Pavlina50 komentáře u knih

Další skvělý thriller od Angely Marsons – pro mě záruka dobré zábavy. Tentokrát nám sice Angela naservírovala hlavního pachatele hned na začátku, ale to mi vůbec nevadilo, zápletka byla i tak dost zajímavá a vůbec to neubíralo na spádu děje. Tato kniha představuje zajímavý pohled do myšlení sociopata, kterého zde paradoxně zastupuje manipulativní psycholožka Alex a která navzdory svému profesnímu poslání naprosto postrádá jakékoliv svědomí a tragicky si pohrává s lidskými osudy. Knihy této série čtu na přeskáčku, záleží, která se mi zrovna dostane do ruky. Díky tomuto dílu jsem se tak dozvěděla docela víc informací o soukromém životě a hlavně o smutné minulosti hlavní vyšetřovatelky Kim. Je to opět velice dobré čtení, které nedovolí knihu odložit až do poslední stránky.

12 18.04.2021

„MOŽNÝ SPOILER“
Mika Waltari prý o této knize řekl: „Psal jsem o své vlastní době v historickém převleku“.
K této jeho údajně řečené větě jsem se dostala až po přečtení knihy a dost mě to pobavilo, protože naprosto stejné myšlenky mě provázely celou knihou. Teda až na to, že kniha poprvé vyšla v roce 1945, a Waltari do ní promítnul zejména dobu 2. světové války – já jsem v ní viděla už dobu současnou. Nicméně to jen potvrzuje její geniální nadčasovost. Skoro všechny dějinné události mi asociovaly události, které se nedávno děly a pořád dějí kolem nás – mění se vlastně jen „kulisy“ kolem v závislosti na době a technickému pokroku. Dřívější změny v uctívání starých a nových bohů nahradily v dnešní době změny politických režimů, trvalý je i neustálý boj mezi snahou o rovnost všech proti moci a elitářství jednotlivců, prostředky k ovládání lidských mas však zůstávají pořád stejné. I lidské povahy a způsoby jejich chování jsou napříč věky vlastně neměnné. Touha po bohatství, moci úspěchu, ale i touha po obyčejném lidském štěstí je trvalá. Vždycky byli, jsou a budou lidé dobří a zlí, spravedlivý a nespravedliví, poctiví a nepoctiví, pracovití a líní, mocichtiví a pokorní. Myslím, že za každou postavu knihy si každý z nás může dosadit aspoň nějakého známého člověka, ať už ze svého okolí, nebo například někoho známého mediálně.
Na začátku jsem sice měla docela velký problém se do knihy začíst, nemohla jsem si zvyknout na ten její zvláštní jazyk, chvílemi jsem skoro nevěřila, že knihu vůbec dočtu. Ovšem cca od dvousté stránky se to zlomilo, kniha pro mě najednou dostala nečekaný spád a to už vydrželo až do samotného konce.
Je to nádherně a poutavě napsaná kniha popisující život ve starém Egyptě očima lékaře Sinuheta, který vypráví vlastní spletitý životní příběh s jeho neustále se střídajícími úspěchy a pády a trvalým balancováním mezi bezstarostným životem v bohatství a chudobou. Na jeho životním příběhu lze sledovat jeho postupný vývoj v chápání světa, a to od určité naivity mládí, ze které ovšem vlivem jediného nešťastného činu velmi brzy vystřízliví, přes spoustu životních karambolů, ke kterým dochází v důsledku jeho častých ne příliš šťastných rozhodnutí, až po konečné prozření, poznání a hlavně dosažení vnitřního míru. Mě osobně hodně bavila postava jeho sluhy Kaptaha, který sice rozhodně neměl extra kladný charakter, ale jeho mazanost, lstivost a touha po bohatství byla současně vyvažována trvalou úctou a věrností ke svému pánovi. Hlavně jeho postava mě asociovala některé „poctivé“ podnikatele z dnešní doby. V knize jsem našla všechno - je to fiktivní příběh podložený historickými fakty, takže kniha mě nejen dokázala pobavit, ale pomohla mi také rozšířit obecné znalosti z historie, a to už vůbec nemluvím o tom neskutečném množství hezkých, zajímavých a pravdivých myšlenek, kterých je kniha opravdu plná. Pro mě je to jedna z knih, ke které se určitě chci vracet.

16 12.04.2021

Prima oddechovka. Sice bych ji asi moc nesrovnávala s Bridget Jonesovou, jak napovídá anotace knihy - myslím, že podobnost je v tomto případě nulová, ale i přesto mě kniha bavila. Motiv výrazně podobný nedávno uváděné podivné televizní reality show, ale s tím rozdílem, že v knize nebyl tento příběh určený pro pobavení mas. Hlavní hrdinka Anna věří, že náhodně nalezená zprostředkovací agentura jí dokáže najít partnera na celý život, i přesto, že ho pozná až den před svatbou. Jestli se to všechno podaří, prozrazovat nebudu, to nechám na potencionálních čtenářích. Každopádně dá se očekávat, že příběh hledání partnera Anny se zkomplikuje a v konečné fázi nás přivádí k zamyšlení, zda rozum a věda opravdu může nahradit to pověstné přeskočení jiskry, opravdové city a vzájemnou přitažlivost.

2 06.04.2021

Velké zklamání. K přečtení této knihy mě nalákalo její zdejší vysoké hodnocení, ale nakonec jsem ji dočetla jen ze zvědavosti, jaká bude pointa. Celé mi to přišlo rozvláčné, nezáživně psané s velkou spoustou nezapamatovatelných postav a jmen, a to navzdory přitažlivému a atraktivnímu tématu. Knize neprospívaly ani dlouhé kapitoly, které ještě víc ubíraly na spádu knihy.
Ta jedna hvězdička je jen za skvělý doslov, který mi zprostředkoval víc emocí a zážitků, než celá kniha.

2 06.04.2021

Vzhledem k již přečteným knihám od Joy Fielding jsem asi čekala víc.
Podle většiny nadšených komentářů jdu asi opět proti davu, ale já jsem se navzdory vážnému a velice smutnému tématu utopila v typicky červené knihovně plné klišé a násilných sentimentálních a podbízivých emocí (například tak výrazné změně charakteru a chování manžela jsem opravdu nedokázala uvěřit). K tomu všemu – překlad? To oslovení Kiminko mě fakt lezlo neskutečně nervy. Myslím, že takové smutné a velké téma lze zpracovat podstatně vkusněji.
Dvě hvězdičky dávám jen kvůli obecné čtivosti knih od Joy a opravdu silnému tématu (vzpomínám, jak mě sebrala například smrt S. Grosse navzdory tomu, že jako politikovi jsem mu nijak extra nefandila).

3 06.04.2021

Velmi nepříjemné, pro mě až velice znechucující čtení.
O aktivitách AB toho už bylo napsáno prostřednictvím médií docela dost, ale tato kniha z nich dělá ucelený přehled a chronologicky mapuje jeho vzestup až na nejvyšší místa naší státní hierarchie.
Nechci tady hodnotit fakta, ani vyjadřovat svoje názory na AB, myslím, že to není účelem komentářů na databázi knih, ráda bych svýma očima zhodnotila knihu jako takovou. Chvílemi se mi četla dobře, ale chvílemi bylo pro mě čtení docela náročné, a to zejména vzhledem k velkém počtu jmen, komplikované provázanosti velkého množství společností a firem, matoucích zkratek a specifické a odborné terminologii (akcie, dluhopisy atd…), orientace v této záplavě informací nebyla jednoduchá, a to i přesto, že pracuju v oblasti finančnictví. Některé části jsem proto musela i vypouštět, protože jsem se v nich naprosto ztratila. Ovšem ani to mi nezabránilo pochopit základní a velice špinavé principy „úspěchů“ AB. Přiznám se ale, že trochu musím pochybovat o efektu této knihy. Myslím, že vždycky bude hodnocena jen podle toho, zda čtenář je příznivcem nebo odpůrcem AB. Odpůrci ji budou vyzvedávat, protože je utvrzuje v názorech na jeho osobu a poukazuje na nechutné praktiky v jeho aktivitách, zastánci ji zase budou hanit a fakta v ní budou vždycky zpochybňovat a považovat za konspirace a lživé útoky na jeho osobu.
Mě osobně toho kniha dost dala. Spoustu kauz jsem znala jen povrchně a tato kniha mi je dost ujasnila. Podotýkám, že spoustu informací v ní jsem si ověřovala i v jiných médiích – nerada slepě věřím jen jednomu zdroji.
Hvězdičkami knihu nemůžu hodnotit, protože mám pocit, že bych dávala hvězdičky ne knize, ale samotnému AB, což se mi vzhledem k mému názoru na tuto osobu strašně příčí.
Opravdu obdivuju pana Kmentu za odvahu zveřejnění těchto informací a pevně věřím, že se mu tato odvaha nijak nevymstí vzhledem k tomu, s čím ale hlavně s kým si zahrává.

Tak tohle mě bavilo, knížka se četla sama.
Amber se rozhodne, že se za každou cenu stane poslední paní Parrishovou, manželkou bohatého a přitažlivého Jacksona a vůbec jí nevadí, že jedna paní Parrishová už dávno existuje.
Je to dobře čtivé čtení plné zvratů, v jehož průběhu se můžeme jen dohadovat, kdo s kým vlastně doopravdy manipuluje. Prostředí amerických dam z vyšší společnosti s jejich typickými „problémy“ na mě vždycky působí tak trochu mimo realitu. Jejich dokonalé domovy, dokonalé děti, dokonalé přátelství…já bohužel vždycky vidím spíš jen znuděnou hromadu manželek, které si hlavně díky svému neodmyslitelnému působení v různých nadacích připadají hrozně „upracované“ a důležité, a samy sebe tak přesvědčují o vlastní nepostradatelnosti pro okolní svět. Ale pokud bych to měla napsat opravdu upřímně…nemůžu si pomoct, ale na mě vždycky působí jako typické slepice. Proto mě také v první půlce knihy dost iritovala naivita Daphne a celá kniha na mě v té chvíli působila jen jako takový velice dobře čtivý typický ženský román. Ovšem druhá půlka knihy svým zvratem tento relativně obyčejný román povyšuje na docela poutavý a podařený psychothriller, který pobaví a určitě stojí za přečtení.
...Boží mlýny melou - pomalu ale jistě.

9 06.04.2021

Tak jsem to nevědomky vzala trochu pozpátku.
Jako první jsem četla až třetí díl – z toho jsem byla velmi nadšená a vůbec mi nechybělo, že neznám dva předchozí. Teď jsem nevědomky sáhla po dílu druhém…a tady už jsem neznalost prvního dílu pocítila podstatně víc. Je zde hodně odkazů a návazností na události, které se staly právě v prvním dílu, i když jejich popis je na druhé straně dost jasný a na samotnou zápletku dílu druhého to tím pádem nemá zas asi až takový vliv. Oba detektivové jsou sympatičtí, i když postava Uriaha mi tentokrát připadala tak trochu bez šťávy. V tomto díle mi ale trošku trvalo, než jsem se do knihy začetla, sem tam mi připadalo, že to má pomalější spád, začíst do knihy se mi podařilo asi až zhruba v polovině, ale pak celý příběh nabral patřičný spád a vygradoval až k závěrečnému finále.
Vzhledem k tomu, že třetí díl už znám (a rozhodně doporučuju k přečtení, protože je skvělý), konec knihy týkající dějové linky kolem Elliota mě nijak nepřekvapil a nešokoval, ale chápu, že to je jen moje chyba a rozhodně ne chyba autorky. Tak teď se mi musí podařit sehnat konečně ten první díl, aby mi ta skládanka kolem osud hlavní hrdinky Jude Fontaine do sebe zapadla úplně.

5 01.04.2021

Skvělá kniha.
Překvapuje mě, že hodně komentářů zde poukazuje na pomalejší a nečtivý začátek knihy… mě totiž kniha pohltila hned od začátku a toto vydrželo až do samého konce.
Líbilo se mi prolínání dvou časových rovin, hltala jsem časovou linku maturantů, kde jsem naivně očekávala rozluštění příběhu dřív, než na to přijde hlavní hrdinka románu Anna.
Knihu zařazuju do kategorie těch opravdu dobrých severských thrillerů…vyústění a vyřešení zápletky je sice odtajněno, ale vzhledem k tomu, že v té chvíli má kniha ještě několik nedočtených stránek, lze předpokládat, že tu opravdovou a bombastickou pointu lze teprve očekávat. A to mě opravdu nezklamalo.
Ta pointa je opravdu tak překvapující a zvratová - troufám si tvrdit, že opravdu není šance ji odhalit dříve.
A právě takto pro mě vzniká ten „pravý“ a kvalitní thriller.

12 31.03.2021

Takový standard. Příběh docela neoriginální, ničím nový a hlavně se zcela očekávaným rozuzlením, které neumí ničím překvapit a šokovat. I přesto ale dávám plný počet hvězdiček, protože v tomto případě oceňuju hlavně velice dobrou čtivost knihy, která mě svou napínavostí nedovolila ji odložit, ale naopak nutila neustále pokračovat ve čtení. Její čtivost u mě proto naprosto převážila obsah i přes její docela výrazné nedostatky.

4 29.03.2021

Velmi nepříjemné a smutné čtení - ovšem jen co se týče obsahu. Jinak naprosto nádherná kniha plná bolesti, emocí, nespravedlnosti a krutosti, kterou jako Evropanka vychovaná v naprosto jiném světě (i přesto že byl také vlastně taky totalitní), nedokážu a hlavně nechci pochopit a už vůbec ne, ani díky jakékoliv náboženské toleranci omlouvat. Příběh Marjam a Laily je opravdu děsivý, nejděsivější na tom je právě to, že jejich osud a způsob života není dokonce ani v současné době nijak výjimečný a v zemích podléhajících této zrůdné ideologii a náboženství naprosto standardní a běžný. Příběh je psaný velmi poutavě a čtivě, není tady moc hluchých míst, kromě prioritního příběhu dvou mladých žen, jejichž čisté přátelství a osudový vztah vznikly navzdory druhořadnému a naprosto podřízenému postavení žen, dále popisuje a seznamuje nás také s důležitými mezníky historie novodobých dějin Afghánistánu vyvolané politickými změnami (převrat v roce 1973, kdy vládu „krále“ převzala komunistická strana, desetiletá okupace sovětskými vojsky, občanská válka, nástup moci a vlády Talibanu i její, i když dodnes hodně „diskutabilní“ konec).
Je to varování… je to kniha, která má co říct…a říká to krásným, i když drsným způsobem. Přes všechno, co se kolem v současné době děje, pořád děkuji za to, v jaké zemi jsem se narodila.

17 29.03.2021

Začátek skvělý – Kat, její cesta z večírku a podivná dáma v luxusním autě. Krásně mě to navnadilo na strhující thriller, ovšem po přečtení několika dalších stran mě to spíš znovu posadilo na zem. Dvojice vyšetřovatelů Alex a Milo je sice sympatická, ale tolik sympatická už mi nebyla forma psaní. Takové zmatečné, spousta jmen, spousta dalších zločinů (i z minulosti)…špatně jsem se díky stylu psaní orientovala. Od poloviny knihy jsem se víceméně začala u knihy nudit. K tomu, abych ji dočetla, mě vedla pouze zvědavost, jaká tedy bude pointa (i když i ta začala být docela brzy předvídatelná). I tak jsem čekala, že konec můj dojem z knihy třeba trochu napraví rozluštění a motivy pachatele, ale nestalo se ani to. Pro mě dost zklamání – dvě hvězdičky.

1 24.03.2021

Moje druhá kniha od J. Fieldingové (Jane utíká - se mi líbila hodně). Tady trošku zklamání - sice zajímavý příběh, hlavní hrdinka určitě nebyla bez chyby, ale mě nijak nevadila, spíš mě tady zas tak moc nezaujal styl psaní, i když v napětí mě paradoxně držel pořád. Velké zklamání ale pro mě byla pointa, tak strašně překombinovaná (a sladká…), těch vsazených rádoby „šokujících“ okolností tam bylo na mě až moc.

5 24.03.2021

První moje kniha od Larse Keplera…a určitě ne poslední. Ne, že bych z ní byla tak strašně nadšená, je to sice velice slušně vystavěný a zajímavý příběh, ale trochu mi tam vadily nějaké nelogičnosti a některé až naivně (omlouvám se) „hloupé“ okolnosti. „Nesmrtelnosti“ a genialitě hlavního padoucha také moc nefandím, vždycky mi to dost ubírá na uvěřitelnosti příběhu. Sympatická mi byla nejen postava Joony Linny, ale hlavně Saga, které jsem sice strašně fandila, ale moc jsem nepobrala smysl jejího poslání v psychiatrické léčebně…proč tak složitě? Opravdu se to z pozice policie nemohlo všechno dít s vědomím lidí v léčebně?
Nicméně pět hvězdiček přesto tentokrát dávám, bylo by asi pokrytecké, kdybych dala méně, protože knihu jsem i tak přečetla jedním dechem. Ale nebýt její vysoké čtivosti, hodnotila bych asi méně.

4 24.03.2021

…strašně silná kniha!
Popisuje část našich dějin, o které jsme se ani ve škole moc neučili a které nám byly (možná) záměrně dost zamlžovány, a to utrpení lidí „na druhé straně“. O utrpení a zvěrstvu lidí za druhé světové války už toho bylo napsáno strašně moc, ale ne zas tak moc o důsledcích, které z této hrůzy vyšly. Mám na mysli pomstu na nevinných lidech, které v období války stáli na té opačném straně. V žádném případě všechny tyto lidi nechci hájit, myslím si, že velká spousta z nich, i když třeba v době války nikomu přímo neškodili, z této doby a z moci fašismu stejně určitým způsobem profitovali na úkor stejně nevinných lidí, takže nemohli po válce očekávat zvlášť velké pochopení. Bohužel v takových zlomových obdobích je ale vždycky uplatňován princip kolektivní viny - atmosféra a nálada v takové době nikdy nepřeje jednání a rozhodování z odstupu a s rozumem. Oko za oko, zub za zub.
Prostě pořád platí, že člověk je prostě dobrý nebo zlý bez ohledu na rasu a národnost. Zlo je zlem vždy, když přináší utrpení nevinným lidem a samotná národnost nedělá z žádného člověka automaticky dobrého nebo naopak zlého.
Hlavní postavy Gerty mi bylo na začátku příběhu pochopitelně strašně líto, do událostí doby byla opravdu zatažena zcela nevinně hlavně díky svému mladému věku, ale postupně s jejím dozráváním se mi sympatie a pochopení k ní trochu vytrácely. Její zapšklost, nulová snaha zapomenout na staré (byť strašné křivdy a zážitky) a neschopnost přizpůsobení se současnosti mi přišla snad až trochu fanatická, každopádně touto svojí stránkou povahy ubližovala hlavně sama sobě. Připadalo mi, že místo, aby hledala cestu, jak se z těchto svých „nočních můr“ dostat a žít aspoň trochu plnohodnotný život, je záměrně pořád vyvolávala a naopak kritizovala ty, co našli jinou cestu a aspoň částečný klid v duši. Docela jsem proto naopak chápala její dceru Barboru, která si (ačkoliv jí zřejmě díky okolnostem nebyla dána do vínku bůhvíjaká bystrost), dokázala najít svoji cestu životem.
V zásadě se mi kniha dostala dost hluboko pod kůži, dlouho po přečtení jsem nad ní přemýšlela a ke spoustě pasáží jsem se i vracela. Kvůli některým kapitolám a pasážím bych knize dala klidně i šest hvězdiček, ale kvůli jiným – těm někdy zvláštně chaoticky psaným a někdy pro mě docela nezáživným (například dlouhé a stereotypní popisy života v Perné nebo třeba pro mě naprosto zbytečné dlouhé popisy dojení krav – dost to ubíralo na spádu a čtivosti), zase snad jen tři.
Nakonec tedy ubírám jednu hvězdičku právě za tyto někdy zbytečně zdlouhavé, zmatečné a nudné pasáže… škoda jich, protože jinak pro mě měla kniha strašně velkou emoční sílu. Její přečtení – už jen z hlediska historických fakt – ale určitě všem doporučuju.
Citace z knihy:
„Jenže ji nenapadlo, že nebude čas vysvětlovat někomu, jak žila a pro co žila. Že nebude čas třídit lidi podle skutků, že zbude chvíle jen prohlédnout si kmenové listiny a rozdělit lidi podle toho, jestli měli na lístcích D.“

8 24.03.2021

(SPOILER) Velké a příjemné překvapení!
Skvělý thriller v pravém slova smyslu, ovšem z viktoriánské doby. Knihu jsem začínala číst s trochou nedůvěry, protože vím, že u čtení knih staršího data mám občas problém s určitou archaičností jazyka, ale tady k tomu opravdu nebyl důvod. Kniha se mi četla moc dobře a k mému překvapení po počátečním pomalejším rozjezdu dokonce výborně. Cca od druhé poloviny jsem ji doslova hltala, abych se co nejrychleji dostala k vysvětlení všech otazníků, co jsem v průběhu čtení nasbírala. Je to takový klasický příběh dvou nerozlučných sester, z nichž jedna je krásná, poddajná a křehká (Laura), druhá nekonvenční, sice ošklivější, ale o to víc chytřejší, samostatnější a odvážnější (Marian). Co mají obě společné, je krásné a čisté srdce. Postava Marian mi byla velmi sympatická, kdyby byla zasazena do dnešní doby, určitě by patřila mezi jednu z vlivných a z nejemancipovanějších žen. Do zpočátku poklidného, idylického venkovského života těchto dvou žen náhle vstupuje učitel kreslení Walter Hartright, který se, jak už to tradičně bývá, zamiluje do křehké a krásné Laury. V cestě za láskou jim ovšem stojí sir Percival Glyde, kterému byla příslíbena právě ruka Laury. Že jeho úmysly nejsou čisté, je jasné už od začátku, takže linka příběhu o jednom zničujícím manželství, podvodu, touze po penězích, ale na druhé straně také o velké lásce, odvaze a snaze k nápravě křivd je tím dopředu dána. Příběh je okořeněn dalšími postavami jako tajemný a slizký hrabě Fosca se svou chladnou a necitelnou manželkou, dále strýc obou sester - nesnesitelný hypochondr pan Fairlie a zejména tajemná žena v bílém, která o minulosti sira Percivala ví více, než je pro ni bezpečné.
Dost se mi líbil i nápad s vyprávěním příběhu formou vzpomínek různých aktérů příběhu, každá část knihy je tak vyprávěna někým jiným a z jiného úhlu, který odpovídá míře vzdělanosti a inteligence jednotlivých postav, ale tyto vzpomínky na sebe plynule navazují a z příběhu utvářejí jednotný a naprosto jasný celek. Rozuzlení příběhu je sice docela předvídatelné…přece jenom je to klasický román z doby, kdy „šokující“ a naprosto nečekané pointy knih ještě nebyly v kurzu, nicméně to knize vůbec neubírá na přitažlivosti a troufám si říct, že i nadčasovosti.

7 18.03.2021

Tak to je vlastně poprvé, co Carterovi dávám o hvězdičku méně. Ne, že by mě tento jeho další příběh nezaujal, ale přece jenom mě tentokrát celý vrahův plán připadal tak trošku přitažený za vlasy a dost násilně překombinovaný. Ale nejvíc mě zklamal samotný konec a identita vraha (pochopitelně se ztotožňuju s tím velkým množstvím komentářů přede mnou a narážím zejména na zápletku s mechanikem - to bylo opravdu mimo). Mám pocit, že tentokrát se Carter v knize nesnažil nás čtenáře jen trochu mást, a přitom nechávat prostor pro vlastní teorie o pachateli, tentokrát prostě vcelku natvrdo a přímo už skoro na začátku vyloučil možné pachatele, aby nám na konci jednoho z těch naprosto vyloučených naservíroval. Plán mu sice asi vyšel - myslím, že šok, kdo je vlastně vrah, to byl pro všechny, ale mě právě tím naštval. Mám ráda logické vyústění a tady opravdu spousta věcí nehrála. Zbytečnou kapitolu s S.W.A.T v závěru knihy jsem také moc nepochopila. Nicméně čtyři hvězdičky přece jenom dávám, protože nebudu pokrytec - knihu jsem přečetla, stejně jako prozatím všechy „carterovky“ na jeden zátah, Cartera prostě nikdy v průběhu čtení neumím odložit, pro mě je to jeden z nejčtivějších autorů...zklamal mě opravdu až ten závěr. Hunter, který prostě „hodně čte“ je pořád mým oblíbencem a určitě budu v sérii pokračovat dál.

5 16.03.2021

Miluju seriál „Taková normální rodinka nebo film „Eva tropí hlouposti“, tak jsem byla zvědavá, zda za tak skvělými a zábavnými díly stojí přímo autorka anebo spíš režisér a herecké výkony. Proto mě přilákala tato kniha. Podle názvu jsem očekávala bláznivé historky nějakého „nezvladatelného“ dítěte, ovšem v tomto jsem se bohužel mýlila. Zázračné dítě Andělka, která očividně žádný andílek určitě není (je to opravdu spíš malý ďáblík v lidské podobě) a která svými náladami a nápady terorizuje svoje okolí, měla v knize jen docela malý prostor. Hlavními hrdiny byla spíš dvojice - otec a dcera – Brentovi (Tadeáš a Vendulka), kteří si vyrazili na dovolenou do hotelu, kde se zrovna natáčel film, jehož velkou hvězdou bylo právě ono zázračné dítě Andělka. Děj knihy se tedy točí kolem filmování a jednotlivých svérázných figurek – ať už postav z filmového štábu nebo dalších návštěvníků hotelu. Základní zápletkou je totiž zmizení vzácného náhrdelníku, což mi dost asociovalo právě film „Eva tropí hlouposti“. Zda má právě Andělka prsty ve ztracení náhrdelníku prozrazovat nebudu, každopádně kniha svojí „ztřeštěností“ naprosto podporuje očekávaný styl humoru paní Vavřincové. I když mě některé dialogy (současně s barvitou představivostí) opravdu pobavily a vyvolaly ve mně vnitřní smích, nebylo jich ale tolik, jak bych po zkušenosti s filmovou a televizní tvorbou motivů paní Vavřincové očekávala. Netuším, zda knižní předlohy k „Takové normální rodince“ a k filmu „Eva tropí hlouposti“ mají trochu větší grády, ale z této knihy jsem byla trochu zklamaná. Těšila jsem se na větší prostor pro ztřeštěností přímo Andělky (asi bych knihu nazvala jinak, protože název v tomto případě dost klame a zavádí), ale o to víc teď oceňuju práci scénáristů a herců k dílům dle předlohy autorky, kteří zřejmě ze standardního humoristického díla dokážou udělat opravdovou „perlu“ lidového humoru.

1 16.03.2021

Dalších z ženských thrillerů na téma zmizení dítěte – téma, které spoustu z nás sice baví číst, ale které si nikdo v životě nechce raději ani představovat. Na školní slavnosti zmizí malá Alice, kterou hlídá zasloužilá matka dalších tří dětí Charlotta. Harrieta, matka Alice a současně největší kamarádka Charlotty, stejně jako její manžel, je o viníkovi ztráty pochopitelně naprosto přesvědčena. Ovšem, jak už v románech tohoto typu bývá, nic není tak jednoznačné a jasné. Asi do poloviny knihy má čtenář o možném pachateli jasno, ovšem ve druhé polovině knihy sama autorka tuto domněnku přímo vyvrátí a dál už jen čekáme, kdo v tomto boji o vlastní svobodu zvítězí. Kniha je psaná čtivě a má spád. Je hodně podobná knize od Pauly Daly „Co jsi to za matku“, osobně mi přišly celkově na stejné úrovni. Obě hlavně vyvolávají zamyšlení, co je vlastně větší tragédie – zda přijít o vlastní dítě nebo zavinit ztrátu dítěte někoho jiného…

4 16.03.2021

Další skvělý kousek od Diane Chamberlain. Dcera hlavní hrdinky Laury, malá Emma přijde vlivem šoku ze smrti svého otce, u které přímo byla, o řeč a nikdo z velkého množství terapeutů nemůže přijít na spouštěč, který by Emmu přinutil znovu k řeči. Podaří se to až tajemné staré dámě Sáře, kterou s ohledem na poslední přání před smrtí otce Laury začne často navštěvovat, ačkoliv nezná důvod proč. Sára Lauře vypráví příběh svého života, který začne postupně vyjasňovat roli Sáry v životě Lauřina otce a následně i v životě Laury. Příběh je, jak už je u Diane Chamberlain zvykem, dostatečně spletitý a zamotaný, navíc se točí kolem čtenářsky přitažlivého námětu psychiatrických léčeben a jejich nelidských metod léčby. Potěšilo mě, že rozuzlení bylo opět řádně a s logikou vysvětleno. Malé výhrady mám akorát ke konci knihy, který na mě opět působil trochu jako z červené knihovny, které sice moc nemám ráda, ale na druhé straně…proč bych vlastně relativně šťastné konce měla považovat za nevkusné? Vždyť v životě také naštěstí všechno nekončí černě a happyendy se díkybohu někdy opravdu stávají…Za mě moc dobré a poutavé čtení.

3 16.03.2021