Pasadenka komentáře u knih
Ne, nebudu lhát, nějak široce se v problematice sociální práce v Česku neorientuju a nedokážu žádným způsobem reflektovat, zda je knížka validním a skutečným obrazem fungování ústavní péče.
Co mohu ze své čtenářské pozice říct, že ji vnímám jako důležité svědectví jednoho z dobrovolníků, který se nejen aktivně podílí na starostlivosti o děti, ale také nastavuje zrcadlo a pokládá otázky, jak se o tyto děti starat.
Ani se mi nechce rozebírat jednotlivé střípky. Pro každého, kdo má v sobě empatii a úctu k životu to budou silné příběhy a při čtení mě jímaly pocity úzkosti, lítosti a studu. U poznámce k Etzlerově knížce o Číně mám připomínku toho, že vyspělost civilizace se pozná dle toho, jak se stará o ty nejzranitelnější. A je mi líto, že tyto děti nedostávají tolik pozornosti. Cynik ve mně si musí rýpnout, že by bylo dobré u zdůrazňování práv a potřeb všemožných menšin nezapomínat na ty opuštěné, za které žádné hlasité hnutí nebojuje a kdybychom obětovali na hranici pár elektroaut, možná by to v tetách vzbudilo skutečnou lidskost a pochopení a dalo jim to sílu k tak nesnadné práci, jakou ta sociální je. A tím neshazuji práci lidí, kteří se zasazují o lepší život, leč si tiše lkám nad tím, že do popředí se nedostanou všichni, kteří by si to zasloužili.
Hodnotím na 5. Jako kniha na takové hodnocení nemá. Je to spíš osobní výpověď jedno z pracovníků, ale ve své ryzosti a síle poselství je 5 za mne v pořádku.
První knížka pro mne byla jako zjevení. Tolik nenávisti a hnusu bylo nad mé limity a úroveň vkusu. Dokážu lidsky pochopit, co Toma k takové formě vyprávění vedlo, ale jednoduše fuj.
Druhá knížka je o poznání lepší. Osobnější. To mi v té první chybělo. Konečně rozkryl svou druhou rodinu a jejich vzájemné (ne)žití. V celé knížce podtrhuje jak vyhořený a zaujatý člověk to je a sám reflektuje, že v Číně se z něj stala opravdová zrůda, která z něj vytáhla to nejhorší. Snad. Snad se autor konečně zklidnil a našel trochu klidu.
A co samotná Čína? Rozhodně je skvělé připomínat si, že vše je v pohodě jen do okamžiku, kdy se vejdete do mantinelů strany. A když se vymykáte, systém vás semele. Tedy lidé. Tady to známe. I u nás byla totalita. Na tyto okolnosti se Tom snažil pořád poukazovat. Stejně, jako na ty nehezké povahové črty. Osobně mi je čínské společnosti spíš líto. A to nejen z Tomova vyprávění, ale i od jiných sprostředkovatelů svědectví o dnešní Číně, kteří se nepohybují v politických kruzích. Jak se říká, vyspělost společnosti se pozná dle toho, jak se stará o své nejzranitelnější.
Co je pak trestuhodné, tak to jsou politické a mocenské čachry v České Televizi. I kdyby to byla z půlky pravda, tak hanba vám. I hlídací psi by potřebovali hlídání, zdá se. I srovnávání fungování jiných redakcí s tou českou mi přišlo hodně poučné a rozhodně by si knížku mohli přečíst mocipáni v ČT, nebo její radě a minimálně se zamyslet nad některým fungováním.
Knížka končí optimisticky. Dostáváme příslib dalších knížek a já se těším. I když mi autor osobnostně nesedí, jeho postoje, postřehy a svědectví jsou čtivě napsané a rozhodně mají co nabídnout. A jak sám píše, on na to vystupování moc není, co mohu jen potvrdit z jeho filmu Nebe. Když to ale napíše a pak ještě jeho brácha načte, tak je to moc hezké čtení. :)
Proč je tato knížka tak výjimečná? Nestává se moc často, aby autor filmové předlohy napsal knižní adaptaci filmového pokračování. A jelikož Dave svého Johna zabil, tak nám dal na papír rozšířenou verzi filmu.
A jaké to je? V pohodě. :) Základní kostra je jasně daná a jelikož se jedná o nejpopulárnější díl ze série, je až chronicky známá. A já se přiznávám, že i když mě jako celek knížka nudila, ty rozšíření stály za to. :) Máme čas na to jednotlivé scény prozkoumat a trochu se v nich porochnit. Ko dostane větší prostor. A Johny? Johny si závěr sakra užívá a David napsal skvělou řežbu, za kterou by se nestyděl ani Mr. Kulhánek. Jiří, ne Petr. I když... :D
Už vím, proč Alláh stvořil kalašnikov
Důvodem existence kalašnikova je potřeba rychlého, snadného, efektivního a levného hubení lidí. A pak také podporuje prodej prezervativů, jakožto ochrany před nechtěným navlhnutím. Ale to se v knížce nepíše. :D
Co musím ocenit, tak to je Pájů suchý humor. Líbí se mi, jak o sobě mluví, jako o tlustém vepři, jelikož je jmenovcem toho Řeporyjského. :D Je možné, že je dělí jenom 12 let? :o Měl by svého jmenovce přiučit o světě. :)
Ale teď vážně. Styl knihy, leč odlehčený, není moc čtiví. Upřímně mě to hodně nebavilo. Ale oproti Etzlerovi zas musím říct, že je mnohem příjemnější. Až nudný. Etzler je dost agresivní a pro hate nejde daleko. Novotný, i když něco kritizuje, dělá to s laskavostí, nadhledem a nadsázkou. Ale není to zajímavé, a nepomáhá tomu ani rozesetí po více zemích. :D Škoda.
Zprvu mi nebylo jasné, kam se bude příběh ubírat, ale po několika kapitolách to už bylo zjevné. Knížka mi připomněla Atlas mraků. Ale z Wishe. :D Ale ten Wish možná bude tím rozsahem. Autorka se nesnaží o nějak komplexní příběh. Máme zde dva hlavní motivy, a to cestování časem a pandemie. A pak už jen čteme útržky, které se nám ke konci propojí.
Osobně mi tento styl knih nesedí, kdy je to takové povídkové. A povídky já opravdu moc nemusím. No celkově mi knížka přišla jednoduše průměrná. Celkem hezká i zajímavá, ale žádné mrazení ani nadšení. A taky mám už dost slova pandemie. :D Leda by se jednalo o nemrtvé, nebo pořádné vyhubení lidstva. :)
Krásné pokračování Jeremyho cesty polnohospodářského mužika. Jako předchozí knížka, i tato je kompilací sloupečků, které popisují jeho boj s hospodářstvím v dnešní Británii. A jak to u něj bývá, své komentáře koření ostrovtipem, kdy se strefuje do každého a všeho, co jej štve. Dělá tak však laskavě a jeho humor je pořád stejný. Ideální knížka pro každého, kdo chce sledovat, jak se Jeremymu a jeho zvířecím kamarádům vede dál. :)
Příběh začíná tak zvláště. Někdo nám tu něco vypráví a zjistíme, že je to robotický plyšák, nejlepší přítel, jakého si dítě může přát. Boby se hraje s více vrstvami a i když je základní premisa v celku jednoduchá, roboti se vzbouří proti lidem a chtějí je vyhubit, na což plyšáci chrání své svěřence, dostáváme nástin hned několika témat o tom, kam lidstvo směřuje. Takže rozhodně se nejedná o ledabylé scífko pro děcka, ale sofistikované přemýšlení nad tím, kam technologii pustíme a jak ji budeme využívat.
Co mě však na celém příběhu štvalo, tak to byla základní premisa celého toho pojetí robotů. Pro dramatičnost příběhu to bylo nevyhnutné, ale logicky to jednoduše nedávalo smysl. Proč by někdo takovým způsobem roboty koncipoval? A to lidé chtějí být opravdu takový slaboši? I když jejich změkčilost ještě do větších extrémů přivedla Zuzana Strachotová se svým Vypůjčeným časem. A tohle mi pořád běželo myslí a kazilo mi to celkový dojem z knížky. Ale jinak je to moc hezky napsaná knížka s hezkým příběhem. :)
Tak se podíváme na Bobův profil. Začínáme Kuciakem, co se dá očekávat od jeho šéfa. Pak zabředeme do jeho předpolitických časů, co mě osobně zajímalo nejvíc a v knížce je toho nejmíň, nakolik Boby si střeží svou minulost jako ostříž. A pak už je to politická profilace, která prochází jeho působení ve veřejném životě víceméně do dnešní dní. A jak si knížka vede? Průměrně.
Jestli je čtenář Bobův odpůrce, bude si lahodit nad tím, jaká je to „svi*ě“ a jestli jeho volič, tak takovou snůšku ani nebude číst. :D Ale nehodnotíme tohoto borce, hodnotíme knížku. A ta selhává na dvou polích, které autor nemohl ovlivnit. První je Bobova osobnost, kdy, dle svědectví knížky, nenavazuje přátelské vztahy a drží si odstup i od dlouholetých spolupracovníků. Druhé je fakt, že vše, co čteme je jen pohled z venku, který nanejvýš interpretuje několik málo veřejných, nebo odposlechnutých vyjádření, nebo jak se říká, svědectví z druhé ruky. :D A to není mnoho.
Samozřejmě knížka podtrhává Bobův mediální profil, kde autor ozřejmuje mediální zkratky a kritiku, která se na Fice valí. Což je rozhodně pozitivní a závěrečné shrnutí je v zásadě velice laskavé, díváme-li se na něj v kontextu veřejného vystupování autora, ze kterého averze vůči tomuto politikovy leze z důlků, a to se dle svých slov ovládá. :)
Jaký Boby je však nevíme. Z těch mála střípků se ukazuje jako kluk, co se chtěl dostat k moci. Co konkrétně si tím kompenzoval, nebo jaké úmysly měl se nejspíš nikdy nedovíme. Následně postupoval v politickém světě vzhůru. Za čest mu jistě slouží jeho odbornost, a to jak školní, tak profesní, co ve slovenské politice nebývá zvykem. Zvenku pak pozorujeme jeho proměny, vyčerpání a neodmyslitelný populismus. I když zde si myslím, že jej autor milně interpretuje. Neboť Boby ví, čeho si jeho elektorát žádá a to mu i dodává. Takže možná problém ani tak není v Bobovi, jako v jeho voličích. Na druhé straně nedokázal obhájit své prospěchářské praktiky a morálně si více krát v očích velkého procenta Slovenska zdiskreditoval. Ale jeho elektorát drží. A nakonec pro něj dělá první poslední. A pro sebe. Ale s tím jeho voliči počítají. :)
Co je však hodně symbolické, tak jeho italské příjmení, podobně, jako jeho odštiepok Pele. A nejvíc zábavné je, že má hned několik významů. Fík, jako figu je ti do toho, čo ja robím, ale také to znamená pohrdavé gesto a v neposlední řadě cool típek. S takovým jménem se pro politiku zrodil a když věříte na symboliku, tak možná to vysvětluje, jaký je a proč. :D
Závěrem hodnotím knížku na 3, neboť je zdlouhavá, místy opakuje věci, které jsou hodně mediálně známé a výčet jmen a kauz je zkrátka nudný. To, jaký dopad má tento aktivní politik na fungování Slovenska a jeho obyvatelstva nehodnotím.
Ty jo, tak to bylo něco. Nádherné čtení na Vánoční čas. Naprostá romanťárna v podobě extrémně přeslazené. A já to miluji. :)
Příběh sází na roztomilou holku, která potřebuje zachránit. A náhodou potká „toho“ kluka. A romance může začít. Skvělá pohádka zasazena do postpubertálního období na vysoké škole není nic pro cyniky! Pokud se čtenář nedokáže naladit na hlavní hrdinku, nemá smysl to vůbec číst. A kdo se naladí, ten si vychutná pořádnou nálož emocí a tahání za srdíčko.
A dál je to jen obraz za obrazem plný romantických gest, překonávání úzkostí, starostlivosti od přátel a nepochopení od rodiny. Ano, nejedná se nic novátorského a svým způsobem se knížka pohybuje v podobných vodách, jako Námi to končí. No na rozdíl od zmíněné knížky mi tato připadá mnohem intimnější a jednoduše skvělá. :) I proto mám hned rozečtenou druhou variantu z pohledu Cama. Příběh se opakuje, ale je malinko jiný a mě se nechce ještě opouštět tento svět. :)
Autor této příručky se zaměřuje primárně na dětské publikum. I proto knížku koncipuje v humorném duchu. Knížka se pokouší lehkou formou ukázat populární vědecká fakta. Aby to nebylo jen nudné žvanění, máme zde kromě autora také dvě jeho alter ega. Dvanáctiletého synka (věk vznikl sečtením věku autorových dvou synů 4 a 8) a starého nerudného dědka strejdu Borise, který zde zastává roli zpátečnického dinosaura.
A co samotná knížka? Žádný přesah se nekoná, knížka psaná laikem pro děti, a hlavně pro zábavu. A z tohoto úhlu pohledu je skvělé, že si autor dělá radost a vyprodukoval ucelenou knížku místo podcastu, nebo youtubového kanálu. Kvalitou se to přesně těmto formám přibližuje, takže vše funguje, jak má.
Audio bohužel padá na jak na neprofesionálním mixu, tak na autorově nedostatečném hereckém výkonu. I když při hraní postav se do projevu dostává barva, energie a prožitek, u samotného čtení je projev nevýrazný a nejvíc to tahá za uši v momentech, kdy se jedná o emotivní vyjádření. Takže pro nás, kteří jsme rozmazleni poslechem knih čtených herci je to hodně cítit. Na druhou stranu hodně anglických knih má daleko horší přednes.
Na poměrně krátkém rozsahu nám autorka převypráví životní osud Sylvy, jako mladé holky, která rychle otěhotní, vdá se a zanedlouho zůstane sama. Aby knížka byla aktuální, většinu času strávíme v totalitě. A co dál? Dál se brodíme v hluboce depresivním příběhu který překračuje generace.
Závěr pak zanechává hlubokou pachuť deziluze a smutku. Děsivá knížka.
Gerald se vydal na Mauricius a honil a sbíral zvířátka. I když knížka na to nevypadá, je bravurně a čtivě napsaná. Příhody o tom, jak se hledají a sbírají různé druhy ohrožené zvířeny byly nečekaně zábavné a vtipné. Autor se nebojí ponořit do poetičtějších vod a s pořádnou dávkou informací a zajímavostí je to takový malý klenot. Rozhodně stojí za přečtení. :) A to nejen pro to, abyste zjistili, jak chutný je chlebovník. :D
Tak já se tradičně vrhnu na knížku z pohledu desítek podobných knih, které mám již za sebou. A tradičně dostáváme průměrnou knihu, která v kondenzované podobě shrnuje hlavní proud povídání o klimatu. Což je pro neznalé čtenáře hezká úvodní brožura, klidně na 80 %. Pro ostatní, kteří se o téma zajímají hlouběji a šířeji je to jen další opakování toho samého s příměsí kritiky na některé populárně naučné knížky, které k tématu vyšli a je to tak na 30 %. Když to tedy zprůměruji, je to na 3 hvězdičky. :D I když musím uznat, že autor dodal to, co se dalo čekat, takže z tohoto úhlu pohlede je to 100 %. :D
Co mě na knížce ale štvalo, je její zavádějící a v podstatě nejasné tvrzení. Autor používá slova jako výzva a příležitost čili standardní marketingový žargon a na mě tyto praktiky moc nefungují. Ale hlavní problém mám s tím, jak autor tvrdí, hele, tady jsou řešení, lidé nebojte se, a hlavně nebuďte zachmuřelí. To zvládneme. :D
V čem tedy knížka selhává a je to má již opakující se kritika, tak ve vysvětlování. Autor nastíní problém, pak si na něj odpoví a tím jej „vyřeší“. Co však opomíjí je právě kritika oněch řešení a hlavně nejistota v jejich aplikaci. Jen namátko, elektroauto může teoreticky jezdit bez emisní CO2. No opomíjíme CO2 z výroby samotné montovny, výroby auta, přepravy a všechny emise, které vzniknou při vytvoření dodatečných solárně/větrných elektráren, které budeme potřebovat jako zdroj energie, což zase nesedí s „uhlíkovou neutralitou“ Kde se otevírá má další kritika. Když autor poučuje a používá zjednodušení, měl by tyto zjednodušení vysvětlit, neboť pak jej jeho názorový oponenti budou chytat za slovíčka a své poselství nedostane tam, kam by mohl. :/
Zajímavá knížka z německých břehů. Dostáváme tradiční opulentní katastrofický thriller, jen místo USA se pohybujeme primárně v západní části Evropské unie. Což je samozřejmě svého druhu nezvyk. :D
Je to hezká, napínavá knížka, které se snaží popsat problém energetických sítí. Autor se snaží ukázat možný scénář, jak by to mohlo vypadat. Děj je místy volice napínavý, ale pak se stane, že se překlopí do zdlouhavého líčení něčeho, co mě vůbec nezajímá. Přepínáme se mezi různými lidmi, jak to bývá u katastrofických knih/filmů zvykem ale dominují oficiální a neoficiální vyšetřovatelé.
Některé myšlenky mi přišli nedotažené a motivace padouchů taková nejasná. Celkově mne však knížka dost bavila, ale nebylo to na jeden zátah. :)
Po delší pauze od žánru další nálož pekelně dobré sladké romantiky s příměsí erotiky. Jednoduše skvělé. Nebudu knížku hodnotit izolovaně, je to jednoduše kvalitní braková žánrovka, která funguje na všech frontách a totálně mě chytla za srdíčko.
Linka sbližování úžasného kluka s úžasnou holkou se okořenila o jednoho leváka. I když zde působil spíše jako katalyzátor, hezky to knížku ozvláštnilo. Závěrečný zvrat byl průměrný, no Vi se podařilo z něj vykřesat docela hodně emocí. :)
Klišé splněny. Emoce rozjitřeny. Zážitek nádherný.
I když se objevila kritika, která Waltovo rozhodnutí sepsat Muska pokládala za předčasné a mírně vypočítavé, není to špatně. Elon je fenomén, a i když další jeho životopisní knížka jen mírně doplňuje již dávno řečeno, utváří popis tohoto podivína zas o něco plastičtější.
Walt nám nastíní Elonovy kořeny a jak se z něj stal Afroameričan (tentokrát to však není eufemismus pro černocha :D). Jeho zarputilost, inteligence a energičnost mu pomohla v začátcích, kdy se mu povedlo vydělat první velké peníze. Následně se dostal do pozice, ve které mu jeho otřesné chování přechází a čtenář se neubrání srovnání se Stevem. A to i v tom, že také moc nehrál na své, tentokrát perské, kořeny, ale to je jen takové popichování. :)
Knížka mě bavila. Walt umí psát, má jméno a dostane se k lidem, kteří by jinak jen tak něco nekomentovali. A Elon je tak výrazný člověk, který jde přes mrtvoly, že je jeho život velice čtiví. Na druhé straně, stejně, jako Steve, je to dost nepříjemný člověk, který nehodlá uznávat společenské konvence, které se mu nelíbí. Omlouvá své bezohledné jednání vidinou budoucnosti. Psychická samodiagnóza, kterou používá jako berličku. Jeho posedlost „vytváření“ dětí. A samozřejmostí je udržování hlubokých vztahů, které mohou fungovat jen do té doby, dokud je druhá strana schopna akceptovat jeho jinakost, tudíž omezenou dobu.
Čtiví popis toho, jak se mu vedlo v podnikání, jak mu vytváření enormního tlaku na zaměstnance pomáhá posouvat se hodně rychle dopředu, elektor auta, rakety, umělá inteligence, Twitter. To je jednoduše skvělé a to i s ohledem risku a náhody, které jsou spjaty s jeho životem. Hodně aspektů jeho osobního života je značně alarmující a Walt v závěru knihy na ně poukazuje, i když je omezený Elonovou uzavřeností. Kdyby se dožil 70ky, možná bude schůdnější k bilancování a otevřenější ke svému soukromí. No při jeho životním stylu je značné riziko, že mu tělo vypoví službu, což nebude ochoten akceptovat a tak se upracuje k smrti. Jo je to taková predikce, která by se mohla vyplnit.
A kniha? Kniha je to čtivá a zábavná, stejně, jako člověk, kterého popisuje. Což nic nemění na tom, že je to laicky řečeno „magor“. :D
OK. Tak mé milé hodnocení předchozího dílu se zde rozpadá. Toto je opravdu výkřik do tmy. V rozsahu kraťoučkém se autor polovinu času věnuje migrantům, teroristům, muslimům jako vážně? V prvním díle šlo opravdu o zamyšlení lidský android a vztahová dynamika. Toto je naprostá zbytečnost.
Jednu hvězdičku dávám za to, že autor přesedlal z vnučky na dceru a ukončil to, o čem raději ani nemluvit.
Vždy je osvěžující, když se do sci-fi knížky pustí vědec a Pája své biologické kořeny nezapře. Podobně, jak to bylo u Asimova i když jeho ruský původ vykvetlý v americkém prostředí mu dal značnou osobitost. Pája se někdy až příliš nimrá v biologických detailech, na kterých knížka ztrácí dech. Pak je tu však samotný příběh:
Dostaneme hezké vesmírné scífko. Ocelově temné a chladné. Žádné niterné prožitky a sociální interakce aspirující k vleklosti televizní produkce. Dostaneme se na Titán, jako zlatý grál dnešní doby, zavrtáme se do oceánu a začneme bojovat se zvířátky. Jak spanilá jízda podaná základní formou vědecko-vojenského výsadku. Jo, a žádné děti. :D Leda tak ty na úrovni nezmarů. :D
Celý příběh je hezky vystavěn. Čtenář dostává v průběhu indicie, které napomáhají v odhadování děje. Postavy mi nepřišli až tolik dobře rozeznatelné, až na dvě, a i když jazyk jednotlivých postav býval docela specifický, osobitost se mi hledala hodně těžce, stejně, jako rozšíření archetypálních charakterů za jejich vymezené hranice. A to je dobře. :) V tomto žánru to není potřebné.
Zemitý začátek a jádro knížky pak exploduje do solidní fantastiky, která mi připomněla Cch'-sina. Jak u Problémů tří těles, ale i v jiných knížkách má také tendenci závěr hodně ustřelit.
Jak se říká na Titanu: No to se z toho sežeru. 4 hvězdičky!
Sun-c a jeho klasické dílo je legendární. Jeho starověké poznatky z oblasti vojenství jsou dnes již jistě zastaralé, ale jak říkají mnohé moudré hlavy, principy zůstávají platné dodnes. V tak krátkém rozsahu knížka přímo vybízí k opětovnému a pomalému čtení a zamyšlení, než, že by mělo valný smysl ji přečíst jednou a pak se k ní nikdy nevrátit. S vědomostmi zde získanými pak přemýšlivý čtenář získá nadhled při sledování bitev, nebo čtení o nich a může zasvěceně vysvětlovat, proč je jasné, že armáda nemá vodu, když se první příchozí po ní lačně vyhrají. Tyto a jiné postřehy jsou pro běžného čtenáře perličkami, nicméně moudra, typu: snaž se, abys byl tím, kdo zvolí kdy a kde se bude válčit se v přeneseném významu dají aplikovat do jakéhokoli lidského jednání. Rozhodně je důvod, proč tyto zlomky přežily do dnešních dnů a stále jsou populární. A ti, co mají pochyby, podívejte se na epizodu: Čtení pro mne není 29 série 15 díl Simponovi a pak pochopíte. :)
Jess si hraje s cukrem. A jak to tak bývá, cukr si hraje s její hladinou inzulínu. :) Knížka, která je jakýmsi rozšířením její internetové iniciativy pod značkou Gloucose Goddess. To si zapamatujte, v knížce bude odkazů spousta. :)
Průměrně to však neznamená špatně napsaná knížka, která představuje jeden z pohledů na stravování a jeho redefinici pomocí hlídání si hladiny cukru v krvi a zplošťování křivek hormonů, které cukr zpracovávají. Autorka nás za pomoci osobního příběhu a její motivace uvede do problematiky, následně nás zásobí nějakou vědou, aby nám v závěru ukázala tipy a triky, jak si správně nastavit své stravovací návyky, tak, aby naše tělo fungovalo co nejoptimálněji.
Knížka celkem dobrá, jen až zbytečně dlouhá, neboť smysl jezte jídlo tak, že jako první si dáte vlákninu převážně v podobě zeleniny, nebo když to nelze, si dáte lžičku octa ve sklenici s vodou, na to proteiny a na závěr sacharidy, čím docílíte, že vše, co jste snědli se bude trávit pomaleji a hlavně pozvolněji a zároveň vám kolísající hladina inzulínu nebude narušovat fungování vašeho metabolizmu a přestanete nabírat tuk a získáte energii, se mi právě podařilo napsat do tohoto, sic dlouhého, ale souvětí. :D Dál jsou to jen omáčky a příklady kolem, které mají tento systém stravování víc validovat a lépe prodat. To, jak se k tomu ten, který čtenář postaví, je čistě na něm.