pavčape komentáře u knih
Knížka mě velice mile překvapila, fejetony byly pohlazením po duši a lehkým důvodem k zamyšlení.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Začátek knihy standardně navnadil na napínavý příběh, v průběhu se ale objevily pasáže, které se (alespoň pro mě) neuvěřitelně vlekly a přemýšlela jsem, zda číst dál. Mnoho zbytečných úvah, kterými se zabývaly pro děj nepodstatné osoby jsem přeskakovala a byla z toho rozladěná. Jenže závěr knihy byl opět skvělý. Napětí gradovalo a vygradovalo! Autor více a více poodkrývá téma zmizení Royovy první ženy Sandy, která se v prvních dílech jevila jako skvělá a dokonalá, ale čím dál více se přikláním k názoru, že byla naopak sobecká a nyní i plní zášti. Jistě se v dalším díle tajemství více poodkryje. Také se mi líbí, jak autor navázal na příběhy z předešlých dílů a osudy zločinců, ať už napravených nebo ne, zde pokračují... Jistě přečtu celou sérii, i když si od ní teď na chvíli dám pauzu.
Agathu Christie mám ráda již od dětství. Beresfordovi ale nejsou mou oblíbenou dvojicí. Mnohem více než příběhy odhalující špionáže mám ráda vraždy! :-) Proto upřednostňuji slečnu Marplovou a Hercula Poirota. Tuto knížku jsem přečetla jednak proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy, a jednak také proto, že to byla Aghata, která mě nikdy neurazí. Ovšem více jak tři * dát nemůžu, nezaujala mě natolik, že bych musela číst a číst a číst...
(Možný SPOILER)
Knížka se četla dobře. Je tu mnoho postav, některé hlavní a některé jen tak příběhem procházejí. Při dobrém soustředění se v nich čtenář orientuje, ale je jich vážně dost. A ty Milušky a Miládky se mi občas popletly a musela jsem si ujasnit, která je která. Co bych ke knize dále dodala? Nechápu, proč je tak strašně ponurá? Takřka všichni jsou zde vykresleni jako nešťastní lidé poznamenaní osudem (smrt manžela, smrt manželky, smrt novorozence, smrt u pásu, infarkt atd atd.) Pochmurné prostředí všech příbytků snad s výjimkou rozmazlené maloměšťačky Jiřiny, pochmurné okolí a příroda kolem... Málem jsem do deprese upadla taky. Nebýt Čtenářské výzvy, tuhle knihu bych asi nevyhledala... A neudivuje mě ani pseudonym autorky.
Velká spokojenost! Příjemně oddychové čtení. Josefínu si s každou další knížkou víc a víc zamilovávám. Postavy maloměsta Brodu už se mi nepletou, jejich charaktery jsou velmi uvěřitelné a Jakub Stehlík s dědečkem velice mile oživili městečko. Miroslava začíná být méně nepříjemná a Karel začíná být méně pod pantoflem. Velmi se mi příběh líbil a už teď vyhlížím další díl, který se má na pultech objevit příští rok! Hurá!
PS: Jednotlivé postavy se mi fakt nepletly, jen pořád tápu mezi Jirouškem a Podroužkem! ;-)
Knížky Petera Jamese nenesou nálepku světového bestseleru, ale možná by si ji zasloužily více než některé tituly, které se touto pyšní.
Série o Royi Graceovi je povedená, některý díl je lepší, jiný lehce pokulhává. Všechny jsou ale čtivé a stojí za to se u nich pozastavit. Autor má propracované detaily a líbí se mi vývoj postav, které sledujeme. Zde jsem se trochu ztrácela v podezřelých, jelikož se zde prolínají i odlišné časové linie. Jakmile se na děj soustředíte, jde to.
Zajímavá lokalita, v níž se příběh odehrává. Mám ráda severské detektivky, tahle s nimi ale nemá mnoho společného. Samozřejmě tohle není kritika autorky ani knížky. Příběh se mi líbil, i když byl tak trochu naivní v tom, jak český kriminalista v Norsku najde vraha... Nicméně knížka čtivá, oddychová a jak už jsem jednou napsala - sympatický Bergman a příběhy bez potoků krve pro odpočinek od těch surových.
Zajímavý námět, ale nijak extra mě kniha nenadchla. Závěr už byl lehce napínavý, ale jak přišli na to, že má hlavní hrdinka sestru, nevím. To mi v ději nějak uniklo. Ale zase to, jak netuší, kdo je její budoucí vrah (a mohl to být kdokoliv) bylo napínavé
Třetí ze série o Kim se mi zatím líbila nejvíc. Kim je uvěřitelná, velmi sympatická svou touhou potrestat viníky. Trauma, které si s sebou nese od dětství je zde vylíčeno do podrobna, setkáme se dokonce i s její narušenou matkou. Odehrávají se zde dva příběhy, ten se sociapatkou Alex a se zneužívanými dívenkami. Oba vyřešila.
Pátá knížka autorky, kterou jsem přečetla. Řekla bych lepší než Tři přání, které jsem ohodnotila třemi *, ale slabší než třeba Alice či Sedmilhářky. Příběh mě bavil, měla jsem slabost pro Saskii a těšila se, co zas bude Ellen řešit!
Chtěla jsem zkusit českou historickou detektivku. Nápad je zajímavý, ale bohužel mě kniha příliš nezaujala. Děj byl rozvláčný, zpočátku jsem se musela soustředit na postavy. I když jich nebylo moc, občas jsem tápala. Ale to je moje chyba, že se občas ztrácím. Přečetla jsem za tři dny, možná se k další knížce pana Vondrušky vrátím, ale určitě je v knihovně nebudu vyhledávat často
Když jsem začala číst první část nazvanou "AMBER", říkala jsem si, jak je možné, že všechny americké paničky z vyšších vrstev jsou takové slepice... Strašně mě rozčilovala naivita Daphne! Druhá část to ale rozčísla a už jsem byla doma Knížka se mi líbila, četla se lehce a svižně a za sebe můžu doporučit! :-)
Knížka mě příliš nenadchla. Seriál se mi líbil mnohem víc. Ale nyní alespoň vím, co mu předcházelo, jelikož děj knihy se odehrává před tím, než se začaly odvíjet příběhy seriálových postav.
Na knížku jsem se těšila, čekala jsem napínavý tajuplný příběh, kdy se budu večer při čtení sama bát, ale nekonalo se... Bylo to celkem divné a nelogické, jak psali čtenáři přede mnou. Oba rodiče se chovali divně a jejich vztah k dceři byl takový nějaký násilně pozitivní. Obálka i anotace mě naladily na skvelé čtení, ale za mě zklamání. Ale dočetla jsem
Saturnin se vrací nedosahuje zdaleka kvality Saturninovy... Ovšem oceňuji odvahu pustit se do pokračování tohoto jedinečného díla pana Jirotky. Knížka nebyla marná nebo ztráta času, postavy se nezměnily, baví nás stále. Jen mi chybí více pozornosti věnované právě hlavnímu hrdinovi, Saturnin je tu tak nějak upozaděn, což je velká škoda. Zbytečně moc je rozebirána okouzlenost vypravěče slečnou Barborou... Už jsme pochopili v první knize, že je do ní zblázněn. Nicméně knížka byla milá, veselá, jen taková nějaká "plochá". Žádné velké dobrodružství a když už se vypravili na procházku, tak se cestou nic moc nedělo a všichni se v poklidu zase vrátí zpátky...
Kratičké, než jsem se nadála, je konec. Ale Josefína se mi líbí, tak budu číst dál. Čekám až konečně vyjde Komu straší ve věži! :-)
Na začátku knížky jsem se nahlas zasmála, v průběhu jsem se musela zamyslet a závěr, ten mě potěšil. To jak Alice tápe, jak nechápe, kde a proč se v jejím manželství stala chyba, proč se odcizila milované sestře a proč se každý vyhýbá jejím otázkám ohledně Giny?
Líbí se mi jak Moriarty umí poskládat příběh, kdy se postupně dobírá z několika různých pohledů několika vypravěčů k podstatě.
Knižku jsem četla již dříve a vím, že se mi líbila celá série. Milá klidná detektivka z moravských vinic.
Na začátku se kniha jevila jako detektivní příběh. Do okamžiku, než jsem na ni přestala nahlížet jako na detektivku nebo nedej bože thriller, jsem byla knížkou víceméně zklamaná. Ve chvíli, kdy jsem ji pojala jako román o jedné rodině, jejiíž osud se shodou nešťastných náhod vydal nesprávným směrem, se mi knížka zalíbila a těšila jsem se na další a další stránky. Rozuzlení příběhu dalo celému smutnému příběhu laskavou tečku.
Lehká čtivá knížka na jedno odpoledne. Pobaví a snad ani neurazí. Vykouzlila u mě i hlasitý smích!