PaniWiga
komentáře u knih

I přes silnou vrstvu nadsázky a humoru jde vidět, že každý fejeton má reálný základ. Tak život s dětmi vypadá a člověka potěší, že "je to všude stejné", a že se v radostech a strastech neplácá sám. Jak řekl manžel: "Proč to čteš? Nedozvěděla ses tam nic nového, to všechno jsi už viděla a zažila s našimi dětmi."


(SPOILER) Námět zajímavý, určitě nutí si představovat, co by člověk dělal v takové situaci. Ze začátku kniha ubíhala hodně rychle. Konec se trochu táhl (s tím souhlasím s NelaMaty) a navíc byl takový až "nuceně pozitivní". Aneb nakonec všechny postavy (až na pana záporáka) jednaly správně, vztahy fungovaly až zázračně a lidé objevovali ty správné hodnoty života a užívali si ten život, dokud to jde. Trochu mi to přišlo odtržené od reality. Celkově se ale kniha četla dobře.


Krásný námět, ilustrace pro děti asi taky OK, ale verše moc povedené nejsou. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl text v próze. Příběh by to snesl a kniha by se lépe četla.


Třetí díl nezklamal. Zábavné, vtipné, výborně nakreslené. A miluji Krákala. Ten když promluví, vždy mne pobaví.


Proč ne. Styl psaní byl lehčí - chvílemi mírně bulvární - ale informace byly zajímavé, nebylo jich ani málo ani moc. Aby si čtenář něco zopakoval, něco nového se dozvěděl a pobavil se u toho.


Ani druhý díl nezklamal. Propracované ilustrace, zajímavý příběh, hra s jazykem a veselé vtípky. I trocha poučení. Těším se na další díl.


Hezká a zajímavá kniha pro mládež. Příběh dobře plyne a autor určitě umí vyprávět.
Co mi ale vadilo bylo, že na jednu stranu je kniha skutečně o životě v divočině (např. vysvětluje, jak jsou vlci užiteční pro přírodu a krajinu, jak to chodí ve vlčí smečce) a na druhou stranu zbytečně polidšťuje zvířata - např. je nesmyslné, a pro děj knihy i zbytečné, aby zvířata znala zeměpisné názvy a údaje. Jak by mohla divoká straka nebo vlk vědět, kde končí Montana a začíná Idaho? Vím, že je to nepodstatné, ale mě to prostě rušilo. Nebo, když vlci "přenášeli" kus jelena pro smečku. Vím, že vlci slabším a štěňatům nosí maso z lovu - ale určitě ne způsobem, který autor popisoval. Také pocity typu - dám své sestře přednost, protože to, že jsem silnější neznamená, že mám právo se první najíst - to jde proti myšlence popsat skutečný život vlčí smečky.
I přes tyto "úlety" se mi to líbilo.


Začátek byl parádní, kniha se skvěle rozjíždí a dech jí vydrží tak do dvou třetin. Ale konec mě trochu zklamal. Ani ilustrace mi moc nesedly. Zato vysvětlivky na konci jsou bezva.


Pěkný příběh pro děti. Líbila se mi nejen jeho poučná část, ale také to, že autorka nezapomněla Josífkovi už od začátku přiznat i kladné vlastnosti. Sice lže jako na běžícím pásu, ale celou dobu se moc hezky chová k sestřičce. Zkrátka nic není černobílé. A se lhaním se nakonec samozřejmě polepší.


Ke knize jsem přistupovala se značnou skepsí (měla jsem za "úkol" přečíst něco od této autorky - na počest jejího úmrtí a k svátku svatého Valentýna). Ale byla jsem příjemně překvapena. Místo jednoduchého milostného románku, který jsem očekávala, se mi dostal pěkně napsaný příběh života jedné ženy. A pohledy na životy různých lidí - sympatických i těch druhých.


Téma je určitě poučné, užitečné a srozumitelně zpracované. Nemůžu se rozhodnout, pro jak staré děti je kniha vhodná - asi něco mezi druhým stupněm a střední školou. Pokud bych měla něco vytknout tak pár drobností: a) ilustrace se zvířátky mi příjdou k tématu knihy zbytečně infantilní - autor se klidně mohl držet stylu v druhé a třetí části knihy, b) souhlasím s Kapis - kniha vůbec nezmiňuje možnost, že podnikání nevyjde, nebo že na něj někdo holt nemá povahu.
Z příběhu to taky vypadá, jak snadné je začít "podnikat". Moc se mi nezdá příklad, kdy si mládenec otevře stánek se zmrzlinou a do pár týdnů je úspěšný a má zaměstnance a pobočky. Úplně vidím, jak se děti pro něco nadchnou a budou to chtít "rozjet" a dospělí jejich nadšení utlučou zmínkami o hygieně, byrokracii, papírování atd. Něco jiného je rozvážet noviny a něco jiného je rozjet prodej potravin.
Ale celkově knihu hodnotím určitě kladně a doporučuji. I pro dospělé.


Krásná jednohubka, ke které se ráda budu vracet. Ilustrace, text - vše povedené. A zamyšlení, které to ve člověku vyvolá, je také příjemné. Hned se chce člověk rozhlédnout a najít si vlastní tajemné místo, kde vzpomene na své sny.


Hezká oddechovka. Trochu jsem se chvílemi ztrácela v tom, kdo kdy vlastně kde byl, ale to nevadilo, aby děj pěkně ubíhal. Zápletka neaspiruje na krimipřípad roku, ale čte se to hezky.


Tak tato kniha se četla sama. Příběh o tom, že i situace, která vypadá naprosto ztracená, může dopadnout dobře. Léčivým a hojivým procesem projdou nejen nohy hlavního hrdiny, ale hlavně jeho mysl a pocity.


Půvabná kniha. Četla se krásně, příběh hladce plynul a vše se vyřešilo, jak mělo. Spoiler: líbilo se mi, že se autorka vyhnula nabízenému řešení - stát se asistenčním psem svého tatínka, a radši poslala hrdinku cestou nového přátelství, nového života a postupného zapomenutí toho předchozího.


Pokud jde o text, má pár krásných momentů, ale jinak jde vidět, že je to osekaný příběh. Za co ale dávám hvězdičky, jsou ilustrace. Jsou krásné a snové a úžasně vyjadřují pocity a nálady postav.


Kresba i námět jsou perfektní. Jen děj by si zasloužil trochu víc propracovat. Často příběh běží kvapem kupředu a čtenář si musí leccos sám domyslet. Ale náznaky jsou dostatečné, takže jsem vlastně o nic nepřišla. Určitě mě zajímá, jak to bude pokračovat.


Jako odpočinkové čtení - proč ne. Líbil se mi úvod s přehlednou historií detektivní literatury. Jednotlivé povídky mají různou úroveň. V některých se autorovi podařilo hezky napodobit literární vzor - za mne třeba povídka se slečnou Marplovou. V jiných méně - třeba Dick Francis. Celkově to nebylo špatné. Jen s jednou z posledních povídek jsem měla trápení - v každém odstavci byly 2-3 citáty, přirovnání a vtipy. Nejlépe vše najednou. To se skoro nedalo číst.


Krásná kniha. Vzbuzuje v člověku touhu se zasnít. A hlavně ve mně vzbudila chuť na žužu. Je jen o chloupek slabší než Vango nebo Tobiáš, ale také stojí za přečtení.


Překvapivě to bylo čtivější, než jsem čekala. A určitě jsem si z toho odnesla i nějaké tipy a doporučení. Tedy hlavně - nadále číst dětem a před dětmi.
