Pechule komentáře u knih
Příběh upoutá, ale nezanechá žádné velké dojmy. Nejvíce mi vadilo docela často se objevující používání stejných slov, vět, popisů. Přeskakovala jsem řádky a o nic důležitého jsem v příběhu nepřišla.
Dávám pouze tři hvězdy, protože kniha je dobrá a dobře je za tři. Pan Voldán je velice milý člověk a jeho vyprávění naživo je úžasný zážitek. V písemném podání se mi některé postřehy líbily víc, některé mě zaujaly méně.
Souhlasím s tím, že tato kniha patří k těm povedeným od paní Řeháčkové. Ze života, který opravdu může kdokoliv prožít... dospívání není lehké období - ani pro děti ani pro jejich rodiče. A domácí násilí? Strašný, strašný, strašný, měla jsem chuť toho skřečka zašlapat hodně hluboko a o netečnosti matky ani nemluvím. Bohužel, i to se děje.
Kniha si opravdu své vysoké hodnocení zaslouží. Nejdříve jsem si říkala, že do současné doby to asi není nejvhodnější četba, ale jak píše Mirka.cz - i v té největší beznaději je paprsek naděje... kniha v sobě skrývá hodně moudrých myšlenek. A proč hvězda dolů? Bohužel za rušivé překlepy/chyby.
Překvapila mě čtivost knihy o těžkém soužití s psychicky nemocným člověkem.
Čteno do výzvy - kniha vydaná před 100 a více lety. Nejdříve jsem si myslela, že čtení vzdám, nemohla jsem se začíst, vadil mi styl psaní - staré výrazy. Ale po pár stránkách si vše sedlo a kniha mě bavila, byla jsem i napjatá, objevily se zde postavy ze záhrobí, na tu dobu, ve které vznikla je to myslím slušné dílo.
Nijak zvlášť mě kniha neoslovila, ale u V. Řeháčkové to tak mám, buď je kniha super nebo mně nic neříká. Téma dobré, ale nějak špatně uchopené.
Četla jsem ji již několikrát a stále minimálně půl knihy probrečím...
Přijde mi lépe zpracovaná než Temné matky. Rodinné vztahy jsou složitý propletenec... a proto je dobré si občas na tato témata něco přečíst a odnést si z toho byť i jen malý zlomek poznání.
Díky za tuto knihu, do které se mi vůbec nechtělo a nakonec se četla sama.
A mně se docela zase líbila. Je to prostě jako kdybych s autorkou seděla v kavárně a probírala životní peripetie. Nenáročné obsahově, ale od tohoto typu knih ani umělecké dílo nečekám, takže na oddechové čtení za mě ano.
3,5 *
Jak je vidět, povýšit z role milenky do role partnerky nemusí být vždy terno. Přečteno za chvíli a bavilo mě opět nahlížet do života Tomáše a Sofie.
Z počátku jsem měl chuť knihu odložit, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem to neudělala, docela jsem se pobavila.
Jak bylo již níže v komentářích zmíněno - nenáročné, na odreagování dobré. Určitě to není kniha pro čtení na jeden zátah, ale po krátkých dávkách jsem si ji dávkovala ráda a kupodivu se i občas usmála. Zase tak strašné mi ty povídky nepřišly, ale 10 lidí, 10 chutí :-)
Tak to bylo fajn čtení pro chvilky volna.
Právě dočteno. Jsem ráda, že mě neodradil níže psaný komentář, právě naopak, chtěla jsem zjistit, v čem je kniha tak strašná a ejhle - ona se mi četla dobře, zaujala mě. Pravda, asi 2x se sama autorka zamotala do jmen postav, chyby, to je věčný problém dnešních knih. Ale dějově mi přijde reálná, tři kamarádky, tři problémové vztahy, každý jiným způsobem... v kůži žádné z nich bych být nechtěla.
Průměrné povídky, čtou se dobře, není to špatné čtení, ale týden po dočtení si nemůžu vybavit, o čem jednotlivé povídky byly...
Povídky se nečetly špatně, ale po dočtení celé knihy si už ani nevzpomínám, o čem ty předchozí povídky byly...
Tak tato kniha není nic pro mě... čerstvě dočteno, žádný dojem, žádná emoce, žádné doznívání, spíše jen úleva, že je těch 143 stran textu za mnou. Proč jsem ji dočetla? Protože neumím odložit nedočtenou knihu...