parxel komentáře u knih
Trosečníky polárního moře jsem měl dlouho v seznamu knih, které jsem si chtěl přečíst. Lákalo mne zejména to, že se jedná autentický popis událostí, které vedly ke ztroskotání vzducholodi Italia za polárním kruhem v roce 1928 a následně k záchraně trosečníků. Navíc autorem knihy je český vědec František Běhounek, který se této mezinárodní expedice osobně zúčastnil.
Jaká ta kniha vlastně je? Mě osobně se nečetla moc dobře, protože mi její styl přišel takový těžkopádný a ne moc záživný. Dovedu si představit, že podobný příběh lze vylíčit mnohem lépe. Nicméně já osobně jsem četl vydání z roku 1957 a je možné, že novější verze mohla projít korekcí a úpravami a čte se o něco lépe, ale to nedovedu posoudit.
Přínos této knihy spatřuji zejména v historické autenticitě, ale jinak jsem si čtení z výše uvedených důvodů moc neužil. Pokud máte o tuto knihu zájem, tak doporučuji zkusit novější vydání. Za autentický popis dávám tři hvězdy.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se ke mne dostal v době, kdy jsem se cítil zavalený každodenním stresem. Její čtení mi poskytlo protiklad k tomu, co jsem zažíval v životě. Pomalé tempo vyprávění pro mne bylo doslova balzámem na duši.
Příběh neobsahuje téměř žádné bizarnosti, což pro Murakamiho není zcela typické. Mně osobně to vyhovovalo, protože jsem se dovedl lépe vcítit do hlavní postavy a neztrácel jsem se v mnohdy obtížně srozumitelné symbolice. Navíc jsem si moc užil krásné dialogy mezi postavami.
Podle mého názoru Murakami vyniká právě v okamžiku, kdy se oprostí o symbolů a soustředí se na mezilidské vztahy. To pak dovede v několika větách krásně vystihnout něco hlubokého a tím mne osloví. V této knize to byl okamžik, kdy se Cukuru Tazaki vyrovnává se svou minulostí a kdy přijme, že lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie, ale spíš mnohem hloub je dokážou propojit jejich vzájemné rány. Přesně takto to cítím.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se k vám musí dostat ve správném okamžiku. Jinak okolo propluje a neosloví vás. Pokud se ovšem trefíte, tak dostane zdánlivě "obyčejný", ale krásný příběh. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi příběhy o vztazích mezi lidmi. Dávám plný počet hvězd, protože tohle kniha, ke které se jednou určitě vrátím.
Moderní zahrada je kniha, ve které autorka shrnuje svoje zkušenosti s péčí o zahradu a s pětováním různých druhů ovoce, zeleniny a bylinek. Je rozdělena na několik částí. Na začátku jsou popsány základní techniky např. jak založit záhon a v dalších částech se zaměřuje na různé praktické tipy: jak ochránit úrodu, jak mít ze zahrady co nejvěší užitek, jak skladovat zeleninu, aby co nejdéle vydržela čerstvá apod.
Já osobně jsem "prdlajs" zahradník a když už něco na své skromné zahrádce vypěstuji, tak mi polovinu něco sežere ani nevím co. A ten skromný zbytek si zaslouženě vychutnám. Pro mne měla tato kniha přínos zejména v tom, že mi dala různé tipy na vyzkoušení. Navíc je i velmi pěkně zpracovaná po grafické stránce, což je u tohoto druhu knih velké plus. Velmi také oceňuji strukturování knihy do jednotlivých tematických částí, které umožňují snadné vyhledání témat, která jsou pro mne v danou chvíli aktuální.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o klasickou beletrii, tak jsem při hodnocení bral v potaz zejména přehlednost, užitečnost informací a jejich strukturu. Podle mého názoru se jedná o velmi pěkně zpracovanou knihu s dobře strukturovanými informacemi a řadou praktických tipů. Dávám čtyři hvězdy.
Čtyři klasické české pohádky v moc hezky zpracované komiksové podobě. Osobně mám s touto knihou navíc spjatou krásnou vzpomínku, když mi syn ukazoval, že se mu moc líbí pasáž z pohádky o dvou bratrech, kde se současně s dvěma princi narodí i "dva hnědoušci", což jsou dvě štěňata. Příběh pohádek navíc věrně kopíruje svou předlohu a za sebe mohu tuto knihu jedině doporučit.
Cestu ke svobodě jsem si vybral, protože jsem se chtěl dozvědět něco o budhismu. A přišlo mi, že nejlepší je jít přímo ke zdoji. Tedy ke knize napsané hlavním duchovním vůdcem tibeťanů Dalajlámou. Je to kniha stručná, ale obsahuje vše podstatné. Osobně její přínos spatřuji zejména v tom, že si postupně uvědomuji, že některé na první pohled abstraktní "myšlenky" mohou mít velmi konkrétní a praktické dopady na můj vlastní život.
Neznamená to, že budhismu věřím nebo rozumím, ale zkrátka po mnoha letech, kdy pro mne byl zahalený mlhou nejasnosti, mne jeho myšlenky začínají oslovovat a to nejenom v rozumové rovině, ale zejména v rovině vnitřního prožívání. V tomto smyslu kniha naplnila mé očekávání a doporučuji ji každému, kdo vnitřně cítí, že se potřebuje posunout dál a neví jak. Domnívám se, že tato kniha vám může poskytnout mnoho cených podnětů.
Děti zmaru volně navazují na Děti času. Hlavní dějová linie se taktokrát soustředí na vývoj inteligentního druhu chobotnic a vše opět vyvrcholí konfrontací s druhem pavouků a lidí z Dětí času.
Přiznám se, že popis světa chobotnic byl pro mne mnohem méně srozumitelný a pochopitelný, než popis světa pavouků. Současně mi příběh přišel nepřehledný, špatně jsem se v něm orientoval a při zpětném ohlédnutí mám pocit, že mne moc neoslovil. Prostě jedna z těch knih, která mnou prošla jako nůž máslem, ale nic víc.
Zkrátka tato kniha mi moc nesedla a podle mého názoru je celkově slabší než předchozí díl. Nicméně věřím, že se najdou čtenáři kterým se bude líbit. Já osobně však nemám žádný důvod se k Dětem zmaru znovu vracet.
Půl krále pro mne bylo velkým zklamáním. Upřímně přiznávám, že svou roli sehrálo i příliš velké očekávání. Po přečtení série První zákon jsem očekával temnou fantasy, s detailním popisem postav a jejich vývoje atd. Nic z toho jsem nedostal. Tohle bylo všechno v takové hodně "light" verzi, ale nic pořádně.
Půl krále jsem nakonec dočetl, ale s velkým sebezapřením a pocitem, že to nestálo za to. V dalším čtení série nebudu pokračovat. Obecně bych od Abercrombieho doporučil jiné knihy např. z již zmiňované série První zákon.
Knihy Stanislawa Lema jsou pro mne v určitém smyslu nadčasové. Četl jsem Solaris, Fiasko a další knihy a vždy mne zaujaly svým nápadem a neotřelým pohledem na věc. U Návratu z hvězd to bylo trochu jiné. Přestože téma pro mne bylo velmi poutavé, tak vlastní zpracování mne moc nezaujalo. Nedovedl jsem se do hlavního hrdiny pořádně vcítit a chápal jsem ho pouze rozumově, což mi na dobrý čtenářský zážitek u podobného typu knihy nestačí.
Podle mého názoru napsal Stanislaw Lem lepší a zajímavější knihy, než je Návrat z hvěd. Není to samozřejmě tak černobílé, protože každému sedne něco trochu jiného. Já jsem se každopdáně v této knize nenašel a případným čtenářům bych doporučil jiné knihy od tohoto zajímavého poského autora.
Číst tuhle knihu mne moc nebavilo. Přišlo mi, že mi stále něco uniká, ale nevěděl jsem co. Teprve v závěru mi do sebe vše krásně zapadlo a já měl pocit, že tento příběh ve mne zanechala něco hlubšího. A toho si cenním.
Odhalená tajmeství Slunce je úžasná kniha. Od jejího vydání uplynulo už více než dvacet let a přesto má svým čtenářům stále co nabídnout. Je v ní popsaná historie výzkumu slunce od pozorování slunečních skvrn až po sledování sluneční erupcí a mnoho dalších zajímavostí týkajících pozorování Slunce.
Zároveň je třeba dodat, že tato kniha je poměrně náročná a k jejímu pochopení je zapotřebí určité zvýšené usílí. Autor přitom k vysvětlení nepoužívá žádnou pokročilou matematiku, avšak jde ve svých popisech velmi hluboko.
Podle mne se jedná o vyjímečnou knihu. Svou náročností překračuje běžný rámec vědecko-populárních knih, ale trpělivým čtenářům přinese hluboký vhled do dějů a procesů, které se na Slunci odehrávají. K této knize se v budoucnu rozhodně vrátím, protože na první čtení jsem zdaleka vše nepobral. V každém případě knihu doporučuji všemi deseti.
Motiv X jsem začal číst s očekáváním, že dostanu detektivní příběh o pátrání po sériovém vrahovi, který jedná náhodně bez stanoveného vzorce. Alespoň takto mne navnadil podtitul na obálce knihy. Snaží se ve vás vyvolat očekávání, které z principu nemůže naplnit, neboť o tom zmiňovaná vůbec není. Osobně mě to zmátlo a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že tato kniha není tím, za co snaží vydávat.
Onen sériový vrah odkazovaný v podtitulu v knize sice vystupuje, ale pouze jako vedlejší postava. Pátrání po něm bude zřejmě námětem další knihy. Jako čtenář se cítím podvedený a další knihu z této série již číst nebudu, protože nevěřím vydavateli, že se mne znovu nepokusí utáhnotu na nudli. Ze stejného důvodu knihu nemohu doporučit dalším čtenářům.
Na knihu "Světy za obzorem" jsem narazil náhodou v knihovně. Zaujala mne zejména tím, že znám autorku Julii Novákovou z přednášek o astronomii (např. youtube, přednáška "Kuiperův pás a Oortův oblak"). Přestože si to možná někteří čtenáři neuvědomují, tak autorka své znalosti vkládá i do své literární tvorby. Jedná se o krátké nenápadné věty, kterých si ani nevšimnete, protože z hlediska příběhu nejsou důležité, ale krásně dokreslují atmosféru.
Ze sbírky mne nejvíce zaujala poslední povídka, protože mi hodně připomínala fenomenální Solaris. Nevím jak moc se autorka inspirovala u Stanislawa Lema, ale podle mne tato podobnost nebyla náhodná. Pouze moře bylo nahrazeno trávou. Ostatní aspekty byly více méně zachovány.
Osobně jsem si čtení této knihy moc neužil, protože jsem na ní narazil v dost blbé době. Hodně spěchu, spousta věcí na vyřizování, v hlavě jsem stále něco řešil a knihu vnímal tak sotva na půl. I přes tuto skutečnost se podle mne jedná o velmi slušně napsanou sbírku povídek, která hravě obstojí i při srovnání se zahraniční konkurencí. Knihu doporučuji všem fanouškům sci-fi.
Chcete-li se dozvědět informace o historii společnosti Google a stejnojmenného vyhledávače, tak je tohle kniha přesně pro vás. Nejde sice příliš do hloubky, ale spíše se zaměřuje na hlavní myšlenky a okolnosti za jakých Google vznikl. Kniha zároveň poukazuje na to, jak rozvoj digitálních služeb ovlivnil náš každodenní život a potažmo celý svět.
Z mého pohledu je kniha napsána velmi čtivě, ale zároveň trochu jednostranně. Zaměřuje se zejména na pozitivní přínosy, ale zcela minimálně se dotýká negativních dopadů. V podstatě zmiňuje pouze otázku ochrany osobních údajů.
Ono je sice pěkné a moc užitečné, že si dnes můžeme téměř vše během pár vteřin vygooglit a "zdarma" se dostat k velké spoustě informací. Ale, jsme díky těmto službám lepšími lidmi? Jsme trpělivější? Jsme spokojenější? Upřímě o tom v poslední době hodně pochybuji. Spíš mám pocit, že tomu je přesně naopak.
Otázky podobného druhu však v knize nenaleznete. Musíte si je položit sami. Stejně tak si musíte sami odpovědět na otázku, zda dáte přednost tištěné knize nebo její elektronické verzi. Já osobně miluju pocit, když cítím v ruce knihu, čtu si, otáčím stránky a pomalu se blížím k závěru. Rád si občas zajdu do knihovny, procházím se mezi regály a užívám si tu atmosféru, protože tohle se prostě vygooglit nedá.
Po první kapitole jsem měl z knihy poměrně dobrý pocit. Přišla mi čtivá a zápletka mne zaujala. Tento pocit však velmi rychle vyprchal. S přibývajícími stránkami se na sebe začaly vršit jedna "přiblblá" náhoda za druhou, což v kombinaci s často zcela nepochopitelným chováním hlavních protagonistů tuhle knihu poslalo do mé kategorie nedočteno. Osobně nemám potřebu se k této knize vracet a tudíž ji ani nedoporučuji dalším čtenářům.
Opičí král je jedním z příběhů mého dětství. Poprvé jsem se s ním seznámil v jeho seriálové podobě z roku 1986. Byl to sice kýč až běda, ale jako dítě jsem ho prostě miloval. Hlavně díky postavě neohroženého opičího krále Suna.
O mnoho let později jsem zjistil, že předlohou k tomuto seriálu byla stejnojmenná kniha, která byla vydána v českém jazyce. Dlouho jsem neotálel a knihu si vypůjčil v knihovně. A světě div se, četla se moc dobře. Až tak dobře, že jsem Opičího krále uchoval ve svých vzpomínkách a po letech se k němu vrátil se svými dětmi.
A opět to byla trefa do černého. Společně jsme se zasmáli nad příhodami opičáka Suna a jeho společníků a prožili jejich útrapy při cestě za posvátnými svitky do západního ráje. Mazanost a prostořekost opičáka Suna je doslova legendární a právě díky těmto vlastnostem si získal srdce mne a mých synů.
Knihu doporučuji všem fanouškům opičáka Suna a jejich dětem. :-)
Poznámka: V čestině vyšla rovněž kniha Opičák Sun, jejímž autorem je francouzský spisovatel Frédérick Tristan. Jedná se o tentýž příběh, ale převyprávěný trochu jinak. Tuto knihu mohu rovněž doporučit.
Tajemství vesmíru je vědecko-populární kniha o astronomii. Je rozčleněna do krátkých kapitol (4-6 stran), které na sebe navazují velmi volně. Můžete tedy číst pouze části, které vás zaujmou a ostatní kapitoly přeskočit.
Osobně čtu hodně knihy o kosmologii a kapitoly týkající se tohoto tématu mi připadaly až příliš zjednodušené. Pokud jde o samotnou astronomii, tak naopak moc načteno nemám a v této oblasti pro mne byla kniha přínosem.
Jako negativu zmiňované knihy považuji datum vydání 2012. Od té doby lidé učinili spoustu významných objevů. Byl potvrzen objev gravitačních vln, Higgsova bossonu, poprvé vědci na základě reliktního záření odhadli velikost vesmíru a jeho geometrii atd. Zkrátka pokud se do čtení pustíte, tak některé kapitoly jsou z dnešního pohledu neaktuální.
Dále mám výtku k většímu formátu knihy a s tím související vyšší hmotnosti. Zkrátka tohle není kniha do autobusu pro čtenéře mého typu. Na druho stranu je to vyváženou spoustou krásných fotek a ilustrací.
Knihu doporučuji všem zájemcům o úvod do astronomie. Dozvíte se základní informace o povaze a objevu vesmírných objektů. Jenom prosím berte v potaz, že od vydání uběhlo více než deset let a některé kapitoly jsou zastaralé.
Knihu Myšlenkové mapy jsem si půjčil ze zvědavosti a také trochu pro inspiraci. Z pohledu struktury je kniha rozdělena na několika témat a poskytuje tipy, jak k těmto tématům přistupovat prostřednictvím myšlenkových map.
Osobně myšlenkové mapy používám příležitostně, když cítím potřebu udělat si pořádek ve více nesourodých oblastech. V tomto směru se mi myšlenkové mapy osvědčily.
Na druhou stranu využívat myšlenkové mapy pro plánování týdenní harmonogramu a nebo nákupního seznamu mi přijde zbytečně komplikované. Rozvrh chci mít přehledný a nechci dohledávat, že po nákupu v levém rohu následuje plavání a v pravém rohu. To mi prostě nedává smysl.
Rovněž dělat si zápis z porady formou myšlenkové mapy mi přijde kontraproduktivní, protože když se podívám do myšlenkové mapy někoho jiného, tak mi je v podstatě k ničemu. A zápis z porady je zrovna dokument, který má sloužit i lidem, kteří na poradě nebyli atd.
Když to shrnu, tak já osobně mám trochu pocit, že myšlenkové mapy jako nástroj jsou poněkud přeceňované. Za sebe jsem z knihy načerpal trochu inspirace, ale držím se selského rozumu. Tam kde mi to dává smysl, použiji myšlenkovou mapu a nákup si dál píšu formou seznamu. Celkově dávám tři hvězdy.
Poslední rozbřesk je podprůměrná kniha, která mě osobně moc nenadchla. Svět ve kterém se příběh odehrával, nebyl podle mého názoru dobře popsaný a závěrečná rozuzlení mi přišlo nezajímavé. Potenciálním čtenářům bych doporučil spíše Klec duší, která sice nemá tak rychlý spád, ale je mnohem zajímavější a méně kýčovitá. Dávám 2 hvězdy.
Hry Nemesis jsou pátým pokračováním série Epanze a pro mne poslední část, kterou jsem viděl nejprve v seriálovém zpracování. Hlavním tématem se opět stává politika sluneční soustavy a funguje to skvěle. Parta se nám rozdělila a hlavní postavy dostaly prostor pro vypořádání s vlastní minulostí.
Z celé série mám zatím pocit, že mnohem lépe funguje v rovině vnitřního intrikaření a zápolení o moc, než pokud jde o emzáky. Ti zatím moc prostoru nedostali. Dávám 4 hvězdy, protože série si jako celek udržuje velmi dobrou úroveň.
Na této knize se mi nejvíce líbilo, že si na nic nehraje. Z každé fotky je vidět, že autor dělá svojí práci s láskou a pečlivostí. A to dává jeho výtvorům něco navíc. Najednou před sebou nevidíte "jenom zahradu", ale prostor, kde chcete trávit čas, odpočinek a spoustu dalších věcí. Zkrátka vidíte v tom počínání smysl a to je pro mne na přístupu Ferdinanda nejhodnotnější.
Já osobně jsem při čtení a prohlížení této knihy zažíval pocit vnitřního klidu a uvědomil jsem si, že přesně tento pocit, bych chtěl zažívat ve své zahradě. Dávám plný počet hvězd, protože má očekávání byla naplněna. Autorovi posílám veliké poděkování.