Pasadenka komentáře u knih

Tak, po velice dlouhé době tady máme pokračování. Po rychlém přečtení první třetiny v předprodeji se mě do zbytku vůbec nechtělo. Ale hezky popořadě.

Jednička mě hrozně bavila, dvojka byla taky dobrá, i když už se začínala objevovat jistá šablonovitost, která mi nakonec zážitek z třetího dílu začala značně kazit. Prakticky celá knížka se potácí z jednoho vysvětlujícího rozhovoru ke druhému a veškeré posuny v ději se dějí absolutně nahodile. Děj se vleče? Nevadí, padneme do díry, nebo v ní něco najdeme a jde se dál. Tak jak Ilan poznává historii svých lidí, začíná chápat souvislosti a poznává víc svoji jedinečnost a osudovost, tak se její vztah s 25 a s kapitánem obzvlášť dostává na druhou kolej. Vztahy, které Ilan budovala v předchozích dílech jsou upozaděny a sama se začíná orientovat jen na své nové poslání.

Petra jemně našlapuje kolem faktu, že se s Ilan stává žena a snad se v dalších dílech objeví větší důraz na její dospívání, které by mohlo ovlivnit její charakter.

Složitost světa a hromada tajemství pak naráží na ich formu vypravování. Jelikož vše se dozvídáme jen skrze Ilan, tak se začíná celá struktura vyprávění rozpadat a knížka mi přišla hrozně nesourodě slepená. Jako by si Petra načrtla svět, který se bortí na ramenou patnáctileté sklenařky, která, aby mohla vše odvyprávět, musí neustále nacházet ty správné lidi v tom správném čase. To, že pak v příběhu skáčeme o veliké časové úseky, kdy se „nic nestane“, aby pak osud odkryl něco z tajemna, se stalo standardem.

Knížka je pořád super, baví mě, no je cítit autorčino nevyzrání, kdy se jí nedaří vše konsistentně propojit. Takže s těžkým srdcem, je to za mě 3 hvězdičky.

„Do prasečí řitě!“ – nechápu, proč se tato věta musela pořád dokola opakovat – pořád je to hezká knížka se silnými momenty, i když trošku překombinovaná a těším se na pokračování. Jen doufám, že to zas nebude trvat tolik let. :D

9 30.04.2021

John psal knížku jako celek, a tak ji chtěl i vydat. No nakonec rozdělení na tři části vůbec nepůsobí uměle. Nevím, zdali je možné napsat ke knížce něco objevného, nebo smysluplného. Trvalo mě léta se k ní odhodlat, a nakonec byla přesně taková, jaká měla být. Eposem o Středozemi, ve kterém se zrcadlí ušlechtilost a láska na ruinách zanikajícího světa magie a kouzel. Poslední velkolepé vzepětí proti archetypálnímu zlu. Zápas o duši světa. Přátelství, které odevzdává sílu k boji.

9 31.12.2020

I když zahraniční recenze Tima jsou někdy rozporuplné, za mě je to velice příjemná publikace. Docela přehledně se čtenář doví o základních faktech a problémech současných států s pokusem je reflektovat skrze geologické podmínky, na kterých národy žijí.

Rozhodně to není vyčerpávající publikace, ani se nejedná o ucelené dílo otevírající problematiku geopolitiky. Zásadní je zde nezapomenout, jak sám Tim píše, že je to jenom doplnění souvislostí, na které se musí pohlížet i historicky, kulturně, ekonomicky a také sociologicky a toto je jenom jeden ze střípků.

A teď jinak. :) Bavilo mě to. Je to moc hezky napsané, informačně docela výživné a když opomenu malinko nekonzistentní rozdělení, kdy některé státy dostávají mnohonásobně větší prostor (logicky podle jejich vlivu na globální fungování země) tak to stojí za to. Překlad byl malinko slabší v porovnání s originálem, ale myslím, že to není zas taková hrůza a ono je dobré vědět, jak se všechny ty názvy a termíny překládají. :P 4 hvězdičky, protože nevím, jestli si to 5 zaslouží. To se ukáže až po dalších knížkách. :)

9 01.01.2020

Přiznávám, nejdřív mě Eleanor hodně štvala. Byla arogantní, vše jí přišlo hloupé a byla naprostý „mimoň“. I když to mi nevadilo, jen to jak se v myšlenkách pořád do všech navážela. Pak, když se knížka konečně dostala k tomu, že začala vysvětlovat, cože to má Elie za problém a rozpukla hlavní zápletka, našla si ke mně cestu. Následně, když na sobě pracovala a začala bojovat se svými démony se z nás staly přátelé.


Chválím, jak autorka zvládla udržet napětí a mou zvědavost jen tím, že pořád tančila kolem tajemství, ze kterého sem tam něco utrousila ale jen tolik, aby mě navnadila na další drobek. Dokonale to v knížce fungovalo a bylo pro mě nemožné se odtrhnout, i když se nejedná o žádnou „detektivku“.


Celkově ve mně knížka zarezonovala hlavně kvůli tomu, jak se měnil můj vztah k hlavní hrdince. To se mi již dlouho nestalo. A přitom Eleanor pořád zůstala svá. :)

9 25.06.2019

Farma zvířat, jakožto nepovedený pokus o vzepětí se vůči majestátu lidského nihilizmu doplněného o požitkářství, nemohlo dopadnout jinak než setřením rozdílu mezi člověkem a prasetem, jelikož rozdíly se hledají vskutku těžce. Dělám si legraci. Profláklá alegorie na budování socializmu, sociálního inženýrství a ukázkového vykořisťování. Ale k tomuto dílku se tak silná slova vesměs vůbec nehodí. :)

Pro mě bylo čtení knížky požitkem, a to v každém jazyku. Způsob Orwellova vyprávění je velice zdařilí. Dle mně se nejedná o jeho nejlepší dílo. No dokázal do obecného podvědomí přenést jednoduchý obraz společnosti a archetypů. A jak je u něj zvykem, každého střízlivě uvažujícího člověka tím značně vytrhne z otrlé bdělosti.

U farmy mi vždy vytane na mysl Rusko – když přemýšlím nad tím, co se po zvržení Carevstva vše v této chladné zemi událo. Jak se nemyslitelné stalo běžným. Mrazí mě z toho v zádech. Farma není pro každého. Jsou zvířata, které se nenaučí ani abecedu, natožpak aby uměli číst. Nebo oslíci, kteří vědí, že jejich život bude vždy stejný. Oni vědí své. Leč pro zvídavé, pro zvídavé tato knížka opravdu je. :)

9 11.11.2018

Moje, až přehnaná, obliba ve čtení biografik se začíná měnit v docela problematickou zálibu. :) Ale po čtení o Andrejovi mi Elon udělal jenom dobře. Knížka, jak mnozí psali, prolítne Elonův život a ve zkratce načrtne, jak se dostal tam, kam se dostal. Vykreslí ho jako velice inteligentního introvertního snílka, který jde svojí cestou, protože ta daná mu nevyhovuje. Jelikož to není moje první rodeo s úspěšným businessmanem, ta podobnost v charakterových rysech, které nakonec Ashlee vyzdvihuje jsou až pateticky profláklé.

Rozepisovat se o tom, že díky odhodlání, inteligenci a štěstí se mu povedlo pohnout ledy, asi nemá smysl. Za to mu patří velký hold. Mě se nejvíc dotkla osobnostní rovina samotného Elona. Na konci knížky mi přišlo hrozně líto, že skvělé věci jdou ruka v ruce s manipulací, budováním kultu, nelidskými pracovními podmínkami a nesmlouvavou chladnokrevností. „Udělej, co chci, nebo táhni do pr**le!“, styl je opravdu jediný způsob, jak se dají dělat velké věci? To jsme jako lidstvo natolik neschopni se organizovat, že bez kultu, biče a cukru nedosáhneme ke hvězdám?

A jelikož je u mě Elon po Andrejovi, neubráním se srovnání. Až mrazivě jsou si podobní. Tyto novodobé archetypy, které začali vznikat v době Vanderbilta, Rockefellera a Carnegieho, které trpí jakýmsi velikášským komplexem a jdou si za svým přes mrtvoly, protože na to mají právo, jsou jen pokračováním šlechtictví v jeho počátcích. Ano, jsou vázané téměř výhradně jen na jednoho člověka a jeho schopnost shromáždit a udržet majetek, leč ta analogie se mi tam hrozně tlačí. A ano vím, není to dokonalé. :) Jen ta myšlenka, kterou někteří razí: „Lidé jsou ovce, které pasou vlci“, mi nečekaně vytanula na mysl. A to by mě u této knížky, před jejím přečtením, rozhodně nenapadlo. Překvapivé. :)

4* protože by se mi líbilo, kdyby se Ashlee dostal víc na dřeň.

9 19.10.2017

Po delší době se mi do rukou dostala opět o něco těžší literatura, co mě pokaždé velice potěší. Jistě, není to takový oddech jako brak; spíš to hraje na intelektuální strunku.

Samotný text se dělí na několik rovin. Hlavní prim v každé z nich hraje věda. Závratné emoce, nebo psychologické konflikty zde nehledejte. Děj má kolísavé tempo, za co do značné míry může vícevrstvá dějová linka; některé mě vysloveně nudili a už teď mám problém si je vybavit.

Cch první dvě třetiny knihy píše velice záhadně. V náznacích odkrývá skutečnosti, u kterých si čtenář není úplně jistý, co si má myslet. V poslední třetině pak dojde k rozuzlení a vysvětlení, cože to čtenář vlastně četl. A z té komplikované, možná až překombinované vrchní slupky, se nakonec stane jen kouř, který měl ozvláštnit v zásadě banální zápletku. A v tom je síla této knížky. Jaderné téma pečlivě zabalené, přetkáno spoustou moderních a pro mnohé složitých bla bla slov, které vytváří skrupuli snadné uvěřitelnosti. U čtení se mi nejednou stalo, že my myšlenky utíkali k popisovaným problémům nad rámec jejich rozsahu.

Semestr kvantové mechaniky a 2 populárně naučné knížky na toto téma mi přišli jako ten správný živný roztok, aby mě autor dokonale utáhl na vějičku. O to míň si umím představit, že by knížka dokázala zaujmout širší čtenářstvo; navzdory dobrému zpracování; zajímavým tezím; nezapomenutelným scénám.

Čím víc přemýšlím nad tím, jak první díl ohodnotit, tím víc mi na mysl vytanuje Marťan. Jednodušší sci-fi, působící chytře, které dokázalo utáhnout opravdu dobrým vyprávěním a vtipem. Lze doporučit komukoli. Problém tří těles? Obávám se, že je to taková ta knížka pro zasvěcené. Ale možná se pletu. Nejčtenější japonský autor Haruki, který dělá dobré jméno svému oblíbenému Fitzgeraldovi taky někdy píše opravdu těžší literaturu a jeho obliba je nesporná. Tak se nechám překvapit, jak rozhodne československé publikum. :)

9 11.09.2017

Hezká malá knížka na víc krát. :)

Teoretická fyzika a teorie všeho mě baví. A i když půlka z knížky je jenom opakování těch samých informací stále dokola, tak pro mě, jako laika je to hezký způsob, jak zůstat v kontaktu s touto vědnou disciplínou. :) Jen doufám, že v tomto století nějaký chytrák přijde s uspokojivou teorií, které nás posune v poznání zas o kousek dál. A možná konečně pochopíme, co je to ta gravitace. :D

8 13.04.2022

John psal knížku jako celek, a tak ji chtěl i vydat. No nakonec rozdělení na tři části vůbec nepůsobí uměle. Nevím, zdali je možné napsat ke knížce něco objevného, nebo smysluplného. Trvalo mě léta se k ní odhodlat, a nakonec byla přesně taková, jaká měla být. Eposem o Středozemi, ve kterém se zrcadlí ušlechtilost a láska na ruinách zanikajícího světa magie a kouzel. Poslední velkolepé vzepětí proti archetypálnímu zlu. Zápas o duši světa. Přátelství, které odevzdává sílu k boji.

8 31.12.2020

Nečekaně silná knížka!

Nemyslím si, že je to knížka pro každého. Je to silně subjektivní vyprávění/vzpomínání a zároveň jakési hledání něčeho, na co člověk musí mít v sobě cit pro přírodu a kousek duchovna. Myslím, že hodně záleží i na rozpoložení. Není snadné se naladit na Paolovu vlnu, když na to člověk prostě nemá chuť. Pak knížka působí hloupě.

Ale jinak, jinak to stojí za to. Knížka mě přenesla k horalům. A doba tam byla skvělá.

8 31.12.2020

Dobrý autor, dobrý nápad, dobré zpracování. A teď možná trošku obšírněji. :)

Budování hlavního hrdiny a soustředěnost na jeho psychologii je tak „ruská“, že je to až patetické! :D Nicméně funguje to opravdu dobře. Dimitry zde neřeší technologickou stránku zcela dopodrobna a je cítit, že aby příběh logicky fungoval, musí někdy dělat kompromisy – ale to už tak s SMSkama bývá. :)

Nicméně potácení-se hlavního hrdiny na mezi totální rezignace, aby se následně dostal do pohádkového deliria štěstí a pak následně osciloval mezi dvěma póly odrývajíce skutečný život jeho Nemesis, aby vyvrcholil do jediného smysluplného závěru… Jako nezlobte se na mě, ale tak ucelenou dějovou linku s tolika přesahy a možnými vysvětleními u mě už žádná knížka dlouho neměla. Jednoznačně skvělá kniha!

8 28.12.2020

Klub rváčů je taková již klasika. Dalo by se o této docela útlé knížce říct mnohé, ale proč vlastně. Myslím, že film docela věrně adaptoval pocit i vyznění. Autorův styl se dokonale snoubí se syrovostí a pochmurností myšlenek hlavního hrdiny. Téma boje bezejmenné masy proti elitě na hraně šílenství jednotlivce sežvýkaného a vyplivlého do světa který o něj nestojí a on nestojí o ten zpropadený svět je vždy dobrý materiál pro bezva jízdu. :) A tohle byla jízda od začátku až do konce. Ty obrazy, které Chuck vykreslil pro mě vždy patřily k těm nejsvěžejším z americké literatury. Knížka není pro každého, ale moc hezká. 5 hvězdiček. :)

8 14.01.2020

V záplavě radosti, dívám se na pomník svého otce. Žil a umřel pro mě i pro nás všechny, co jsme dnes zde. Dívám se na ztuhlou sochu, kterou se snažím propojit s matčiným vyprávěním. Někdy jen stěží dovedu uvěřit tomu, že byla tak velkou válečnicí. Že otec byl takový hrdina. I když se snažila ukázat mi i jeho temné stránky, i když jej opisovala jako obyčejného člověka, který jednoduše dělal jen to, co bylo nezbytné; když stojím zde, neubráním se pocitu, že nebyl jen obyčejným mužem, který se zrovinka přichomýtl do záchrany světa. Myslím, že byl tím správným mužem, který se přesně tím správným způsobem dostal do té správné situace. Jestli za to může bůh, nebo osud je asi jedno. Ale nevěřím tomu, že by jiný muž na jeho místě byl schopen doslova zachránit svět, a to takovým způsobem. I když jsme se nikdy nepotkali, navěky budeš mým otcem, mým vzorem, vzpomínkou, které bude určovat můj život. Dík, tati!

8 26.12.2017

„V naivitě neznalosti jednám se všemi čestně, očekávajíc stejné chování a můj svět je dobrý. Ve skepsi poznání chápu lidskou krutost; i já jsem otrokem pošetilé představy nadřazenosti a ubližuju stejně, jako ti, kteří činili mi hoře. Otokem zapomnění stávám se zas hlupákem, leč šťastným. Svět je moc velký pro ušlechtilé lidské srdce a já jsem šťasten, že jsem jej mohl uschovat a uchránit před zlobou, která by jej nenávratně poškodila. Zbabělé? Možná. Naštěstí sudba mě zprostila volby.“

8 09.08.2017

První planeta smrti je z původní trilogie rozhodně nejlepší. Prvně, není to knížka pro každého. Je to sci-fi ze staré školy. Tedy nic pro rejpali, kteří mají problém s tím, že autor se víc zajímá o nějakou problematiku nežli o to, jestli celý příběh drží pohromadě. Hlavní poslání knížky a její antropologický a ekologický přesah jí dává tu pravou patinu líbeznosti. Hlavní hrdina, vychcánek, se z neznámého důvodu rozhodl, že zachrání jednu z tisíců obydlených planet a vyřeší její potíže. Navzdory nevůle domorodců se mu podaří odhalit jádro pudla a předestřít možné řešení. Zároveň se nehraje na idealistu a jasně říká, že hodně lidí i tak umře. Jakému příznivci starého sci-fi by se toto nelíbilo? 5*!

8 11.06.2017

Co k čemu říct? Král Štěpán je opravdový král. Jako jeho prvotina, která mohla klidně zůstat někde na smetišti dějin, nebýt šťastného přičinění sudiček, je to jednoduše skvělé. Jsou lidé, autoři, kteří prostě umějí svoje řemeslo dobře. A Štěpán je jedním z nich. Carrie mě chytila za srdíčko a zůstala vně. Možná to není na pět, ale příběh je to přesně pro mě, plus hezká historka k tomu, takže pětka pane Králi. Pětka. :)

8 29.08.2016

Vždy je osvěžující, když se do sci-fi knížky pustí vědec a Pája své biologické kořeny nezapře. Podobně, jak to bylo u Asimova i když jeho ruský původ vykvetlý v americkém prostředí mu dal značnou osobitost. Pája se někdy až příliš nimrá v biologických detailech, na kterých knížka ztrácí dech. Pak je tu však samotný příběh:


Dostaneme hezké vesmírné scífko. Ocelově temné a chladné. Žádné niterné prožitky a sociální interakce aspirující k vleklosti televizní produkce. Dostaneme se na Titán, jako zlatý grál dnešní doby, zavrtáme se do oceánu a začneme bojovat se zvířátky. Jak spanilá jízda podaná základní formou vědecko-vojenského výsadku. Jo, a žádné děti. :D Leda tak ty na úrovni nezmarů. :D


Celý příběh je hezky vystavěn. Čtenář dostává v průběhu indicie, které napomáhají v odhadování děje. Postavy mi nepřišli až tolik dobře rozeznatelné, až na dvě, a i když jazyk jednotlivých postav býval docela specifický, osobitost se mi hledala hodně těžce, stejně, jako rozšíření archetypálních charakterů za jejich vymezené hranice. A to je dobře. :) V tomto žánru to není potřebné.


Zemitý začátek a jádro knížky pak exploduje do solidní fantastiky, která mi připomněla Cch'-sina. Jak u Problémů tří těles, ale i v jiných knížkách má také tendenci závěr hodně ustřelit.


Jak se říká na Titanu: No to se z toho sežeru. 4 hvězdičky!

7 01.10.2023

Tato kniha byla naprostý šok! Tak hezky napsanou zápletku jinak v ustáleném žánru? Bezmoc hlavního nadsamce byla skvělá a i celé probojovávání se citů a posun postav k jinému vztahu byl tak zvláštní, že mě kniha moc okouzlila. Další část knihy se pak přepnula do standardních kolejí a vše šlo tak, jak to známe. No i když druhá část byla taková běžná, ta zápletka mě totálně dostala a dávám 5! Super. :)

7 31.12.2022

Alfa samec byl opravdový samec. :D Tento pár se k sobě dokonale hodil a milostné tango, které tančili bylo skvělé. Kombinace mizantropického rozvodového právníka a vztahové psycholožky se snoubila v moc hezké dialogy a opravdu živočišný sex. Zvrat ke konci Vi hezky vybudovala a působil celkem přirozeně, co bylo po několika předchozích knížkách moc osvěžující. Je to tak sedmá knížka a pořád mě to baví. :)

7 08.04.2022

Wells je můj oblíbený autor. A i když je stroj času hrozně profláklý příběh, doba, kterou popisuje, doba, ve které vznikal, mu dává patinu jedinečnosti. Nepatřím mezi lidi, kteří by se na starší autory dívali skrz brýle současné morálky, takže mě žádným způsobem neuráží skutečnosti, které autor popisuje.

Hvězdičky dávám čtyři, ale spíš z nostalgie. Ta chronická znalost příběhu, který, nakolik je krátký, v sobě neskýtá víc, než si z něj vzala současnost, ve mně vyvolával hrozné pocity nudy. Válka světů je vagon lepší! :)

7 15.03.2022