Peace komentáře u knih
"Chápal, proč se Eleanor tolik snaží vypadat jinak než ostatní. Aspoň svým způsobem. To proto, že je jiná - a protože se toho nebojí. Anebo se možná prostě víc bojí být stejná jako všichni."
Zážitek, za který Rainbow Rowell děkuju. Opravdu jsem si užila každou stránku, každý popsaný pocit. Bylo fajn sledovat příběh z obou pohledů - o to výrazněji, a ano, i romantičtěji (co si budeme povídat :o)) vztah Eleanor a Parka vyzněl.
Doporučuji všem!
Můj humor si vzal při čtení knihy nejspíše dovolenou, protože vtip jsem v příběhu hledala marně.
"Naděje je jediné, co ještě zbývá poté, kdy se všechna hmatatelná fakta rozplynou. Je prchavá jako vítr, a přesto je tady, všude kolem. Doufám a věřím."
Knihu nedoporučuji číst před Vánoci, tedy v časech, kdy nemáte času nazbyt, protože se od ní jen těžko odtrhává a skoro nic neuděláte :-D
Moje první setkání s autorkou a o to větší překvapení. Příběh je čtivý, uvěřitelný a skvěle napsaný.
"Dokud člověk žije, měl by víc riskovat."
Kniha nebyla špatná, ale tak nějak mám pocit, že již za pár týdnů nebudu vědět, o čem vůbec byla. Abych byla upřímná, nic ve mně nezanechala.
"Bylo to šíleně vzrušující, zpívat jen tak. Zpívala jsem slova, která jsem sama hluboce cítila. Písničku, kterou jsem sama složila a která byla moje vlastní.
Viděla jsem, jak mě lidi v první řadě poslouchali a rozumí mi. Byli to cizinci, lidi, které jsem viděla poprvé v životě. Přesto jsem se s nimi cítila ve spojení víc než s kýmkoli jiným do té doby.
Právě to jsem na hudbě vždycky milovala. Ne různé zvuky ani dav nebo tu zábavu kolem, ale slova - emoce a příběhy - pravdu, kterou člověk může najednou vypustit z úst.
Hudba může člověka otevřít, víte? Dokáže člověku rozorat srdce a hrabat v něm, dokud z něj něco nevydoluje."
Pro milovníky hudby a čtivých příběhů je tato kniha ideální volbou! Mé rockové srdce při čtení plesalo :)
"Život je to, co se děje, když si člověk maluje jiné plány."
Erika je už prostě srdcovka! :)
"Ve skutečném životě je každý sám svým zachráncem."
Kniha byla čtivá a opravdu záživná, moc ráda doporučuji! Deníkové pasáže mě bavily nejvíc, to přiznávám :o)
"Můžeš trávit celou věčnost sepisováním seznamu věcí, které nemáš, ale to ti nikdy nezbude žádný čas na to, aby sis užila těch, které máš."
Anotace knihy zněla zajímavě, její zpracování však bohužel bylo o dost slabší. Na můj vkus je pachatel lehce odhalitelný, jeho činy pak těžce nereálné.
Plusem příběhu je hodně dobré vykreslení toho, jak fungují média.
"Velká slova. Říká se, že je lepší je neříkat nahlas, protože zní pateticky. Jsou však chvíle, kdy na tom nezáleží. Například tehdy, když vás odvážejí do koncentračního tábora."
Příběh tak silný, že máte chvílemi problém číst dál, protože přes slzy nevidíte. Nebo nechápete, jaké hrůzy jsou vůbec na světě možné.
Jen u málokteré knihy vím, že na ni nezapomenu - tato je jednou z nich.
"Pro slídění platí stejná zásada jako při fotografování přírody: nevměšovat se do přirozených procesů."
Žena v okně je další z řady napínavých knih, jejichž děj vám nedá spát a vy musíte číst, dokud celé situaci nepřijdete na kloub.
V tomto případě si autor přichystal rovnou několik zvratů v ději a já si nejsem jistá, jestli je to tak úplně dobře. Méně je někdy více..
"Lidé jsou hloupí. Nikdy nepochopím, jak moc hloupí můžou být."
Jen málokterý autor dokáže na tak málo stran sepsat tak skvělý a napínavý příběh. Gillian prostě umí a jedinou vadou knihy je právě těch málo stran! ;o)
"Nikdo z nás ve skutečnosti neznáme toho druhého."
Byla jsem na knihu zvědavá, protože slibovala nečekaný konec. A sliby se opravdu vyplnily. Je mi jedno, na kolik je závěr přehnaný či uvěřitelný - za mě je promyšlený a skutečně nečekaný. Šílenství v jeho nejčistší podobě.
Klobouk dolů, Sarah Pinborough!
"To, co nazýváme štěstím, je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach."
Mé první setkání s Patrikem Hartlem a doufám, že ne poslední ;o) Začala jsem příběhem Jáchyma a knihu nešlo odložit. Co totiž autorovi rozhodně nechybí, je velká čtivost.
Příběh Veroniky byl také fajn, ale po akčním bratrovi, už mi její vyprávění přišlo vlažnější. Myslím, že i důsledkem toho, že jsem o jejím životě věděla hodně již z knihy předchozí.
Tento literární počin každopádně ráda doporučuji, protože v českém knižním světě jde o hodně kvalitní zjevení.
"Když vynecháte trénink nebo sníte nějaké nevhodné jídlo, nedělá to z vás špatnou osobu. Dělá to z vás člověka. Vítejte v klubu - už je nás zhruba 7 miliard."
Velmi dobrá kniha, která je pro mě osobně originální především v tom, že čtivě a vtipně podává potřebné a zajímavé informace. Na knihu jsem slyšela ze všech stran jen samou chválu a já se k této nadšené vlně přidávám ;o)
"Je hrozně těžké odejít - dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě."
John Green se po dočtení této knihy stal oficiálním géniem pro mou duši. Důvod? Myslím si, že jsem za život načetla poměrně dost knih, ale až tento autor mě u knihy poprvé v životě dokázal rozplakat (Hvězdy nám nepřály) a také jsem u jeho knihy (Papírová města) poprvé chytala záchvaty smíchu v průběhu celého čtení.
Nevím, která kniha se mi od něj líbila nejvíc, nechci o tom přemýšlet. Podle mě totiž každá, z těch tří zatím čtených, je něčím úžasná a výjimečná.
Papírová města jsou velmi čtivá a přesto jsem si čtení natahovala a užívala, co nejdéle to šlo. Quentin je sympaťák a jeho kamarádi nezůstávají pozadu - s touhle partou bych jela třeba na kraj světa :o) Děkuju, že jsem mohla být s nimi alespoň těch pár dnů...
"O záchranu se pokusím vždy. Zažil jsem několik kolegů, kteří se mi smáli za větu: "Jdeme na to, dáme mu šanci". Ale já nejsem ten, kdo má rozhodnout, jestli člověk bude žít, nebo zemře. I když si budu stokrát myslet, že je ošetření zbytečné, udělám vše, co je v mých silách. Nebo zbytečné...
Žádný zásah není zbytečný a ani to není ztráta času. Je to povinnost, na kterou jsem složil lékařský slib".
Kniha nabitá důležitými a poučnými informacemi, které jsou navíc podány zábavnou formou rozhovoru.
Když se sejdou dva sympaťáci dělající, co je baví, vznikne hodně dobrý počin.
Doporučuji!
"Když dostanete příležitost změnit svůj život, buďte připravená udělat všechno, co je potřeba, aby se vám to podařilo. Svět vám věci nedá, musíte si je vzít."
Abych pravdu řekla, na čtení mě nalákalo množství pozitivních ohlasů. A vůbec nelhaly..
Kniha je originální, nic podobného jsem dosud nečetla. V průběhu čtení máte nutkání jít si vyhledat o Evelyn Hugo informace, protože prostě nevěříte, že reálně neexistuje.
Jde o spletitý životní příběh protkaný spoustou emocí a životních pravd.
"Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ."
Ať si říká, kdo chce, co chce, tohle bylo vážně skvělý!
Autorka mě velmi mile překvapila, jde o hlubokou sondu do nitra a duše.
Vůbec bych se nezlobila, kdyby v podobném duchu byly i její další budoucí díla.
"Duše je místem sama o sobě a dovede nám peklo změnit v nebe a nebe v peklo."
I když dávno nejsem cílová skupina, pro kterou je kniha určena, moc se mi příběh líbil. Má myšlenku a hloubku, což oceňuji.
"Někdy je jedno, že věci nejsou skutečné; záleží jen na tom, jestli je člověk jako skutečné vnímá."
Velká spokojenost, za mě ještě lepší, než předchozí díl!
Celou dobu jsem Danielovi a Kitovi držela palce ve všech situacích, které prožívali. Jsou to sympaťáci a doufám, že se s nimi uvidím v dalším pokračování :o)