path.the komentáře u knih
Tak já tu trošku nabourám tu rozpačitost z téhle knihy. Pro mě je zásadní rozdíl, jestli se chce člověk dozvědět vědecká fakta o vysoké citlivosti - pak je asi vhodná spíš nějaká "učebnicová" kniha. Takhle knížka je ale podle mého velmi skromného názoru ale věnována především citlivkám samotným a to za účelem vynahradit jim ta minulá léta jejich životů, kdy se cítili jako totální outsideři k ničemu. U mě splněno! Rozmazleno, pohlazeno, přenálepkováno. Knížka je nádherná graficky i obsahově. Otvírá dveře k novým pohledům a sebepřijetí. Naznačuje i cesty možného pokračování. Pro lecjakou citlivku je to krásný vykročení novými směry.
Pro mě velmi (!) emotivní zážitek. Místy mě Anna až srala svojí urputností a bojem, který vedla s celým světem - vždyť se to dalo řešit i mírněji! a místy jsem se bála, že zešílím s ní. Ale na druhou stranu - co já vím? Co všechno jí potkalo? O její minulosti se dozvíme jen velmi málo a tušíme, že tam něco zasunuté má - ale co? Každopádně něco, co jí nutí jednat nepředvídatelně, šíleně a stahovat se ze společnosti do svého světa, kde je jí lépe a kde její jednání dávají smysl - asi snad, jelikož její svět je krásný a éterický, ale bohužel neslučitelný s tím "reálným". Trpěla jsem s ní a bála jsem se jejího konce, který tušíme od začátku. Závěr byl ale nádherným zážitkem vysvobození a vykoupení, tak jak předznamenal název kapitoly: VE VÝKUPNĚ V. Každopádně za mě 10 hvězd pro Annu Bolavou a těším se na další knihu!!
Na začátku knihy mi vadilo, že nemám po ruce paralelu s autorčiným reálným životem a nemohu tak lépe nahlédnout na symboliku ve snech. Pak jsem knihu odložila. Asi po půl roce jsem se k ní vrátila a dočetla jí na jeden zátah. Ono totiž stačilo vypnout hlavu a položit se zcela do symbolů a nechat se jimi unášet a pak to byl ten pravý zážitek - a že byl!!
Randál!!! Nepamatuju se, že bych kdy něco takového četla! Geniální psycho sonda, geniální styl. S postavami natolik splynete, že se vše zdá naprosto přirozené - jedna situace navazuje na druhou plynule a nějak nevyhnutelně. Když ale dočtete a rozhlídnete se po svém životě, dojde vám, že to je ve skutečnosti mrazivé peklo! Magie - magický realismus!
Vždy jsem se nějak neplánovaně vyhýbala "dobrodružným" knihám (pokud se dá tato dobrodružnou nazvat). Útěk do divočiny jsem nejdříve viděla a pamatujisi, že už film mě parádně rozebral. U knížky se to po letech opakovalo. Miluju knihy a příběhy, po kterých ještě dlouho zůstává ta chuť na jazyku a uvnitř ten pocit nečekaně prožitého příběhu. Velmi oceňuji přístup Krakauera - snaha pochopit a porozumět místo jednoduchého zavrhnutí nebo strohého popisu, jeho sledování vzájemné podobnosti a propojenosti životů. A hlavně možnost si díky knize sáhnout - nebo se alespoň dotknout poznání, které McCandless před smrtí učinil...
Během čtení jsem se místy nemohla zbavit pocitu, že je to celé až příliš patetické, povrchní a směřující k předem známému konci, ale po dočtení už tento pocit nebyl tak intenzivní a zbylo prosté: " a proč by vlastně ne? Každý směřuje pateticky, povrchně k předem známému konci nebo začátku..."
Parádní kousek. Sdílím Irvingovu lásku k Amsterdamu a měla jsem to štěstí (ačkoliv jsem netušila, že Amsterdam v knize nějakou roli hraje) vycestovat do A.damu právě v době, kdy jsem knihu četla. Tak se stalo, že jsem se fyzicky vyloupla u katedrály Oude Kerk právě v momentě, kdy jsem o ní v knize četla a příběh tak dostal jakýsi 3D nebo 4D efekt a pro mě to znamenalo naprosto nezapomenutelný zážitek.
Mám ráda takové knihy.. Příběhy podané tak mistrovsky, že je naprosto nenáslině prožiji společně s postavami místo strnulého postávání kdesi na okraji...
Přečteno téměř bez dechu.. Kniha je tak dobrá, že nemá smysl k tomu cokoliv dalšího psát!
Kniha mě asi nezastihla v tom správném období života. Řekla bych, že měla přijít buďto mnohem dříve anebo mnohem později. Každopádně je to kniha spíše pro osoby dveře hledající než pro osoby, které již o dveřích vědí a nyní hledají klíč, popřípadě již dveře odemykají.