Pavlina50 komentáře u knih

Po přečtení prvních kapitol knihy jsem nechápala její tak nízké hodnocení. Velké drama hned na začátku, pád letadla, boj dvou přeživšich (z toho jedno malé dítě) o život, zrození hrdiny – viděla jsem v tom velký potenciál. Ovšem velice brzy jsem pochopila, že to bylo asi tak všechno. Po takto hektickém začátku totiž nastoupila nuda, nuda a nuda. Rozvleklé a utahané flaschbacky, které se snažily přiblížit život jednotlivých obětí letecké havárie. Při většině z nich jsem se zoufale nudila, protože byly psány nepřehlednou, nesouvislou a zmatečnou formou a přemýšlela jsem, zda jsou opravdu tak podstatné pro další vývoj děje v knize. Spousta neustále nových jmen, ve kterých jsem se totálně ztrácela, nezajímavé střípky z jejich života, zbytečně podrobný a nezáživně zdlouhavý popis finančních aktivit některých postav – to vše zřejmě mělo navodit zvědavost při pátrání příčiny havárie. Tu se sice v závěru knihy dozvíme, ale ani ta mi nepřišla nijak zvlášť zajímavá a zvratová. Snad jediné, co se mi na knize líbilo, byla dějová linka kolem Scotta a chlapce, kterého zachránil. Líbil se mi tento nově vzniklý zajímavý vztah dvou absolutně neznámých lidí, které tragický zážitek takto, zřejmě osudově propojil. Ovšem i ten tady byl zmiňován spíš jen tak okrajově a nedokázal tak výrazně změnit můj neslaný - nemastný pocit z této knihy.

3 24.01.2021

„Když jsem Věru vyprovázela před rokem z léčebny, děkovala jsem
její doktorce s pláčem, že mi ji uzdravila. Dala jsem jí zlatý prsten. Ona ho nechtěla, varovala mě, že alkoholismus se vyléčit nedá a že bude nejspíš jen otázkou času, kdy dcera začne znovu pít. Ale já jsem tomu nevěřila“.

Náhodně vybraná kniha....a příjemné překvapení. Ne tedy tématikou, protože téma totální destrukce rodinných vztahů díky alkoholu rozhodně příjemné není, ale způsobem, jakým je tento smutný příběh podán. Kniha je složená z kratičkých kapitol, kde jsou střídavě z pohledu matky-alkoholičky, babičky, dcery a syna popisovány krátké útržky a momenty ze života těchto postav a postupně tvoří skládačku života jedné rodiny, do které vstoupil alkohol ve své nejhorší podobě. Každá z postav vnímá situaci jinak, což je ovlivněno samozřejmě zejména věkem, ale také mírou životních zkušeností. U dětí jsou patrné velké změny v přístupu k matce v závislosti na jejich dospívání, babička si naopak zachovává stálý přístup – na jedné straně cití vztek a bezmoc, ale z druhé strany pořád „bojuje“ s mateřskou láskou a nedokáže najít zdravý odstup. Často podléhá sebelítosti a sama se staví do pozice oběti.
Každopádně život matky drsně poznamenává osud všech postav, které se sice neustále snaží bojovat za vlastní šťastný život a vymanit z této závislosti, ale postupem času pomalu rezignují a podléhají beznaději. Memento knihy je silné, ale nepředpokládám, že má šanci dostat se právě k těm lidem, kteří by ji právě nejvíc potřebovali a dokázali v ní uvidět třeba vlastní obraz. Myslím, že takoví lidé bohužel nečtou....

„Teď je ze mě oficiálně opilec. Je to nejspíš ostuda, ale mně to tak nepřijde. Půlka z těch, co nade mnou v tuhle chvíli ohrnujou nos, dělá horší věci: fetujou, mlátí ženu nebo děti, vysávají rodiče, někoho zneužívají. Jsou to pokrytci.
To já, když si to tak ráno vykračuju po chodníku směr večerka, jsem daleko lepší, daleko šťastnější. Slunce vykukuje nad střechy a na ulicích, lesknoucích se po nočním dešti, potkávám jen málo lidí. Z pekárny voní čerstvé koláčky a houstičky a všichni úředníci si v práci dávají ranní kávičku a cigárko. A já si vykračuju, nastavuju obličej sluníčku a vyhýbám se na chodníku čerstvejm hovínkům a na rohu už to nevydržím a otevřu vodku a zhluboka si loknu. A je mi krásně a na všechny se usmívám a nikomu neubližuju.
A je to jenom moje věc.“

3 16.01.2021

Tak toto nebyl můj šálek kafé. Jednotlivé fejetony byly sice docela prima, ale kniha jako celek už mě prostě nebavila. Možná právě to byla chyba...že jsem ji četla v kuse. Kdybych asi četla třeba jen jeden fejeton denně, jakoby takovou časopisovou formou, nepřišlo by mi to tak nudné. Jsem prostě spíš "příběhový" typ...baví mě to, kde se něco děje, kde je napětí a hlavně kde je právě ten příběh. Oceňuju moc hezké ilustrace, ale kniha jako taková je pro mě naprosto zapomenutelná.

3 15.01.2021

Docela zajímavý příběh, i když chvílemi mi připadal docela zbytečně rozvláčný. Samotnou mě ale překvapilo, že jsem docela brzy objevila pachatele..... ne nějakými analytickými metodami nebo postřehem, ale odhadla jsem ho tak nějak intuitivně. Obvykle se mi to totiž nestává a nejsem tak v takových příbězích ochucena o to závěrečné překvapivé rozuzlení, které mám tak ráda. Tady se to bohužel nestalo, dávám 3 hvězdy.

3 08.01.2021

Proč ne... Asi ne moc známá knížka, sice žádný bestseller, ale oddychové a nekomplikované čtení, rychle ubíhající děj, dokonce i v postavách a jejich rodinných vazbách jsem se docela rychle zorientovala, protože v některých knihách s tím mívám docela problém. Téma různých sekt mě vždycky docela baví, jen to nadpřirozeno tam pro mě bylo už docela navíc, radši bych zůstala v reálném světě. Ale to nic nemění na tom, že mě knížka bavila, splnila to, co jsem od ní očekávala.

3 07.01.2021

Někdy v pubertálním věku jsem v televizi viděla inscenaci Únosy bez výkupného s Josefem Somrem v hlavní roli a pamatuju se, jak děsivě to na mě zapůsobilo. Je to jedna z mála předrevolučních televizních inscenací, na které vzpomínám dodnes. Nikdy od té doby jsem ji neviděla. Tak se mi po mnoha letech dostala do ruky aspoň předloha a čekala jsem, co to se mnou udělá v tomto věku.
...a jo. Ne, že by to byla nějaká naprostá bomba, ale ta zápletka, která začíná jako obyčejný kriminální příběh a končí jako scifi, se mi líbila i dnes. Nebudu hodnotit a kritizovat jazyk a styl psaní, protože respektuju dobu, kdy vznikla - pravda je některé popisy a výroky ohledně moderních technologií a vůbec vědy zní z dnešního pohledu až komicky, ale od toho jsem se dokázala oprostit. Prostě jsem vnímala jen ten samotný příběh a tu hrůzu, co kdyby to bylo reálné (...a nebude někdy?)
Při popisu toho, co se dělo pod kopulí, mě fakt mrazilo, okamžitě se mi živě vybavily ty děsivé modré bytosti, jak jsem je vnímala tenkrát z televize.
Hvězdičku srážím za nepříliš povedený konec, ale jinak na mě ten příběh i po těch skoro 40-ti letech parádně zafungoval.

3 06.01.2021

Tohle byla výpůjčka v knihovně naprosto naslepo – anotace zaujala a už jsem si ji nesla domů. Žádná velká očekávání, a proto snad překvapení. A to v pozitivním slova smyslu.
Téma sekt, komunit, manipulace psychopatických jedinců, jejichž cílem je prostě jen ovládat okolí, je pro mě pořád přitažlivé a toto zpracování mě také sedlo. Dobře se to četlo, střídavý pohled několika osob, které příběh vyprávěly, umocňovalo spád a poutavost, výborně na mě působila celková tísnivá atmosféra a nenápadný, plížící se strach, o okamžiky překvapení a zvratů také nouze nebyla, pointa.....možná se dala tušit, ale přesto překvapila.
Hodně mi to pochopitelně připomínalo Shylamanovu Vesnici, proto ty zvraty nebyly až tak šokující, pouze jsem napjatě čekala, jakým způsobem se autor vypořádá s těmi situacemi, které do knihy vložil a které byly naprosto mimo běžné logické vnímání, pochopení a realitu. A jsem ráda, že toto vysvětlení nakonec nepohřbilo dosavadní celkový dojem z knihy. Když přihmouřím obě oči a od té logiky se s nadsázkou trochu odpoutám, dokážu i takové vysvětlení s uspokojením přijmout. Ostatně – některé věci kolem nás jsou opravdu mimo lidské chápání.

2 07.11.2023

"Jsou horší věci než strach. Daleko horší je rezignace. Když se bojíš, aspoň víš, že se ti chce pořád žít".

Taková válečná variace na "Ptáky v trní".
První polovinu knihy jsem vnímala spíš neutrálně, na pět hvěziček jsem to v tu chvíli vůbec neviděla. Ale čím se příběh chýlil ke konci a dramatizoval, začal mě pohlcovat víc a víc, až jsem nebyla schopna vůbec od knihy odejít, dokud se nedostanu na poslední stránku. A to i přes tu občas přemrštěnou romantiku a spoustu klišé.
Hodně mě bavily dialogy Angela a Evy na téma "víra a Bůh", protichůdnost jejich názorů a vnímání světa, ve kterém se právě nacházeli, argumenty, které jeden druhému předkládali a snažili se o nich toho druhého přesvědčit.
Taky mi kniha zase trochu rozšířila povědomí o tom, jak válka probíhala v Itálii, židovská tématika je daleko známější z knih, které se odehrávají třeba v Polsku nebo v Čechách. To, že se v Itálii za války podařilo zachránit až 80% Židů, mě dost překvapilo a byla pro mě nová informace.

Čekala jsem, jak autorka vyřeší závěr knihy, většinou takové knihy končí tragicky aspoň pro jednu z milostné dvojice a tato zvědavost mi přidávala na rychlosti čtení. Rychlost čtení byla dále podpořena i krátkými kapitolami střídajícími se s kurzívou psanými částmi deníku hlavní hrdinky.
Směřování knihy v její poslední části už je docela jasné a konec je proto už vcelku očekávaný. Přesto jsem nakonec neváhala a dala knize plný počet.
Příběh mě totiž nakonec prostě přece jenom opravdu dostal.

"Někdy lidé možná nemají na vybranou, ale někdy si říkám, co by se stalo, kdyby si ti lidé, co nemají na vybranou, přesto vybrali. Co kdybychom si my všichni vybrali, že se toho nezúčastníme. Že se nenecháme šikanovat. Že nesáhneme po zbraních. Nebudeme pronásledovat druhé. Co by se pak stalo?"

2 25.07.2023

Příběh židovské dívky, která se ve francouzském maloměstě angažuje v protifašistickém odboji.
Kniha je citlivě napsaným válečným melodramatem o osudové lásce, zradě, strachu i neskutečné odvaze, který má velký tah a chytlavost. Nechci tady řešit, zda děj odpovídal možné realitě - příběh mě tak pohltil, že mi vůbec nevadilo, že se jedná víceméně o banální milostný příběh, kdy už hned víte, kdo se zamiluje do koho a vzhledem k pozadí, do kterého je příběh zasazen, jak to asi může skončit.
Kniha je srozumitelně napsána a i když občas mírně balancuje až na hranici kýče, vůbec na mě nepůsobila jako prvoplánovitý kalkul hrající jen na city čtenáře.
I když zhruba v poslední třetině knihy lze finální pointu prokouknout, vůbec to není na škodu - vlastně v tomto případě spíš naopak.
Je to prostě krásně zpracovaný milostný příběh, přibližující období druhé světové války - ne z čelních řad bojové fronty, ale z té vnitřní, méně viditelné - odboj, který se svou důležitostí a činy kolikrát téměř vyrovnával té části bojové a často měl fatální následky.
Líbila se mi i nevyhraněnost postav - ani jedna ze stran nebyla výhradně jen ta zlá a druhá ta dobrá. Ukázala, že i mezi členy odboje byli zrádci a kolaboranti a na druhé straně byli kromě krutých a bezcitných okupantů také obyčejní jedinci, kterým zvěrstva, brutalita a zabíjení nebyla vlastní.

Jako celek mě kniha opravdu dostala a zase po čase donutila, abych vytáhla kapesník z krabičky.

Kolik takových dalších bezejmenných Wintonů a Schindlerů za války existovalo a nezjištně zachránilo mnoho lidských životů?

2 31.05.2023

V dětství jsem hltala Tarzana, který mě přímo uchvátil, ale nikdy by mě nenapadlo, že život dítěte jako součást opičí tlupy může být skutečně realitou. A proto jsem hltala stejně i tuto knihu. Je to opravdu šokující příběh - tak malé dítě a schopnost přežít v džungli? Slovo zázrak - myslím, že není od věci. Neuvěřitelný pud sebezáchovy. Vyprávění mě vtáhlo do děje hned od začátku knihy - bála jsem se společně s hlavní hrdinkou, společně s ní jsem cítila i bezmoc, beznaději, zklamání, snad i ty rány a bolest, které ji provázely. Příběh je vyprávěný velice nekomplikovanou formou, možná až formou odpovídající literatuře pro mládež, ale v tomto případě jsem to při čtení vůbec nevnímala - tak strhující pro mě byl samotný příběh Mariny.
Druhá část knihy není o nic méně napínavá a pro hlavní hrdinku o nic jednodušší, snad i naopak - život v civilizaci. Otřesné životní podmínky v Kolumbii v padesátých a šedesátých letech, kdy životy lidí nemají téměř vůbec žádnou cenu - chudoba, gangy, únosy, vraždy - realita běžného dne. A do toho všeho dítě bez jakýchkoliv lidských návyků, které vystřídaly návyky zvířecí? Jakou šanci má na normální život?
Jediné, co mě na knize mrzelo, je, že skončila. Strašně moc jsem se chtěla dozvědět, jakým způsobem a kdy se jí konečně podařilo sžít s další novou situací a zařadit se do běžného života, jaký snad známe i my.
Kde je tedy vlastně větší divočina? V džungli přírodní nebo v džungli civilizace?

2 06.03.2023

Ivanka Devátá tak, jak ji znám. Vtipná, zábavná, oddechová - její knížky ve mně vždycky vyvolávají pohodu a dobrou náladu. Do spousty situací se lze docela dobře vžít…prostě klasika ze života. I když předchozí přečtené její knížky se mi líbily o chloupek víc, proto ubírám jednu hvězdičku.

2 23.02.2023

Hodně lákavá anotace, ovšem ve výsledku pro mě mírné zklamání.

Je to takové rodinné drama - kniha výhradně o ženách a o jejich rozhodnutích, o tajemství, které si někdo vezme do hrobu, o pár posledních slovech, které vytvoří napětí a vyvolají zvědavost jak v hlavní hrdince, tak i ve čtenáři a do toho všeho jeden starý dům, ze kterého až nepříjemně mrazí.

Celé to vypadá jako mix z těch nejlepších surovin, ovšem v konečném výsledku to na mě působilo celé spíš dost nevěrohodně, takže jsem se do postav nedokázala plně vžít a díky sem tam i přehnané melodramatičnosti mě to bohužel nijak nezasáhlo ani emočně. A to je pro mě osobně jeden z nejdůležitějších parametrů pro vlastní hodnocení knih.

Co se mi naopak líbilo, byly střídající se kapitoly - jedno vyprávění formou dopisů plných lásky a opravdových citů z pohledu zamilovaného muže. Protipólem je druhé vyprávění naopak z pohledu dívky a jejího spíš drsného líčení podobných situací a reakcí muže, ovšem výrazně se lišící od toho, co čteme v dopisech. Identita osob v dopisech je jasná, ale kdo je ona dívka, která vypráví o svých zážitcích plných surovosti, zla, vydírání a zneužití citů, to je čtenářům zpočátku zahaleno tajemstvím.
Těmito protichůdnými kapitolami je proložený základní příběh ze současnosti, kde hlavní hrdinka pátrá po starém rodinném tajemství na základě podivných posledních slov své umírající babičky, které vyvolají spoustu otazníků.

Takže jo….nápad fajn, ale zpracování mě zas až tak nesedlo. Za mě asi takový standardní průměr – baví, přečtu, zapomenu.

2 08.02.2023

Na knihu jsem se vrhla bez hlubší znalosti anotace – pouze jsem věděla, že se tam objeví nějaký tajemný dopis z minulosti, což ve mně evokovalo spíš představu velkého a osudového milostného příběhu. A jaké pro mě překvapení…ono se z toho vyklubala docela příjemně se čtoucí ryze česká detektivka, kde se sice žádný detektiv ani nemihl, a kde tuto jeho funkci dokonale převzala hlavní hrdinka – obyčejná žena hledající po svém životním karambolu nový začátek a nový smysl života. Děj příběhu vyvolává a udržuje zvědavost, v postavách se dá dobře orientovat, konec bez jakýchkoliv nejasností – prostě prima lehké a odpočinkové čtení. A ten závěr – bez ohledu na charakter „vyřešeného“ případu je celý příběh moc pěkně a lidsky uzavřen.
Spokojenost.

2 20.01.2023

Zajímavé nahlédnutí do jiné kultury, do jiné mentality lidí, do země, kde pokrok znamená rouhačství a kde jsou naše naprosto běžné formy kultury, jako například obyčejná návštěva kina, jen zvrhlé a urážlivé činnosti.
Kniha popisuje rozpad jedné íránské rodiny v důsledku náboženské radikalizace a dopadů náboženského fanatismu.
První dvě třetiny knihy plynou v poklidném tempu - seznamujeme se s vlivnou rodinou správců místní mešity a s jejich vesměs klidnými osobními životy, do kterých v poslední třetině drsně vstoupí dějinné události nástupu islámského státu.
Tato poslední třetina knihy je ve srovnání s těmi dvěma předchozími strhující. Proměny dosud obyčejných lidí ve fanatické islamisty, ztrácející veškerou lidskost a pro víru se dokážou zříct třeba i vlastních dětí…v kontextu dnešního světa bohužel vlastně nic neznámého.

Tyto nepochopitelné proměny lidí vystihuje zdrcený povzdech hlavní postavy románu – Aga Džana: „Není jasné, jestli si lidé nasadili masku, nebo ji naopak odložili…“

Opět hodně drsné a těžké čtení, bohužel zde se ta brutalita a strašlivé činy neurodily pouze v hlavě autora jako v případě krvavých thrillerů.
I toto je náš svět.
Čtení mi zpočátku ztěžovala ta krkolomná jména, musela jsem se hodně soustředit, těžko se mi zapamatovávala, ale když jsem si na ně zvykla, do příběhu jsem se ponořila a nechala se unášet tímto smutným a silným příběhem.
Kniha měla pro mě i bonus v podobě dalšího rozšíření obecného přehledu – dějiny Íránu, což vždycky chápu jako velký přínos.

2 15.08.2022

Aktuální a zajímavé téma, už proto, že adopce je součástí života mnohých lidí.
Důvodem k přečtení této knihy byl dobrý dojem z předcházející knihy tohoto autora, ke které jsem se dostala, a taky zdejší vysoké hodnocení, kterému jsem podlehla.

Čekala jsem nějaký rodinný psychologický příběh, ale je to spíš typický román ze soudního prostředí, což tedy rozhodně nebylo ke škodě, vadilo mi totiž úplně něco jiného.

Už podle názvu se sice dalo očekávat, že se jedná o téma útočící zejména na ženské osazenstvo a na jeho city, ale toto působilo až moc prvoplánovitě.
Všechny postavy byly až moc kladné a ideální, jejich vztahy až nepřirozeně a nereálně „sluníčkové“, a i přesto, že autor píše velice čtivě, celkově mě to spíš zklamalo. Působilo to na mě spíš jako taková trochu telenovela zabalená do papíru. Myslím, že takové téma lze (navíc od muže) zpracovat podstatně lépe a méně přeslazeně.

Zajímavý byl ale třeba náhled na typické americké soudnictví, které na většinu nás asi působí dost podivně. Dost podivné jsou i jejich zákony …jednoznačné právo na straně biologické rodiny?
No co – jiný kraj, jiný mrav…
I konec mi přišel takový nedotažený, po tak dlouhém a složitém procesu už jen takový rychle odbytý rozsudek bez hlubší reakce obou účastníků sporu – hlavně jsme byli ošizeni o jakoukoliv reakci strany, která soudní při prohrála. Škoda. Konec by si zasloužil aspoň trochu více rozvést.

2 15.08.2022

Knihu jsem otevírala trochu s rozpaky díky jejímu nijak slavnému hodnocení.
Čekala jsem trochu nudu, trochu rozvláčnost, ale nakonec jsem byla dost mile překvapena.
Není to sice žádné veledílo, po přečtení kterého spadne brada, ale mě to bavilo, v rozporu s původními představami jsem se u čtení vůbec nenudila a kniha mě po celou dobu udržela v napětí a ve zvědavosti, protože jsem pachatele opět vůbec neodhadla.
Závěrečné rozuzlení i zlom v rodinných vazbách mě překvapily. Spadlo to z čista jasna, indicie v průběhu nijak nenaznačovaly, jaké závěrečné překvapivé informace si pro nás autorka nechala.
A dost netradiční je i to, že je nevěděli ani všechny hlavní postavy.

Možná trochu zavádí název knihy, nemyslím si, že paranoia byla v této knize tak zásadní.
Ale na druhé straně, pokud bych byla součástí takové situace, v jaké se ocitla Rachel, myslím, že bych byla víc než paranoidní.

Standardní thriller – v hlavě mi asi neutkví, ale účel splnil – při čtení zaujal a pobavil.

2 04.08.2022

Co se stane, když je někdo ve špatný čas na špatném místě…
Kniha nebyla špatná, už díky mrazivému námětu, který je v dnešním světě bohužel často reálný, ale na druhé straně - nijak zvlášť mě to nenadchlo.
Slabiny jsem cítila spíš ve zpracování - začátek mi připadal dost rozvleklý, postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, jejich osudy mohly být rozvinutější, nedokázala jsem si tak k nim najít vztah, aby mě jejich osud vnitřně více zasáhl, motivace pachatele byla taky jen dost povrchně vysvětlena. Daleko lépe zpracovaný mi připadal spíš příběh rodiny pachatele.
I žánrově se mi to jevilo dost neuchopitelné - na thriller (vyjma jediné krátké, byť klíčové scény) to bylo málo akční, na psychologický román to šlo zase málo do hloubky a bylo málo propracované. Proto jsem navzdory dramatickému tématu při čtení necítila vlastně téměř žádné napětí a díky plochosti postav zase téměř žádné emoce. Myslím, že z takového námětu se dalo vytěžit podstatně víc.
Kniha mi asi v hlavě dlouho neutkví, snad mi jen opětovně potvrdila to, že život je velice křehký a pomíjivý a měli bychom si ho nejen vážit, ale také pořádně užívat, protože nikdo neví dne, ani minuty…

2 18.07.2022

Tak nevím….mám moc ráda tyto generační ságy a cíleně je vyhledávám, ale tentokrát tedy trochu zklamání.
Synonymem ke slovu bezcitnost může být třeba lhostejnost nebo chlad…a přesně tyto pocity kopírují můj dojem z této knihy. Četla jsem to tak nějak „bezcitně“. Určitě to nebylo kvůli obsahu, příběhy všech čtyř hlavních ženských postav z poválečného Polska byly dostatečně silné, ale asi mě nesedla spíš forma a styl psaní. Vůbec mě při čtení nenutilo nad osudy těchto žen nějak přemýšlet, nějaké soucítění s postavami navzdory jejich silným příběhům se tak nějak nedostavilo a to se mi u těchto typů knih stává málokdy.
Takový styl: čtu - docela mě to baví - dočtu - zapomenu. Prostě „pod kůži“ se mi to tentokrát nedostalo.
Za mě takový lepší průměr.

2 20.04.2022

„Nikdo nelže ve spánku.“

Tak toto asi nebude úplně mainstreamová záležitost, každopádně je to zajímavá, netradiční a svým způsobem dost originální kniha, především díky výbornému a neotřelému námětu. Téma narkolepsie, kataplexie a podobných poruch…nesetkávám se s tím běžně, takže pro mě osobně to bylo i určité a přínosné rozšíření obecných znalostí, což vždycky ocením.
Celou knihou se prolínají příběhy několika málo hlavních postav, ať už těch, kteří těmito poruchami trpí nebo naopak těmi, kdo je léčí. A pak se zde střídavě objevuje několik těch vedlejších, s o nic menším významem, kteří tyto hlavní postavy nějak propojují a spojují v jedinečný, osudově propletený celek.
Kniha má několik, možná trochu odlišných žánrových vrstev, kdy se na jedné straně přibližuje trochu thrilleru a ukazuje, co se může stát, když někdo vnímá spánek jako nemoc, která zkracuje lidský život (tuto část skvěle zastupuje doktor „šílenec“ a jeho zvrhlé pokusy). Na druhé straně je to vlastně kniha o obrovské lásce a taky o tom, kam až člověk dokáže zajít a co pro ni dokáže udělat, aby ji získal.
I pointy těchto dílčích příběhů mají odlišný charakter – zatímco šílenství lékaře na konci vyznívá naprosto tragikomicky, linka kolem Roberta je výrazně citová, emotivní a pro mě tedy hodně překvapivá. Samotný víceméně otevřený konec mi tentokrát vůbec nevadil, protože právě ta poslední …a vlastně úplně obyčejná věta mě zasáhla úplně nejvíc.
Jedna hvězdička dolů jen za ty pro mě trochu nudnější pasáže kolem ztraceného filmu.

2 20.04.2022

„Každý člověk je zranitelný, dokud existují lidé, na kterých mu záleží…“

Tento komentář píšu asi s půlročním odstupem od přečtení knihy. Pamatuju si, že po bezprostředním přečtení jsem prostě nějak nevěděla, co napsat. Čtyři hvězdičky ukazují na slušné hodnocení, kniha byla klasicky napínavá, zápletka zdařilá, zkrátka solidní thriller, i když na druhé straně ale ničím extra výjimečný.
Pamatuju si, že zajímavé bylo pro mě především nahlédnutí do německé totalitní minulosti, seznámení se STASI, což bylo pro mě nové, přínosné a poučné.
Ale celkově … ten půlrok byl vlastně test, který ukázal, že kniha pro mě nebyla nijak převratná. Pokud by totiž dnes po mě někdo chtěl převyprávět děj, nejsem toho schopna. Kromě rámcového děje si z ní totiž nic nepamatuju, pointu vůbec. Takže je to pro mě jedna z těch knih, které přečtu se zájmem, která baví, ale brzy se vykouří z hlavy a nezůstane z ní téměř nic.

2 01.04.2022