parxel komentáře u knih

Ursula K. Le Guinová mne před mnoha lety upoutala svou knihou Čaroděj Zeměmoří a nesmírně si za ní této autorky vážím. Vyprávění pro mne bylo, ale úplně jiné a nebudu přehánět, když řeknu, že mne v podstatě úplně minulo.

Vzhledem k tomu, že jsem nečetl ani jednu z předchozích knih série Hain, tak mne první kapitola přišla nesrozumitelná a matoucí. Dále se to se mnou už vezlo. Chytil jsem se pouze na malý okamžik, když Sutty popisovala svůj vztah k Sao. Pak jsem se opět ztratil a více jsem se v této knize nenalezl.

Dočtení této knihy, je pro mne tedy hodně zvláštní pocit. Je to jako kdyby tato kniha byla úplně z opačného pólu, než výše zmíněný Čaroděj Zeměmoří. Zatímco prvně zmíně kniha mne zaujala a opakovaně se k ní vracím, tak tato kniha pro znamená úplný opak. A nevidím žádný důvod proč se k ní znovu vrátit.

Dávám tři hvězdy, protože i když mne Vyprávění nezaujalo, tak v něm vidím určitou "myšlenku", která mi přijde cenná.

1 04.01.2017

Z této knihy mám hodně rozporuplné pocity. Na záčatku mě Ernest velmi mile překvapil, způsobem jakým píše. Text mi přišel napsaný velmi lehce a četl se v podstatě sám. Zkrátka první dojem po pár přečtených stránkách byl velmi dobrý.

Postupně s přibývajícími kapitolami mi však příběh přišel čím dál tím víc plytký a v podstatě o ničem. A to jak z pohledu děje, tak z pohledu cítění a prožívání hlavních postav. Úplně nejhorší z celé knihy mne připadaly milostné dialogy mezi Frederickem a Catherine. To byla fakt hrůza.

Chvíli jsem pak Ernesta podezíral z toho, zda to nebyl záměr. Zda určitá povrchnost a jakoby plochost pocitů nebyla určitým zobrazením toho, jak se do hlavních postav promítá válka. Bohužel po dočtení, mám pocit, že to tak asi zamýšleno nebylo.

Jediné co mne překvapilo, byl tragický konec. Závěr je podle mne na celé knize asi tím nejlepším. Byl to totiž první a poslední okamžik z celé knihy, který ve mne vzbudil nějaké silnější emoce. Velmi dobře to vystihuje jedna ze závěrečných vět: "Nejde nic říct." Přesně tak jsem se po dočtení poslední části cítil.

10 29.12.2016

Nádherný soubor klasických ruských pohádek a obecně asi jedena z nejlepších pohádkových knih.

10 26.12.2016

Jsem velmi rád, že A.C.Clarke zakončil Vesmírnou oddyseu touto knihou. Z předchozích dvou dílů jsem měl pocit, že se zbytečně moc soustředí na různé technické popisy a popravdě mne moc nebavily. Dočetl jsem spíše z respektu vůči autorovi.

Zde mi přišlo, že je to konečně trochu jinak. V popředí celého příběhu stojí Frank Poole, jehož tělo bylo po cca tisíci letech náhodou nalezeno na nekonečné cestě vesmírem. Poté co je Frank oživen, musí absolvovat poměrně zdlouhavou proceduru, aby byl vůbec schopný normálně fungovat. Je to něco takového, jako kdyby jste rytíře ze středověku přivedli do současnosti a museli mu vysvětlit vše od splachování až po připojení k internetu.

Frank se pak stane prostředníkem pro komunikaci s bytostí, ve kterou byl proměněn Dave Bowman na konci prvního dílu. Vše pak vyvrcholí poměně zajímavou pointou, kterou zde nebudu prozrazovat.

Poslední věc, kterou bych rád vyzdvihl byly závěrečné poznámky týkající se různých vědeckých a technických objevů popisovaných v knize. Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé.

Shrnutí: Závěrečný díl Vesmírné oddysey navrátil celému cyklu svůj zašlý lesk. Velmi se mi líbilo cekové pojetí knihy a závečné vyvrcholení celého cyklu. Za mě čtyři hvězdy.

2 23.12.2016

V určitém smyslu mi tato kniha připomínala Alchimistu od P. Coelha. Nicméně zde v trochu méně provařeném podání, které působí méně kýčovitě. Svým rozsahem se jedná spíše o povídku.

Mne osobně se to jako příběh celkem líbilo.

18.12.2016

Pátý díl ze série Brána smrti velmi úzce navazuje na předchozí díl. Bohužel autorům se nepodařilo udržet nastavené tempo a po relativně krátkém a nabitém úvodu napětí zcela opadlo. Od tohoto okamžiku mi kvalita Ruky chaosu připadala hodně kolísavá. Střídaly se v ní pasáže, které mi přišli zajímavé a hodně rychle plynuly, s pasážemi, které na mě působily nudně a do jejichž čtení jsem se musel vyloženě nutit.

Vzledem k tomu, že se celý díl odehrává na Arianu, tak zde vystupovaly staré dobře známé postavy Iridal, princ Zmar, Limbek, Jarra a pár dalších. V této souvislosti bych poznamenal, že i přesto, že byl Arianu věnovám celý první díl, tak se zde autoři nevyhnuli vysvětlování dalších podrobností o tomto světě. Místy to na mne působilo až rušivě. Závěr knihy mi pak přišel poněkud slabší a trochu uměle vykonstuovaný.

Co bych naopak vyzdvihnul, že zde konečně do hry vstoupila politika a různé zákulisní intriky. Dále se mi na knize líbila pasáž s kenkairama. Jejich Voliéra mi přišla jako opravdu originální nápad. Velkou radost mi udělalo rovněž setkání s Hughem Rukou a Iridal.

Celkově bych tedy řekl, že se jedná o díl, jehož kvalita poněk pokulhává za Hadím mágem a Ohňovým mořem. Z tohoto důvodu dávám 4 hvězdy.

1 18.12.2016

Poměrně útla, ale přitom skvěle zpracovaná kniha zabývající se pohádkami a jejich interpretací z pohledu analytické psychologie. Obecně je pro mne na tomto typu knih důležité, aby mě v nich něco jakoby "trklo", abych získal nějaký nový druh náhledu a to se této knize podařilo.

Kniha se mi četla velmi dobře, ale je potřeba přihlédnout k tomu, že je dobré znát alespoň základní termíny analytické psychologie. Jinak se vám snadno může stát, že se ztratíte v použité terminologii. Přece jenom pojmy jako např. bytostné já, už nelze chápat pouze intuitivně a je dobré vědět, co si pod nimi představit. V tomto směru bych doporučil knihu Analytická psychologie. Její teorie a praxe, ve které C.G.Jung tyto pojmy velmi srozumitelně vysvětluje.

Shnutí: skvělá kniha, díky které jsem se posunul zase o kousek dál. Dávám plný počet hvězd.

3 17.12.2016

Čtvrté pokračování Brány smrti se odehrává na Chelestře, na které je dominujícím živlem voda. Podobně jako v předchozím díle jsem se velmi rychle ponořil do příběhu a díky tomu, se mi kniha četla velmi dobře. Bylo to dáno tím, že na scénu vstoupí hned v úvodu staří známí Haplo a Alfréd a události velmi rychle naberou spád. Odpadnul tak nešvar z prvních dvou knih tohoto cyklu, které mi přišli hlavně v úvodu strašně roztahané a užvaněné.

Přesto co jsem napsal výše, si myslím, že spíše než o akci jde v tomto díle především o dokončení celkového obrazu světa a o utváření vztahů mezi hlavními postavami. V každém případě se podle mne jedná velmi dobré pokračování, které co do kvality udržuje úroveň srovnatelnou s předchozím dílem.

1 04.12.2016

Podivná knihovna mne oslovila svou lehce bizardní a hororovou atmosférou. Podobně jako JessieEx jsem přemýšlel nad tím, zda dát tři nebo čtyři hvězdy a nakonec jsem se rozhodl pro čtyři.

Z příběhu jsem měl pocit, jakoby to byl něčí sen. Jakoby se tato osoba probudila a přemýšlela nad tím, zda se jí to zdálo, či zda to byla skutenčnost. Já jsem v každém případě rád, že to byl pouze příběh na papíře doplněný krásnými ilustracemi.

8 04.12.2016

Ze všech knih vydaných v edici "Z různých kultur" mne nejvíce zaujaly právě tyto příběhy. Je to zřejmě tím, že to co příběhy zobrazují a kam směřují, je hodně blízké mému vnitřnímu světu.

V některých příbězích vystupuje budha, ještě předtím než dosáhl osvícení. V jiných se setkáte s indickými bohy a bohyněmi. A ve všech potkáte obyčejné lidi, kteří se potýkají s různými strázněmi svého života. Přístup k jejich řešení, který je v indických příběhích vyobrazen je mnohdy velmi neobvyklý, ale pro mne osobně o to krásnější a hodně inspirativní.

1 04.12.2016

Tohle je pro mne nejlepší kniha od bratrů Strugackých z těch, které jsem četl a bylo jich poměrně hodně. Je čtivá, vtipná, snadno pochopitelná a má dobrou pointu. Dobře jsem se u ní bavil a na některé hlody nikdy nezapomenu. Plný počet hvězd.

Kniha se dočkala dvou filmových zpracování. Prvního v roce 1989, které je vizuálně takové nic moc, ale děj se celkem věrně drží knihy. Druhého v roce 2013 režírované Alexejem Germanem. Jedná se o cca tří hodinové monstrum, které ocení milovníci artových filmů a lidi, jenž baví tři hodiny koukat na to, jak se někdo válí v blátě a výkalech. Pro obyčejného diváka nic moc.

7 26.11.2016

Třetí díl Vesmírné odysey mne přišel zatím jako nejslabší. Podle mne se zde naplno projevilo, že A.C.Clarke byl především vědec a nikoliv spisovatel.

Obecně považuji za největší úskalí absenci hlubšího prokreslení postav, protože na mě všechny působily jedna jako druhá. Dále mi vadilo nadměrné množství různých popisů na úkor příběhu. Zkrátka třetí díl Vesmírné oddysey mne moc nezaujal a nemám důvod se k němu vracet.

3 23.11.2016

Naprostý souhlas s uvedenými komentáři. Jenom je to potom trochu šok, když se pak pustíte do opravdového Junga.

1 21.11.2016

Tento gamebook vás provede Legendou o svatém grálu. Začínáte v roli bezejmenného mladého muže, který žije s matkou v lese. Po náhodném setkání s rytíři vyrazíte, k velké nelibosti své matky, na Camelot stát se rytířem. Postupně procházíte nejprve učednická léta, možná navštívíte bájný Avalon, zúčastníte se rytířského turnajem, zamilujete se do Guinevery a nakonec se vydáte hledat svatý grál. Zkrátka vše co k této legendě patří.

Pokud jde o příběh, tak hlavní linie je předem daná a hráč se od ní sice v některých místech může trochu odchýlit, ale hra ho nakonec vždy přivede zpět. V samotném průběhu hry hráč chvílemi představuje Percivala a chvílemi Lancelota, i když fakticky není ani jednou z těchto postav. Oba zmiňovaní rytíři v knize vystupují jako vedlejší postavy se kterými se hráč může setkat nebo s nimi bojovat v rytířském klání.

Co se týká obtížnosti, tak pokud budete tento gamebook hrát, smiřte se s tím, že vaše postava sem tam zemře. Zkrátka kosty občas nepadnou. Nicméně když opomenu tento aspekt, tak je gamebook celkem jednoduchý a více méně nemáte moc kde zabloudit. Jenom si to chce dát sakra pozor na ženský. Velmi rychle zjistíte, že dovedou být mnohem nebezpečnější než neviditelný rytíři a jiní nepřátelé. :-)

Já osobně jsem se k tomuto gamebooku po dlouhých letech vrátil, protože i přes zmíněná negativa si myslím, že v sobě má atmosféru Legendy o grálu. A zároveň sleduje vývoj postavy od naivky po zkušeného rytíře. Originálním prvkem gamebooku je rovněž vlastnost druhé tváře, která hráči dává možnost nahlédnout do budoucnosti prostřednictvím vizí ve fromě obrazových symbolů.

Hodnocení: lehce podprůměrný gamebook inspirovaný legendou o svatém grálu. I přesto, že hráč nemá příliš mnoho svobody v rozhodování, tak z příběhu dýchá atmosféra Legendy o grálu.

3 20.11.2016

Milá kniha, kterou si díky nádherným ilustracím a snadno pochopitelnému příběhu velmi oblíbil můj cca dvouroční syn. Prohlížet si ji s ním patří k jednomu z nezapomenutelných okamžiků jeho dětství. Doporučuji všem rodičům s dětma.

2 20.11.2016

Toto je mé druhé setkání s tímto autorem a přišlo mi to o špetku lepší, než "Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude".

Obecně u tohoto spisovatele oceňuji originalitu jeho napádů. Nicméně pokud jde o zpracování, tak tam mám pocit, že to občas trochu pokulhává. Kniha místy ztrácí tempo a například linie s detektivem Rankkalou zůstala prakticky nevyužitá. Přitom mohla velmi dobře oživit děj.

Naopak velmi dobře jsem se pobavil u dvou scén. První se týkala toho jak sebevrazi paří na chatě u jezera a na závěr zapálí altán. A druhá, kterou zmiňoval v komentáři Garik, jak se sebevrazi v motelu utkali s partou skinheadů.

Shrnutí: průměrná odychovka, která u mne na pár místech vykouzlila úsměv.

12.11.2016

Třetí díl cyklu Brána smrti zavádí čtenáře do podzemní říše Abarrach a je hodně temný. Úvod knihy začíná trochu netypicky vyprávěním nekromanta Baltazara o tom co vedlo jeho lid k tomu, aby opustili svůj domov v Kairn Telestu. Více méně byl tento problém naznačem již na konci předcházejícího dílu. Krátce na to vstoupí na scénu Haplo a Alfréd, staří známí, a velmi rychle se zapletou do událostí v Abarrachu více, než by jim bylo milé. Samozřejmě se zde také setkáte s draky, kteří tvoří všudy přítomné koření.

Na knize se mi asi nejvíce líbilo úvodní vyprávění Baltazara, protože velmi rychle uvedlo čtenáře do problémů Abarrachu a odpadly tak mnohdy zbytečné a zdlouhavé úvodní pasáže, což byl neduh obou předchozích dílů. Rovněž se mi líbilo celkové pojetí světa a celá záležitost s proroctvím (pro případné čtenáře nechci prozrazovat více).

V porovnání s prvními dvěma díly hodnotím Ohňové moře zatím jako nejlepší díl celé série. Dávám plný počet hvězd.

1 07.11.2016

Skvělé a nečekaně dobré. Výborně to v komentáři vystihla Pink Martini, lépe bych to nenapsal.

1 03.11.2016

Bylo nás pět jsem poprvé viděl jako seriál a moc se mi líbil. Proto jsem se s určitým časovým odstupem rozhodl přečíst knižní předlohu.

První polovina knihy se mi četla velmi dobře. Více méně to s drobnými obměnami byly příhody, které jsem znal z jejich seriálového zpracování. Druhá část knihy mne vyloženě nebavila. Hlavní hrdina je nemocný a blouzní příběh o cestě do Indie, o slonovi Jumbovi atd. Zde jsem měl pocit, že je příběh vyloženě cílen pro menší děti. Pokud si dobře vzpomínám, tak ani v seriálu mne tato část moc nenadchla.

Hodnocení: Přestože se nejedná o žádné literární veledílo, tak na knize oceňuji především styl, kterým je napsaná. Ze všeho dýchá atmosféra klukovských let a doby, ve kterém se příběh odehrává. Nebýt té zatracené druhé poloviny, tak bych dal plný počet, takhle pouze čtyři hvězdy.

5 01.11.2016

Dočteno a nemohu se ubránit porovnání s první dílem. Obě knihy totiž trpí stejným neduhem a tím je chronická užvaněnost. To by mi ještě apriori nevadilo, ale zatímco v Dračím křídle mi vše vynahradil závěr, tak ve Hvězdě elfů mě závěr prostě neuspokojil. Přišel mi slabý.

Rovněž konstrukce celého příběhu je taková nemastná a neslaná. Autoři se vyloženě vyžívají v popisování všelijakých nesmyslů a naprosto ignorují skutečnost, že se mezi hlavními postavami vytváří vztah a že se do sebe nakonec zamilují. Čtenář je najednou postaven před hotovou věc a říká si: "Pane jo, jak pak k tomu došlo?"

Celkově tedy považuji druhý díl za slabší a dávám tři hvězdy. Myslím si, že to mohlo být o hodně lepší.

1 29.10.2016