panCHLEBA komentáře u knih

Tak nevím, podle recenzí jsem asi zase četl něco jiného, než ostatní. Kniha má skvělou atmosféru, příběh se postupně rozkrývá, aby se ještě více zamotal a člověk vlastně neví, co je pravda a co pouhá fantazie hlavní postavy. Nemá to žádná hluchá místa, jen ten konec byl zvláštní a úplně si nejsem jist, zda jsem to správně pochopil – proto 4*. Ačkoliv horory čtu poměrně často, dlouho už mě tak nemrazilo v zádech, jako u této knihy...nechápu, jak tato kniha může mít na Databázi nějakých 56% a slátaniny pro teenagery typu Darcy Coates, co se vydávají za horor, jsou na Databázi v červených číslech. Jasně, u strašidelných domů od zmiňované autorky se fakt nemusí při čtení vůbec přemýšlet a je úplně jedno, kde tu knihu zrovna otevřete...jak praví naše lokální pořekadlo „ty vůbec nevíš, co je dobrý“ což asi platí pro spoustu dnešních čtenářů. Jsem rád, že se v té dnešní záplavě mainstream rádoby hororů objeví něco, jako je tato kniha.

1 17.09.2022

Pro mě asi zatím nejslabší sbírka povídek od Kinga, vlastně mě nezaujala ani jedna povídka. Kingův rukopis je zde samozřejmě patrný, ale působí to na mě tak, jako kdyby motivy vymýšlel někdo jiný a King jen psal..

3 22.06.2022

Konečně detektivka, která byla docela uvěřitelná, zápletka a zločin též. Skvělá byla i absence pobíhajících chlápků s pistolí a neuvěřitelně zvrhlých a neuvěřitelně sofistikovaných záporáků.

3 10.04.2022

Podle ostatních komentářů jsem usoudil, že jsem četl asi jinou knihu. Já nerad někoho kritizuji za jeho práci, ale tohle je úplně špatně. S autorovými názory na svět jsem zásadně nesouhlasil a vůbec nechápu proč a pro koho vlastně byla napsána...kniha měla jen jediné plus a to, že pěkně voněla.

I když se mi kniha četla pomalu, tak jí hodnotím velmi kladně. Povídky na sebe lehce navazují a povídka Srdce v Atlantidě je pro mě jedna z nejlepších nehororových povídek, co pan King napsal.

2 15.05.2020

Nečekejte žádnej literární skvost, je to spíš taková oddychovka. Kniha baví, pořád se něco děje a poměrně dost vystihuje povahu herní předlohy (samozřejmě ty úchvatné scenérie ze hry si už musíte představit :) )

1 09.12.2019

OBSAHUJE POTENCIONÁLNÍ SPOILER!
Po přečtení komentářů mám trochu pocit, že jsem asi četl jinou knihu. Kniha nenadchla a ani moc neurazila. Pasáže s parníky byly celkem zajímavé, pasáže s upíry už ne. Celkově dějová linie byla hodně předvídatelná, asi stejně jako Joshuův comeback na konci. Marně jsem čekal nějakou inovaci v upírské tématice, ale marně. I když proč vlastně měnit něco, co docela funguje - pití krve asi neomrzí :)

1 21.02.2017

Celkem pěkně napsaná kniha. Určité "mezery" v příběhu jsou - v jakém ale nejsou :). Pokud se tématika "psychických upírů" někomu zamlouvala, tak určitě doporučuji Hladové hry (Doba mrchožroutů) od D.Simmonse. Simmons není tak úsporný jako Mitchell a celý příběh natáhne na nějakých 1100 stránek, což je oproti krátkému Domu za zdí celkem rozdíl.

1 21.01.2017

Opravdu zvláštní kniha, která se těžko hodnotí...kniha v sobě určitě má něco hodně silného, ale těžko přesněji specifikovat co. Působila na mne jako by ji psali dva lidé a tím nemyslím jenom rozdíl mezi první a druhou částí, ale zvláštní změna stylu psání, jistá nevyváženost (i když to také není úplně přesně to, co chci říci). Je zde spousta podrobných popisů jak hlavní hrdina chodí po domě, kontroluje zabezpečení, skorem každá mříž v okně je zkontrolována jestli drží(a zároveň popsána). A jeho sestře, jediné lidské bytost v okolí je věnována jen krátká pasáž ve které jí hlavní hrdina zkontroluje jak jí je a pak zase jde vesele střílet monstra dál – vůbec se nezamýšlí nad jejím zvláštním psychickým stavem. Hlavní hrdina je celkově takový bodrý chlápek trpící sebevražedným sklony, který si z ničeho nedělá hlavu, ke všemu se staví „srdnatě“, nikdy neklesá na náladě a nijak moc se nezamýšlí nad tím, co se děje. Maximálně si dá sklenku brandy a jde dál...to, co si dal autor při psaní druhé, „fantasmagorické“ části, brandy rozhodně nebylo. Samozřejmě celý popis zániku sluneční soustavy a změna vnímání času, to celé bylo úchvatně popsáno, ale čtenáři, který nepožil žádnou psychotropní látku, se celá scéna určitě těžko sledovala – soudím podle sebe. No trochu mě zklamalo to, že spousta věcí nebyla vysvětlena, i když bez vysvětlení to knize dodává určitý závoj tajemna. A to, co mě zklamalo doopravdy, byl konec knihy ve kterém autor kopíruje/vykrádá(i když kdo jiný než autor sám má právo kopírovat vlastní dílo) svou vlastní povídku Hlas z temnot / Hlas ve tmě, která mě k Domu na rozhraní přivedla a zároveň je jazykově i dějově bohatější než zmiňovaná kniha.

06.11.2016

Nejstrašidelnější kniha od Mistra, jakou jsem kdy četl...každý rok od přečtení knihy s podzimem přichází strach z nastávající zimy a SNĚHU...

4 02.10.2016

Pro mě naprosto nejlepší knížka jakou jsem kdy četl. Kniha pro mě není nejlepším hororem, tahle kniha je kategorie sama o sobě - úchvatně zpracovaný příběh o síle přátelství a o společném překonávání zla...

7 02.10.2016

Mezi povídkami jsou opravdu propastné rozdíly ... třeba Grimoár 2: Gonyalax, Elsa ze Zlaté lodi jsou opravdu slabé. Naopak Starý Jack, Den,kdy se město zastavilo, Igor, Podraz v Lost Hope a Poslední zakáza p. Ch. Davise patří k těm lepším. Nejlepší povídka je pro mne povídka od pana Medka - Paraboloid profesora Barina (ten lovecraftovský nádech :) ).... Nejhorší je Suvenýry z války - plné levné brutality, snahy za každou cenu šokovat.
PS: většina povídek mi přijde na konci velmi utnutá...člověk celou dobu čeká na rozuzlení, které pak proběhne na jedné stránce...

3 02.09.2015