Pavlina50 komentáře u knih

Nenáročné, ale uklidňující a moc pěkné čtení. Nejsem zas až tak velký příznivec jednoduchých ženských románů, ale tato romantická sága mě zejména s ohledem na zdejší hodnocení nějak zaujala a pocítila jsem potřebu to také zkusit.
A rozhodně nelituji. Strach, že zabřednu do typicky červené knihovny se ukázal jako naprosto lichý. Ona to sice vlastně červená knihovna je, ale trochu jiná liga. Tajemná, vkusná, nesmírně čtivá.
Moc se mi líbí hlavně ten neotřelý a originální nápad se sedmi adopcemi, který je dokonalým výchozím bodem pro vytvoření sedmi napínavých příběhu (i když já mám prozatím za sebou jen ten první).
Spojovacím prvkem avízovaných sedmi příběhů sester je smrt jejich adoptivního otce, jeho dopisy a indicie, které jim mají pomoct nalézt jejich biologické rodiny. S tímto prvním dílem tak vyrážíme od Ženevského jezera přes Brazílii až do Paříže, kde nejstarší ze sester Maia hledá své vlastní příbuzné, odhaluje dávná tajemství svých biologických předků a poznává své opravdové kořeny.
Bezvadný a osvěžující mi přišel také nápad se zakomponováním reálného příběhu stavby slavné sochy Krista v Riu, kdy jsem si souběžně „googlovala“, co jsou fakta a co jen fantazie autorky.
Moc jsem držela palce zejména Izabele z historické linky, její osud se mě docela dost dotkl a moc jsem jí přála, aby se v životě rozhodla tak, jak jí jednoznačně napovídaly city.
Už se moc těším na další díly, i když si to zřejmě vyžádá hodně trpělivosti, protože dostat se k nim v naší knihovně není vůbec jednoduché.
Krásná pohádka pro dospělé, kterou zejména romantickým duším rozhodně doporučuju.

6 02.05.2021

Linda Castillo je moje oblíbená autorka a ani v tomto případě nezklamala.
Už samo fascinující prostředí amišské komunity má svoji specifickou atmosféru a do ní zakomponované zločiny jsou prostě pro mě neodolatelnou volbou. Kate řeší další tajemný případ, tentokrát třicet let starou vraždu, a jako již tradičně, čím více se blíží k pravdě, tím se její vlastní život ocitá v čím dál větším ohrožení.
Paralelně sledujeme i pokračování jejího love story s Tomasettim, které se posunulo do další významné fáze.
Tahle série mě ještě pořád moc baví, i přes svoje specifické a již stereotypní znaky si udržuje stále vysokou úroveň. A v případě této knihy nemůžu opomenout ani moc hezkou obálku.

9 02.05.2021

Snažila jsem se oprostit od skutečných historických fakt a knihu pojímat opravdu jen jako román, protože od doložených historických materiálů se opravdu dost liší.
I když je Lucrezia Borgia bezpochyby dost kontroverzní postavou v dějinách, její skutečná role v historii vlastně zas až tak jednoznačná není. Zda byla opravdu tak „zkažená“ nebo byla jen využitou obětí svého otce, to už se asi nikdy nedozvíme...je to dost podobné pohledu třeba na proslulou Alžbětu Báthoryovou.
V této knize má Lucrezia auru jasné oběti politických hrátek své rodiny.
Kniha je zaměřena na ne moc dlouhý úsek života této legendami opředené krásky a papežovy nemanželské dcery, víceméně na dobu jejího politicky dohodnutého manželství s Alfonsem Aragonským. I když v knize nechybí nic z toho, co by v historickém románu mělo být – intriky, mocenské boje, úklady a pochopitelně i romantická láska, přesto se mě kniha zas tak extra nedotkla. Takový průměr, který neurazí, ale také nijak zvlášť nenadchne.

„Víte, co je největší problém světa? Lidé, jako vy - inteligentní, krásní a silní. Předpokládáte, že všichni ostatní mají stejné ctnosti jako vy. Kdyby ano, nepotřebovali bychom tyrany. Jenže ve skutečnosti jsou lidé povětšinou vrtošiví, proradní, zbabělí a chamtiví. Chtějí, aby jim někdo rozkazoval. Pokud jim do rukou vložíte moc a snažíte se jim ukázat, jak snadno jimi vůdcové manipulují a klamou je, velebí vás za to? Ne, nic takového. Plivají na vás, vyhazují vás s nadávkami ze svých domovů. Není až tak snadné někoho oklamat. Jenže lidé chtějí být klamáni. Vyhovuje jim nevolnictví, a když jim uvolníte pouta, začnou být popudliví.“

1 02.05.2021

„Život neni to, co chceme, ale to co máme.”

„Vystrašený lid rovná se poslušný lid.“

Už bezpečně vím, že paní Mornštajnová je pro mě prostě jistota a záruka kvality.
Je to na autorku netradičně dost útlá knížka, která ale i na tomto docela malém množství stránek dokáže strašně moc říct a vyvolat neskutečné emoce.
Se mnou pocity opravdu slušně mávaly, protože sama dobu před rokem 1989 dobře pamatuju, takže o to víc mě běhal mráz po zádech z představy, co se čistě teoreticky mohlo stát, kdyby se události tenkrát vyvinuly trochu jinak. I když by se z určitého úhlu pohledu tato kniha dala považovat za dystopii, samotný příběh mi ale zas tak konspirativní nepřipadá. Stačí se podívat za hranice některých zemí, kde totalitní režim dosáhl téměř svého vrcholu, a najednou se i tento příběh zdá docela reálný. Tíživá atmosféra knihy by se opravdu dala krájet a v beznaději z ní plynoucí se dá docela slušně slušně utopit.
Čtení je to prostě neskutečně depresivní a smutné - možná i díky tomu, že zrovna toto téma pro mě zejména v dnešní složité době dostává naprosto jiný a daleko hlubší význam a rozměr.
Kniha bude čtenáře asi rozdělovat, stejně jako lidi obecně rozděluje míra osobního vnímání svobody. Ale přesto si myslím, že málokterého čtenáře nechá tato kniha úplně chladným. Ať už mají tyto emoce jakýkoliv charakter.
Paní Mornštajnová...děkuju.

„Pokud už vládu nelze udržet přísliby šťastné budoucnosti, lze ji udržet strachem. Moc chutná sladce a třeba jí ledacos obětovat. Třeba i štěstí většiny národa...proto přece vznikají diktatury.“

13 02.05.2021

Dost čtivá záležitost o dvou ženách - Clare a Evě, které utíkají před svým životem.
Je to kniha o tom, jak je nebezpečné zahrávat si s cizí identitou a o tom, že každého jeho osud stejně dožene. Líbilo se mi, že autorka dotáhla do konce všechny detaily, a to, co se zpočátku jeví jako dost těžko nevěrohodné náhody mělo nakonec svoje logické a docela přijatelné vysvětlení. Více mě bavila dějová linka Clare, vyprávění kolem Eve jsem vnímala spíš jako takové doplnění Clařina příběhu.
Konec na mě zpočátku působil dost nedotaženě a trošku mě zklamal, ale to se změnilo okamžitě po přečtení epilogu, který mě hned vzápětí opravdu dostal.

8 02.05.2021

„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“

Když jsem se pouštěla do této knihy, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od ní čekat.
Jen jsem měla pocit, že díky tak velké popularitě patří do kategorie knih, které jsou považovány za jakoby takovou až povinnou četbu.
Alchymista je vlastně takový jednoduchý pohádkový příběh říznutý trochou duchovna a filozofie, ve kterém si prostě každý najde to, co chce.
Myslím, že i vnímání této knihy je rozporuplné – myšlenky, kterými je kniha nabita, jsou pro někoho zásadní a přínosné, pro někoho klišovité a banální a pro někoho sice známé, nic nového nepřinášející, ale prostě a jednoduše obyčejně hezké. A já patřím do té třetí kategorie. Vzhledem ke svému věku a tím pádem už i nějakým prožitým životním zkušenostem jsem v nich sice nenašla nic objevného, nad čím bych musela nějak hlouběji rozjímat, ale přesto mě moc bavilo Santiagův příběh putování za pokladem číst. Myslím, že každý z nás má nějaký svůj sen, kterého chce dosáhnout...já nejsem výjimka, a tak jsem si v knize našla určitou paralelu vlastního života, která mě prostě bavila číst. Možná to bylo momentální náladou nebo příznivým rozpoložením, ale v knize jsem si našla i svůj osobní příběh. Knize navíc dost pomáhá její útlost, takže „zamyšlení a moudrosti“ tak nejsou vůbec únavné a nudné jako u spousty rádoby filozofických děl. Míra únosnosti duchovních úvah je nastavena tak akorát, aby se jí čtenáři nepřesytili.
Alchymista je určitě knihou, která zřejmě není pro všechny. Hranice kvality a kýče je tenká a myslím, že tato kniha na ní dost balancuje. Naprosto chápu, proč se asi spoustě lidí nemusí líbit a není na tom vůbec nic špatného a odsouzeníhodného. Pro lidi s určitými životními zkušenostmi opravdu nepřináší nic hlubokomyslného a nového. Ale já mám takové to milé, jednoduché a hezké „filozofování“ hodně ráda, takže pro mě osobně je to kniha, ke které se ráda budu vracet.

„Když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš, proč? Protože lidé na poklady nevěří.“

7 02.05.2021

Další šílený a úchylný vrah z pera Chrise Cartera. Po z mého pohledu trošku slabším a překombinovaném Sochaři smrti jasný návrat k pěti hvězdičkám.
Opět zdařilý, promyšlený příběh, klasicky drsný, zvrhlý a šílený, ale to od Ch. Cartera prostě už očekáváme. Od knihy jsem se opět nemohla odtrhnout, stručné, krátké kapitoly vysloveně nutí k tomu si říkat ...“ještě jednu a opravdu poslední kapitolu a končím“, ale přesto přerušit tuto jízdu je opravdu těžké. Napínavé, strhující, ale slabším povahám knihu, ostatně jako žádnou „carterovku“, rozhodně nedoporučuji.

12 01.05.2021

Podobně jako Tajemství letního odpoledne byla i tato další kniha od Kate Morton pro mě trochu zklamání. Měla jsem s ní naprosto stejný problém - sice zajímavý a nápaditý příběh, ale nepřehledná, matoucí retrospektiva a hodně zbytečné „omáčky“ kolem. Vyšetřovatelka Sadie na nucené dovolené začne ve svém volné čase pátrat po tajemné minulosti jednoho opuštěného a zchátralého domu. Zápletka je přitažlivá, ale celý příběh je zbytečně rozvláčný, až mě nutil některé odstavce knihy i přeskakovat. Naprosto zbytečný se mi jevil třeba prostor věnovaný současnému případu inspektorky, který hlavní děj knihy nikam neposunoval a naopak zbytečně ho protahoval. Možná by kniha měla větší spád, kdyby měla třeba o 100 stran méně. I konec mi připadal až zbytečně překombinovaný a ani při troše dobré vůle uvěřitelný. Takže pro mě o chloupek lepší než Tajemství letního odpoledne, ale zdaleka nedosahující úrovně Zapomenuté zahrady.

3 01.05.2021

Tak tohle byl přesně můj šálek kafé. Do knihy jsem se pustila díky dojmu z knihy Tmavé stěny Willardu, která se mi moc líbila, ale toto předčilo moje očekávání. Je to sentimentální, přitom vkusný, ale současně drsný a syrový dobře propracovaný příběh, který ve mně vyvolával střídavě naprosto protichůdné emoce – od napětí, vzteku a hněvu až po radost a štěstí, i když nesrovnatelně převažovaly ty emoce negativní. Opět se zde prolínají dvě časové roviny, ale každá má svůj vlastní řád, jsou přehledné, dá se v nich dobře orientovat a ve finále se krásně a logicky propojí. Z osudu malé Lilly mě opravdu mrazilo a tajně jsem doufala v happyend, ale jestli jsem se ho dočkala, tu kvůli potencionálním čtenářům prozrazovat nebudu. Paralelní příběh Julie je neméně poutavý. Je zajímavé a zábavné sledovat, jak se při pátrání po minulosti propracovává k tomu, co my čtenáři díky příběhu Lilly už dávno víme. I když v určité části knihy lze pointa docela dobře vytušit - vůbec to nevadí, protože i když jsem nabyla dojmu, že jsem vzájemný vztah postav rozklíčovala, samotný závěr knihy mě opravdu překvapil a šokoval.
Je to příběh z prostředí cirkusu, jejichž velkou atrakcí bylo svého času vystavování odlišujících se lidí, kterým osud nadělil různé tělesné anomálie. Svět je nepřijímal a byly „běžnými“ lidmi považováni za „zrůdy“. Otázka, kterou právě tato kniha nabízí, je ale to, kdo je vlastně tou opravdovou zrůdou. Tato kniha mě opravdu dostala, pět hvězdiček si u mě právem zaslouží.

8 01.05.2021

Po Zapomenuté zahradě, která mě neskutečně nadchla a současně vlivem zdejšího vysokého hodnocení, jsem se nadšeně vrhla i na tuto knihu od Kate Morton a očekávala zaručený zážitek. Ale ouvej, opět jdu trochu proti davu...do knihy jsem se vůbec nemohla začíst, prolínání jednotlivých časových rovin mě připadalo vzhledem neustálým myšlenkám a vzpomínkách v hlavě postav, které dost odváděly pozornost, strašně nepřehledné, postavy a jejich vzájemné vztahy jsem si nebyla schopna zapamatovat...prostě asi u sté stránky, kdy mi došlo, že vlastně vůbec nevím, o čem čtu, jsem to vzdala. Ale nedalo mi to a po nějaké době jsem se ke knize vrátila a zkusila druhý pokus. Tentokrát jsem sice knihu dočetla, ale názor na ni jsem bohužel moc nezměnila. I přesto, že samotný příběh je zajímavý a slušně promyšlený, styl psaní mi opravdu nesedl a knihou jsem se prokousávala dost obtížně. Opravdu jsem se do ní dokázala začíst až těsně před závěrem, kdy sice příběh vygradoval do originálního a nečekaného finále, ale na cca 400 stran mi to přišlo opravdu málo.

6 01.05.2021

Moje druhá kniha od U. Poznanski. Četla jsem zatím jen Hlasy, už ty se i zdály dost povedené, ale tato kniha posunula zájem o knihy této autorky ještě daleko víc. Příběh mě hned vtáhl do děje a nepustil až do přečtení poslední stránky. Je to extrémně napínavý příběh, ve kterém několik zdánlivě nesouvisejících vražd navede na otevření případu šestnáct let staré a nevyřešené vraždy související přímo s hlavní hrdinkou – vyšetřovatelkou Beatricí.
Tipů na pachatele jsem měla několik, pochopitelně jsem byla úplně vedle, takže konec byl pro mě opět překvapivý a rozhodně nezklamal.
A Florin? Beatrici ho fakt závidím, takhle nějak si představuju pana Božského.

8 01.05.2021

Knihy od Diane Chamberlain mám moc ráda. Nejsou nijak komplikované, naopak pro mě extrémně čtivé a bez hluchých míst. Ani tato nebyla výjimkou, opět jsem ji přečetla na jeden zátah. Je to příběh o dopadu jednoho velmi špatného rozhodnutí plynoucí z naivity mládí, o neuváženém činu, který trvale ovlivní život dvou rodin a o míře svědomí. Není to sice žádný literární skvost, nad kterým by se člověk musel dlouho zamýšlet, ale je to taková pravá oddechovka, u které se dá dobře odpočinout. Od všeho je tu kousek - trocha dramatu, trocha napětí, trocha romantiky, trocha sentimentu. I když se dá knize vytknout spousta maličkostí, zejména obrovské a naprosto nepravděpodobné množství náhod, které neustále propojují všechny hrdiny příběhu, nebo těžko uvěřitelné chování téměř všech postav v závěru knihy, ale takové konce většinou D. Chamberlain ve svých knihách prostě má a vlastně mi to vůbec nevadí. Proč někdy nevěřit pohádkám? Hlavně, pokud jsou tak krásně čtivé, třeba jako tato kniha.

4 01.05.2021

Při čtení této knihy jsem měla husí kůži …hlavně proto, že mi nepřipadá zas až tak úplně nereálné, že by se toto pouhé sci-fi nemohlo někdy změnit v děsivou skutečnost.
Každopádně je to dost zajímavá kniha přibližující situaci, která by mohla nastat, kdyby na delší dobu celosvětově vypadl proud. Ukazuje, jak neskutečně jsme na elektřině závislí, jakou moc nad námi má a jak zničující pro naši civilizaci by důsledky výpadku mohly být. Vzhledem k tomu, jak je celý svět (myšleno veškeré obory a odvětví) dokonale propojený právě díky elektřině, může určité selhání systému tuto vzájemnou propojenost nabourat způsobem, který až neskutečně rychlým tempem povede ke zhroucení celé světové ekonomiky a uvede lidstvo v katastrofální chaos a kolaps. Scénář knihy proto není zas až tak nerealistický.
Kniha se mi nečetla snadno, rozjezd se mi zdál docela pomalejší, navíc jsem na začátku měla docela zmatek ve velkém množství postav a přeskakování z místa na místo, ale postupně jsem se začetla a kniha mě svou stupňující akčností a dobře vykreslenou atmosférou nakonec docela pohltila.
I když je to pouhá fikce, rozhodně je hodně poučná a vede k zamyšlení, jak vlastně technické vymoženosti svým způsobem člověka zotročily a dostaly lidstvo do absolutní závislosti, ze které už vlastně není úniku.
Je dobré si uvědomit, že výpadek proudu zdaleka neznamená jen, že cvaknutím vypínače nerozsvítíme světlo, nezapneme počítače a nenabijeme mobily, ale že můžou nastat problémy, které si ani v nejčernějších snech neumíme a hlavně nechceme představit.

12 20.04.2021

Tak tohle byl pro mě opravdu omyl. Knihu jsem si vybrala v knihovně jen podle anotace, která mě dost zaujala a očekávala jsem napínavý a strhující příběh, který se ovšem nedostavil.
Kniha byla nezáživná, často zmatečně psaná, špatně se mi orientovalo v postavách a vlastně i v ději, celkově takové utrápené čtení. Vlastně ani nevím, za co dávám tu jednu hvězdičku…možná za to, že se mi příčí dávat odpad a možná taky za to, že jsem knihu byla vůbec schopna dočíst do konce.

4 20.04.2021

Navzdory většímu množství spíše negativnějších komentářů - mě kniha sedla.
Novomanželé Jake a Alice dostanou neobvyklý svatební dar – členství v tajemném Paktu, jako záruku ke šťastnému a trvalému manželství.
Ovšem co je při vstupu do Paktu vůbec nenapadlo, je to, že i setrvání uvnitř je vlastně trvalé a není z něho úniku a to, co z počátku berou spíš jako nevinnou hru, hrou vlastně vůbec není.
Je to psychologický thriller vyprávěný z pohledu muže – novomanžela Jakea postavený na zajímavém a originálním nápadu. Zaujala mě právě ta základní a docela jednoduchá myšlenka možná ne nepodobná současnému aktuálnímu trendu praktik různých tzv. „šmejdů“, kteří mají dokonale propracovaný systém psychologického nátlaku a manipulace s lidmi k dosažení svých vlastních cílů.
Téma sekt nebo podobných spolků je pro mě vždy přitažlivé svým určitým tajemnem, ale hlavně snahou dostat se do mozku a pochopit ty lidí, co jim dokážou tak slepě propadnout. Kniha mě opravdu vtáhla do děje, líbilo se mi pomalu stupňované napětí, chvílemi byl děj i dost děsivý, vyvolával ve mně pocit mrazení a strachu a přemýšlela jsem, zda náhodou podobná šílenost v reálu někde třeba opravdu neexistuje. I když je kniha dost obsáhlá, díky krátkým kapitolám má spád a čtení rychle ubíhá. Za mě opravdu celkem dobré čtení.

„Dobro a zlo je složité. Kdo jsme a kdo si myslíme, že jsme, bývá málokdy jedno a totéž.“

3 20.04.2021

Čtivý příběh ze starého Egypta o královně Nefertiti vyprávěný její nevlastní sestrou Mutnedžemet. Děj začíná v době, kdy se Nefertiti stává manželkou faraona Achnatona a i Mutnedžemet se tak stává povinnou pevnou součástí královské rodiny a současně nedobrovolnou „služebnou“ své ambiciózní sestry bez ohledu na vlastní potřeby a tužby. Kniha ukazuje naprosto odlišné charaktery obou sester, které ale i přes tyto neslučitelné rozdíly mají mezi sebou velmi silnou vazbu.
Zatímco Nefertiti vyniká ctižádostí, jde tvrdě a bezohledně za svým cílem a dokáže dotáhnout svoji touhu po moci až do extrému, Mutnedžemet touží jen po klidu, lásce, dětech a životě po boku milovaného muže. Příběh je psaný velice čtivě, je plný intrik poutavě vykreslujících dobu a prostředí. Chvílemi mi kniha sice připadala docela „na jedno brdo“, děj se pořád točil zejména kolem neustálých porodů Nefertiti, ale ke konci kniha nabírala opět neskutečný spád, zejména úsek knihy kolem morové epidemie byl napsán neskutečně dramaticky a vyvolával ve mně opravdový strach.
Tuto knihu jsem četla po Egypťanovi Sinuhetovi, tak jsem dost srovnávala – rozhodně ne samotnou úroveň a hodnotu knih, ale spíš postavy, které se objevují v obou knihách. Zvláštní mi přišlo hlavně to, že téměř všechny postavy, které se objevily v obou knihách, mají v každé z nich téměř opačný charakter. Ty, které na mě v „Egypťanovi“ působily sympaticky a vesměs kladně, jsou v této knize vykresleny jako hodně velcí záporáci a naopak.
Ale stejně jako „Sinuhet“, je to prostě jen další historický román, ze kterého sice nelze poznat, co je pravda a co je smyšlené, ale to také rozhodně není účelem románu. Teď tedy musím zabrousit do literatury faktu, protože mám potřebu si to všechno nějak „historicky“ ujasnit. A to si myslím, že je docela dobrý vliv těchto románů.

2 20.04.2021

Tuto knihu nemůžu bohužel hodnotit úplně objektivně, protože u tohoto dílu jsem pochopila svoji velkou chybu, že jednotlivé knihy této série čtu náhodně, a hlavně, že k některým jsem se nedostala ještě vůbec.
Dějová linka je sice vystavěna opět skvěle – v hledáčku tajemného neznámého je tentokrát samotná hlavní vyšetřovatelka Kim. Někdo zná dokonale její minulost, životní traumata a osudové okamžiky – někdo ji prostě hodně nenávidí a klasický motiv msty je na světě. Seznam možných pachatelů je opravdu dost dlouhý. Ale právě díky této dějové lince je důležité znát většinu případů a postav z minulých dílů, protože samotný příběh se neustále na ně odkazuje. Některé postavy, které do knihy takto vstupovaly, jsem vůbec neznala, na některé jsem vzhledem k časovému odstupu, kdy jsem předchozí knihy četla, už zapomněla, což mi docela dost komplikovalo pochopení děje, unikaly mi některé souvislosti, detaily a myšlenkové pochody vyšetřovatelů. Myslím, že toto Angela trochu nedomyslela, připadá mi, že je to jen pro lidi se sloní pamětí nebo pro ty, které tuto sérii čtou v jednom kuse za sebou bez přerušení jinými knihami, které by odvedly pozornost i někam jinam. Jen proto ta jedna hvězdička dolů.
Ale i přesto mě kniha opět bavila. I přes tyto komplikace mě do děje dokázala vtáhnout a nepustit. V tomto díle mě opravdu bavila zejména „chemie“ celého vyšetřovatelského týmu, která tu prostě fungovala naprosto skvěle. Kim, Bryant, Stace, Penn a taky nová postava Alison, která byla fajn zpestřením, působily opravdu neskutečně sympaticky. Strašně mě baví jejich vzájemné špičkování a vtipné narážky, které vyrovnávají a polidšťují nepředstavitelně těžké a náročné situace, které se dějí kolem nich.

7 20.04.2021

Další díl s inspektorkou Kim, který je tentokrát dost poznamenaný tragickou ztrátou jednoho člena týmu z minulého dílu, ale současně je i pozitivní díky nástupu nového kolegy, ze kterého se vyklube docela sympatická náhrada. Jako vždy je i tento příběh čtivý a napínavý, A. Marsonová asi neumí zklamat.
Hlavní osa příběhu je tvořena tragickými důsledky jedné nucené a nešťastné volby z minulosti – kdo bude vrahem, jsem opravdu opět neměla ani tušení. Současně se ale děj točí ještě kolem vedlejšího případu, který právě s pomocí nového kolegy paralelně vyšetřuje další členka týmu – Stace. Ta v tomto díle dostává podstatně větší prostor, což knihu ještě více oživilo, a její případ ztracené nemocné nezletilé dívky byl pro mě neméně napínavý a zajímavý. Takže opět s knihou naprostá spokojenost, a hned se vrhám na 10. díl.

13 20.04.2021

Je to výborně napsaná kniha, která velice zajímavým a poutavým způsobem nahlíží do hlavy a duše autistického člověka.
Hlavní hrdina – mladý chlapec Christopher žije ve svém vlastním, zvláštním a uzavřeném světě s absurdními pravidly, ale kde mají všechny životní situace jednoduše logické vysvětlení a téměř každý problém má originální a jednoduché řešení. Ovšem zároveň je to také svět s absencí citů a emocí, kde vůbec neexistují naprosto obyčejné a pro většinu lidí naprosto přirozené věci, jako je například lidský dotyk.
Celý příběh je proto, zejména s ohledem na „logické“ myšlenkové pochody hlavního hrdiny, trochu úsměvný, ale současně také dost smutný, nicméně Christophera si prostě každý musí oblíbit.
Kniha je dost útlá, taková jednohubka a styl, jakým byla psána, se mi hodně líbil, takže nebylo problém ji přečíst na jeden zátah. Dává hodně příležitostí k zamyšlení, jak odlišně někteří takto narození lidé vnímají svět, jak je lépe chápat a jakým způsobem a s jakou tolerancí je třeba k nim přistupovat. Určitě si na tuto knihu vzpomenu, až zase kdekoliv potkám nějaké „podivné“ dítě, které třeba odmítá nastoupit do vlaku nebo křičí při pohledu na žlutou barvu. Kniha mě pobavila, poučila a rozhodně i trochu emočně vykolejila. Jsem ráda, že jsem na ni díky databázi knih narazila.

11 20.04.2021

Náhodně objevená starší kniha, které ale ani ta léta určitě neubrala na působivosti. Je to krátké, ale strhující čtení, mrazivý příběh o tom, o čem si sice rádi čteme, ale co by nikdo z nás určitě nechtěl zažít.
Krátký výlet s přáteli malým letadlem se v jednom okamžiku pro hlavní hrdinku Lauren změnil v zoufalý boj o život s nemilosrdnou syrovostí přírody, kdy si sáhla na úplné fyzické i psychické dno.
Pokud by tato kniha byla fiktivním a smyšleným příběhem, asi bych na ní našla spoustu „much“ a autorce bych vyčítala až moc bujnou fantazii a nereálnost příběhu. Ovšem kniha je autentická, napsána na základě reálného neštěstí, a to jí dává naprosto jiný rozměr. Neskutečně obdivuji Lauren za to, co dokázala. Říká se, že když jde člověku opravdu život, dokáže v sobě probudit naprosto neskutečné a netušené schopnosti. A i tento příběh dokazuje, že na tom asi něco je.
Je to reálný příběh o obrovské touze přežít, o neskutečně pevné vůli, odvaze a hlavně o snaze nevzdát to.....protože občas se naštěstí stávají i zázraky.

3 18.04.2021