pamik111 komentáře u knih

Knih o holocaustu jsem už přečetla tolik, že bych je těžko spočítala. Přesto tahle útlá knížka byla v něčem jiná. A jestli někdy někde existovalo peklo, pak to bylo v Bergen-Belsenu.

2 20.02.2020

Moje první kniha od Jiřího Hájíčka mě nadchla tak, že musím hodnotit hned plným počtem hvězdiček. Nikdy bych neřekla, že se mi může líbit čtení o hledačích vltavínů. A ono jo. :) Autorův styl se skládá spíše z kratších, jednodušších vět, ale o to více působí realističtěji.

P. S. Karolíně jsem rozuměla. Když my ženy máme raději ta pozitiva a sociální jistoty. :)

6 13.09.2019

Šťastná to žena.

Musím ovšem ubrat jednu hvězdičku. Kniha se mi nečetla lehce, místy mi přišla chaotická. To ovšem nic nemění na tom, jak statečná a empatická Irena Sendler byla.

1 10.09.2019

Jiří Padevět mě začíná bavit čím dál víc. Popravdě na něm dost ujíždím. :)

Kniha Ostny a oprátky obsahuje krátké povídky z naší osudové historie, ve kterých se nám autor snaží navodit atmosféru doby a ukázat, jak prožívali jednotliví "Hrdinové" x "hrdinové" poslední dny, či hodiny, než jim do života zasáhly fatální události. V těchto krátkých příbězích je úplně všechno, co potřebujete vědět. Nebo si to alespoň myslíte. A když dočítáte poslední větu, tak vás doslova zamrazí. Stačí jen zmínka jména, či datum, a příběh dostane ještě větší rozměr. Asi nevím, co víc k tomu napsat, úplně se mi to dostalo pod kůži... Přečtěte si...uvidíte sami.

8 12.01.2019

Netuším, jak je možné, že jsem Pavla Čecha objevila až nyní a s ním i přenádherné kreslené příběhy. Dědečkové pana Čecha jsou tak kouzelní, že máte chuť je obejmout, pohladit, popovídat si snimi... :) Každá kresba má úžasnou atmosféru a je propracovaná do posledního detailu. Vždy v ní najdete ještě něco navíc, co vám bylo při prvním seznámení skryto. Těžko vyzdvihnout nejlepší příběh, každý má své kouzlo, za mě však vyhrál Knoflík, Hvězda a Ještě něco. Závěr těchto příběhů mě fakt dostal!

14 08.01.2019

Jednoznačně 5*. Ufff...
Kniha má krásné zpracování, úžasné fotografie. Knihu si užíváte, rochníte si při každém otočení stránky, snažíte se to záměrně protahovat... Z každé strany na Vás dýchá hustá atmosféra Protektorátu. Novinové zprávy mi občas daly zabrat, stejně tak zprávy z Gestapa. Ale co mě fakt dostalo, tak krátké prózy, ve kterých ve mně autor dokázal rozproudit směsici pocitů. Použil krátkých a stručných vět, dokázal je poskládat takovým způsobem, že zapůsobili naprosto přesvědčivě a úplně mě emočně dostaly.

A jak napsala "milamarus", nejde o dotek, ale o sevření, ze kterého se Vám nechce ven.

Citace 1: Kulky vykusují ze zdí chrámu omítku a cihlový prach. Ticho z kostela se někam vytratilo a víra v zítřek se na poslední chvíli sotva protáhla pod dveřmi chrámu. Adolfa Opálku napadne, že ta chvíle vypadá přesně tak, jak si ji vždycky představoval. Je šedivá prachem a voní kostelními svíčkami.

Citace 2: Metař se snaží koštětem vyhnat papíry a nedopalky z ulice. Strach se zamést nedá, naděje taky ne.

6 13.12.2018

Již po přečtení úryvku na zadní straně knihy jsem věděla, že tohle je přesně ono, co chci číst. Co už mi delší dobu v knihách chybělo. Třebaže se jedná o vážné téma, z knihy přesto vyzařuje čistota a určitý styl poetiky. Je to především tím, že je příběh vyprávěn z pohledu malého děvčátka. A děti jsou, jak víme, čisté, upřímné duše a nemají předsudky jako dospělí. Vidí svět takový, jaký skutečně je. Knížku si určitě přečtěte, nebudete litovat. Jsem si jistá, že Vám bude ještě dlouho ležet v hlavě, tak jako mně.

9 12.12.2018

S nadšením jsem se pouštěla do čtení této knihy a popravdě i s mírnými rozpaky, jakou formou bude kniha pojata. Může se vůbec někomu podařit sepsat osudy sedmi parašutistů a jejich poslední dny úkrytu v kostele sv. Cyrila a Metoděje, se samotným statečným bojem na kůru a v kryptě, aniž by nedošlo k jejich zneuctění? Ano, může! Vždyť takhle to klidně mohlo být. :) Všichni známe jejich osud, ale nikdo nevíme, jaké vedli dialogy a co přesně dělali oněch osudných posledních pár dní. Není nikdo přeživší, kdo by nám to sdělil, ani se nenašel žádný deník, kde by to bylo sepsáno. A právě v této knize se nám to autorka snažila alespoň z části přiblížit. Dle mého, se jí to moc povedlo. :)

3 30.11.2018

Kdo si někdy v mládí psal deník, tak ví, že se jedná o zápisky pocitů, které Vám buď udělaly obrovskou radost nebo jste naopak plni smutku. V tomto deníku bohužel převládala ta druhá strana. Strach, smutek, opět strach...Jak to tam ti lidé mohli zvládnout jen se svými stísněnými pocity, strachem a nejistotou? Neustálé stěhování, transporty, nejistota, nic stabilního, co Vám dá alespoň na čas půdu pod nohama. Překvapilo mě, že ač měli být všichni na jedné lodi a měli žít ve stejných podmínkách, tak tomu tak nebylo. Vždy se našli privilegovaní, kteří na tom byli líp. Každopádně knížka se mi moc líbila, protože se jednalo o autentickou zpověď.

Citace:"Je hrozně smutné, že je zde možno všeho docílit pouze podfukem, lží nebo krádeží. Podaří se nám jednou ještě se včlenit do normálního života? Budeme ještě jednou normálními slušnými lidmi?"

2 23.11.2018

Kde začít? Když čtu knížku na podobné téma, tak převážně formou literatury faktu. Tady jsem se nechala zlákat hodnocením a pustila se do čtení, bohužel se po pár stránkách potvrdilo mé neblahé tušení - tudy cesta nevede. Nechci nijak zpochybňovat hrůzy za Protektorátu a v koncentračních táborech. Byly, a možná ještě ve větší míře, než bylo v knize uvedeno.

Jenže knížka mi přišla strašně stručná. Autor v ní v rychlosti popsal všechno zlo a utrpení, a když už se něco snažil rozvést, dostávalo to nádech červené knihovny, či sci-fi. Navíc se mu ta vloudila chybička v časové linii. Stane se...

Když něco čtu, tak tomu chci věřit, tady to bohužel nešlo.

7 23.11.2018

Kde začít? Když čtu knížku na podobné téma, tak převážně formou literatury faktu. Tady jsem se nechala zlákat hodnocením a pustila se do čtení, bohužel se po pár stránkách potvrdilo mé neblahé tušení - tudy cesta nevede. Nechci nijak zpochybňovat hrůzy za Protektorátu a v koncentračních táborech. Byly, a možná ještě ve větší míře, než bylo v knize uvedeno.

Jenže knížka mi přišla strašně stručná. Autor v ní v rychlosti popsal všechno zlo a utrpení, a když už se něco snažil rozvést, dostávalo to nádech červené knihovny, či sci-fi. Navíc se mu ta vloudila chybička v časové linii. Stane se...

Když něco čtu, tak tomu chci věřit, tady to bohužel nešlo.

2 21.11.2018

Kde začít? Když čtu knížku na podobné téma, tak převážně formou literatury faktu. Tady jsem se nechala zlákat hodnocením a pustila se do čtení, bohužel se po pár stránkách potvrdilo mé neblahé tušení - tudy cesta nevede. Nechci nijak zpochybňovat hrůzy za Protektorátu a v koncentračních táborech. Byly, a možná ještě ve větší míře, než bylo v knize uvedeno.

Jenže knížka mi přišla strašně stručná. Autor v ní v rychlosti popsal všechno zlo a utrpení, a když už se něco snažil rozvést, dostávalo to nádech červené knihovny, či sci-fi. Navíc mi tam neseděla časová linie. Svatbu měli na jaře 1939, tedy před válkou, manželka teprve těhotná. V pasáži, kdy už je po válce, autor zmiňuje: "Můj chlapec už není tím malým hochem, kterého jsem si pamatoval z doby před válkou." ...jenže před válkou ještě nebyl na světě... Bohužel chybička se vloudila.

Když něco čtu, tak tomu chci věřit, tady to bohužel nešlo.

2 16.11.2018

Na knížku jsem se strašně moc těšila, neboť se pro mě jedná o "oblíbenou" část naší historie. Jsem jí doslova fascinována. Hltala jsem každou stránku, každou informaci, každou výpověď pamětníka.

Je opravdu obdivuhodné, kolik se našlo statečných českých lidiček, kteří ani minutu neváhali a jakkoliv pomáhali v odboji proti nacistům. Přestože smrt číhala na každém rohu. Několikrát jsem si v průběhu čtení říkala, jestli bych byla také tak statečná a silná a dokázala pomoci, nebo by u mě převládl ten šílený strach z prozrazení, strach o své nejbližší...

Z některých situací a výpovědí mi opravdu nebylo dobře, běhal mi mráz po zádech. A v závěrečné pasáži v boji o kryptu jsem byla doslova zhnusena celým německým zásahem. Dodnes je pro mě nepochopitelné myšlení nacistů, jejich "styl" pomsty... Jsem ráda, že právě čeští hrdinové se zapsali do dějin a ukázali nacistům, vlastně i celému světu, svou bezmeznou statečnost. ♥

Citace: " Zůstala jsem sama. Mám jejich obrázky, často se na ně dívám a povídám si s nimi. Vždycky v neděli odpoledne, to se ustrojím do svátečního, poklidím a čekám. Ani nevím proč. A na co. Ale člověk je starý a tak sám. Hlavně kdybych věděla, že neumřeli zbytečně... To mě pořád trápí."

14 14.11.2018

Moje první kniha od pana Vondrušky. Těšila jsem se na zajímavé příběhy, ale bohužel téměř všechny mi splynuly v jeden celek. Začátek se mi jevil dobře, ale nakonec jsem zjistila, že se do čtení nutím a těsně před koncem jsem to vzdala. Autora rozhodně nezavrhuji a určitě se k němu někdy vrátím.

3 21.03.2018

Tahle tenká knížečka mě fakt dostala. Je to zpověď autorky, která přežila holocaust. Je to bezmezná a otevřená zpověď svému otci, který se bohužel stejně jako většina deportovaných, nevrátil. Každým slovem a každou větou je cítit, jakou bolest a jaký pocit viny, autorka prožívá. Je opravdu velmi smutné, že je člověk touto mašinérií poznamenán tak, že je neschopný začlenit se do normálního života, a že u něj neustále převládá pocit viny, že on přežil a ostatní ne. Po přečtení další a další stránky jsem se propadala do čím dál větší beznaděje a deprese. Takže teď budu docela ráda, když si dám něco lehčího. Knihu musím hodnotit pěti hvězdičkami.

Citace: Také se scházím se Simone. Viděla jsem ji, jak v kavárnách a restauracích strká lžičky do své kabelky, byla ministryní, ve Francii důležitou osobností, ale stále ještě sbírá bezcenné lžičky, aby v Březince nemusela vylizovat polévku. Kdyby tak všichni okolo věděli, do jaké míry je v nás tábor zakořeněn. Všichni ho máme v hlavě, a to až do smrti.

5 21.02.2018

Jestli bych chtěla mít nějaké opravdové dílo ve své knihovně, pak by mezi něj určitě patřil tento skvost. Jsem vysloveně nadšená, jaký poklad se mi dostal do rukou. Kniha obsahuje celkem 70 příběhů. Z toho 63 osudů těch, kteří se ať už podíleli na atentátu, pomáhali v odboji, ukrývali někoho, kdo měl s atentátem co dočinění nebo to byli členové rodin zůčastněných. Zbylé číslo 7 nás seznamuje naopak s těmi "zlými". Když si představím, kolik lidských osudů bylo zmařených a poznamenaných atentátem na Heydricha, potom tato kniha je jen malým zlomkem celé té hrůzy. Kniha je moc pěkně zpracována, doplňují ji dobové fotografie, které to vše jen umocňují. Mrzí mě jen, že je kniha, tady na Databázi, tak málo hodnocena. Jedná se o naši PAMĚŤ NÁRODA, na kterou bychom neměli zapomínat. ♥ Hodnocení 5 hvězdičkami mi přijde vzhledem k obsahu knihy podprůměrné, ale vyšší hodnocení zde bohužel není.

9 22.11.2017

Moc podařená kniha, stejně tak jako Večerníček, která čtenáře seznamuje s lidovými tradice během celého roku. Kniha Vás pohladí na duši a přenese do doby našich babiček. Je to kouzelné čtení, které je jako stvořené na zimní večery. Knížka se nám s dcerkou moc líbila a rády se k ní vracíme.

7 04.11.2017

Knížka plná nedocenitelného svědectví a bolestných vzpomínek očima 13 leté dívky. Vždy po přečtení takových hrůz a takového utrpení, si říkám, jak v těch lidech mohla zbýt ještě nejaká naděje a víra??? Naděje možná, ta je asi v člověku zakořeněna tak nějak společně s pudem sebezáchovy, ale víra? Kniha je psána sice lehčí, čtivější formou, ale o to víc ve vás zůstane tížívý pocit na duši.

4 04.11.2017

Po přečtení téhle knihy ve mně ještě doznívají emoce. A že jich sakra bylo! Tahle knížka je tak hrozná skutečností, že ji stále vstřebávám. Jako člověka, jako ženu, ale především jako matku mě její pasáže doslova ničily. Na druhou stranu, Vám, kteří na to "máte", doporučuji knihu přečíst, protože tohle je snad opravdu zázrak. A zázrak nemusí být chápán, jako něco nadpozemského či mystického. Má mnohem prozaičtější význam a název - ŽIVOT!

24 27.07.2017

Tohle není realita v praxi, ale praxe v realitě. S tichým dechem jsem knihu rozhodně nečetla. V některých pasážích mi sakra bušilo srdce. Pan Trachta se čtenářům snažil věcně přiblížit práci Lékařů bez hranic. A i když se jednalo o dramatické situace, tak jsem se chvílemi i zasmála.

2 11.02.2017