PapayaD komentáře u knih
Co na to říct? Tahle mayovka mě opravdu bavila. Je v tom nostalgie, vzpomínka na Briceho a Barkera, ale hlavně krásná pohádka. A k čertu s tím, že ty nejlepší postavy v knize jsou vždycky Němci (nebo poloněmci, že, tímto zdravím Ši-Soa) a že jsou jasně dané role hodných a zlých. A že s indiány se Olda Šetrnej kamarádí jen, když skáčou, jak on píská. A Petrolejový princ je borec :D. Jen mě mrzelo, že Wolfové nedostali víc prostoru.
P.S. Mou nejoblíbenější postavou se bezkonkurenčně stává výše zmíněný Ši-So. Ten chlapec je strašně miloučký. Jsem divná, když ho shipuju s Adolfem? Snad ne.
Hodnocení 5*.
Jestli jěště někdy uslyším něco o líbání se na pláži, tak mě trefí šlak. To jen tak na úvod.
Nesedl mi styl psaní. Navíc mé skeptické já nemusí slaďárny, takže vůbec nevím, proč jsem se do toho pouštěla, ale nevadí.
Začátek byl fajn po tu část, kdy se Flora pohádala s Paige. Pak ale následoval otřesný prostředek, kde bylo neustále omíláno jedno a to samé dokola. Navíc to bylo omíláno tak, že mi to, jak to dopadne s božským Drakeam, bylo jasné dřív než v polovině - a hele, ono to tak opravdu bylo. Což mě naštvalo.
Od strany 200 ale kniha začala být záživná a konec byl opravdu dojemný a silný. Úžasný velký gay bratr Jacob byl skvělý, byla to snad jediná sympatická postava v knize. Na to, aby v mých očích kniha dosáhla alespoň 50%, to ale bohužel nestačí, takže se holt bude muset spokojit se 40%.
Knihu bych doporučila hodně naivním, neskepticky smýšlejícím nebo romanticky založeným slečnám. Pro ty je tahle kniha jako vyšitá.
Hodnotím 2*.
Tolkien. Ten člověk musel být génius. Ano, na Pána prstenů, Hobita a Silmarillion to nemá, tím spíš, že je to jen jakási sbírka pohádek - ale je to krásné. Nemůžu dát méně než 5*.
Nádherná, i když útlounká knížečka, klidně bych snesla více stránek. Příběh ukazuje realitu amerického Jihu na začátku 20. století, ukazuje také to, co platí i v dnešní době - že některé sny, ať jsou sebekrásnější, se prostě nemohou vyplnit. Doporučuji.
Klasika, kterou zná každý, kdo není úplný kulturní barbar. Na dnešní dobu šíleně jednoduchý příběh, ale když se na to člověk podívá méně skeptickým pohledem (Papaya to taky zvládla, tak to zvládne každý), zjistí, že příběh v sobě ukrývá nejedno poselství. Čtení je to obtížné (i když zdaleka ne tak, jako Hamlet) a chápu, že dnešního čtenáře už to zaujmout nemusí.
Co se týče postav, tak kromě bratra Lorenza nebyl sympatický nikdo, ale tak nějak to do příběhu sedělo.
Hodnotím 4*.
Hlavní hrdinka je v mém věku, takže jsem se do ní dokázala parádně vcítit a světe div se, nad některými věcmi přemýšlíme opravdu podobně :D. Knize nechybí spád, napětí, humor, sympatické postavy a parádní konec. K dokonalosti Drahokamů sice něco chybělo, ale i tak - Kerstin Gier to prostě umí!
Hodnotím jak jinak než 5*.
Kniha nebyla náročně napsaná, četla se sama a i přes svou délku má příběh určitou hloubku a napětí. Rozhodně na knihu jen tak nezapomenete. ALE! *může obsahovat spoilery* Bruno byl neskutečně naivní a hloupý, že ze Šmuelova vyprávění absolutně nepochopil, co se mu děje prakticky pod okny. A také - jak mohl Šmuel jen tak zmizet? To si ho nevšimli vojáci? U Bruna to ještě chápu, ale u Šmuela mi to nesedí. *konec možných spoilerů*
Chlapce doporučuji prakticky všem věkovým kategoriím, myslím že si to užijí jak děti, tak dospělí. I když pro ostřílené válečné čtenáře to sice nejspíš nebude až takové wow :).
Hodnocení: 4*.
Velmi dobře napsaný příběh, přečetla jsem ji na jeden zátah. I když je kniha pro mladší, příběh mě do sebe vtáhnul a napínal, strašně jsem se chtěla dozvědět všechna ta tajemství a konec, který celkový dojem sice mírně pokazil, ale i tak jsem s knihou náramně spokojená. Hodnocení: 4*.
Mengele snad nejde nazývat ani doktorem, ten člověk byl ďábel. Sešití dvojčat dohromady? Nechutné. Nejhorší na tom je, že autorka si ty hrůzy nevymyslela, ale opravdu se děly. Příběh Staši a Perly je silný, dojemný, zajímavý a působivě napsaný (občas je i potřeba se více zamyslet), jen místy byl trošku nudný a možná by se kniha dala o pár stránek zkrátit. Taky mě trošku rušily změny pohledů, ale to byl nejspíš jen můj zmatek. Líbilo se mi ale, že dost věcí skončilo jinak, než jsem předpokládala. Stašin plán a touha po zničení Mengeleho taky paráda. Knihu doporučuji a hodnotím 4,5* z 5.
Pokračování je ještě lepší než předchozí kniha. Miluju to čím dál víc :D. Hodnotím 10 000*.
MILUJU TO
Bídníci jsou kniha, kterou jsem naprosto posedlá. Mám ráda všechny postavy (ano, i Thénardierovy, i když ty spíše v muzikálu), jejich vývoj a psychologie je úžasná. Po dočtení vždy sedím a přemýšlím - proč ten udělal to, a ne to? Jak je tohle možné? Valjean musí být přinejmenším světec!
Bídníci nejsou asi kniha pro každého, a i když hlavní příběh opravdu stojí za to, odbočky a dlouhosáhlé popisy (bitva u Waterloo například) dají opravdu zabrat a mohou nejednoho čtenáře odradit. Já jsem knihu četla dvakrát (poprvé v roce 2017) a rozhodně si to ještě několikrát přečtu.
Hodnocení: 1000* (no, a teď vidíte, jak moc to miluju, heheh)
Tuhle knížku jsem si přečetla proto, že jsem chtěla zjistit, jestli je opravdu tak děsivá jako obálka a anotace.
Není. A není to ani taková kravina, jak jsem čekala, i když že bych si z toho sedla vyloženě na zadek, to také ne. Pod pojmem čarodějnická matka a kocour větřící duchy jsem si představovala úplně něco jiného a jak už jsem se zmínila, se strašidelností se zde pytel opravdu neroztrhl. A kam se poděla policie? Tolik mrtvých a oni nic?
Oceňuji ale sympatické hlavní i vedlejší postavy, čtivost, napínavé scény a nepříliš přeslazenou romantickou linku mezi „lovcem stínů a jeho mrtvou holkou.“
Jinak byla ale knížka fajn a jsem celkem zvědavá na druhý díl. Hodnocení: slabší 4*.
Pecka! Věřte mi! Já miluju Reichise. Ale jakože fakt moc. Je to ten nejlepší kočkoveverčák, kterého znám (a taky nejspíš jediný kočkoveverčák, kterého znám, hehe). Líbí se mi styl psaní autora, jeho humor, někde jsem se fakt smála i nahlas (to se mi povedlo naposledy u série Virus od Kathy Reichs) a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Doporučuji!
Dávám 4,5* (tu půlku si šetřím na Kouzelnici)
Příběh jako takový je dobrý, není to úplná pecka, ale je čtivě napsaný a na lepší čtyři hvězdičky to rozhodně je. Nicméně mě dost rušila sprostá slova a nadávky v knize - kolikrát se tam objevilo slovo zkurvysyn nebo spojení Perunovy koule? Desetkrát, dvacetkrát? Nelíbí se mi, když někdo nadává jako dlaždič a číst si o tom v knihách, ne, díky.
Celou dobu jsem váhala, jestli mám dát dvě, nebo tři hvězdičky. Nakonec dávám 3. Příběh je průměrný a většina věcí je naprosto odhadnutelná. Nicméně jako oddechovka dobrý, na léto fajn, Itálie je obrovské plus.
Kniha by byla na čtyři hvězdičky, kdyby byla dokončená. Jenže ten konec - na mě působil, jakoby si ho autorka vymyslela za pochodu. Byl uspěchaný a nedodělaný. Jinak se ale kniha četla celkem fajn, jen Sam byl šíleně ufňukaný, Isabel nevěděla co chce a Cole - paráda. Grace jsem měla celkem ráda, i Rachel. Jako odpočinková kniha dobré, ale nic složitějšího v tom nehledejte.
3* - za ten konec!
Ze začátku jsem byla hodně zmatená, taky mě nebavilo jak se Nathan vracel do dětství. Navíc jsem Nathanovi ze začátku moc nepřišla na chuť. Pořádně mě kniha začala bavit až tak 150 stran před koncem, ale i přes to si přečtu další díly a knize dávám 2,5*.
Hezký příběh, i když jsem čekala více akce a méně romantiky. 4*
Nedovedu si vysvětlit, proč Sarah J. Maas píše takové cihly. Knížce by rozhodně prospělo, kdyby se pár nudných věcí vyškrtalo. Naštěstí jich tam ale nebylo mnoho - oproti rozjezdovému 1. dílu. Bylo mi ale líto Tamlina. On v jádru nejspíš nebyl zlý, jen měl rád Feyre a dával to najevo docela zvláštním způsobem. Samozřejmě to nic nemění na tom, že Rhysand je boží ❤️.
No, a co se týče hodnocení, jsem poněkud v rozpacích. Čtyři hvězdičky jsou málo. Pět hvězdiček je zase příliš. Takže konečný verdikt je 4,5*.
Nápad s pronajímáním těl byl výborný, ale bohužel mi nesedl styl psaní a nemohla jsem se do knihy vůbec začíst. Konec byl super a mrzí mě, že u nás nevyjde další díl.
Něco mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale přece jen lepší silné 3 než slabé 4. Tak tedy za tři.