paloma
komentáře u knih

str.184 - Uviděl v hořících záhybech růže samotnou věž a na okamžik pochopil její smysl: rozděluje své provazce moci do všech světů, co jich jen je, a pevně je drží ve veliké spirále času. Pro každou cihlu, která přistála na zemi a ne na hlavě nějakého děcka, pro každé tornádo, které minulo parkoviště přívěsů, pro každou kulku, která neletěla, pro každou ruku, která se zdržela násilí, je zde věž.


Geniální fantazie tohoto spisovatele mě uvádí v úžas, kam ten King na to chodí? Díl od dílu je lepší a lepší. Tak ted mi už zbývá jen jeden díl, poslední, to je strašná představa. Bude mi chybět Roland a jeho ka-tet.


Užasná kniha, neni na škodu si nejprve přečíst Prokletí Salemu .
V knize jsou zminována některá čísla, např. 99 (to je celkem jasné) nebo 19.
Číslo 19 "PRINC NEBES"
(nejpříznivější a nejšťastnější složené číslo, které naznačuje vítězství nad všemi dočasnými neúspěchy)
• úspěch v podnikání i v osobním životě
• štěstí a naplnění tužeb
Číslo 19 významně zmírní jakékoliv negativní vibrace jiného čísla a uhladí cestičku života, čímž dopomůže k úspěchu.


Velmi mě zklamal závěr této knihy a doufám, že budou další díly, kde mí oblíbení hrdinové povstanou jako fénix z popela.


Po dlouhé době jsem se pořádně nasmála a ten konec přesně podle mých představ.


Vzrušující sága zachycující životní osudy newyorské rodiny lékařů a chirurgů mezi kterými vládly spory a nenávist po několik generací. Na jedné straně lékaři, kteří zarputile lpí na starých léčebných metodách, jako např. pouštení žilou, čímž mnohdy pacienta dorazili. Na druhé straně pokrokový lazebník-chirurg, který se nebojí nových léčebných metod a navzdory předsudkům a odsouzení se pouští i do prvních chirurgických operací. Nádherná kniha, skvělé čtení. Cetla jsem již před pár lety a dnes jsem zjistila, že kniha má další díly, tak se mám na co těšit.


Kniha se mi líbila. Trochu dětské, ale čtivé. Sympatická hlavní postava.


Užasná kniha, jen ten konec bych trochu více rozvedla. Tak si to holt budeme muset domyslet. Dávám 7 hvězdiček.


Kniha je zajímavá a dobře se čte. Na druhou stranu nijak nevybočuje z průměru. Styl psaní mi připomíná některé autorky his.románů, které jsem již četla. Prostě a jednoduše je to vše na jedno kopyto a o Anně Boleynové toho bylo napsáno už mnoho. Kniha líčí nejrannější mládí Anny a končí návratem k anglickému dvoru, kde si jí prvně všimne Jindřich VIII. Dějově na tento román je možné navázat románem Dáma v toweru od Jean Plaidy nebo Král a kancléř od téže autorky.


Kniha mě moc nenadchla i když námět knihy je docela zajímavý. Je to příběh chlapce, který umí mluvit mnoha jazyky, mrtvými i živými a rozumí řeči podivných malých bytostí, se kterými se setká na nejúžasnějším a nejtajemnějším korábu, který byl kdy postaven.


Bylo to khef, ka a ka-tet. (str.455), no neni to úžasné a hlavně nezapomente tvář svého otce!


Na rozdíl od prvního dílu mě kniha bavila, zatím je zde pár věcí nejasných, těším se co přinesou další díly.


Dala jsem pouze dva body, i když si myslím, že by si kniha zasloužila tři. Když opomenu to, že mě kniha nebavila, vadilo mi, že neni dostatečně objasněno kdo je to muž v černém a co je to ta věž a hlavně proč tam pistolník jde. Nemám ráda dohady a nejednoznačně napsané věci. Zase na druhou stranu to byl hlavní důvod proč jsem začala číst druhý díl.


S.King nás nejspíš zkouší, jestli jeho knížky čteme pozorně. Neboť na str.245 Paul přišel o levý palec. Na str.295 je věta "Lžíci držel nemotorně mezi palcem a ukazováčkem levé ruky." Takže pane Kingu, čteme pozorně a mnohdy ani napětím nedýcháme.


Zajímavý příběh člověka, který se nevzdává a umí se poprat s osudem. Jeho názory hlavně na náboženství jsou pokrokové. Za svými názory si stojí a nebojí se následků.


Jsou knihy, které mě nadchly po přečtení pár stránek. Jsou také knihy, které mě nadchly po přečtení prvních pár vět. A jsou knihy, které jsem dočetla jen s velkýcm sebezapřením.

Kniha na mě působí dost škrobeně. Možná by prospělo, aby postavy mezi sebou mluvily méně spisovně. Hlavně ve stresových situacích, kdy postavy upalované na hranici mluví spisovně, působí dost nepřirozeně.


Jedna z oblíbených knih mého dětsví, na které ráda vzpomínám. Hlavně mě zajímaly praktické záležitosti, jako například jak Gulivera ošatit nebo z čeho bude jíst apod.
