Pasadenka
komentáře u knih
Řbitov zviřátek
Stephen King
Mistr hororu se ukazuje v dobré formě. Není to pro mě první setkání s Králem a nevyhnu se srovnání. Carrie mě děsila mnohem víc. Ta její matka, ta krutost dětí. Hrozné. U věznice Shawshank mě okouzlili postavy a příběh, který je nezapomenutelný. Ale nechci se rozepisovat o každé knížce. Spíš; co říct ke zvířectvu? Knížka mě bavila. Příběh mám v paměti ještě z dětství, kdy jsme koukali na film, takže žádné velké překvapení se nedělo. Knížka je samozřejmě lepší. Víc detailů, hlubší prokreslení postav. Samotná linka rodičovské lásky, mužské ješitnosti a něčeho starobylého, co čeká v zákoutí duše, aby jí prostoupilo a rozkvetlo v čiré zlo, tak dokonalé ve své prostotě, dokázala utáhnout celou knížku. Škoda Vendiga. Je to pro mě jedno z nejděsivějších stvoření a tady se ukázal jen jako potencionální škodná – nádoba pro něco jiného. Jinak zábava od začátku až do konce. :) A večer – v prázdném bytě; přísahám, něco tam se mnou bylo.
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci
Halina Pawlowská
Hloupé ženy dělají hloupé věci, jako je kupříkladu psaní knih. Ne, dělám si legraci, až taková hrůza to tedy nebyla. :D Knížečka svojí hubenou mendelovskou postavou a anorektickým stylem vyprávění odžila jeden krátký život jedné ne příliš zajímavé osůbky. Nechci soudit styl, i když mi tak úplně nesedl, ale spíše obsah. V této rovině to byla jednoduše hrůza. Humor a postřehy, které se hodně opíraly o české stereotypní pojetí světa, neměly žádnou přidanou hodnotu. Formát knížky neumožnil plně rozvinout žádný charakter a to ani hlavní hrdinky, která ve své reflexy nezašla dál, nežli na zápraží.
I když se mi líbí braková literatura, u které si člověk oddechne a zažije něco málo dobrodružství, tato knížka v sobě skýtá jen velice málo zajímavého. I když se oprostím od jakéhokoli očekávání, tak pořád je to veliká nuda.
Čáry života
Veronica Roth
Dát šanci této kombinaci X-Menů a pátého elementu byla správná volba. Nebudu říkat, že mě Verča ve své první sérii přesvědčila o svých spisovatelských kvalitách a v rámci žánru byla zcela průměrná. V této, snad sérii, je znát její posun. Prvně je knížka asi dvakrát delší, než předchozí, takže na dovyprávění příběhu je dost prostoru na to, po věnovat se i širším souvislostem.
Svět, který Verča nastínila, mě bavil. To byla ta elementí část. :) Co se týká schopností, přišlo mi to malinko nedotažené. Není to vysloveně chyba autorky; ono dát všem schopnosti a pak je zotročit je docela těžký oříšek. Udělat to tak, aby to místy nepůsobilo hloupě je opravdové umění. Samotné čáry života jsou zajímavý detail. Tu mě opět chyběl tah na branku a bylo mi hrozně líto, že se toto téma tak „ledabyle“ odbilo. :( Jistě lze namítat, že to není pravda, ale když už je název knížky „vytváříme značky“ aneb deset způsobů jak to nedělat, chtělo to větší prostor.
Romantická linka byla obyčejná. Tak nějak vyústila do toho, co se dalo čekat. Paralel s Tris a Čtyřkou by se také dali najít, ale naštěstí jen stěží. :)
Co k čemu, byla to dobrá knížka, docela mě bavila a snad si přečtu i pokračování. A budu věřit, že se Verča bude zlepšovat. :)
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Druhé vyprávění od Ládi mi sedlo víc. I když pořád mi ten jeho „ostrovtip“ úplně nesedí, bylo v knížce víc úsměvných momentů. Závěrečný komentář o tom, jak se máme dobře a doma nejlíp byl, omlouvám se, dosti patetický. Nakonec se musím přiznat, že by mě víc bavilo syrovější vyprávění.
Jiný kraj, jiný mrav. Země profláklá turizmem, nebo čínský drak s neustálou kontrolou. Zapůsobilo. Nějak se mi tam nechce a hlavně se vyhnout lidem. :D Arabové a židé jsou nám tak jako tak bližší, i když se vzájemně chceme vyvraždit, jinak si docela rozumíme. :D
Závěr; knížka mě nechala v rozpolcenosti. Styl psaní mi přišel lepší, Láďa se někam posunul, co je super. Celkově však nevím, zdali jeho pouť je dostatečně silný materiál na knížku. Nakonec to byl hodně ledabyle vylouhovaný čaj. Láďovy objevy nejsou nikterak objevné, tedy pro něj ano, ale jinak to zapadá do postřehů desítek lidí před ním a čtenář se nedoví nic, co by nebylo i na prima zoom nebo čt2. I chůze se scvrkla na nejsnazší způsob přepravy. Co k čemu. Četlo se to líp, ale nakonec to bylo hrozně prázdné. Promiň. :(
Zloděj blesku
Rick Riordan
Po zhlédnutí obou filmů mi v hlavě pořád běhala myšlenka: „Začti se do knižní předlohy!“ A bylo to dobře. Filmový Percy byl příliš starý, a to kazilo to kouzlo. Ono to není fantasy, jak s oblibou tvrdí prodejci. Je to obyčejná pohádka s malým klukem v kouzelném světě. Rick si vytvořil celkem pohodový svět, ve kterém existují kouzla v podobě antických bohů, jako jakési zhmotnění energie člověčí mysle. Idea, kterou v temnější podobě zpracoval Neil Gaiman.
Scénář, který vychází z Percyho, je rozhodně slabší. Ale chápu, že producenti chtěli co nejvíc využít vizuál a zároveň zhustit celý příběh.
A samotná knížka? Nakonec 3***. Z dětské literatury se zdaleka nedotahuje na špičky. Postavy jsou příliš ploché, příběh rozvláčný a zápletky banální. Tedy z pohledu opravdu propracovaných knih. Ale. Bavilo. A to se též počítá. Určitě si tato knižní série najde své následovníky i odpůrce. Za mě – jsem na třetím díle a určitě se dočtu do konce. Ale vracet se nebudu. :)
Všechno, úplně všechno
Nicola Yoon
Taková milá malá knížka o první lásce, za kterou se oplatí bojovat a riskovat i svůj život s vírou, že vše dopadne dobře. Romantická pohádka, která chytne za srdíčko. :)
Dotek vetřelce
Gini Koch
Giniin svět vetřelců je vtipný. Nebojí se odkazovat se na pop kulturu a psát s nadsázkou. Právě odlehčený tón celého příběhu, který v momentech karikaturuje žánrové klišé dělá z knížky pravou zábavu. Z průměrného stylu vyprávění vyniká neotřelá a až ignorantská vysvětlovačnost. Ano není to slovo ze slovníku, ale… Ale co?! :D Už dlouho mě zajímalo, jaké by to bylo, kdyby si autor řekl a co. Když na to dojde. Vyklopím to na čtenáře jako náklad čerstvého hnoje pro ukojení jeho zvrácených až fetišistických potřeb vědět. Kdo? Co? Jak? Proč? Jistě. Desítky vět brilantně inteligentní a značně nebojácné Kitty. Pro mě určitě veliké překvapení. Jen doufám, že autorka nebude otálet, resp. Neotálela, jelikož venku je už tolik dílů, a nandá nám čtenářům i nějaké ty šílenosti.
Jak mě Odd Thomas bavil pro svojí inteligenci, která narážela na příliš pokračování, cítím, že Kitty by snesla i 30 dílů. Tedy, když to Gini zvládne. A kdyby se přiblížila postupně k M.Y.T.H. Inc. tak za mě skvělé.
Krev
Brian Azzarello
Jedním slovem: „Síla“ !!! :D. Asi není moc o čem, jednoduše Diana je Wonder Woman a dívčí síla vládne světu. Pohlazení po duši. Rozjasnění dne. To je Diana v celé své kráse. Jednoduše srdcovka.
Tarzanovy povídky z džungle
Edgar Rice Burroughs
Byla to změna. Kratší, povídkový formát příběhům celkem slušel. Alespoň se Ed vrátil k Tarzanově minulosti a dětství a objasnil to, jakým způsobem se vyrovnával s dospíváním a láskou. Za mě je ale lepší, ten standardní krátce-románový formát, jakým píše normálně. :)
Tarzan a klenoty Oparu
Edgar Rice Burroughs
Tarzan, žijící v džungli se svou láskou Jane, se zaplete do dalších nesnází. Opět ho sleduje úlisný podvraťák, opět mu unesou jeho choť, k tomu jej okradou, ztratí paměť a připlete se mu do života bláznivka, která je na něj vysazena. Je to 100 let, od vydání, s realizmem to mnoho společné nemá, ale… ten šikula to opět všechno hravě zvládl. :)
Jak už si Ed jednou vybudoval svět, neobtěžuje se s tím, aby snad další příběh zasadil k těm ostatním. Je to prostě Tarzan, teď je zrovna tady a něco dělá. Jak, kdy a proč, to nejsou otázky hodny Edova génia, a tak na ně jednoduše neodpovídá. :) Využívá reálie z předchozích dílů a prostě a jednoduše píše o oblíbeném hrdinovy.
Vetřelec - Invaze
Tim Lebbon
Život je boj. Boj o holé přežití. A v chladné prázdnotě dalekého vesmíru, kde na nás čekají nebezpečí daleko za hranicí lidské představivosti, které zatím neobjevila a nepopsala ani věda dvacátého sedmého století, se může ukázat opravdu cokoli. Dávno zapomenutí pionýři lidské rasy zahořeli touhou po domově. A sebou si přivezli malé potvůrky v podobě drsně líbajících Xenomorfů. Křehká lidská a predátoří aliance, proti ovládnutým vetřelcům, ze kterých se, na poděs Weyland Corporation, konečně podařilo udělat natolik kýženou zbraň, se pořád otřásá. Jak to všechno dopadne? Dokážou lidé a predátoři k sobě najít společnou cestu dýky společnému nepříteli? To se dozvíme v třetí knížce (já už objednávám z Amazonu :)).
Takto napsané to zní docela dobře, ne? Tak co pořád nefunguje? Dokáže něco zničit můj naprostý pocit zklamání? Nejspíš ne. Původní vetřelčí film nám v náznaku ukázal tajemnou rasu, která převážela xenomorfí vejce. V druhém filmu nám odhalili královnu a hmyzí chování těchto ušlechtilých zvířat. V základní trojce nám bylo zděleno, že vetřelec částečně přejímá vlastnosti svého hostitele. V malinko přepísklé a hodně francouzské čtyřce jsme se dověděli, že když se pohrajeme na genové úrovni s vetřelcem a člověkem, vzniknou hybridi. Prométheus nám místo ohně přinesl rozuzlení v podobě tvůrců, kteří se nás jako sparťanští, pokusili vyhubit pomocí svých oslizlých miláčků. V AVP jsme zjistili, že predátoři používají vetřelce jako tréninkové panáky. V Predátorech jsme se dověděli, že predátorů je více druhů. A jak s tím potenciálem naložil Tim? Já chci, aby to bylo lepší. Aby se vyhrál s tím, co mnozí vybudovali před ním! Prosím! ***
Knihovna duší
Ransom Riggs
Dočteno. Snad si série nezaslouží takový kritický pohled; nutno říct, že se autor docela snažil a jak se blížil konec a vše do sebe zapadalo jak skládanka, srdce mé malinko pookřálo a snad i hlavní hrdina mi byl sympatičtější. Po dlouhém uvažování nad tím, co mi na sirotčinci nesedí, mě přepadla spásonosná myšlenka. Ono to asi bude tím, že hlavní hrdina byl naivní kluk a ne naivní holka. :) Hlavní hrdina, byť nezkušený, musí být pro mě v něčem výjimečně šikovný (kromě schopností, které objevuje), nebo musí mýt pevný charakter (dobrý nebo špatný). A tady byl až příliš zženštilý.
Atlas mraků
David Mitchell
Dobrá knížka, dobrý film, dobrá hudba. I když to nebylo nic až tak excelentní, když se na to dívám z pohledu jiných knížek, co už mám za sebou, ulpěl na mě příjemný pocit a nejasná, matně rozostřená radost, když se k příběhu vracím ve svých vzpomínkách. A to nedokáže lecjaká knížka.
Labyrint: Útěk
James Dashner
Zatím přečten první díl a topím se ve druhém. Celkově musím říct, nic moc. Ani film nebyl nevím jak skvělí. Nerozumím, co na tom všichni mají. Náctileté literatury je hodně a tento kousek rozhodně nepatří k těm nejlepším. Tempo je kolísavé, zápletka chatrná. Postavy, které dostali víc prostoru, nejsou vysloveně špatné, no krom Thoma a Terezy nevýrazné. Malinko se mi vybavil Artemis Fowl, i když je to žánrově někde jinde (Bude to tím neurčitým vztahem kluka a holky). Knížka byla pro mě jednoduše mdlá, jako by si autor povrchně vybral různé žánry a nějak je slepil do ne moc originálního celku.
Temná krev
Laurell K. Hamilton
U čtení tohoto dílu mě přepadla obrovská nostalgie. Poslední knížka v knihovničce a na konci mi zůstal jenom stesk za Anitou. Příběh byl fajn, něco se zas posunulo, Richard dostal omluvenku z kretenizmu a Anita „prošukala“ dva dny a dvě noci a zburcovala celou jednu větev nadpřirozené komunity. Příběh trojčat a striptéra byl dobrý. Celkově to však bylo nesmírně ploché. Navzdory nedůvěře mi připluje poslední díl, který je zatím česky a pak buďto konec, neb anglická verze. I když se z Anity stala, vždyť víte, získala si mé srdce a nejspíš s obavami budu číst dál.
Twisted Love: Láska na ostří nože
Ana Huang
Celkem mě u čtení překvapila detektivní linka i když zde vlastně žádný detektiv není, ale vyšetřujeme zločiny traumata z minulosti. Tak možná gangsterka? Příběh je zasazen do klasického schématu Pýcha a předsudek a kulisy nám tentokrát autorka ozvláštnila svým etnickým původem, takže hlavní hrdinka je čínská Američanka a hlavní hrdina ukrajinec.
A i když se knížka výrazně liší od žánru, naštěstí dostaneme i hromady živočišného sexu, jak je to správné, stejně tak obrovský problém, který musejí naši hrdinové překonat, aby obhájili svůj jinak úžasný vztah. Ale tak nic jiného ani v tomto žánru nemůžeme čekat, že ano.
Co mi však nakonec na knížce vadilo, bylo až příliš stereotypní vykreslení všech postav. Autorka nám vybudovala celkem zajímavé kulisy, no po přečtení knížky mi chování postav, i celý běh příběhu přišel takový zcela očekávatelný, co mě mrzelo.
Avšak, pořád je to hrozně zábavná čtivá knížka, plná žhavých scén, emocí a trošku i toho napětí, no v žánru znám lepší.
Pan Spencer
T. L. Swan
T.L. je jedna z mích nejoblíbenějších autorek. A to až tak moc, že její knížky čtu hned ve třech jazycích. A pokaždé je to jiný zážitek.
Série Mr. Tom mě sice nebaví tak, jako Milesův klub, ale je to pořád stará dobrá TL. Romantický příběh, který je okořeněn peprným milováním, až je jednomu stydno. Tato Australanka umí příběh hezky natáhnout a čtenářům doručit ty správné emoce a konce... ty teda umí.
No u Spencera mě až tak nesedlo to prostředí aristokracie a předchozí díl mě bavil víc. Co mě ale mrzelo nejvíc, že TL neuzavřela několik příběhových linek, které nebyly důležité pro dokončení příběhu, ale jakmile posloužili svému účelu, tak šli zcela do ztracena, ať už její práce, nebo zvýšená ochranka, na kterou se v knize pořád poukazuje a jeden by čekal, že v tom bude nějaký háček.
Charlotte samotná mi pak přišla až příliš nezkušená (ale jsme v pohádce, takže realita jde stranou ). Závěrečný zvrat byl tentokrát hodně dobrý, až mi to jeho vyrovnání se s ním přišlo až moc snadné.
Nakonec všichni milujeme tyto knížky pro jejich pohádkovou atmosféru a šablonovitost, která někomu může připadat až hloupá, no dostáváme pořádnou dávku emocí a přesně o tom tyto knížky jsou. O emocích. A ty dostaneme.
Chyť mě, jestli to dokážeš
Frank W. Abagnale
Tato kniha je tedy něco. Film mi při ní připadá jako slabý odvar. Ty šílenosti a snadnost, jakou Frank dělá své podvody a pořádnou dávkou drzosti si dokáže omotat kolem prstu takřka každého.
Film je oproti knížce laskavější a hlavně vedlejší postavy dostávají větší prostor. Některé události jsou, jako to bývá zkráceny, nebo sloučeny, takže čtenář, co zná film, nemá pocit, že by to byla ztráta času.
Problém pak nastává v okamžiku, kdy si začneme říkat, zda opravdu všechny ty věci, co knížka vydává za autobiografické, jsou reálné. Po krátkém zahledání se ukazuje, že víc lidí pochybuje, že vše, co je v knížce je opravdu pravda. Ostatně, co čekat od notorického lháře a podvodníka, že ano.
Proto dávám i hvězdičku dolů, protože jako příběh je to úžasné, ale omlouvám se, opravdu nevěřím, že vše, co je tam napsané je pravda. Co mě pak na konci mrzelo byla i samotná jednostrannost. Víc by mě zajímala i druhá strana a výpověď lidí, kteří se staly obětí tohoto chlapce. To už by ale byla spíš novinářská knížka, nežli autobiografie, která z Franka dělá moderního Lupina.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
Murakami mě baví a bavila mě i tato jeho knížka. Podobně, jako mě bavila knížka od Adamse, Ještě je můžeme vidět, která mě tedy bavila víc, než Stopařův průvodce po Galaxii. Toto povídání o autorově cestě k běhání a také o běhání, protkaná popisem obyčejného života mi vždy přišla v něčem až uklidňující a i když to není její prvotní impuls, tak i motivující. A tak nelituji její přečtení již po třetí, kdy se ke knížce vracím po takřka deseti letech. A dál asi nic. Ono ta knížka opravdu o ničem jiném není a čtenář musí mít chuť, nebo pochopení pro autorův život, který i když není zcela tradiční, není ani extrémně odlišný od jiných lidí. A ta civilnost celého tohoto počinu je něčím, co mi u čtení dělá radost a motivuje žít život o kousek lepší za cenu většího úsilí.
