Pasadenka
komentáře u knih
Umění války
Sun-c'
Sun-c a jeho klasické dílo je legendární. Jeho starověké poznatky z oblasti vojenství jsou dnes již jistě zastaralé, ale jak říkají mnohé moudré hlavy, principy zůstávají platné dodnes. V tak krátkém rozsahu knížka přímo vybízí k opětovnému a pomalému čtení a zamyšlení, než, že by mělo valný smysl ji přečíst jednou a pak se k ní nikdy nevrátit. S vědomostmi zde získanými pak přemýšlivý čtenář získá nadhled při sledování bitev, nebo čtení o nich a může zasvěceně vysvětlovat, proč je jasné, že armáda nemá vodu, když se první příchozí po ní lačně vyhrají. Tyto a jiné postřehy jsou pro běžného čtenáře perličkami, nicméně moudra, typu: snaž se, abys byl tím, kdo zvolí kdy a kde se bude válčit se v přeneseném významu dají aplikovat do jakéhokoli lidského jednání. Rozhodně je důvod, proč tyto zlomky přežily do dnešních dnů a stále jsou populární. A ti, co mají pochyby, podívejte se na epizodu: Čtení pro mne není 29 série 15 díl Simponovi a pak pochopíte. :)
Nositelé dubového listu
John Flanagan
Pokračování předchozího dílu, které ukáže, jak moc jsou hraničáři důležití a šikovní nejen v diplomacii a vojenství. Předvečer války a spojenectví se Skandijci, stejně jako oslavovaný návrat domů. Skvělé zakončení úvodu do série. :)
Ledová země
John Flanagan
Konečně Vikingové. Hrozně mě baví, jak Flanagan komolí jména, nebo hledá alternativy. :D Je to hrozně vtipné. Dvě dějové linky hezky doplní příběh a záchranná cesta hezky zjemní jinak temnější nádech zajetí. Co mě však nenadchlo, že knížka jako taková sama neobstojí. Čtu to postupně, ale to, jak autor děj rozdělil mi přišlo hodně umělé.
Útěk do pekel
František Niedl
Obálka nic moc, ale knížka rozhodně super. Oddechové čtení, které začíná okupací a končí za bolševika. Mozaika putování Pavla je hezky vystavěna a v zásadě si s Pavlem projdeme hned několik prostředí a států, pomocí kterých nám Franta reflektuje válečné a poválečné fungování v mnoha zemích. Ale nikdy neopomene lásku k vlasti, i když někdy těžce zkoušenou.
Veliké překvapení a moc knížka bavila. Některé pasáže byli takové na sílu a trochu mi to připomínalo Mladého Indiana Jonesa. Pavel zažil hodně na několik životů a šikovný byl až až. :)
No i s drobnou výhradou se musí nechat, že Franta se nebojí své postavy vystavit hodně drsným zkušenostem, na co většina spisovatelů nemá odvahu a tyto malé kousky pozvedávají celou knížku. :) Takže silné 4 hvězdičky. :)
Hra s ohněm
Dana Stabenow
Tento díl mě až tak nebavil. Pořád je to dobré, psané stejným stylem, ale celá zápletka mi přišla taková slabší. Hlavně s porovnáním s Černým zlatem. To bylo mnohem zajímavější a konec konců, i akčnější a vtipnější. :/
Chválím však, že knížka má svojí vlastní identitu a i když se jedná už o páté pokračování, je nezapomenutelná. Jak rozšíření o novou zajímavou postavu, tak houbařské téma prorostlé celou knížkou s výtrusnicí v podobě citátu u každé kapitoly. :D Jo, to bylo fajn. I některé epizodické scénky pobavili, ale celkově moc to nefungovalo. Ale samozřejmě čtu dál. Je to fajn oddechovka, Kate i Obludná Obludka jsou sympaťačky a jejich příhody se nesmírně hodí do těchto absurdních veder! :)
Černé zlato
Dana Stabenow
Další kousek a další zlato. Černé zlato. Kate je pořád hodně sympatická hrdinka a její příběhy mě baví. I když při čtení někdy zapomínám, jak mladá ve skutečnosti je chová se jak čtyřicátnice, tedy mě tak připadá. Líbí se mi ten klasický detektivní formát okořeněný severoamerickou kulturou. Připomíná mi to některé Vernovy knihy, jelikož i o této oblasti psal a příběh neopomíná ruské dědictví současných obyvatel.
Kate se dostává do útrob monstra, aby sama zjistila, že jeho vábení je hodně sladké a podlehnout mu je tak snadné. Do střípků příběhů je to neodmyslitelná lokace. A když vám při čtení začnou nabíhat vzpomínky na Aljašku v plamenech, tak je to čistě náhodné. :D
Líbí se mi též, jak se autorka vypořádává se stereotypy a pokouší se na ně nahlížet lidsky, k čemu je postava Kate ideální. I když v této knížce z ní nebyla tak neohrožená superhrdinka, opět měla možnost vydobýt si své. A to se počítá. :)
Slunce na útěku
František Niedl
Knížka mě opravdu překvapila. Franta píše čtivě, děj odsýpá, postav je tak akorát a čtenář dostane depresivní závěr, který je docela v rozporu s tím, co nám servírují běžné apokalyptické seriály. Musím se přiznat, že knížka mi docela připomněla The Walking Dead, i když bez zombie a s pořádnou jaderkou. Hlavní hrdina jako měkkýš, kterého máte chuť zadupat do země fungoval dobře, a i jeho proměna v průběhu knihy fungovala výborně. Opravdu nečekaně mě knížka chytila a bavila. Možná by tam nemusel být ten mysteriózní rozměr, ale jinak super. :)
Jednou za život
T. L. Swan
Další šablonová knížka s nadsamcem, zapeklitou situací, trochou zápletky, finálního rozhořčení a sladkého konce. Kdo hledá cokoli jiného, tak rychle ruce pryč. Jedná se o další zapomenutelnou brakovou erotiku, kterou fanoušci tak milují. :)
Zápletka je myslím stejná, jako kterákoli jiná. Po přečtení několika desítek knih tohoto žánru mi ty knížky začínají hodně splývat a pokud knížka opravdu něčím nezaujme, tak mi zapadne. A podobně je to i s touto. Hrozně moc mě ji bavilo číst a prožívat všechna ta dobrodružství hlavního dua, všechny ty myšlenkové pochody, emoce a trápení a po konci mám chuť dokončit trilogii, kde očekávám, že si zase vyzobeme vedlejší postavy a vytvoříme opět romantickou zápletku. :)
Co víc říct. Někdo čumí na tik-tok, youtube, netflix, twitch anebo jinou zábavu, no a někdo čte erotické romance. Klidně mě za to odsuzujte, ale je to relax. :)
Meta
Pavel Bareš
Docela dlouhý rozjezd. Trvalo mi, naladit se na knížku. Obálka mě dlouho odrazovala a popis mi přišel taky trochu fádní. Ale po Kronovi to chtělo zkusit něco jiného.
Jazyk je zde striktně jiný a dokresluje atmosféru. I když místy to bylo spíš otravné a zbytečné, ale tak nic, co by nešlo. Překvapilo, asi jako každého, že anotace nejspíš popisuje jinou knihu. :D Nicméně pak se to rozjelo. Z knížky se stalo krimi s prvky sci-fi a už jsme naběhli na klasickou detektivku s ženskou postavou. A právě ta různorodost dělá knížku zajímavou. :)
O času a vodě
Andri Snær Magnason
Autor mi připomněl knížku Ještě je můžeme vidět od Adamsa, jen o něco méně čtivější. :) Spojení Islandu, ledovců, vody, a ekologie znělo báječně, no výsledek mě až tolik nenadchnul. Když autor popisoval, že ke knížce jej inspiroval rozhovor, v němž byl vyzván, aby se jako autor zasadil o „šíření zvěsti o klima konci“, zdálo se, že to bude úplná pecka.
Autor se pak rozhodl pojmout klima téma přes osobní rovinu. Žádná velká slova, která, jak sám píše, nejsme s to správně uchopit, protože jsou pro nás ještě příliš vzdálená. Prim tady hraje jeho děda, něco málo pak zbytek rodiny a Island samozřejmě. Valný objem klima informací v knize není. V podstatě je to jen povrchní omílání toho samého pořád dokola. Pobavilo mě, jak se Andri odkazoval na Wattův parostroj, jako počátek průmyslové revoluce. Hlavně proto, že pár dní zpátky mě Lovelock vehementně přesvědčoval, že počátek je již u Newcomena. :D A ty bludy o tom, že dešťové pralesy jsou plíce země. :D To se snad učí jenom na základních školách. Každý, kdo se o klima zajímá ví, že to, co prales vypustí přes den, večer sežere. Kyslík generuje moře – breberky v něm (vydatně krmeno Amazonkou). No, jak říkám, hodně povrchní. :/
Tudíž musím říct, že jako klima knížka má hodnotu jenom pro ty, co téma znají povrchně, nebo vůbec. Jinak je to soubor několika omílaných varování a narativů jen s malou invencí, která spočívá v osobní rovině autora, na které demonstruje „lidský“ rozměr tématu. A tu musím říct, že to podobenství o tom, jak si osobně přenášíme generační kontakt přes 250 roků byl pro mě nejzásadnější myšlenkou (jen škoda, že je to myšlenka, kterou už představili v českém rozhlasu, když mě na knížku namotávali :D). Také musím říct, že ta deníková část, i rozhovory s lámou byly super. I krokouši. :D
Novacén: Nadcházející věk hyperinteligence
James Lovelock
Lovelockova teorie Gaia mi před mnoha lety, kdy se mi dostalo možnosti si o ní číst, dávala naprostý smysl. Novacén je pro mě hodně zvláštní kniha. Zvláštní tím, jak moc mi při jejím čtení trnulo. Hodně z myšlenek, které autor přednesl mi přišlo dost nedotažených. Bohužel, je to už měsíc, co zemřel, a tudíž není možné jej konfrontovat. :/
Posun z uhlíkaté formy na křemíkovou, resp. z biochemie na elektromagnetizmus je v žánru sci-fi docela obehraná. To, že vytvoříme kyberkoule snad autor obšlehnul z druhého dílu Dne nezávislosti, kde byla bytost přesně Jamesem popsáno (dokonce i kulatého tvaru). :D Stále mám problém se smířením se s tím, že spácháme druhovou sebevraždu a to zcela uvědoměle. To, co děláme jako společnost mi připadá pořád jasně přímočaré. Množíme se, rozšiřujeme, spotřebováváme, ženeme se za požitky. Ale abychom investovali obrovské množství energie a úsilí na to, abychom se vyhubili? Tento moderní konstrukt mi nesedí. Možná to tak bude. Nemyslím, že se něco takového stane v tomhle století, takže uvidíme.
Podnětná knížka, ale docela mě štvala – ale to nevadí. :) Co vadí, jsou argumentační díry, které snad jen kvůli strohosti knihy vznikly. Z tohoto důvodu za mě za 3.
151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
Tak nešlo odolat. Když už člověk ví, co má čekat, tak dostane přesně to, co čeká. :D Nezklamalo. Zdrobněliny, afekty, humor založený na hyperbolách (Lucinčina babičko, to je úmyslné přehánění skutečnosti, jako že Lůca má drobnou nožku číslo 155) exprese, emoce a mezi to něco málo o cestování. :)
Lucinka trošičku špatně snáší kritičku a hrozně ji bolí srdíčko, tedy láska, z toho, že jí někdo řekne něco ošklivého. :D Ale teď vážně. Toto volné pokračování je mnohem snesitelnější, když člověk ví, co má čekat. Osobně autorku nesleduji, takže knížka je hezké shrnutí toho, z čeho je zas na prášky. :D Co mě motivovalo, tak to byl zájem o popis něčeho, co znám a hrozně mě zajímalo, jak moc jsou její dojmy odlišné od těch mých. :D
Tedy Pavlíka znám z Trailů taky a připadá mi, že to, co Lucie píše je hodně daleko od „života takového, jaký je“. Vynechat podstatné informace jako, že je to hulič jak Brno, že celou PCT prošel zhulenej (stejně jako polovina těch, co tam byla), že je rentiér, který chodí po horách, jinak mu „mrdá v hlavě a dělá bordel“, a další špeky je vážně škoda. Jinak je jak hadimrška a do těch kopců běhá jak kamzík. A některé doma dělané super lehké pomůcky jsou docela cool. Jo a na ledvinku nedá dopustit. :D Jo, je škoda, že zrovna takovéto zajímavosti v knize vůbec nejsou. :/
Ten přechod Nízkých Tater stojí za to. Pro mě to bylo spojené s celou SNP, kde jsme ještě se dvěma holkami přešli celou trasu a ten potůček z Telgártu je docela mazec. :D Je to tam kopec jak sviňa, ale dá se jít i po asfaltu – ale zas to trvá dýl. :/ Jinak ty „chaty“, nebo útulny, jak se jim říká jsou fajn. Některé jsou spravované a vaří se tam, některé jsou jen tak, jak je nadšenci postavili a jsou rozeseté po celém přechodu hřebene. :) A ten závěr v Donovalech na ten Kozovrh, jak jsme to přejmenovali je taky pošušňáníčko. Nejdřív hodinu strmě dolů a pak snad kolmo nahoru. My jsme to šli za jemného mrholení a často to bylo víc zpět nežli napřed. Lůca taky zapomněla říct, že za Kozovrchem je pak asi 7 km luk a jsou hodně rozsáhlé a chodit po nich je taky zážitek. :) No ale každý si pamatuje něco jiného a jiné věci jsou pro něj důležité. :)
Osobně myslím, že to není zlá knížka a má své čtenáře. I když tak třetina komentářů je hanlivých, bude to hlavně tím, že kniha je špatně zařazená. Toto není cestopis, ani manuál na to, jak chodit po horách, a jaké to tam je. I když, jo, tak třetina knížky se snaží motivovat k výšlapům.
Budu se opakovat, ale bylo by fajn, kdyby se autorka naučila, že pro nemalou část lidí je její osobnost moc. Kámoš jí neřekne jinak jak „Ta růžová pi*da“ a i to patří k tomu, když člověk vstupuje do veřejného prostoru. I do mě se tady obul jeden fanoušek, že má kritika byla neadekvátní. No což. Ne všichni musejí být naměkko, nebo pánové možná natvrdo, z 30leté „lidožravé krávy“ co se chová jak 13letá. :D
Jeremyho farma nejen zvířat
Jeremy Clarkson
Asi by se dalo napsat mnohé, ale proč vlastně
Již tradičně nám Jeremy předkládá své sloupky v knižní podobě. Tentokrát však ne z jeho Londýnského života v BBC ale z venkovského covidového snu s jeho novou šéfovou: Amazon prime. :D
Kdo nezná, může být malinko zděšen. Kdo zná, dostane přesně to, co již mnohokrát před tím. I když mě Jeremyho postřehy začali nudit, musím uznat, že nové nosné téma spojené s Anglickým venkovem a lopotou na něm bylo velice osvěžující a přineslo novou salvu nejapných poznámek a uštipačných komentářů. Nevím, jak dlouho s námi při jeho životním stylu ještě bude. Ale doufám, že ještě nějakou tu knížku jo. :)
Dievča A
Abigail Dean
Docela rozporuplná knížka
Ani se mi nechce dlouze rozepisovat. Když to porovnám s Fitzekem, k čemu se styl i téma docela blíží, tak musím říct, že knížka mi přišla nedotažená. Na jedné straně je to napsané hezky, autorka si hraje s časem a informace dávkuje postupně, aby mohla budovat napětí, na straně druhé celý příběh vyznívá do ztracena a hodně nevypověděných věcí by mě dost zajímalo, jak to bylo/bude. Místo toho je to jen spleť vzpomínek hlavní postavy propletené jejím aktuálním životem.
Jak přejít řeku
Václav Cílek
Cílek opět v dobré formě.
Předchozí knížka mě moc nebavila, tato to však napravila v mnoha ohledech! Milý soubor zamyšlení, historických exkurzů a cestovatelských vzpomínek z Ameriky. :) Líbilo se mi, jak se Vašek pohrával s fenoménem Gréta a s laskavím káráním osvětlil historickou genezi problematiky antropocénu, teorie Gaia a jisté bezradnosti spojené s lidskou pamětní, která je až zarážejíce krátká. Pro mě velká motivace k přečtení dalších základních zdrojů. Umělecká část byla pro mě fádní. :) Americká elegie se pak neobešla bez rasových komentářů, které už po milionté vysvětlují proč ta, která rasa nenávidí jinou. Kromě toho to však bylo super komentované vzpomínání. :)
Víc takových důchodců! :)
Sexy profesor
Vi Keeland
I když prostředí univerzity zní hrozně sexy, zápletka byla tento krát slabší. Stále platí, že mě Vi hrozně baví a každá knížka je super oddechovka. Jen k této se už nevrátím. Takový průměr.
Drzý bastard
Vi Keeland
Tak tím stanováním mě docela dostaly. V tomto příběhu bylo odprošování docela dlouhé a Bastard byl tak akorát bastardem. Není to úplný top, ale rozhodně od Vi jedna z těch lepších knížek. :)
Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko
Pavel Pospěch
I když kratší, tak málo úderná knížka. Autor se odkazuje na některé knížky z posledních let, nebo i na své předchozí :), a i s jejich pomocí se snaží obsáhnout stereotypy, s nimiž se v současném česku setkáváme.
No po přečtení úplně nevím, co si odnést. Že potřebujeme více sociologů? :D Témata, které autor zvolil jsou docela profláklá a pohledy zde zvolené nijak objevné. Mě nejvíc oslovil historický kontext, nad kterým autor dokresluje chování současné společnosti. Však při některých závěrech, které učinil mě argumentačně neutáhl.
Nicméně, pořád je to docela podnětná knížka k zamyšlení. :)
QualityLand
Marc-Uwe Kling
Nečekané překvapení
I přes ohyzdnou obálku – obrázky prodávají – se v jádru ukrývala opravdu chutná laskovinka. Nejdřív mi knížka přišla malinko divná ale pak, když se příběh rozjel a má mozkovna se naladila na autorův NĚMECKÝ humor začala ta pravá jízda. V mnoha směrech hodně trefný komentář k tomu, kam by jednou mohla naše společnost dospět. Tak uvidíme.
PS: Jestli někdo vlastní růžový vibrátor s delfínkem, tak jej hlavně nevracejte! Záleží na tom chod celé společnosti. :D
Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život
Jordan B. Peterson
Řád není všechno, ale je alespoň něco
Nejvíc se mi líbili vsuvky z Jordanova života, nakolik ho nesleduji, jen vím, že je populární na něj čpět nenávist pro některé jeho výroky. Nicméně je to pro mě příjemné pokračování 12 pravidel. Styl vyprávění i jistá ukecanost napomáhala k snazšímu vstřebání myšlenek.
V knížce není nic radikálního, spíš jen nabádá k zamyšlení a k tomu, aby čtenář převzal odpovědnost za svůj život, co mi imponuje. Možná někdy trochu nudila, ale určitě se k onomu řádu ještě vrátím. :)
