsem na ně odpověď pořád ještě nedostala.
Co hodnotím pozitivně je dvojí pohled – Dean a Alex. Od prvního dílů oba vyspěli a to tak moc, že mi občas připomínali dospělé lidi. Přitom jsou to děti, kterým pohled na svět změnila katastrofa. Občas mě až z toho mrazilo.
Velké pozitivum, které tahle série má je, že prožíváme s hlavními hrdiny „konec světa“ už od začátku. Což je oproti ostatním knihám, kdy jste padli rovnou do postapokalyptického světa a vysvětlení, jak se to stalo, kde nic tu nic, obrovské plus. Tady přímo víte, co za tou katastrofou stálo… Nicméně, důvod proč se to stalo mi zůstává záhadou.
Svět Kate Danielsové mě nikdy nepřestane bavit! Je to úžasná série nabitá humorem, akcí, romantikou, sympaťáckými postavami a spoustou mytologie. Každý si zde najde něco svého. V tomhle nemůže tyhle knihy nikdo a nic trumfnout.
Bohužel, co se týče příběhu, musím konstatovat, že tohle je díl, který má v sobě tolik děr asi jako cedník! Např. spoustu nedořešených věcí:
* SPOILER *
Mac a Leroy a jejich "pomsta" – heh, k tomu vlastně nedošlo... Julie a „vycítění“ hordy upírů pod tunami hlíny – kde je nějaké to rozuzlení?... Záhada Rolandovy moci a volání do Cechu - cipísek, jak věděl, že s ním chce Kate mluvit? To má věšteckou kouli?... Proč chtěla Rowena s Kate mluvit těsně před jejím únosem? A co se s ní pak stalo – zemřela?, žije?... Co D´Ambrey - tím to jako v minulém díle skončilo? Šmitec? Žádný "taneček" mezi ním a Kate a Curranem se konat nebude?... Julie se baví s Rolandem za Kateinými zády - kdy to jako stihla? A jak to udělala? To si našla jeho telefonní číslo ve Zlatých stránkách???... Co ta plánovaná inspekce Rolandem – k té taky nedošlo…
... a mohla bych pokračovat do nekonečna. * KONEC SPOILERU *
Tenhle díl byl prostě jiný. Předně mi strašně chybí, že už Curran není Pánem šelem. Nechci říct, že autoři udělali chybu, ale už to nemá takové grády jako předchozí díly. Ano, kniha má pořád čím překvapit, pořád má co nabídnout, ale už to zkrátka není ono. Taky jsem tu postrádala i Dereka a to špičkování mezi ním a Kate. Přece jen, se v tomto díle mihnul jen, když bylo potřeba. Nelíbilo se mi, že ho šoupli do pozadí, ačkoliv kvůli ději, který se posunul do jiné roviny, to je logické.
Docela zábavný byl Samain – nebo spíš jeho proměna. * SPOILER * Nemohla jsem uvěřit, že se proměnil v Rolanda. Musela jsem se tomu prostě smát. :D * KONEC SPOILERU * Trošku mi to přišlo jako konečná, jako by se autoři s touhle postavou loučili. I když uvidíme, třeba se mýlím.
A samozřejmě nesmí chybět... „Roland na scénu!“. Musím říct, že tahle postava je strašně nepředvídatelná. :D Je ale úžasně zpracovaná. A prostě ho žeru, ačkoliv cenu za nejlepšího otce roku by nevyhrál, ani kdyby se dal samotný ďábel na víru. Taková, pro mě trochu záhada a překvapení, je ta Nickova nenávist ke Kate. Docela by se mi šikla ta novela.
Abych to nějak zakončila – musím souhlasit s komentáři pode mnou, ten konec byl strašně useknutý. Takový moc hrr. Nicméně, ten základní duch tohoto spisovatelského dua nevymizel – opět zde byla gradace na konci knihy, ta perlička na závěr, která Vás nutí jít do nakladatelství, bušit jim na dveře, ať co nejrychleji koupí autorská práva a dají se do překladu dalšího dílu! ;-)
A ještě několik perliček na závěr: ze slova moci aarh, které v minulých dílech bylo „Zastav se“ udělali překladatelé STOP. Jasný, význam zůstává stejný, ale když ty knihy máte přečtené dvacetkrát, ty slova se Vám vžijí do paměti a pak Vás při čtení zarazí, když je tam najednou změna. Ani si nepamatuju, že by Kate v minulých dílech používala slovo „bleh“. Že z Eduarda udělali bizonodlaka, no budiž, přece jen překlad některých slov je i pro rodilé mluvčí občas skutečným oříškem.
Musím uznat, že Jamie McGuire píše opravdu poutavě. To už jsem koneckonců zjistila u Krásné katastrofy, nicméně to je asi tak jediné pozitivum, které o knihách z pera této autorky můžu říct.
Co se týče této knihy, měla jsem trošku pocit deja vu. Postavy byly dělaný jak přes kopírák – stejné chování, stejné charaktery, stejná nereálnost už od první kapitoly podobně jako u Krásné katastrofy. Tady to byl ale naštěstí slabý odvar, jinak by mě vezla sanitka rovnou do Bohnic!
Jak se děj rozvíjel, vyskytly se tam situace, kde se postavy chovaly nepatřičně. Přišlo mi to, jako kdyby autorka prostě potřebovala oživit jednotvárnost příběhu, tak tam vždycky šoupla nějaký drama, aby kniha dostala spád (hádku – ze které se vždycky autorce podařilo udělat z komára velblouda, romantická stránka… bleh! – kdybych měla začít dávat papírky do knihy pokaždé, když se políbili nebo se pohladily po tvářích, vykoupila bych snad celý papírnictví!). No, nepovedlo se jí to – postavy mi přišly, jako kdyby přehrávaly nějakou špatnou telenovelu, v daných situacích jednaly v afektu, který se k těm situacím nehodil. Příliš rychlý přerod citů obou hrdinů tomu taky nepřidal (na to, že má kniha přes čtyři sta stránek, rozhodně nečekáte, že se do sebe zamilují hned na 60 stránce a ještě tak silnou, intenzivní, nehynoucí láskou, bla bla bla), když už se má objevit nějaká akce, autorka z toho vycouvá, jen aby tu akci mohla uskutečnit za další dvě kapitoly.
* SPOILER * Cipísek! Já se tak těšila na to, až tam bude akce s vládcem Pekla a ono kulový… Pak samozřejmě autorka neopomene „vyvražďovací akci“ při večeři v restauraci – ať žijou mafiáni, juchu! Co mě ale totálně dostalo, bylo „…je tady si někdo hraje s laserem…“ vážně Nino(!), to bylo velmi duchaplné prohlášení! I malé děcko by trklo, že ty krásné červené světelné body na hrudi tvého milovaného nebudou žádná dětská hra. (doteď se klepu na čelo!) A ještě jedna věc – vážně byste přišli na to, že když Jered řekl „prozřetelnost“ se vám okamžitě vybavily andělé??? Jsem jediná divná, když řeknu, že tohle bylo to poslední, co by mi je připomnělo?? * KONEC SPOILERU *
Když to suma sumárum shrnu – kromě poutavosti, díky které u knihy vydržíte až do hořkosladkého konce, Vám tahle kniha nic podstatného nenabídne.
Tohle téma je svým způsobem už ohrané, poněkud klišoidní a člověk má pocit, že je to pomalu převyprávěný příběh z nějakého katastrofického filmu do knižní podoby. Na druhou stranu, téma knihy je podáno neotřelým způsobem, díky deníkovým zápiskům máte pocit, že se vám do rukou dostal tajný deník vaší pra-pra-prababičky, díky níž můžete nahlédnout do jejího světa skrz její myšlenky.
Co ve mě vzbuzovalo trochu nedůvěru byl celkově průběh nemoci - škrábání, kašlání, horečka, poruchy v komunikaci, halucinace a smrt...? Možná jsem očekávala něco víc... řekněme drastičtějšího. Vzhledem k tomu, že kinematografie je plná různých katastrofických scénářů na podobná témata (a že jsem jich viděla hodně) mi dané příznaky přišly trochu nepravděpodobné.
Ani děj mezi první a druhou částí mi neseděl. Přišlo mi to strašně urychlené, neucelené... Vyskytlo se zde i několik nelogičností * SPOILER * Kaelyn má strach o Leovy rodiče, jede se za nimi podívat (to už ale vypukl virus a lidé jsou v karanténě), oba jsou naštěstí v pořádku a pracují na zahradě. Na konci knihy Kaelyn říká, že padli hned v prvním náporu virusu, přitom v té době podle autorky byly ještě v pořádku. Že by se uměli naklonovat? * KONEC SPOILERU *
Ve 4 měsících můžete sledovat, jak virus zdecimuje celý ostrov, jak lidé zapomínají na to, co je morálka, lidskost, empatie... existuje už jen "zákon džungle".
Kniha je ale zajímavá - ne v tématu, ale spíš v jeho podání. Z postav máte pocit plytkosti, někdy až jako by tam byly jen proto, aby měla autorka koho ve finále zabít. Tahle témata (epidemií, pandemií a dalších katastrofických scénářů) můžou působit ohraně, při čtení na to rychle zapomenete. MC má vskutku vypravěčský talent...
Nerozumím tomu vysokému hodnocení, podle mě si to kniha vůbec nezaslouží.
Podle anotace, i když se jedná o povídky, mi přišlo, že to bude ze současnosti. Pořádná dávka fantasy, něco na způsob Anity Blakeové, Kate Danielsové nebo ostatních sérií v hlavní roli zaklínač, používající kouzla atd. Originální námět, špatné provedení.
Jsem zklamaná - převyprávění klasických pohádek, možná trošku krvavějších, v krkolomném a pro mě dost zvláštním stylu psaní, na který jsem si ani po půlce knihy nezvykla... Nevím, možná dám autorovi ještě šanci, ale v současné době ho mám tak akorát dost.
Abych pravdu řekla, pořád nevím, co si o knize myslet. Jestli se mi líbila nebo nelíbila - je to těžké posoudit, protože tak nějak jsem mezi tím kolísala po celou dobu čtení...
Je pravda, že příběh bych přirovnala k filmovému Spartakovi - písek, ocel a krev. Což se mi líbilo, ale na Hry o trůny to rozhodně nemá! Na to je to až moc naivní a málo ech "vyvražďovací", takže ta reklama je nafouklá jako bublina na burze! Leč poutavost a originalitu to nepostrádá.
NICMÉNĚ - tak nějak jsem měla problém oblíbit si hlavní postavy. Chvilku jsem měla ráda Eliase, pak ale udělal pro mě fatální chybu a už jsem ho zase ráda neměla. To samé platí o Laie. Pak zase byla chvíle, kdy jsem je měla ráda oba, pak jen jednoho z nich a pak ani jednoho. Smůla no, přišlo mi to jako sledovat teploměr - chvilku je teplo (moje sympatie k hlavním hrdinům stoupají, ulalá), a najednou dostanu studenou sprchu (moje sympatie jsou rozcupovány a válí se v prachu).
Co mě celou dobu v knize iritovalo ze všeho nejvíc, byly ty milostný mnohoúhelníky! - vypadá to, že YA jsou plné milostných trojúhelníků a lidi si na to stěžují jak na běžícím páse. Takže co udělá chytrý spisovatel - když nechtějí trojúhelník, dám jim tam mnohoúhelník, to teprve bude mít ty pravé grády. Nezlobte se, ale já u toho skřípala zuby a ty pasáže raději přeskakovala. Nervy mám jen jedny! Takže, jestli autoři přesedlají na "mnoho", knížky nekupuji, nečtu a člověka, který s tím přijde jako s "doporučením ke čtení", s tím pošlu leda tak k šípku!
Čtivost a poutavost knize upřít nemohu, je vypiplaná jak po stylistické, tak i grafické stránce, nicméně příběh sám o sobě pro mě byl trochu nudný a něco mu chybí. Přesto si druhý díl nenechám ujít.
Když jsem se do knihy začetla, měla jsem pocit, že čtu Jane od April Lindner, která měla rockového muzikanta ve svém ději zakomponovaného také. Ano, ta rocková hvězda tam byla dosti podobná, námět se ale lišil.
Do knihy se začtete, je opravdu poutavě napsaná a než se nadějete, jste na konci. Co mě ale překvapilo a vůbec jsem to nečekala (měla jsem za to, že to bude romantika), byla skutečnost, že je to na pomezí erotickýho románu - co si budeme povídat, toho sexu je v knize hodně - ale nebylo to až zas tak hrozné. Kdyby tam autorka zakomponovala nějakou skrytou místnost se všemi proprietkami, co využíval Christian v Padesát odstínů šedi, knihu bych odložila a odmítala dočíst.
Ačkoliv se kniha četla prakticky jedním dechem, je tam pár věcí, které mi opravdu vadili:
Tak za prvé - slečně je 21 let a najednou zjistí, že je vdaná. Vůbec se nepozastavuje nad tím, že je vdaná v TAK nízkém věku, co ji ale děsí je skutečnost, že je vdaná za naprosto sexy chlapa. To vážně? A skutečnost, s jakou se k tomu staví - vždyť rozvod je to nejjednodušší, co může být, že? - mě také dosti udivoval. Ne v tom příjemném slova smyslu. Když jsem knihu četla, měla jsem pocit, že čtu o nějaké třicátnici a ne o dívce, která sotva dosáhla plnoletosti. Což bylo pro mě velkým kamenem úrazu - a pokaždé když jsem narazila na slovo "můj manžel" myslela jsem, že se osypu. Ano, kdybych četla nějakou historickou romanci, bylo by mi to asi jedno, ale tohle je román ze současnosti. Možná za to může moje averze k manželství v tak nízkém věku jako k takovému. Ať tak nebo tak, zkrátka - nesedlo mi to!
Další důvod, proč jsem měla pocit, že čtu o třicátnici, byla skutečnost, že na svůj věk to měla v hlavě až moc srovnané. Tahle vyspělost mi moc k jednadvacetileté žábě neseděla.
A poslední kamen úrazu shledávám v hlavním hrdinovi. Ano, jeho výstřední chování by se mohlo přičíst na vrub faktu, že je slavný, mě ale osobně moc nepřesvědčil. Přišel mi trochu psychicky nevyrovnaný a občas dělal z komára velblouda.
Ačkoliv se mi kniha líbila, nemůžu tvrdit, že jsem z ní v jistých chvílích neskřípala zuby. Přesto si čtyři hvězdičky kniha jistě zaslouží.
Když jsem si přečetla anotaci, kniha mě zaujala. Donesla jsem si ji z knihovny domů a na chvíli dala k ledu. Když jsem anotaci četla po druhé, tolik už se mi do ní nechtělo. Nicméně, když jsem se s ní domů táhla, přečetla jsem si jí.
Asi do čtvrtiny knihy jsem byla nadšená. Mile mě překvapila a já se těšila, že ta dynamika příběhu se bude dále rozvíjet, až na poslední stránce vyvrcholí. No, nevyvrcholila, od poloviny knihy se to začalo kazit a mohly za to samotní hrdinové.
Ta ženská mi začala lézt na nervy - hloupá, naivní, impulzivní, trošku fňukna. Muž - arogantní, sice rozumově vyspělý, ale občas mi přišlo, že taky neví, která bije.
S jakou razancí se ti dva do sebe zamilovali mi přišlo směšný, protagonisté knihy předvídatelní a naprostý vrchol všeho - nelogičnost celé zápletky. Nevím, nemohla jsem pak začíst a bylo pro mě hotové utrpení dopracovat se až na poslední kapitolu. Nicméně - dopracovala jsem se a pochybuji, že si za týden, kromě pocitu marnosti, nebudu z knihy pamatovat ani zbla.
Kniha je pro mě milým překvapením. Čekala jsem typickou YA knihu (podle anotace to tak vypadalo), ale to, co jsem nakonec dostala - nevycházím z údivu. Na to kolik hlavní hrdince je let, je opravdu inteligentní. Což bylo velmi osvěžující!!
Dalším plusem knihy je skutečnost, s jakou samozřejmostí se děj posunuje dál. Nejenže autorka vytvořila svět plný krutosti a bezpráví, je také svým způsobem okouzlující - hlavně díky Kelsee, která byla právě tím osvěžením, tím kontrastem celé knihy. I když svět vypadá jako kdyby se řítil do záhuby, Kelsea svou povahou, charakterovými vlastnostmi i svým vzezřením (který je tak nepodobný její vlastní matce!), působí jako svěží vánek a chytí za srdce nejednoho čtenáře. Takových lidí kdyby bylo více...
Kniha mě bavila, Kelseu jsem si opravdu oblíbila, Palcát a Kostěj pro mě jsou pořád jakousi záhadou. Nicméně postava Kostěje je velmi zajímavě zpracovaná. Je s podivem, že ač je to vedlejší postava, v knize má své významné místo. ;-) Co se týče Palcáta, choval se ke Kelsee jako otec k nezdárnému dítěti. Nicméně tahle postava je rozporuplná - jednou se chová jako podřízený, jindy zase jako by mu patřil celý svět.
* SPOILER * Ačkoliv mi pořád vrtá hlavou, kdo je Kostěj, moji zvědavost víc než jeho totožnost, láká zjištění, kdo je otcem Kelsey. Podle mě to nemůže být jen tak někdo, když podle všeho ovládá magii. Což mě přivádí k samotné Rudé královně a tomu jejímu "Temnému". Na jeden okamžik jsem si pohrávala s myšlenkou, že ten "Temný" je Kelseyin otec. Ale hned jsem to zavrhla - přišlo mi opravdu bizarní, aby jejím otcem byl upír (žádné světlo, pije krev,...)... * KONEC SPOILERU *
Ačkoliv knihu jsem si oblíbila, něco ji chybí, takový ten drobný detail, který vás okamžitě přiměje se do knihy zamilovat. Ne že by byla nudná a nezáživná. Spíš je to kniha, která vyžaduje správný čas a správnou náladu čtenáře. Nicméně - vůbec nelituji toho, že jsem si ji přečetla. :-)