Pavlina50 komentáře u knih

Díky tématu letošní čtenářské výzvy se mi do hledáčku uložila tato kniha a určitě toho nelituju. Zejména díky prostředí, kde se děj odehrával, byla příjemným zpestřením té záplavy amerických či britských románů a thrillerů. Ale příjemné čtení, co se tématu týče, to rozhodně nebylo. Přibližuje život prominentních dětí v Nigerii, v rodině náboženského fanatika, čímž je charakter knihy už předem pevně dán. Na příběhu Kambilii a jejího bratra Jaji vyrůstající v rodině bohatého a vlivného despoty sledujeme rozdílný způsob života nigerijců „konvertovaných“ ke katolické církvi a „pohanů“ uznávající staré nigerijské tradice, kteří mají v této knize v porovnání s těmi konvertovanými paradoxně daleko modernější a zdravější pohled na život. K čemu střet těchto dvou světů vede, lze bez pochyby očekávat.
Kniha mě zaujala hned od začátku, děj nabral spád, i když střed knihy pak bohužel mírně drhl, některé pasáže mi připadaly méně čtivé a méně poutavé. Dynamika nastavená v úvodu byla mírně narušena určitým stereotypem, kdy se nic moc nového nedělo. Ovšem konec knihy to opět všechno zvrátil. Vyústění příběhu bylo dechberoucí a daleko překvapivější, než jsem čekala. Opravdu mě mrazilo.
Kniha hodně přivádí k myšlenkám, zda misionářská činnost, její „obracení na jinou víru“ a potlačování vlastních identit národů má vůbec ten správný smysl. Ale to posoudit nedokážu, určitě je k tomu nutné srovnání míry přínosů a ztrát, které tyto změny přinášejí. Ovšem jedno je nezpochybnitelné – fanatismus v jakékoliv podobě je prostě nepřijatelný.

3 07.04.2022

Příběh terapeutky, která by vzhledem k tomu, co ji potkalo, potřebovala terapeuta spíš sama.
Dost much se v této knize určitě najde, ale celkově to byla kniha velice dobře čtivá, kterou jsem dala na jeden zátah, a v takových případech hvězdičkami nešetřím. Bylo to spíš takové klidnější čtení, kde se sice žádný přehršel akcí nekonal, ale pozornost čtenáře byla bezpečně zajišťována zejména díky zvědavosti, co se tedy se Sigurdem vlastně stalo. Za pozornost stály i některé „filozofické“ myšlenky Sařina otce, ze kterých docela mrazilo, zejména pokud by byly uvedeny do praxe. Od určité části knihy šlo docela slušně odhadnout pachatele, ale to mi zas tak nevadilo, protože se nejednalo primárně o klasickou detektivku, spíš o psychologický román, jehož součástí byl zločin. Byla to taková standardní kniha, která mě v okamžiku čtení bavila a nenudila mě, i když jsem si jistá, že si ji po nějaké době už asi nevybavím.

3 06.04.2022

Jednoduché, nekomplikované, čtivé…postav tak akorát, aby v nich nebyl chaos, obětí tolik, aby příběh udržoval napětí, provázanost postav taková, že podezřelý mohl být kdokoliv z nich.
Využití nevidomosti je pro žánr thriller určitě zajímavá deviza. Hlavní hrdinka Naomi zde bojuje o přežití a neví s kým. Připomnělo mi to skvělý film „Čekej do tmy“, kde stejným způsobem o život bojovala slepá Audrey Hepburn.
I když v knize to sice nebylo „bezkrevné“ psycho, krev zde několikrát prolita byla a sama hlavní hrdinka byla občas takovým nesmrtelným Terminátorem, přesto mě příběh do sebe parádně vtáhl a nepustil až do toho naprosto překvapivého závěru.
Taková fajn čtivá thrillerová oddechovka. Spokojenost.

3 08.03.2022

Sedm teenagerů si vyrazí na výlet, ale vrátí se jen šest.
Anotace lákavá, ale po přečtení docela zklamání.
Kniha neměla moc spád, celé vyšetřování případu bylo psáno dost nezáživně a zdlouhavě. Dost se vlekly i ty flaschbacky, i když na druhé straně chápu, že natáhnout děj odehrávající se jedné jediné noci na celou knihu tak, aby to bylo poutavé a udržovalo napětí, je asi dost náročné.
A celkově….to vyšetřování? Takové „odložené případy“, kdy si všichni zúčastnění najednou po třiceti letech pamatují až takové sebemenší drobnosti a detaily, přesné pohyby co dělali, kdy, v jakém čase… a podobně…? Tomu ani při přemíře fantazie prostě nedokážu uvěřit a spíš se musím usmívat, než abych se do takového příběhu ponořila.
Dočteno více méně jen ze setrvačnosti a ze zvědavosti, co se tedy v lese doopravdy stalo.

3 08.03.2022

„Nejtěžší trest je možnost volby.“

K přečtení knihy mě (možná jako hodně ostatních čtenářů) nalákal shlédnutý film s Ivanem Trojanem, takže se pochopitelně nemůžu ubránit srovnání.
Naštěstí jsem dopředu věděla, že se nejedná o klasickou beletrii, ale jen přepis filmového scénáře a autorem je navíc novinář. Ve světle těchto informací jsem proto ke knize přistupovala a bylo to moc dobře. Neměla jsem přehnané očekávání, ale chtěla jsem spíš jen srovnat vizuální a psanou podobu tohoto zajímavého příběhu. Proto jsem nečekala ani nijak emotivní čtení, což mi strohý a jednoduchý styl psaní scénáři naprosto potvrdil. Kniha jen opravdu věrně kopíruje film, což se ale od scénářů prostě musí očekávat.
Nezklamalo mě ani to, že příběh byl z velké části fikce. Naopak. Potěšilo mě, že zejména ten konec, který jsem u filmu dost těžce prožívala, fikce byla.
Navíc moc fajn byl i doslov, který se snažil všechny skutečnosti o životě Jana Mikoláška uvést na pravou míru. Novinář se prostě nezapřel.
Kniha není obsáhlá, je to taková jednohubka na jeden večer, která vůbec nepostrádá čtivost. Nic nového, než to, co je vidět ve filmu, sice nemůže dát, ale to prostě jen odpovídá danému žánru.
Zklamaná jsem nebyla.

Hezká myšlenka, kterou jsem si z knihy odnesla:
„Třeba sice rozhodnutí mravence nemůže pohnout hvězdami, ale může změnit náladu lidí, kteří pak hvězdami pohnou…“.

3 16.02.2022

Navzdory zdejšímu vysokému hodnocení byla bohužel tato kniha pro mě zklamáním.
Začátek knihy byl sice slibný, ovšem postupně - navzdory krásně vyjádřeným popisům islandské přírody - pro mě příběh ztrácel na zajímavosti a připadal mi čím dál víc nudný a rozvláčný.
Moc tomu nepomohla ani islandština, veškerá jména i názvy vesnic a statků byla pro mě těžko zapamatovatelná.
Knihu jsem dočetla více méně ze zvědavosti, zda se Agnes stala obětí justičního omylu či ne, zda bude její daný osud dovršen nebo dojde k zvratu.
Dojem z knihy u mě nezachránil ani jej velmi emotivní konec.
Přínosem byl pro mě spíš až zajímavý doslov knihy, který mě zaujal víc než celý literární příběh.

3 29.12.2021

Opět odhalování skryté minulosti – moc příjemné počtení.
Je to příběh o tom, jak jeden skutek učiněný v afektu nemilosrdně a nešťastně ovlivnil osud a charaktery mnoha osob.
Tolik tajemství a nejasností mě spolehlivě ke knize přikovalo, dokud jsem nepřečetla poslední stránku.
Co se stalo s Henrym?
Z čeho pramení psychické problémy Beth?
Proč byly Caroline a Meredith tak tvrdé a bezcitné ke svým potomkům?
Otázek je v knize opravdu dost a byla jsem ráda, že rozpletení všeho mělo logiku a vysvětlení byla přijatelná a uvěřitelná.
Je to další kniha s nálepkou „pro ženy“, která je důkazem, že tento typ literatury se může obejít i bez nekonečného milostného vzdychání.

3 29.12.2021

(Možný spoiler) Dost čtivá záležitost, ostatně jako zatím téměř všechny knihy od této autorky, které jsem četla.
Už od začátku mě celý příběh neustále připomínal skutečnou kauzu ztracené malé Maddie, ovšem bohužel oproti realitě bylo rozuzlení knihy až příliš idealistické. Takto asi příběh Maddie rozhodně neskončí. Kdo přímo stál za únosem malé Samanthy a motivace k únosu bylo pro mě dost překvapivé. Nebudu „štourat“ do uvěřitelnosti situací (nemyslím si, že může člověk tak snadno přetrhat hezké rodinné vazby, na kterých jeho život stál celé dětství a dospívání a tak jednoduše se zařadit do úplně neznámé rodiny, byť jsou to biologičtí příbuzní), ale čtivost knihy u mě prostě opět převýšila každou nelogičnost a naivitu v ději. Paradoxně mi byla ze všech postav asi nejsympatičtější ta frackovitá Michelle, to její nesnášenlivé a „puberťácké“ chování už od začátku naznačovalo, že to je spíš jen póza, za kterou schovává vlastní bolesti a trápení.
Pobavilo mě i to finále připomínající tak trochu klasické detektivky ve stylu Agathy Christie, kdy byli všichni potencionální pachatelé sezváni do jedné místnosti a jeden z nich byl pak usvědčen. Každopádně kniha splnila to, co jsem od ní čekala.

3 22.12.2021

…tak tady zatím půjdu dost proti proudu.
Ale evidentně uznávám svoji chybu, protože je to moje první kniha této série, takže jsem nevědomky nastoupila absolutně nepolíbená do rozjetého vlaku. Postavy jsem vůbec neznala, měla jsem v nich slušný „chaos“ (nemusel se blížit, já už ho měla) jejich charaktery a vztahy mezi nimi mi nic neříkaly, takže mě úseky s vsuvkami s popisy jejich osobního života a dialogy nesouvisející se základní linkou příběhu hodně rozptylovaly a vlastně dost nudily. Celá kniha mi tak připadala zbytečně rozvláčná a psaná dost nezáživným způsobem. Byla jsem zvědavá jen na rozuzlení, tak jsem nakonec dost kapitol přeskakovala, abych se co nejrychleji dočkala pointy. Takže -základní příběh nebyl špatný, docela mě pobavila vazba na naši republiku, ale kniha jako celek mě zatím bohužel neoslovila. Ale snad zatím….Příště už chybu neudělám, začnu od jedničky a až se opět dostanu k Hladovému duchovi, není vyloučeno, že nakonec tuto knihu třeba přehodnotím.

3 13.12.2021

U Lisy Jackson to mám trochu jako na houpačce, z některých knih jsem byla nadšená, ale některé mě trochu i zklamaly. Do každé její knihy se proto pouštím trochu s očekáváním, do které kategorie mi nakonec spadne. Hrobaře řadím spíš mezi ty první. Čtivost, napínavá zápletka, přesná míra surovosti a děsivosti, která k žánru thrillerů určitě patří, ale taky trocha romantiky, která toto všechno vyvažuje, vcelku všechno jsem tam našla – takže za mě spokojenost, takový trochu lepší standard.

3 13.10.2021

(SPOILER) Román motivovaný skutečnou událostí z konce 40. let ve Spojených státech, byť (jak píše sama autorka v doslovu) autentická je jen základní osa příběhu a většina jmen. Jinak je ale většina činů, myšlenek a úvah jednotlivých postav pouze autorčinou literární fantazií. To ale ani trochu nesnižuje velice smutnou výpověď o jedné malé dívce, které osud opravdu nepřál, která byla ve špatný čas na špatném místě a udělala jednu fatální chybu, která měla osudový vliv na její celý další, i když nedlouhý život. Je to příběh poukazující zejména na nebezpečnost a zrádnost dětské důvěřivosti a naivity - ale je nutné také říct, že nejen o dětské. Dokážu si představit strach a obavy dítěte z následků svého „zločinu“, který ji nutí k nepochopitelnému chování (tolik příležitostí, kdy se mohla svěřit lidem, které postupně potkávala a kterým snad mohla důvěřovat – strach byl ale asi podstatně silnější), ale co její matka??? Z dnešního pohledu tu její naivitu a laxní přístup absolutně nedokážu pochopit. Ale na druhé straně – jiná doba, jiná mentalita, jiné životní podmínky a do psychiky druhého vlastně nikdo nevidí.
Chci jen pevně věřit, že dnes jsou současné děti daleko víc „osvícené“ a na takovou banální léčku by zas tak jednoduše neskočily.
…i když, kdo ví…
Případů a podobných kauz, na které lze v médiích narazit, je bohužel pořád ještě dost.…co například taková Natascha Kampusch?
Jsem ráda, že jsem dopředu po skutečném příběhu Sally nepátrala. Už z anotace knihy jsem pochopila, že únos sice asi skončí šťastně, ale ta tragická dohra!
Takovou tečku jsem fakt nečekala a opravdu mě to hodně zasáhlo. Někomu prostě není dáno a ani zdánlivě šťastné konce občas nemívají svůj happyend.
Na knize se mi také dost líbilo, že při líčení sexuálního zneužívání autorka nezacházela do žádných velkých podrobností a tyto situace popisovala velmi citlivě, často spíš jen v náznacích. Malou osobní výtku mám jen k úplnému závěru knihy, který vyzněl na můj vkus až příliš melodramaticky a balancoval trochu už na úrovni citové „ždímačky“, ale na druhé straně…smutný osud Sally si určitě aspoň těch pár slz zaslouží.

3 31.08.2021

Noční můra.
Bezesporu téměř největší tragédií životě je ztráta dítěte. Ale co když mojí vinou zmizí dítě, které sice není moje, ale za které jsem byla zodpovědná?
Do této situace se dostane hlavní hrdinka knihy Lisa, které tato situace hluboko zasáhne do života a v jednom okamžiku nenapravitelně zničí život. Příběh je sice lehce předvídatelný, takže pointa příběhu není až tak šokující, ale kniha je napsána vcelku poutavě, čtivě. Souběžně s pátráním po ztraceném dítěti nahlížíme do životů jednotlivých dotčených rodin, postupně odhalujeme jejich skrytá tajemství vedoucí až k očekávanému rozuzlení příběhu. Je to nenáročné, průměrné čtení, nad kterými není potřeba moc přemýšlet, ale které udrží pozornost a pobaví. A proč ne?

3 26.07.2021

Do knihy jsem se pustila, i přesto, že zřejmě asi nejsem ta správná cílová skupina, pro kterou je určena. Ale po zkušenosti, že mě i v mém věku dokázala oslovit například série Hunger Games, jsem v tom neviděla žádný problém. A rozhodně jsem nelitovala.
Téma reality show, kdy je pro 15 soutěžících v honbě za pohádkovou výhrou dovoleno naprosto vše, není sice už v dnešní době tak originální a novátorské, ovšem pro mě je pořád ještě dostatečně přitažlivé.
Tato kniha rozhodně není pro slabší povahy, některé scény jsou opravdu velmi brutální, drastické, až nechutné a myslím si, že někdy může být proto některým čtenářům až fyzicky nevolno. Já si sice už po přečtení několika knih od Chrise Cartera možná začínám trochu zvykat, i když připouštím, že jednu konkrétní kapitolu (nebudu spoilerovat, ale většina lidí, co už knihu v ruce měli, bezpečně ví, kterou) jsem spíše prolistovala, než přečetla, protože detailní popis děje jsem prostě nebyla schopna zvládnout.
Kniha měla spád, udržovala si svižné tempo, děj byl napínavý, dramatický, možná bych ubrala aspoň trochu právě těch až zbytečně podrobně popisovaných drastických scén. Sem tam jsem se sice nad nějakými absurdnostmi pozastavila, ale jinak jsem se nechala unášet napínavým dějem bez zbytečného pitvání se v některých nelogičnostech. Žádnou velkou psychologii postav ani „vzletné“ myšlenky bych v tom asi nehledala, myslím, že jsem k ní přistoupila tak, jak autor zamýšlel – jako k zábavě.
Nevím, do jaké míry se tento mladý český autor inspiroval třeba právě sérií Hunger Games, nebo například Kingovými Dlouhým pochodem či Během o život, ale každopádně napsal knihu, která je možná v tomto žánru i celkem konkurenceschopná knihám zahraničním.

3 26.07.2021

Podobně jako Tajemství letního odpoledne byla i tato další kniha od Kate Morton pro mě trochu zklamání. Měla jsem s ní naprosto stejný problém - sice zajímavý a nápaditý příběh, ale nepřehledná, matoucí retrospektiva a hodně zbytečné „omáčky“ kolem. Vyšetřovatelka Sadie na nucené dovolené začne ve svém volné čase pátrat po tajemné minulosti jednoho opuštěného a zchátralého domu. Zápletka je přitažlivá, ale celý příběh je zbytečně rozvláčný, až mě nutil některé odstavce knihy i přeskakovat. Naprosto zbytečný se mi jevil třeba prostor věnovaný současnému případu inspektorky, který hlavní děj knihy nikam neposunoval a naopak zbytečně ho protahoval. Možná by kniha měla větší spád, kdyby měla třeba o 100 stran méně. I konec mi připadal až zbytečně překombinovaný a ani při troše dobré vůle uvěřitelný. Takže pro mě o chloupek lepší než Tajemství letního odpoledne, ale zdaleka nedosahující úrovně Zapomenuté zahrady.

3 01.05.2021

Navzdory většímu množství spíše negativnějších komentářů - mě kniha sedla.
Novomanželé Jake a Alice dostanou neobvyklý svatební dar – členství v tajemném Paktu, jako záruku ke šťastnému a trvalému manželství.
Ovšem co je při vstupu do Paktu vůbec nenapadlo, je to, že i setrvání uvnitř je vlastně trvalé a není z něho úniku a to, co z počátku berou spíš jako nevinnou hru, hrou vlastně vůbec není.
Je to psychologický thriller vyprávěný z pohledu muže – novomanžela Jakea postavený na zajímavém a originálním nápadu. Zaujala mě právě ta základní a docela jednoduchá myšlenka možná ne nepodobná současnému aktuálnímu trendu praktik různých tzv. „šmejdů“, kteří mají dokonale propracovaný systém psychologického nátlaku a manipulace s lidmi k dosažení svých vlastních cílů.
Téma sekt nebo podobných spolků je pro mě vždy přitažlivé svým určitým tajemnem, ale hlavně snahou dostat se do mozku a pochopit ty lidí, co jim dokážou tak slepě propadnout. Kniha mě opravdu vtáhla do děje, líbilo se mi pomalu stupňované napětí, chvílemi byl děj i dost děsivý, vyvolával ve mně pocit mrazení a strachu a přemýšlela jsem, zda náhodou podobná šílenost v reálu někde třeba opravdu neexistuje. I když je kniha dost obsáhlá, díky krátkým kapitolám má spád a čtení rychle ubíhá. Za mě opravdu celkem dobré čtení.

„Dobro a zlo je složité. Kdo jsme a kdo si myslíme, že jsme, bývá málokdy jedno a totéž.“

3 20.04.2021

Náhodně objevená starší kniha, které ale ani ta léta určitě neubrala na působivosti. Je to krátké, ale strhující čtení, mrazivý příběh o tom, o čem si sice rádi čteme, ale co by nikdo z nás určitě nechtěl zažít.
Krátký výlet s přáteli malým letadlem se v jednom okamžiku pro hlavní hrdinku Lauren změnil v zoufalý boj o život s nemilosrdnou syrovostí přírody, kdy si sáhla na úplné fyzické i psychické dno.
Pokud by tato kniha byla fiktivním a smyšleným příběhem, asi bych na ní našla spoustu „much“ a autorce bych vyčítala až moc bujnou fantazii a nereálnost příběhu. Ovšem kniha je autentická, napsána na základě reálného neštěstí, a to jí dává naprosto jiný rozměr. Neskutečně obdivuji Lauren za to, co dokázala. Říká se, že když jde člověku opravdu život, dokáže v sobě probudit naprosto neskutečné a netušené schopnosti. A i tento příběh dokazuje, že na tom asi něco je.
Je to reálný příběh o obrovské touze přežít, o neskutečně pevné vůli, odvaze a hlavně o snaze nevzdát to.....protože občas se naštěstí stávají i zázraky.

3 18.04.2021

Vzhledem k již přečteným knihám od Joy Fielding jsem asi čekala víc.
Podle většiny nadšených komentářů jdu asi opět proti davu, ale já jsem se navzdory vážnému a velice smutnému tématu utopila v typicky červené knihovně plné klišé a násilných sentimentálních a podbízivých emocí (například tak výrazné změně charakteru a chování manžela jsem opravdu nedokázala uvěřit). K tomu všemu – překlad? To oslovení Kiminko mě fakt lezlo neskutečně nervy. Myslím, že takové smutné a velké téma lze zpracovat podstatně vkusněji.
Dvě hvězdičky dávám jen kvůli obecné čtivosti knih od Joy a opravdu silnému tématu (vzpomínám, jak mě sebrala například smrt S. Grosse navzdory tomu, že jako politikovi jsem mu nijak extra nefandila).

3 06.04.2021

Další skvělý kousek od Diane Chamberlain. Dcera hlavní hrdinky Laury, malá Emma přijde vlivem šoku ze smrti svého otce, u které přímo byla, o řeč a nikdo z velkého množství terapeutů nemůže přijít na spouštěč, který by Emmu přinutil znovu k řeči. Podaří se to až tajemné staré dámě Sáře, kterou s ohledem na poslední přání před smrtí otce Laury začne často navštěvovat, ačkoliv nezná důvod proč. Sára Lauře vypráví příběh svého života, který začne postupně vyjasňovat roli Sáry v životě Lauřina otce a následně i v životě Laury. Příběh je, jak už je u Diane Chamberlain zvykem, dostatečně spletitý a zamotaný, navíc se točí kolem čtenářsky přitažlivého námětu psychiatrických léčeben a jejich nelidských metod léčby. Potěšilo mě, že rozuzlení bylo opět řádně a s logikou vysvětleno. Malé výhrady mám akorát ke konci knihy, který na mě opět působil trochu jako z červené knihovny, které sice moc nemám ráda, ale na druhé straně…proč bych vlastně relativně šťastné konce měla považovat za nevkusné? Vždyť v životě také naštěstí všechno nekončí černě a happyendy se díkybohu někdy opravdu stávají…Za mě moc dobré a poutavé čtení.

3 16.03.2021

Po této knize jsem sáhla po přečtení Závějí, ze kterých jsem byla opravdu nadšená. A protože to byla moje první přečtená kniha od Tess, byla jsem zvědavá, zda to byl od ní jen výjimečně zdařilý počin nebo je to její standard.
Jane a Maura tentokrát vyšetřují brutální a nábožensky motivované vraždy několika osob, zprvu zdánlivě nesouvisející, které ovšem brzy spojí dávný případ z minulosti ohledně zneužívání dětí. Část příběhu je vyprávěna také z pohledu „tajemné“ dívky Holly, která svým chováním čtenáře dokáže dostatečně mást a aspoň z počátku nutí k přemýšlení, jakou roli vlastně v celém příběhu hraje.
Ani tato kniha mě rozhodně nezklamala. Opět jsem ji přečetla jedním dechem, nedalo se od ní odtrhnout. Příběh byl opět náležitě spletitý, okořeněný neustálými zvraty v ději a hlavně opět krásně matoucí ohledně potencionálních pachatelů. Odhalení pachatele přichází nečekaně brzy, takže je jasné, že celý příběh se ještě dál dostatečně zamotá a konec tak bude určitě dokonale překvapivý. A nezklamalo mě to. Pointa v podobě toho vcelku banálního počátečního motivu, který spustil obrovskou lavinu tragických událostí, se mi líbila. Vysvětlení bylo jasné a logické, i když vzhledem k okolnostem trochu trpké. Od Tess Gerritsen to byl další skvělý kousek. A už teď se těším na její další knihu.

3 03.03.2021

„Nejlepší metoda, jak otupit lid: nechat ho dělat stejnou věc. Když tělo nějakou činnost opakuje, mysl se jí chopí a dnem i nocí ji stále opakuje a brání přemýšlení.“

Dítě jako projekt - díky svému obsahu byla tato kniha hodně těžké čtení.
Samozvaný vyvolený totálně ničí život svých nejbližších pod hlavičkou zvrhlé a zvrácené ideologie. Za nástroj k docílení své choré posedlosti si bohužel zvolil svoje vlastní dítě.
Jak říká sama hlavní hrdinka knihy...ona se nenarodila, nýbrž byla stvořena.
Maude je dítě, které se potácí mezi respektem a důvěrou k otci, ale současně také nenávistí vůči němu. Vyrůstá v prostředí nelidsky tvrdé výchovy...i když slovo tvrdá je v tomto případě hodně slabé slovo, spíš šlo o systematický psychický teror. Čím dál víc je zmatená z rozporu toho, co jí do hlavy vtlouká otec a venkovního skutečného světa, který zná jen z tajně čtených knih.

„Cítím se provinile, jsem špatná dcera, ale zároveň se na něj zlobím, nenávidím ho.Ví to, chce mě zkrotit.“

Jak její životní příběh dopadl a kam ji tento způsob života plný manipulace a vymývání mozku dostal, prozrazovat nebudu, i když vzhledem k tomu, že autorkou knihy je sama Maude, je to asi dost jasné. Každopádně si myslím, že paradoxně se aspoň částečně „projekt“ otci přece jen nakonec trochu podařil. Z Maude vyrostla opravdu velmi silná žena...
Kniha má sice velmi silné téma, ale pro mě bohužel nebyla až tak moc čtivá. Nelíbil se mi moc způsob psaní. Jednotlivé kapitoly byly seskládány tak, že jsem se často neorientovala zejména v čase a kolikrát jsem nebyla schopna rozeznat, jestli na sebe opravdu chronologicky navazují, v jakém věku se zrovna Maude nachází, anebo zda jsou to jenom náhodné samostatné vzpomínky z jejího života. Také popis některých situací mi občas přišel zbytečně dost rozvláčný. Konec byl naopak na můj vkus až moc rychlý, dost mi chybělo zodpovězení některých otázek, zejména co se stalo s matkou Maude a jaký vztah dál mezi nimi panoval. Proto nakonec hodnotím knihu jako průměr - tři hvězdičky.

3 14.02.2021